PK - kapitola 10

Kapitola 10

~ Jen malé upozornění, naprosto nevhodné čtení, pokud vám někdo může stát za zády. ~

Lan'xiu se snažil to nedávat najevo, ale navykl si stát u svého okna a sledovat sluhy, co zapalovali lucerny. Od jejich první a jediné společné noci, kdy ho Hüi připravil o věneček, Hüi Weie neviděl a ani od něj neměl žádné zprávy. Tuto noc nepřinesli na harémové náměstí žádnou pochodeň a nezapálili žádnou lucernu. Povzdechl si zklamáním s trochou úlevy. Alespoň nebude muset sledovat, jak Hüi Wei jde do domu jiné manželky, a trápit se myšlenkami na to, jak se Hüi miluje s někým jiným.

Přemýšlel, jestli Hüiovi nakonec přece jenom přišel odporný a Hüi se rozhodl se k němu nikdy nevrátit. Možná že smrt by byla lepší než odmítnutí. Když poprvé poznal fyzickou lásku, když cítil to silné tělo proti jeho, když si ho vzal... zachvěl se, jak jím projelo vzrušení. Jejich jedna společná noc byla ráj. Pokud ta noc bylo to jediné, na co si kdy bude moct vzpomínat, pak s tím bude muset vyžít. Bylo to víc, než v co za celý svůj život doufal. I kdyby mu bylo určeno zbytek života strávit za těmito vězeňskými zdmi, sám. Ale ta vzpomínka se tváří v tvář jeho touze nezdála tak konejšivá.

Sám až na Ninga, samozřejmě. Ning byl útěcha, ale také provokatér, co na něj dorážel, brebentil, přemýšlel a klevetil.

Dříve toho dne se Ning rozhodl, že Lan'xiu bylo třeba, aby oprášil svůj šerm, a během jejich cvičné lekce jej připravil o dech.

„To cvičení potřebuju já nebo ty?” zeptal se Lan'xiu kousavě.

„Možná oba. Nechci ztloustnout,” řekl Ning samolibě. „Eunuchové mají sklon k nabírání váhy, víš.”

„A tak trápíš mě, abys dosáhl svých cílů,” zamručel Lan'xiu.

Ning se na něj jenom zašklebil a palcem a ukazovákem udělal díru a klouzal svým druhým palcem dovnitř a ven. „Ne každé cvičení je stejné, ne? Chce to dva k—”

„Ticho!” rozkázal Lan dopáleně. „Jdi pryč. Chci se vykoupat. Připrav mi horkou vodu.”

„Velmi dobře. Nechám rozpálit oheň.”

Ning odešel z místnosti a Lan'xiu mohl setřít ten falešný úsměv. Doufal, že dokonce ani Ning nedokázal odhadnout, jaké strašné myšlenky jej sužovaly. Ve svém vlastním domě než zemřela jeho matka, mu bylo dovoleno jezdit na koni vysokou trávou, s větrem ve vlasech a mohl si jet, kam se mu zachtělo. A pak se kolem něj sítě intrik pomalu utahovaly a on si až příliš pozdě uvědomil, jaký osud mu bratr naplánoval. A teď byl tady, lapený v harému, kde kdyby pravda vyšla najevo, neměl právo být a čekal na muže, co na něj s největší pravděpodobností už nepomyslel. Lan užíval svůj vybraný převlek tak dlouho, že kdyby ho Hüi z něj nestrhl, Lan skoro zapomněl, kým skutečně byl. Teď jeho tělo žhnulo touhou a potřebou a jeho duše dychtila po lásce, co si myslel, že cítil v Hüiově náručí.

Bylo jen chabou útěchou, když se rozjařil, že žádná jiná manželka dnes večer nepožívá Hüi Weiovy společnosti, ale to bylo to jediné, k čemu se mohl upnout. Lan přemýšlel, kde Hüi byl a co dělal. Záviděl mu tu svobodu, co mu umožňovala z rozmaru přicházet a odcházet.

Dveře se otevřely a Lan se v očekávání Ningova návratu neobrátil. Zaplála v něm hrůza, když se jej drsně chopily ruce větší než ty Ningovy a sevřely mu ramena tak pevně, že to bolelo.

Jeho únosce jej silou otočil čelem k sobě a Lan chabě bojoval, aby se osvobodil, dokud nespatřil, že to je Hüi Wei. Vítající úsměv na rtech mu odumřel při pohledu na odhodlaný pohled v Hüiových očích.

Hüi z Lan'xiu strhl hanfu, uvěznil mu jím paže a odhalil jeho hrdlo a ramena. Pak sehnul hlavu a ostře jej kousl do záhybu krku a pak to pálení okamžitě ztišil jazykem.

Pak Hüi strčil jazyk tak hluboko do Lanova hrdla, že si myslel, že se udusí. Lan ztěžka dýchal nosem, dovolil Hüiimu plenit jeho ústa, kousat ho do rtů a sát mu jazyk tak silně, že to bolelo.

„Na kolena!” rozkázal Hüi hlubokým, sytým hlasem, když s polibkem skončil. Přinutil Lana na zem.

Lan se zakymácel, jak měl ruce stále uvězněné v hanfu, a tvář měl jen centimetry od vybouleniny, co se Hüi snažil uvolnit z kalhot. Lan cítil pižmový pach vzrušení. Cítil na své tváři teplo.

Hüiovi se povedlo uvolnit svůj penis a přitlačil jej Lanovi ke rtům. Lan poslušně otevřel ústa. Na zátylku cítil ruku, co jej nutila spolknout celý tvrdý úd. Uvolnil hrdlo, dýchal nosem, aby se nezačal dávit, bál se, že mu Hüi strčí penis přímo do krku.

Hüi nasadil rytmus, vsouval svůj penis mezi Lanovy rty, nutil mladého muže, aby jej celého spolkl. Lan se zoufale snažil přitlačit svými rty a jazykem, jak instinktivně vytušil, co si jeho pán přeje. Zdálo se, že Hüie poháněl nějaký démon chtíče, a Lan tomu nerozuměl, ale byl rád, že se cítil tak žádaně.

Hüi se najednou vytáhl z Lanových úst a dal mu další rozkaz: „Ohni se. Vystrč zadnici do vzduchu.”

Lan zápolil, aby si uvolnil paže, ale cítil, jak mu Hüi vtlačil tvář do koberce a zvedl boky. Hüi zvedl sukni jeho hanfu a ozvalo se párání, jak roztrhl hedvábné kalhotky, co měl Lan na sobě. Lan sebou trhl, když mu na zadnici ztěžka dopadla ruka, a to plácnutí se v tiché místnosti zostra ozvalo.

Při pocitu něčeho horkého a vlhkého proti svému otvoru zalapal po dechu. Nebyl v pozici, kdy by se mohl podívat, ale musel to být Hüiův jazyk, jak ho olizoval a tlačil se dovnitř. Nikdy nic takového necítil. Hüiovy ruce a penis byly tvrdé; tato invaze byla měkká a sametová, rozpalovala v něm jemné vlnky neznámého potěšení. Měkké rty ho začaly sát a začaly s bručením. Ta vibrace ho skoro dohnala k šílenství ze vzrušení. Lan si uvědomil, že měl penis tvrdý a bolavý, a tekl. Tak moc chtěl, aby ho ošukal, ale zdálo se, že Hüi měl v úmyslu jej škádlit. Jazykem tančil přes Lanův tepající otvor, lízal jej, pak do něj šťouchal a klouzal dovnitř. Nakonec přidal dva prsty a vrážel je dovnitř a ven ve vytrvalém rytmu.

Lan při tomto náhlém útoku zalapal po dechu, ale miloval každou minutu. S radostí by se nechal uvěznit, kdyby ho jeho milenec držel takto v zajetí.

Prsty se stáhly a cítil, jak se Hüi stehny přitiskl k jeho stehnům. Lan se připravil a cítil, jak se mu celé tělo zhouplo kupředu, jak Hüi drsně vtlačil svůj penis celou délkou do Lanova sevřeného tunelu. Lan při té spalující bolesti vykřikl a zasténal, když se Hüi úplně vysunul a nejširší část žaludu vytahoval z Lanova otvoru nesnesitelně pomalu.

Lan znovu zalapal po dechu nad tou nádhernou bolestí, když do něj Hüi znovu pronikl, když do něj vstoupil se stejnou silou. Pak Hüi začal přirážet, tvrdě a rychle, hnal se za vlastním orgasmem bez ohledu na Lanovo potěšení. Lan se snažil si uvolnit ruku, aby se dotkl sám sebe; penis ho bolel a tak moc se potřeboval udělat.

Hüi ustal ve svém přirážení a použil Lanovu šerpu, aby mu svázal ruce za zády. „Ne dokud ti nedám svolení.” Pak začal znovu přirážet a Lanovy útlé boky si přidržoval na místě.

Při každém přírazu se celé Lanovo tělo zhouplo a on byl bezmocný, aby tomu pohybu vzdoroval. Ty přírazy si užíval, každý jednotlivý jej uváděl do extáze, Hüiův penis jej naplňoval a chvěl se kvůli němu pocity.

Tvrdé prsty se mu zaryly do boků a Lan věděl, že zítra bude mít modřiny, ale chtěl je. Jakékoli znamení, aby si tohle pamatoval a co by mu připomínalo, komu patřil. Hüiovy přírazy se krátily, ale byly tvrdší a při posledním se do něj zabořil až po koule.

Lan cítil, jak ho oheň Hüiova vyvrcholení naplňoval, a zaradoval se, že ukojil potřeby svého milence v této nové náladě. Po chvilce Hüi zabručel a pořád zabořený v Lanově zadnici se převalil na bok na koberec. Lana stáhl sebou a dál ho nechal nabodnutého na svém stále tvrdém, tepajícím penisu.

Jednou rukou zatahal Lana za bradu, aby mu otočil hlavu, a znovu mu vyplenil ústa. Když Lana propustil, ruka mu sklouzla dolů a štípla a kroutila jednou jeho bradavkou, což vysílalo mrazení rozkoše rovnou do jeho slabin. Lan marně zabručel a zápolil ve svých poutech.

Hüiova ruka se zatoulala ještě víc dolů a konečně svoje prsty obalil kolem Lanova napřímeného penisu.

„Ano,” zasyčel Lan.

Cítil, jak se Hüiovi pohnula hruď a zaslechl zadunění smíchu, ale Hüi si akorát plivl do dlaně a hladil Lanův penis, palcem přejížděl po tekutině na vršku, aby jej polechtal po žaludu.

Lan naléhavě pohyboval boky. Hüi ho jednou paží držel uvězněného proti své hrudi, zatímco jej druhou laskal. Lan prohnul krk a cítil na hrdle jemné kousání zuby. Hüi pohnul boky, takže Lanovi připomněl, že měl penis pořád v jeho zadnici a ještě tak přidal k jeho potěšení. Nakonec Lan s ochraptělým výkřikem vybuchl jako ohňostroj a přes Hüiovu dlaň se přelily kapky perlové tekutiny. Když se zklidnil, lapal po dechu.

„Zdravím, moje malá Lan'xiu,” řekl Hüi tiše do kůže Lanova hrdla. „Chyběla jsi mi.”

„A vy mě, můj pane,” vydechl Lan. „Zapomněl jste rozsvítit lucernu. Nečekala jsem vás.”

„Nezapomněl jsem. Proplížil jsem se sem,” řekl Hüi a znělo to, že je sám se sebou spokojený. „Takhle to byla větší zábava.”

„Byl jste—” Lan se zarazil. Nezeptá se, co Hüi dělal s ostatními.

„Jenom s tebou. S tebou je všechno jiné.”

Lan cítil, jak pouta na jeho zápěstí povolila, a protáhl si paže. „Brzy mi budeš muset koupit nový šatník. Tohle je druhé hanfu, co jsi zničil.”

„A stálo to za to. Pokud budu muset, koupím ti tisíc rób, abych měl to potěšení je z tebe servat.” Hüi políbil Lana na holé rameno, než nechal svůj penis vyklouznout. „Kéž bychom měli lázeň.”

„Poslala jsem Ninga, aby mi ji připravil. Možná že je voda připravená,” řekl Lan nadějně.

„Půjdeme se podívat?” Hüi se postavil na nohy a pomohl Lanovi vstát. Na rozdíl od jeho předešlé hrubosti Lana něžně svlékl a jak odhaloval jeho hedvábnou kůži, zasypával jej polibky. Když se dostal k jizvě, tak bílé oproti kůži Lanových zad, obtáhl ji konečkem prstu. „Od čeho je tahle jizva?”

„Zranění od nože, byla to široká rána, ale ne dost hluboká.”

Podruhé v Lanově hlase zaslechl ocel. Hüi obrátil Lana tváří k sobě. „Kdo ti to udělal?”

„Můj bratr, Wu Min.”

Lan'xiu si o tom nepřál mluvit a zdálo se, že Hüi jeho mlčenlivost respektoval. „Omlouvám se,” řekl.

„Už mě to netrápí,” řekl Lan'xiu a pak si nárokoval právo na oplátku Hüie svléci. Přejížděl rukama po jeho pevných bicepsech, tvrdé hrudi a vymodelovaných břišních svalech.

Pak Hüi vzal Lana za ruku a společně šli do koupelny. „Líbilo se ti to?” zeptal se skoro stydlivě.

Lan se usmál. „Velmi jsem si to užila. Můžeš se takhle kdykoli ohlásit.”

„Někdy to mám rád taky pomalé a něžné,” řekl Hüi a vzal si Lanovy rty v něžném polibku.

„To se mi taky líbí,” zašeptal Lan, rty spočinul proti těm Hüiovým.

Mydlení a oplachování před lázní se proměnilo na příjemný rituál, neboť Lan'xiu bylo dovoleno prozkoumat generálovo svalnaté tělo. Když to samé udělal Hüi pro něj a omýval jej s něžným údivem, Lan se celý chvěl.

Hüi něžně vzal Lana do náručí, posadil ho do horké lázně a pak tam sám vstoupil. Sklouzl po svažující se zadní stěně a opřel se o ni a přitáhl si Lana mezi nohy, aby se mu zády opřel o hruď.

Lan'xiu se oproti teplu Hüiova těla uvolnil a sledoval, jak mu stehna olizovaly vlnky vody. Cítil, jak ho Hüiova hruď s každým nádechem trochu nadzvedává z vody. Byl ospalý a naslouchal Hüiově hlasu, jako by to byl sen.

„Začarovala jsi mě?” zeptal se Hüi tiše, jako kdyby byl ztracený v tom samém snu. „Jsi nějaká čarodějka, co poslali ukrást mi duši? Protože když nejsem s tebou, mám pocit, jako kdybych byl jen napůl člověkem. Když spím, zjevuješ se mi ve snech, ale nemůžu tě dohnat. Natáhnu se k tobě a ty mi zmizíš jako ranní mlha, nádherný přízrak a pak se ztratíš ve zlatém slunečním světle.”

„Nejsem žádný přízrak, můj pane. Obejmi kolem mě paže, vnímej mé tělo přitisknuté k tvému. Jsem skutečná.”

„Řekni mi, miluješ mě jako já tebe?”

„To nemůžu říct, neboť nevím, jaké city ke mně cítíš. Co se mě týče, mohu jenom říci, že když nejsi tady se mnou, jsem jenom napůl živá.” Lan'xiu se natáhl, aby se dotkl Hüiovy tváře a zjistil, že je zvlhlá slzami. „Nikdy jsem nevěděla, že můžu cítit tolik lásky.”

„Ani já ne,” zašeptal Hüi. „Pokud nejsi čarodějka nebo sen, pak musím poděkovat bohům, že mi tě poslali, že mi poslali poklad, o kterém jsem nevěděl, že ho chci.” Najednou Lan'xiu pevněji objal. „Ach, Lan'xiu, tak nějak to musím zařídit, abychom spolu mohli být častěji. Můžeš mít se mnou trpělivost? Když nechávám zapálit lucerny jinde, mám pocit, že tě zrazuji, ale musíme být opatrní.”

„Kvůli Wu Minovi?”

„To je jenom jedna překážka. Vždycky jsem si dával pozor, abych neprojevil náklonnost žádné své manželce,” řekl Hüi. "Pro případ, že by nějaký dareba intrikoval, že jednu z nich zabije, aby mě ranil. Kdybych tě teď ztratil, zrovna když jsem tě našel—”

Lan'xiu se radostně zasmál. „Neztratíš mě, můj pane. Já mám na této záležitosti také podíl. Budu si dávat pozor, abych dál žila.” Trhl sebou, když se Hüi Wei postavil a zvedl ho s sebou, ale pak se otočil, aby kolem Hüie obtočil paže a tázavě se na něj díval.

Hüi vylezl z vany, natáhl ruku, aby Lan'xiu pomohl z vody, jako kdyby byl křehká dáma. Stáli tam s těly přitisknutými k sobě a kapala z nich voda. Hüi Lana něžně políbil a natáhl se pro ručník, aby jej osušil.

Lan'xiu tu pozornost přijal a pak si od Hüie vzal látku, aby jej osušil na oplátku.

Hüi ruku v ruce s Lanem jej vedl k posteli, uložil jej do ní a pak na něj v tichosti zíral. Natáhl se pro olej a doširoka mu roztáhl nohy. Laskal mu otvor, škádlil ten těsný průchod, až k němu přiložil špičku prstu a pomalu se vtlačil dovnitř.

Lan zalapal po dechu a prohnul se, jak do něj prst vnikl. Hüi pohyboval prstem dovnitř a ven a sledoval Lanovu tvář, jestli se na ní neobjeví nějaký náznak nepohodlí, ale nebyl tam žádný. Skvěl se na ní akorát výraz blaženého potěšení.

Když se Hüi sehnul, aby nasál nejprve jednu bradavku a pak druhou, Lan'xiu se na posteli vrtěl v extázi. Zdálo se, že ta senzace přecházela rovnou do jeho penisu, a když se k tomu přidal ještě prst v jeho zadnici, byl v nebi.

Hüi prst vytáhl a přelezl si mezi Lanova stehna a dlaněmi je hladil. Sehnul se a vzal do úst Lan'xiův penis, nešikovně, jako kdyby to nikdy předtím nedělal. Lan si přitiskl předloktí na ústa, aby zabránil celkem hlasitému výkřiku potěšení. V tomto bodě procesu vážně nepotřeboval Ningovu asistenci a nechtěl svého služebníka vyděsit svým nadšeným výrazem z potěšení, co mu dopřávala horce vlhká ústa. Najednou pochopil Hüiovu dřívější potřebu této služby.

Hüi jej propustil, otřel si ústa a zeširoka se na něj usmíval. „Hádám, že se ti to líbilo.”

Lan zasténal a natáhl paže. Obával se, že později mu bude trapně kvůli těm nevázaným zvukům potřeby, co z něj vycházely, ale teď potřeboval víc.

Cítil, jak se jeho otvor hladově svíral, když se o něj Hüi otřel vrcholem svého tvrdého penisu. Lan ještě víc roztáhl nohy a když se Hüi vtlačil dovnitř, vydal ze sebe hluboký sten. Hüi byl pořád na kolenou a přisouval se blíž, aby svými krátkými přírazy vklouzl ještě hlouběji. Lan se nemohl dočkat, až ho naplní, i když to rozpínání jej znovu bolelo.

Něco na tom naplnění jej přimělo cítit, že je naprosto vlastněn a ovládán. Když byl Hüi zabořený tak hluboko, jak jen mohl, přesunul se dopředu a políbil Lanovu hruď, hrdlo, tvář, až byl celou délkou natažený na něm.

Lan obtočil nohy kolem těch Hüiových a cítil, jak mu po ramenech kroužila dlaň a jak mu ovinula hlavu. Zdálo se, že ho Hüi nedokázal přestat líbat na hrdle, i když jeho přírazy začaly být delší a hlubší. Pohybovali se jako jeden a Lan měl pocit, jako kdyby stoupal mezi obláčky, jak ho to každým přírazem, kdy se jejich těla společně pohnula, hnalo do ještě větších výšek potěšení. Lan cítil, jak Hüiův stisk zesílil. Nedokázal pohnout pažemi, tak moc byl ovinutý v objetí druhého muže.

A pak měl Hüiův jazyk v ústech a plenil jeho hloubky současně s tím, jak mu penisem plenil zadnici. Lan se pod jeho tíhou svíjel a cítil, jak při uvolnění vytryskl, jak se jím prohnal mocný orgasmus.

A pak jej znovu naplnila nádherně horká podstata Hüiova orgasmu a zaslechl sten jeho uvolnění.

Spolu se vznášeli ve snovém stavu lenivého přebytku, jejich těla k sobě natisknutá tak blízko, že byli téměř jedním.

Postupně se jejich těla uvolnila a nevyhnutelně se oddělila. Hüi k sobě Lana přitáhl, přitiskl si jej blíž, aby mohl Lan hlavou spočinout na Hüiově rameni. Leželi spolu, srovnal se jim dech a skoro se neodvažovali promluvit, aby tu náladu nezničili.

Nakonec si Hüi zase povzdechl. „Proč tak rád nosíš ženské šaty?”

Lan'xiu mu věnoval tajnůstkářský úsměv. „Na dotyk jsou mnohem příjemnější, hedvábí a satén. Je v nich větší výběr a šijí se v pěkných barvách. Ta jemnost na kůži mi dopřává potěšení.” Rukou si projel po vnitřním stehnu a rozjařilo jej, když viděl, jak se Hüiovi rozšířily oči, jak to pohlazení sledoval. „Kromě toho se prostě... cítím pěkně takhle oblečený. Mám to rád.”

„Šerm zvládáš. Proti protivníkovi přiměřenému tvé velikosti a síle bych tě podpořil ve vítězství,” hloubal Hüi udiveným hlasem. „Dobře tě učili.”

„Měl bych si vzpomenout to Ningovi zmínit,” řekl Lan'xiu. „Ten kompliment ocení.”

„Když jsem si tě předtím vzal, nikdy bych s jinými svými manželkami nebyl tak hrubý, ale tobě nevadilo, že jsem do tebe tak moc přirážel.”

„Ani v nejmenším,” řekl Lan'xiu. „Nemůžeš přijmout, že s tebou v posteli jsem stejně tak muž jako ty, ale když jdu ven, užívám si to vzrušení z pěkných hedvábných šatů a skrývání se za vějířem?”

Hüi se převalil na Lana a shlédl do jeho smějících se očí. „A já se na tebe rád dívám s vědomím, že pod těmi šaty je hedvábné spodní prádlo—”

„Co ze mě rád strháváš—”

„Velmi,” souhlasil Hüi a sklonil hlavu, aby mohl vzít do úst jednu tmavou bradavku. Měl rád ten pocit, jak mu ten uzlík masa pod rty a jazykem ztvrdl.

Lan celkem bez dechu řekl: „Pokud mi budeš ničit šaty, náklady na vedení domácnosti vzrostou.”

„Možná by sis měl obléknout ty nejméně oblíbené šaty, když zapálím tvoji lucernu,” zašeptal Hüi. „Obávám se, že můžeš počítat s jistým množstvím škody. Když tě spatřím—” Svěsil hlavu a zostra Lana kousl do bradavky. Vychutnával si to jeho trhnutí a výkřik, co následoval, a pak to bodnutí slízl jedním pohybem jazyka.

„Znovu, prosím, můj pane.”

„Znovu,” řekl Hüi hrdým hlasem a otíral se svým narůstajícím penisem o Lanovo hladké stehno.
---------------------------------------------------------

~ Comments, please? Komentáře je jedna věc, kterou se potencionálně urychlí aktualizace ^_^ ~

<Předchozí>...<Následující>