TS2 - kapitola 24

Kapitola 24 – Bláznivá noc (1)

„Ten ohňostroj je nádherný. Děkuju.”

Když Tang Feng otevřel dveře, hned za nimi byl Lu Tianchen. Ustoupil stranou, aby ho nechal vejít dovnitř. Lu Tianchen za sebou zavřel dveře a pod Tang Fengovým pohledem je zamknul.

„Hlavně že se ti líbil.” Ta prostá odpověď měla větší dopad než ty nejsladší komplimenty, zvláště když to vzešlo od Lu Tianchena, od muže, co byl známý tím, že byl logický a přímý.

Charles by dokázal kohokoli cizího zasypat tou nejlichotivější chválou. Ale po každém opakování ta chvála ztrácela význam. Kdo ví, jestli Charles opravdu myslel to, co říkal?

Lu Tianchen byl muž mála slov, ale když už promluvil, bylo to přímočaré a jasně to vyjadřovalo jeho myšlenky. Lidé byli mnohem častěji ochotnější uvěřit a spolehnout se na takové lidi.

Tang Feng si nemohl pomoct a musel uznat, že kvůli tomu prostému „hlavně že se ti líbil” mu přeskočilo srdce navzdory jeho létům zkušeností.

„Proč ses najednou rozhodl udělat ohňostroj? A ještě k tomu v 11:11?” Tang Feng se otočil a zamířil k baru. Podíval se zpět na Lu Tianchena, co si sundal sako a povolil kravatu. „Chceš něco k pití? Alkohol nebo kávu?”

„Whisky. Díky.”

Tang Feng vytáhl dvě sklenice a do půlky je naplnil ledem. A pak každému nalil sklenici whisky. Uznal, že to bylo rozmazlování, ale celkem si užíval mít příležitostné chvilky k hýčkání.

„To proto, že dneska je zvláštní den,” řekl Lu Tianchen, zatímco si rozepnul vrchní tři knoflíčky u košile a odhalil tak náznak hrudi. Lu Tianchen měl na Asiata celkem dobře stavěnou postavu.

Kdyby nebylo jeho chladného výrazu a ostré povahy, rozhodně by byl oblíbenější. Ale Lu Tianchenova povaha znamenala, že měl i na druhé vysoké standardy. Nádherný zevnějšek nestačil na to, aby uspokojil člověka jako Lu Tianchen.

Pokud by jeho partner nebyl někdo obzvláště význačný nebo člověk silné mysli, bylo by pro něj těžké stát vedle Lu Tianchena a necítit se pod tlakem.

Tang Feng se na Lu Tianchena letmo podíval, než k němu přišel. Předal sklenici whisky předsedovi, co se mu naschvál otřel rukou o ruku, když sklenici přijal.

Tang Feng se posadil naproti Lu Tianchenovi a zeptal se: „Co je na dnešku tak zvláštní?”

Tang Feng naklonil hlavu a podíval se z okna na ohňostroj venku. Ta okázalá podívaná musela stát celé jmění.

Když stočil pohled zpět, všiml si, že se na něj Lu Tianchen upřeně díval. Byl to upřímný pohled. Navzdory oslňujícímu ohňostroji za ním a blyštivé noční scenérii Los Angeles pod nimi se zdálo, jako by měl Lu Tianchen oči jenom pro něj.

V tom okamžiku si Tang Feng znovu prožil svůj minulý život, kdy měl nemocné srdce. Cítil na hrudi tlak a hluboko v hrudním koši tepající bolest. Ale nebyla to ta nepříjemná bolest.

Tang Feng nechtěl, aby si Lu Tianchen všiml, že se s ním něco děje, a tak pozvedl sklenici a zhluboka se napil. Už předtím měl pár sklínek. Cítil, jak se mu hlava začala zamlžovat a jak se mu rozpalovaly tváře. Rozhodně byl na pokraji toho, aby se opil.

„Přemýšlel jsem o tom, proč se po tom, co jsi ztratil paměť, zdáš jako úplně jiný člověk. Nejdřív jsem vážně věřil, že to bylo proto, že jsi chtěl začít znovu od začátku. Ale z rozbité vázy se nemůže stát starožitnost, ani když se vrátí do pece. A podobné je to i s lidmi, nevědomý, umíněný a dětinský člověk se nemůže najednou stát vyspělým, klidným a lhostejným.” Jak Lu Tianchen mluvil, nespouštěl pohled z Tang Fengových očí.

Nebylo divu, že byl Lu Tianchen podnikatel. Byla to síla, na kterou se dalo u konferenčního stolu spolehnout.

Dokonce i Tang Feng se kvůli tomu intenzivnímu pohledu cítil trochu pod tlakem. Kdyby odvrátil zrak nebo kdyby jeho výraz zakolísal, Lu Tianchen by věděl, že je něco špatně.

Tang Feng naštěstí neměl v plánu se té otázce vyhýbat. Od samého začátku neměl v plánu žít falešný život.

„To říkáš často. Ale ještě jsi mi neodpověděl na otázku. Proč je dnešek zvláštní? Je to proto, že to je poprvé, kdy jsem ji vyrazil se třemi muži najednou? Nebo je to proto, že dneska má narozeniny Fiennes?” Tang Feng se napil a usmál se.

„11:11. Nechápeš, co to znamená?” odpověděl Lu Tianchen záhadně.

Herec potřásl hlavou. Vážně nevěděl, co 11:11 znamenalo.

„Nezadaný,” pomohl mu Lu Tianchen.

„Hm?” Tang Feng na něj prázdně zíral.

„11. listopad je Den nezadaných. Ohňostroj jsem připravil na 11:11, abychom oslavili poslední den, kdy jsi nezadaný.” Lu Tianchenova odpověď Tang Fenga ještě víc zmátla.

Byl nezadaný. To byla pravda. Kdy přestal být nezadaný?

Tang Feng na něj zmateně zíral. Na rozdíl od jeho normálního klidu byl tento jeho pochybovačný pohled, co měl na tváři, celkem roztomilý.

Lu Tianchen zíral na ten pár jasných a zmatených očí a udeřilo do něj, jak jsou nádherné. Nevěděl, jestli to bylo tím, že Tang Fengovy oči byly od počátku nádherné. Nebo tím, že když se do něj zamiloval, začal si myslet, že je nádherný za každé situace.

Nakonec na tom nezáleželo. Hlavně že se mu líbilo, co viděl.

„Nechápu, co tím myslíš. Dneska se chováš vážně divně, Lu Tianchene.” Tang Feng odložil svou sklenici a zamračil se.

Jakmile domluvil, Lu Tianchen se naklonil k němu a políbil ho na rty. Byl to prostý a letmý polibek. A pak jako kdyby se vůbec nic nestalo, se posadil zpět na své místo.

„Myslím, že jsi mě sem zavolal, protože mi chceš něco říct,” řekl Lu Tianchen.

„Políbil jsi mě.” Tang Fenga ta náhlá změna tématu vyvedla z rovnováhy. Pokud to Lu Tianchen dělal, aby si získal jeho pozornost, pak se mu to povedlo až moc dobře.

Kdo by byl na celém světě schopný diskutovat tajemství s někým, kdo ho zrovna zničehonic políbil?

„Ano, políbil jsem tě,” řekl Lu Tianchen.

„To to ani nehodláš vysvětlit? Zrovna jsi mě políbil!” Čím víc se Tang Feng o Lu Tianchenovi dozvěděl, tím byl pro něj podivnější a zajímavější. Zdálo se, že Lu Tianchen nebyl tak staromódní a nudný, jak se původně jevil.

„Nejsem zvyklý spát sám.” Téma se znovu změnilo. Tang Feng prostě nebyl schopný sledovat Lu Tianchenovy myšlenky.

„Tak proč si pamatuju, že jsi předtím neustále spal sám? Můj bože, přicházím o rozum.”

Tang Feng nevěděl, jestli to bylo kvůli neustálým změnám témat nebo kvůli alkoholu, ale cítil, jak ho opouštěla logika a klid. Narostly jim křídla a mávaly jimi, aby uletěly. A přitom všem na něj mávaly a loučily se s ním.

Položil si ruce na čelo a zatřásl hlavou. „To stačí, Lu Tianchene. Řekni mi, co chceš. Mám pocit, že se mi rozskočí hlava.”

„To neudělá.”

„Co neudělá?”

„Hlava se ti nerozskočí.”

Dostali se k dalšímu podivnému tématu.

„To je jen takový obrat!” Tang Feng na druhého muže zahlížel. Lu Tianchen neodpověděl, prostě mu ten upřený pohled oplácel.

„Bez ohledu na to, jak moc na mě budeš zírat, se na květinu neproměním.” Tang Feng už nedokázal ten Lu Tianchenův pohled vydržet, a tak vstal a zakryl mu oči. K jeho překvapení mu Lu Tianchen ovinul paži kolem pasu, jen co se zvedl z místa.

Než Lu Tianchenovi zakryl oči, ten ho už vtáhl do svého náručí a shodil je oba na gauč.

Lu Tianchen byl obchodník, ale jak už dřív zmínil, byl také muž.

Od chvíle, co se Tang Fengovi vyznal, se Lu Tianchen proměnil z podnikatele na prostého muže.

Naklonil se k herci, aby jej znovu políbil. Tentokrát to nebylo jen takové prosté otření o rty. Jeho polibek neměl žádné vypracované techniky, ale síla toho polibku stačila na to, aby měl Tang Feng pocit, jako kdyby do něj vtrhl. Byl to polibek, co naprosto mluvil o Lu Tianchenovi.

Když jeho mozek konečně zpracoval celou situaci, Tang Fengovi trvalo dalších deset sekund, než si konečně uvědomil, že ho líbá muž.

Ne. bylo přesnější říct, že se líbali, protože Tang Feng na to také reagoval.

Možná se až příliš dlouho držel zpátky nebo možná že mu logika vyletěla oknem nebo to možná bylo dokonce tím, že dneska v noci chtěl všeho nechat a skutečně se rozmazlovat. Ale Tang Feng se vzdal a přijal Lu Tianchenův polibek.

Předseda měl ústa svěží a větrová; než za ním přišel, pravděpodobně si vyčistil zuby.

Když Lu Tianchen rozevřel Tang Fengův župan a sklonil se, aby jej políbil na klíční kosti a rameni, Tang Feng to pochopil.

Všechno bylo předem naplánované. Lu Tianchen pravděpodobně ještě při návštěvě hřbitova začal plánovat, jak spolu stráví noc.


listopad byl Den nezadaných a dneska byl údajně den, kdy přestal být nezadaným. Ale jen proto, že se spolu vyspí, neznamenalo, že přestal být nezadaný.

Lu Tianchen si všiml, že byl Tang Feng zamyšlený. Z rošťácké radosti se natáhl dolů mezi Tang Fengovy nohy. Ten náhlý dotyk herce vytrhl z jeho myšlenek a přiměl ho vykopnout proti Lu Tianchenovi.

„To bolí!”

„Poprvé. Moje chyba.”

Tang Feng protočil očima a zahlížel na něj. Brzy se jeho výraz změnil na překvapení, když sledoval, jak se Lu Tianchen sklonil ještě níž a otevřel ústa.

Nebesa...

Byla to vskutku bláznivá noc.
------------------------------------------------

~ Po letních vedrech jsem zpět! Zase se můžete těšit na nějaké ty aktualizace! ~
~ Tenhle díl nebyl úplně to, co jsem si představovala podle toho konce minulého, ale nebylo to špatné... Ještě tam mám jednu kapitolku. Jen co ji přeložím (snad tento víkend), tak ji vyvěsím... ~

<Předchozí>...<Následující>