PK - kapitola 9

Kapitola 9

„Vezmeš si prvosenkovou nebo nefritově zelenou?” zeptal se Ning, co se zdržoval před šatníkem.

„Vezmu si stříbrnou,” řekla Lan'xiu netečně. Déšť jí bránil ve výhledu přes náměstí, jak voda stékala po okně.

„První manželka tě pozvala na první formální setkání s ostatními manželkami. Musíš vypadat co nejlépe,” pokáral ji Ning. „Ta šedá je mdlá, hodí se na vysedávání u okna během deštivého dne, to je všechno. Nebo na drhnutí podlahy. Měla bys ji dát některé své služebné. Ten nápad, že se budeš procházet v barvě špíny nebo písku!”

„Má fialové lemování,” řekla Lan'xiu.

„Báječné!” řekl Ning, hlas obtěžkaný sarkasmem. „Můžeš si ji vzít naruby, vnitřkem ven. Co to s tebou je? Jsi princezna; musíš se předvést, jak káže tvé postavení!”

„Tady nejsem žádná princezna,” řekla Lan'xiu.

Kvůli té skleslosti v jejím hlase Ninga zabolelo u srdce. Věděl, že bez ohledu na to, jak moc se obávala setkání s ostatními manželkami, bylo pravdou, že její smutek pocházel z toho, že její lucerna zůstala celé týdny po Hüi Weiově první návštěvě tmavá. Ale bez ohledu na to, jak moc byly jejich životy propletené, tohle nebylo téma, o kterém by mohl otevřeně diskutovat. Každému sluhovi by bylo zakázáno svobodně mluvit o jejich pánovi. „Lan'xiu, jsi ta nejkrásnější princezna v celé Číně. I kdyby ses oblékla do pytle od rýže a byla bosa, stejně bys všechny ty ženy oslnila.”

„Tak to vážně nezáleží na tom, co si vezmu, ne?” prohlásila Lan'xiu uštěpačně. „A všechny princezny jsi osobně obhlédl, že je srovnáváš?”

Ning se podivně rozjařil, když ji slyšel odseknout; alespoň se neutápěla v bažině skleslosti, když byla pořád schopná v sobě zažehnout jiskřičku hněvu. „Nectíš svého muže, pokud se oblékneš jako služebná. A ani svou hostitelku. První manželka k tobě byla velmi laskavá a nevyžaduje se po ní, aby se k tobě chovala pěkně. Navíc sama sobě neděláš čest, že své srdce nosíš na veřejnosti na dlani. Takhle tě nevychovali.”

„Máš pravdu, první manželka byla nanejvýš laskavá,” řekla Lan'xiu a sklonila hlavu. Byla pravda, že se k ní Mei Ju mohla beztrestně chovat krutě; jako první manželku by ji ani Hüi Wei nepokáral, kdyby Lan'xiu ignorovala, chovala se k ní špatně nebo ji dokonce uhodila. „Bylo ode mě špatné, že jsem podlehla svým citům. Vezmu si na její počest tu tyrkysovou róbu s chryzantémami.”

„Velmi příznivá volba, Lan'xiu. A citlivý kompliment první manželce,” schválil Ning. Ačkoli by první manželku nikdy neoslovil jménem, dobře věděl, že Meiju pojmenovali po květině. Vytáhl zmiňované hanfu, zářící tyrkysové hedvábí kolem výstřihu, lemů a rukávů hustě vyšívané zlatými chryzantémami. Vybral černou spodnici se zlatým a zeleným vzorkem, co bude čouhat u výstřihu.

Lan'xiu trpělivě stála, zatímco Ning aranžoval její zelenou saténovou šerpu s vyšívanými jeřáby pro štěstí a zavěsil na přezku šerpy ozdobné stříbrné mince a vyřezávané nefritové korále. Sedla si před zrcadlo, aby jí mohl Ning zasunout do vlasů šperkové jehlice; její oblíbené s duhově smaltovanými motýly na konci. Jemná tykadla z drátků se chvěla při každém pohybu a když naklonila hlavu, špičky s perličkami se elegantně pohnuly.

Uši jí zdobily stejné dlouhé stříbrné náušnice s tyrkysovými slzičkami. Na prostředníček levé ruky jí Ning nasadil prsten, co patřil Lanině matce. Byl ve tvaru vážky a tělo měla vykládané drahokamy. Křídla byla skoro průhledná, protknutá tenkými drátky v krajkovém krouživém vzoru, co připomínal křídla skutečného hmyzu, a byla dost velká, aby dosahovala na celý hřbet její ruky.

Odstoupil, aby zhodnotil její vzhled, a uhladil jí zbloudilý pramen vlasů. Pak jí naposledy přepudroval tvář a poopravil její planoucí rty. „Vypadáš nádherně jako vždycky, Lan'xiu. Bohové zařídí, že ostatní manželky závistí zezelenají jako nefrit.”

Lan'xiu si povzdechla, ale rty se jí zkroutily do úsměvu, při kterém Ninga zabolelo, ačkoli by ji svými pocity neobtěžkal. Nemohl vědět, jak se cítila po své jedné noci s generálem, ale byť jenom z hrdosti ji muselo dožírat, že její lucerna zůstala tmavá a její noci studené a osamělé. A teď se šla tváří v tvář postavit těm ženám, co lépe než kdokoli jiný věděly, že ji Hüi po své první návštěvě nechal samotnou.

„Neukazuj jim, jak se cítíš,” řekl Ning tiše, ústa měl blízko jejího ucha pro případ odposlechu. „To by pro princeznu nebylo vhodné.”

„Děkuju, Ningu,” řekla princezna svým rozkošným hlasem. „Odvádíš skvělou práci, když mi připomínáš, jak se má člověk chovat.”

Poplácal ji po rameni. „Budu na tebe hrdý. Jako vždycky.”

Lan'xiu se postavila a uhladila si sukni. Naposledy se podívala do zrcadla a prohlédla se. „Udělal jsi mě tak příjemnou, jak jen bylo možné. Jsem připravená.”

Ning ji následoval po schodech dolů, kde stáli v pozoru vojáci jako dveřníci. Nehodilo se, aby princezna Lan'xiu kráčela v takovém prudkém dešti ve svých vyšívaných pantoflíčcích, takže ji k domu první manželky přenesou v zakrytých nosítkách. Ning rozvinul deštník, smířený s tím, že ji bude následovat pěšky.

Přes náměstí to byla jen krátká cesta, ale při této příležitosti vojáci nesli princeznu kolem parku po kamenném chodníčku, než aby šli skrz park. Ning byl potají vděčný za tuto pozornost k formalitám. Už tak dost promokl a nevyžíval se v noření do bahna, kterého bylo v parku dostatek, až po kotníky. Doufal, že první manželka dovolí jemu a ostatním sluhům sejít do kuchyně, aby se zahřáli, než aby se třásli v předsíni.

Když na zakrytém chodníku pomohl princezně z nosítek, doprovodil ji do domu a vzal jí z ramen plášť, Ning se hluboce poklonil v naději, že tak beze slov vyjádří, že se má bavit jako princezna a že nemá dopustit, aby ji ostatní ženy zastínily. Pak vděčně následoval služebnou, co mu ukázala cestu dolů do kuchyně.



Lan'xiu se zastavila ve dveřích, srdce jí tlouklo tak moc, že se bála, že to ostatní ženy uslyší a budou vědět, jak je vyděšená. Od jejich prvního setkání už Meiju navštívila, ale většinu času strávila hraním s dětmi, které ji nekriticky přijaly jako svou velkou, ale zábavnou kamarádku na hraní. Ostatní manželky určitě budou bystrým pohledem zkoumat její osobu, šaty a šperky a možná nebudou tak laskavé. Když přišla do obývacího pokoje, přinutila se usmát a hluboce poklonit, jak se slušelo na sedmou a nejníže postavenou konkubínu ze zde shromážděných.

Zůstala skloněná, dokud nezaslechla Meijuin hlas, jak ji napomínala, aby šla dál.

„Moje drahá Lan'xiu, nestůj tam jako husička. Tady nedržíme žádné ceremonie. Pojď dál a pozdrav se s ostatními manželkami.”

Lan'xiu se narovnala a pokročila do místnosti, co jí přišla, že je plná nádherných žen, ačkoli jich tam bylo jenom pět a jedna z nich byla Meiju, s kterou se už znala. Byla ráda, že se oblékla do pěkných šatů a ne do toho hadru, co Ning tak nesnášel, neboť všechny byly nádherně oděné v zářivých hedvábných róbách.

„Vážená první manželko,” řekla, jak poklesla na kolena, aby políbila zlatý prsten na Meijuině ruce, jenž byl symbolem jejího vysokého postavení.

Meiju se nad tímto vyjádřením úcty usmála. „Prosím, posaď se po mé pravici, princezno Lan'xiu. Naliju ti trochu čaje, aby ses zahřála. Je příšerné počasí, že?”

Jedna z konkubín promluvila: „Pro rolníky je to dobře.”

Další dívka se zasmála: „Děláš všechno, abychom si snadno pamatovaly, že jsi dcera rolníka, Fen.”

„Druhá manželka Ci'an bohužel onemocněla a nemůže se účastnit,” vysvětlila Meiju. „Fen, co často mluví o rolnících, je třetí manželka; Huan je čtvrtá.” Ty dvě ženy spolu seděly na divanu tak blízko, že by se mohly navzájem obejmout kolem pasu.

Lan'xiu se jim ze své židle uklonila. Ony jí na oplátku pokývaly.

Pak Meiju ukázala k pěkné ženě s tváří kulatou jako měsíc a poklidným výrazem na ní. „To je Alute, šestá manželka a to nejpokojnější stvoření.” Ukázala na poslední ženu, štíhlou jako skřítek a celkem chvějící se energií. „A Bai je pátá manželka, Alutin pravý opak. Žije s vílami, co si jí povídají v hlavě, a většinu nocí řádí se skřítky. Ale všechny nás rozesmívá.”

„Dokonce i Ci'an,” ozvala se Bai. Její tvář se podobala skřítkovi, byla plná taškařic a světla – ne přímo pěkná, ale velmi podmanivá. „Musíš mi odpustit, že to tak řeknu nahlas, princezno, ale jsi tak velmi nádherná! Nikdy jsem neviděla dívku tak rozkošnou jako ty!”

„A Bai nemá moc slušných mravů,” řekla Huan všetečně. „Doufám, že jí odpustíš.”

„Ach Huan, nejsi moje matka!” Bai komicky protočila oči.

„Není co odpouštět,” řekla Lan'xiu tiše. „Nijak se mě to nedotklo.”

„Určitě jsi zvyklá, že na tebe lidé zírají,” řekla Fen závistivě.

„Tam, odkud pocházím, žijí ženy odděleně. Obvykle jsem vídala jenom svou matku a svého sluhu,” řekla Lan'xiu. „To vy musíte odpustit mě. Obávám se, že v konverzacích nejsem moc důmyslná. Moc často jsem nebyla v místnosti s tolika lidmi.”

„V domácnosti jste se nesetkávali jako my tady?” zeptala se Fen. „To je barbarské!”

Huan poznamenala: „Fen má pokrokové ideje ohledně práva.”

„To... domácnost tam... byla... jiná.” Lan'xiu si nepřála vysvětlovat žádné z podrobností jejího starého domova. Ulevilo se jí, když mohla setřást z bot prach své domoviny, dokonce i když to znamenalo čelit téměř jisté smrti v cizí zemi.

„Kdybych vypadala jako ty, celý den bych tančila a zpívala,” řekla Bai. „Ale oči máš plné smutku. A přesto tvůj úsměv říká, že máš v nitru štěstí. Jaké magie by bylo třeba, abych tu radost přemluvila, aby vyšla ven a hrála si?”

„Ty už celý den tančíš a zpíváš, Bai,” řekla Meiju s láskou. „Nenapadá mě jediná věc, co by ti ještě víc zvedla náladu.”

„No, bylo by pěkné být tak nádherná,” podotkla Alute klidně. „A princezno. Nosila jsi korunu?”

Lan'xiu se nepříjemně zavrtěla. „Ne, obvykle jsem se oblékala mnohem prostěji než jsem dnes oblečená, zvlášť když jsem jezdila na koni—” Konsternovaně si rukou zakryla ústa. Neměla v úmyslu odhalit ani tohle.

„Já jsem jezdívala,” řekla Fen. „Ale jenom na pole. A na konci dne jsem koně vedla, protože se tak moc nadřel a já byla taky unavená.”

„Přijde mi, že by se ti po celém dni na poli líbilo jet domů,” řekla Huan a upřeně se dívala na svou kamarádku. „Tenhle život se mnohem víc hodí pro tak pěkného člověka jako ty.”

„Jakmile jsem se dozvěděla o zdejších pravidlech,” řekla Fen s odpovídajícím úsměvem. „Nejdřív mi přišlo divné, abych nechodila na pole, a každý den se oblékala do svého nejlepšího.” Obdivně zírala na své ruce, co byly útlé a pěkně tvarované. „A teď mám ruce jemné a ne hrubé od práce. A můžu si nechat narůst dlouhé nehty.”

Lan'xiu si se zájmem všimla, že jediná Fen nosila na každém prstu krytky na nehty zdobené drahokamy, kvůli čemuž její ruce bohužel vypadaly trochu jako pařáty. S mírnou nervozitou se zeptala: „Jaká pravidla tady musím dodržovat? Svou nevědomostí bych nezpůsobila žádný přestupek.”

Fen a Huan se podívaly jedna na druhou a zachichotaly se, zatímco Meiju nad jejich reakcí vyhlížela jak ztrápeně, tak poníženě. Zdálo se, že Alute měla pocit, že není třeba, aby na nějakou otázku odpovídala, dokud můžou odpovědět ostatní, ale Bai neznala žádný takový stud.

„První manželka má přednost ve všech záležitostech a vládne nad domácností. Urovnává jakékoli neshody. K ostatním manželkám se chovej tak, jak chceš, aby se ony chovaly k tobě, kromě Ci'an. Není dovoleno se vykrádat ven a zhasínat světlo planoucí v lucerně jiné manželky—”

„Bai!” vykřikla Meiju na protest. „Nikdo nikdy—”

„Ci'an to napadlo. Víš, že ano,” řekla Bai. „Jenom její zamčené dveře jí v tom brání.”

„Jsem si jistá, že princezna Lan'xiu by nikdy nepomyslela na něco tak nevychovaného,” řekla Meiju pořád v šoku.

Bai ukázala na Lan'xiu, co si zakryla úsměv. „Hele! Trochu toho štěstí se dostalo ven! To byl jenom žert, princezno. Nikdy bych netvrdila, že bys dělala něco takového—”

„Neudělala bych to,” namítla Lan'xiu a znovu se zachichotala.

„Jen jsem tě chtěla vidět smát.” Bai si se spokojeným úsměvem založila ruce.

„Jsi nezbedný skřítek,” pokárala ji Meiju, ale pak se usmála. „Ale nemůžu se hněvat na někoho, komu se vždycky podaří mě rozveselit. Jen si dávej pozor, aby ses chovala pěkně, když ti můj manžel rozzáří lucernu.”

„Líbí se mu, když zlobím,” řekla Bai s potutelným úsměvem. „Naplácá mi. Mě se to líbí, takže jsem někdy hodně zlobivá. Říká, že ví, jak mě přimět se chovat pěkně.”

Zděšená Meiju se otočila na Lan'xiu. „Neposlouchej ji, Lan'xiu. Bai tě jenom škádlí. Hüi Wei by ženu nikdy neuhodil—”

„Ach ha! Ne?” Bai se zasmála, ten šokovaný výraz, co jí Alute věnovala, ji potěšil. Fen a Huan ji trefně ignorovaly, tváře měly zčervenalé rozpaky.

„Je příliš něžný a laskavý. To on je tu pán a my všechny se snažíme ho potěšit. Není třeba, aby se uchyloval k násilí,” řekla Meiju přísně.

„To doufám ne,” řekla Lan'xiu chabě. Už si nebyla jistá, komu věřit. Zdálo se, že každá manželka viděla skrze své vlastní zkušenosti s Hüi Weiem velmi rozdílného muže. Odvážila se letmo podívat na Bai, co jí věnovala vědoucí úsměv, když se střetly očima, a rukou si promnula pozadí, jako kdyby ji pořád ještě štípalo.

„Dej si ještě čaj, princezno,” řekla Meiju, co se zoufale snažila znovu nastolit dekórum.

„Prosím, říkej mi Lan'xiu,” řekla Lan. „Tady nejsem žádná princezna, jenom ta nejskromnější konkubína.”

„No, alespoň jeden člověk vysloví pravdu na této slavnosti vytáček a lží,” řekl nevlídný hlas.

Lan'xiu nadskočila a otočila se na člověka, co promluvil.

„Ach bohové, Ci'an se jako zázrakem uzdravila a přímo včas, aby se k nám přidala,” zasténala Bai.

Ve dveřích stála žena, stejně dramaticky krásná jako Lan'xiu, ale naprosto jiným způsobem. Vlasy měla uhlově černé a lesklé jako panter, pleť mrtvolně bílou, díky čemuž její karmínové rty zářily jako třešně na sněhu. Oči měla podlouhlé a tmavé a třpytily se jako černý led v zimě. Její tvář působila tvrdě, jako kdyby na svém těle neměla jediný gram masa navíc, nebyl v ní ani náznak Meijuiny uklidňující kulatosti nebo Alutiny měkkosti. Byla spíš pohledná než krásná a s ohledem na její rysy téměř mužská. I když byla Ci'an stále mladistvá a atraktivní, vypadala, jako že jí stáří nebude přívětivé. Měla na sobě černý, rudě vyšívaný cheongsam se vzorovanou bílou šerpou a zlatými náušnicemi, co jí visely skoro až k ramenům. Na prstech neměla žádný prsten.

Lan'xiu se postavila a zjistila, že jsou stejně vysoké, což Ci'an evidentně nepotěšilo. Lan'xiu se hluboce poklonila, jak se slušelo na poslední konkubínu, co vzdávala hold druhé konkubíně.

„Ano, zrovna včas, abych tuhle oslavu oživila. O tvém příjezdu jsem toho hodně slyšela, Princezno ničeho,” řekla Ci'an. V hlase jí probublával vztek a z očí jí sršely blesky. „Celkem dost načepýřená, ale tady nemáš žádné postavení a tvoje lucerna se rozsvítila jenom jednou. Vím, že jsi před mým manželem roztáhla nohy, ale nevrátil se k druhému kousnutí. Určitě jej zklamalo tvoje provedení. Taková velká škoda. Obávám se, že nebudeš novou favoritkou.” Mávla rukou na Alute. „Ten titul si momentálně drží tahle malá hloupá holubička. Můj manžel velmi preferuje prázdnou díru bez mnoha slov.”

Lan'xiu cítila, jak jí rudly tváře, a přemýšlela, jak tato žena mohla vědět, že ji tak trápilo, když viděla, jak se lucerny ostatních rozsvěcují a její zůstává zhasnutá. Nebylo by dobře odhalit, jak moc toužila po tom, aby ji její pán znovu navštívil, aby ji znovu držel v těch svých silných pažích, aby cítila tíhu jeho těla na svém. Myslela si, že Hüi Wei byl jí možná stejně okouzlený jako ona jím, ale běda, zdálo se, že to tak nebylo. Chtěl se odvrátit od Ci'aniných chladných, vítězných očí, ale Princezna ničeho nebo ne, pořád byla princezna. A nehodlala dopustit, aby ji tahle žena zmátla upřeným pohledem. Pedantsky se uklonila, než se znovu posadila. „Zdravím, druhá manželko Ci'an.”

Meiju ostře promluvila: „Hüi Wei je můj manžel, druhá konkubíno! Budeš o něm hovořit jako o našem manželi, jak se sluší na pouhou třetiřadou konkubínu! To jen díky mé trpělivosti máš titul druhé manželky!”

Lan'xiu překvapilo, když od takové něžné ženy slyšela tak autoritativní tón. Nechala zrak upřený na Ci'an, aby sledovala, jak zareaguje.

„Ano, vážená první manželko. Na okamžik jsem si dovolila zapomenout na své nízké, ostudné postavení.” Ci'an svá slova žvýkala, jako kdyby se zakousla do syrového masa, a vyplivla je na Meiju.

V tiché bitvě upřených pohledů, co následovala, to byla Ci'an, co sklopila zrak jako první, a Lan'xiu měla tušení, jak moc tu ženu rozzuřilo, že se musela podrobit. Potřeba bezpečí ve vlastním domě Lan'xiu donutila vytříbit své schopnosti v odezírání ze rtů a byla schopná rozeznat slova, co si Ci'an pro sebe zamumlala: „Kdybych jen porodila syna...”

Lan'xiuinu pozornost přitáhl pohyb na prahu. Za práh do místnosti se postavili dva vojáci, svůj pozorný pohled upřený na Druhou manželku. Ci'an si jich také všimla, šla k židli naproti Meiju a posadila se. Přitom mávla rukou na dva vojáky, jako kdyby je propouštěla.

„Buďte v klidu, mí pohlední mladí žalářníci. Slibuju, že jsem si s sebou nevzala žádný jed nebo dýku. Dneska nemám náladu na vraždu.” Když se Ci'an usmála, její zuby byly ostré a zašpičatělé. „Jen jsem se přišla podívat na nový přírůstek. Už se nemůžu dočkat, až nás Meiju všechny pozve, abychom ti poplácaly tvoje naduté břicho, až narosteš.” Naklonila se kupředu, jako kdyby chtěla promluvit důvěrně, ale díky jejímu hlasitému hlasu to slyšely všechny. „Řekli mi, že ráno poté nebylo na tvém prostěradle moc krve. Kdo ví, kolik kuřat přišlo o život ve jménu panenství? Povídá se, že následujícího rána jedno zmizelo z kuchyňských zahrad.”

Tváře jí hořely. Lan'xiu se posadila ještě vzpřímeněji. Otevřela pusu, aby jí odvětila, a pak ji zavřela. Jen proto, že se zdálo, že Ci'an není schopná držet se pravidel slušné společnosti, neměla důvod klesnout na stejnou úroveň. Místo toho se jí podařilo klidně odpovědět: „Mám ráda kuřecí knedlíčky.”

Bai vyprskla smíchy. „Já sama mám ráda dobrou kuřecí večeři. S rýží a kešu! Jaké ořechy jsou tvoje oblíbené, Lan'xiu?”

„Potrpím si na mandle,” řekla Lan'xiu a otočila se na Bai s mírným úlevným úsměvem.

„Ne, správná odpověď měla být já, Bai!” Pátá manželka se zachichotala vlastnímu vtipu.

„Mandlové mléko je dobré na pleť,” pípla Alute. Prsty si s potěšením pohladila svou vlastní hladkou tvář.

Ci'an protočila očima. „Vždycky ta rozzářená, co? A Bai nám teď řekne, jak si ona potrpí na ořechy v měšci, co visí našemu manželi mezi nohami. A Fen nás poučí o tom, jak prostý lid odkládá ořechy na zimu, a dá nám recepty, kdy ořechy nahrazují maso, jako kdyby se od nás čekalo, že si samy uvaříme. A pak ji Huan zatleská a znovu nám řekne, jak výtečné a pokrokové myšlení má její drahá přítelkyně Fen.”

„Kdy jsi začala studovat gastronomii?” zeptala se Bai. „Ale na druhou stranu máš tolik času na studium.” Zamrkala na ni svými řasami, zatímco Ci'an věnovala falešný úsměv.

Lan'xiu musela obdivovat Baiinu odolnost vůči Ci'aninu jedu. Zdálo se, že ji nic nezastrašilo. A to se zdálo jako dobrý zvyk k osvojení, pokud se člověk musel stýkat s druhou manželkou.

Ci'an vypadala, jako kdyby kypěla zlostí, ale pak se místo výbuchu jen zasmála. „Bai, přísahám, že jenom ty víš, jak vykrýt moje údery. Jen kdyby ostatní byly dost chytré, aby se od tebe poučily.” S přehnanou zdvořilostí se poklonila Lan'xiu. „Bylo mi nejpokornější ctí se s tebou setkat, princezno Lan'xiu. Doufám, že v této zlaté klícce budeš stejně šťastným zajatcem jako já.” S tím vyletěla z místnost. Po cestě překotila malý stolek s čajovým šálkem a nezareagovala, ani když se roztříštil na podlaze a všude se rozstříkl čaj.

Dva vojáci se zařadili vedle ní a momentálně Lan'xiu zahlédla, jak nesli deštníky, aby druhou manželku zaštítili, když se bude vracet domů do domu vedle.

„Lan'xiu, za to nesmírně sprosté chování se omlouvám místo druhé manželky.” Meiju se delikátně střásla. „Kdyby jen Ci'an dokázala najít trochu té útěchy ve společnosti zbytku manželek. Obávám se, že je to velmi ubohá žena.”

„Nebo vyšinutá,” odsekla Huan.

„A v tom případě by se měla přijmout nějaká opatření. Možná by se měla přesunout do domu pro blázny,” řekla Fen vážně. „Co myslíš, Alute?”

„Ach ano,” souhlasila Alute mlhavě. Dívala se na vlastní odraz v nablýskaném stříbrném tácu na stole.

„To je ale oslava!” výskla Bai. „Fen, už jsem ti vyprávěla o tom—”

Lan'xiu potlačila zachichotání. Navzdory tomu, jak protivně se Ci'an vyjádřila, zdálo se, že měla smutnou pravdu ohledně předvídatelné jednotvárnosti domácích sešlostí.
---------------------------------------------------------

~ Tahle kapitolka mi tu ležela už nějaký ten den, ale ne a ne se dokopat k tomu ji vytáhnout. ~

~ Takže konečně tolik opěvovaná a (notoricky) známá druhá manželka Ci'an. ~

<Předchozí>...<Následující>