TS2 - Kapitola 25

Kapitola 25 – Bláznivá noc (2)

Jelikož byl zdravý muž, bylo normální, že měl fyzickou reakci na sexuální návrhy člověka, který mu přišel atraktivní. Pokud by muž v této situaci neměl žádnou reakci, je to abnormální a měl by si zajít k doktorovi na prohlídku.

Bylo jasné, že to bylo pro Lu Tianchena poprvé, co někoho takhle oblažoval, jeho pohyby byly zkostnatělé a občas ho škrábl zuby. Během těch pár minut měl Tang Feng mnohokrát nutkání dát tomu muži na kolenou pěstí kvůli bolesti, co cítil.

Chytří lidé se nerodili jako géniové. Spíš se vytrvale pokoušeli vypořádat s překážkami, kterým čelili, i když jim byly neznámé; rychle se učili a dokonale zvládli pravidla. Tenhle náhled platil i v milování.

Lu Tianchen trochu zaexperimentoval a pomalu se tomu dostával na kloub. Byl jako podnikavý rytíř, co statečně zkoušel všechny možné úhly a síly. Když slyšel Tang Fengův náhlý výkřik nebo zalapání po dechu, dál pokračoval ve svém úsilí a horlivě útočil, jako kdyby byl voják, kterého povzbudila jeho královna.

Tohle nebylo poprvé, co se Tang Fengovi dostalo takové služby. Charles ho takto oblažil, ačkoli ten mizera se na něj rád škádlivě díval a užíval si ten okamžik, kdy přišel o veškerou kontrolu.

I ve svém minulém životě zakusil takové zkušenosti. Akorát že nikdy nebyly tak intenzivní jako tato.

To teplo z úst pevně ovinuté kolem něj bylo tak intenzivní, že Tang Feng zaklonil hlavu dozadu a bezděky se oběma rukama chopil vlhkých vlasů muže mezi jeho nohama. Tělo mladého muže bylo vskutku plné vitality a zdraví, ale zároveň bylo snadné jej využít ohněm a týráním. Stačilo jen pár měsíců abstinence, aby bylo toto mladé tělo trochu moc citlivé.

V losangelské noci se dál rozverně vzdouvala vášeň. Když se Tang Feng letmo podíval z okna, zorné pole mu zaplavila spousta světel ohňostroje, vlna za vlnou. A i v jeho mysli a těle vybuchoval ohňostroj a celého ho rozpaloval.

„Aaach...” vydal ze sebe Tang Feng tichý výkřik a jeho tělo se uvolnilo jako plně natažený luk a střílelo na ohňostrojem podmalovanou oblohu dlouhé šípy. V uších mu vytrvale hučelo.

Lu Tianchen si oddechl, nadzvedl se, aby se podíval na zardělou tvář muže pod ním.

„Poslední dobou sis neulevoval?” zeptal se na zdánlivě normální otázku.

„Co myslíš...” Tang Feng se cítil tak nějak unaveně a zavřel oči. Jelikož zakusil vrchol, jeho tělo se pomalu zklidňovalo ze svých výšek. Hruď se mu zvedala a klesala; na těle měl vrstvičku potu. Z čela mu stekla kapička potu a zanechala mu na tváři nezřetelnou linku. Vypadalo to, jako kdyby plakal.

Cítil se unaveně a lenivě. No ano, nijak se nelišil od každého jiného normálního muže.

Lu Tianchen sklonil hlavu, aby Tang Fenga políbil na čele, kopíroval tu mokrou linku, až se setkal s jeho rty.

„Lituji toho,” řekl Lu Tianchen.

„Čeho lituješ?” Pomalu otevřel oči. Tang Feng se cítil trochu horoucně, takže začal potahovat za svůj župan, aby ho uvolnil. Nohy měl stále ve stejné pozici jako předtím, ne že by je nechtěl stáhnout zpět, ale Lu Tianchen byl stále mezi nimi a neměl v úmyslu nijak brzy vstát.

Lu Tianchen se prsty probíral Tang Fengovými vlasy a tiše ho přitom pozoroval. Z toho muže, co před chvílí sám vyvrcholil, sálal dojem lhostejné smyslnosti. To byla stránka, kterou mu Tang Feng normálně neukazoval. Jen pomyslel na to, že tuhle jeho část už Charles dávno viděl celé dny, a Lu Tianchen s tím chtěl něco udělat.

„Lituju, že jsem s tebou nešel do postele už dřív.”

Tang Feng do sebe nasál vzduch a začal se smát. Rukou si svíral čelo a uchechtl se. „Takže teď máš v úmyslu se mnou spát?”

Ruka najednou vystřelila dolů, dotkla se míst, kterých by se nemělo dotýkat. Kvůli tomu mírně silnému postrčení se Tang Fengovo tělo zachvělo a on skoro vyjekl. Hned na Lu Tianchena zahlížel.

„Co si myslíš, že děláš?!” Tang Feng velmi rychle ucítil, jak se mu cizí předmět otíral o stehno, oddělený od jeho kůže tenkou látkou západního obleku.

Bylo to tvrdé a horké.

„Jdu s tebou do postele.” Lu Tianchen okamžitě znovu sklonil hlavu, aby Tang Fengovi zavřel ústa. Zároveň s tím Tang Feng slyšel cinkání opasku, co spadl na podlahu. Rychle za tím následoval zvuk rozepnutí zipu.

Jasně byla cítit krvežíznivost toho vojáka, když máchl svým velkým mečem, namířeným přímo u dveří a připraveným se vetřít dovnitř.

„Pořád chceš pokračovat?” Lu Tianchen se zastavil, škádlivě setrvával u Tang Fengova ústí.

„Jak čekáš, že tě v tomhle momentu odmítnu? Pokud to chceš udělat, už to udělej, přestaň být takový puntičkář.” Tang Feng se natáhl, aby zatahal za knoflíčky u Lu Tianchenovy košile, hrubě ji z něj strhl. Přece jenom nemohl být jediný nahý.

Ti dva muži byli jako dvě litá zvířata, co spolu o půlnoci bojovala. Lu Tianchen se už dávno zřekl své obvyklé vyrovnanosti a pokoje, v takovéhle chvíli bylo třeba jenom jeho rozpálené vášně, rychlosti a síly. Všechno rozumné uvažování by mělo vybuchnout spolu s ohňostrojem na noční obloze a shořet, až po něm nic nezůstane.

„Ach—”

V temnotě světla vykřikl muž. Brzy nato následovalo těžké dýchání dvou jedinců, jak spolu splynuli. Spolu s ozývajícími se steny a zvuky dvou zpocených těl, co do sebe navzájem divoce narážela v horečnatých pohybech.




Hlavní rozdíl mezi Lu Tianchenem a Charlesem byl ten, že na rozdíl od toho divokého medvěda beze smyslu pro kontrolu v posteli Lu Tianchen věděl, kdy přestat. Jinak by nikdy nedokázali vstát z postele, aby stihli svůj zpáteční let.

„Kolik je hodin?” Tang Feng omámeně ležel na posteli, hlava mu spočívala na polštáři a dolní půlku těla mu zakrývala hedvábná přikrývka. Většinu zad a hrudi mu pokrývala znaménka lásky dost mělká na to, že za pár dní vymizí, takže to nijak neovlivní jeho natáčecí program.

Mladistvé tělo bylo rozhodně nejlepší.

Tang Feng si povzdechl, měl pocit, že už to bylo po tisíc a první.

„Dvacet tři minut po druhé ráno.” Čerstvě osprchovaný Lu Tianchen přišel jen s ručníkem kolem pasu a naklonil se nad Tang Fenga, aby ho něžně pohladil po břiše a zádech. Sklonil hlavu, aby ho políbil na zátylku a uchu.

Ohňostrojová šou venku už dávno skončila, ale záře noční panorama Los Angeles byla stejně úžasná jako vždy. Ale ti dva jí nevěnovali moc pozornosti, neboť už dávno zatáhli závěsy. Místnost tlumeně osvětlovalo měsíční světlo, co pronikalo dovnitř, a vrhalo jejich stíny na kraj zdi, takže to vypadalo, jako kdyby se pokojně objímali.

Tang Feng se podíval na muže vedle sebe a pomalu mrkl.

„Lu Tianchene, nezapomínáš na něco?” zeptal se Tang Feng.

„Políbil jsem tě, vychutnal jsem si tě v posteli a vykoupal se s tebou, dokonce jsem tě namasíroval. Takže to, na co zapomínám... je, že bychom teď měli odpočívat?” odpověděl Lu Tianchen a políbil ho do koutku oka a pak tělem sklouzl tak, aby ležel tváří v tvář Tang Fengovi. Ten pocit, když se v posteli dívali z očí do očí, navozoval v Tang Fengovi pocit pohodlí.

„To ne,” setřel ho Tang Feng.

„To to není? No... nech mě o tom znovu popřemýšlet.”

Lu Tianchen zavřel oči a předstíral, že hluboce přemýšlí. Čas od času si povzdechl nebo ze sebe vydal ten typický nejistý zvuk, co dělali lidé, co se snažili na něco přijít.

„Už sis vzpomněl?” Tang Feng natáhl ruku a šťouchl Lu Tianchena do nosu. Ten počin mu přišel zábavný, a tak pokračoval dalším štípnutím do tváře, než mu dlaní něžně přejel po čele a pomohl mu sčesat rozcuchané vlasy.

Znovu se objevily ty jeho osobité způsoby něžného a vyspělého muže.

Lu Tianchen otevřel oči a odpověděl: „Vztah mezi tebou a Fiennesem.”

„Blahopřeju, máš pravdu.” Tang Feng nadzvedl koutky úst. „Takže pořád chceš vědět odpověď na tuhle otázku nebo moje tajemství?”

„Pokud jsi ochotný mi to říct, ano. Pokud ne, tak mi to nemusíš říkat.”

„To mě uvádíš do rozpaků. Mám tě chválit za tvou inteligenci nebo za tvou prohnanost?” Tang Feng se posunul blíž k Lu Tianchenovi a dal mu lehoučký polibek na ústa. Když přišlo na pocity, nebyl rozdíl v tom, kdo zatlačí nebo kdo se nechá táhnout, kdo utvrdí nebo kdo přijme. Nebude čekat na Lu Tianchena, až ho přijde utěšit a políbí ho, ale spíš bude ten, kdo převezme iniciativu a políbí ho, kdykoli se mu zamane.

Místo aby zůstával v obraně, dával přednost přejít do útoku.

„V tom případě mi o tom prozatím neříkej.” Lu Tianchen objal druhého muže kolem pasu a odpověděl zastřeným hlasem.

„Proč ne? Myslel jsem si, že jsi zvědavý?” Tang Feng se zlehka usmál, vyplázl špičku jazyka, aby olízl Lu Tianchenovi ucho. Na oplátku cítil, jak objetí kolem jeho pasu o pár stupňů zesílilo.

„Je to tvoje tajemství, pokud si mi to nepřeješ říct, pak tě nebudu nutit. Pokud samozřejmě chceš, budu více než šťastný si to vyslechnout,” odpověděl Lu Tianchen vlídně. Teď věděl, proč byl ten dříve promiskuitní Charles posedlý tímto mužem. Tang Fengův výkon v posteli byl naprostý opak toho, co čekal; neprojevoval moc rozpaků nebo zábran, ale místo toho otevřeně přijal potěšení a teplo svého partnera.

Díky tomu se oba přirozeně cítili dobře. Přece jenom jen velmi málo lidí si užívalo, když dělali všechnu práci. Vždycky to člověku nechávalo v ústech panovačnou pachuť, a to rozhodně nikdo neměl rád.

„Dobrá.”

Tang Feng přikývl na souhlas, řekne mu to, až bude připravený.

Co se týkalo jeho a Lu Tianchenova nynějšího vztahu, Tang Feng si mohl akorát přát, že ho tenhle chlápek nenechá za to přijmout plnou zodpovědnost, až přijde ráno.

Ať už si tolik užíval teplo druhého, bohužel stále neměl v úmyslu se jakkoli brzy usadit.
------------------------------------------------

~ Tenhle díl už mi tu nějakou dobu ležel, ale nemohla jsem se dokopat ho vyvěsit. ~
~ Favorit celé série začíná být Lu Tianchen, zato Tang Feng se mi tou poslední větou trošičku zprotivil... ~

<Předchozí>...<Následující>