TS2 - kapitola 23

Kapitola 23 – Všechno nejlepší

„Doktore Harvey, přišel jste dneska za Fiennesem?”

Gino se nečekaně setkal se známým, co přišel s kyticí bílých růží. Bylo mu 40 a v koutcích očí už se mu začaly objevovat malé vrásky. Nicméně vypadal pěkně a uhlazeně a jeho čisté a světlé ruce dávaly znát privilegovaný život. I jeho způsob řeči a chování naznačovaly dobré vychování.

„Ano, jsem vděčný, že jste přišel oslavit jeho narozeniny.” Harvey se zdvořile usmál a přistoupil k hrobu, aby na něj složil bílé růže, ale jeho výraz celkem zchladl.

Gino o krok přistoupil a zeptal se: „Doktore Harvey, co se děje?”

„Ty rudé růže...”

„Ach, ty tři kytice rudých růží jsou od mého kamaráda. Řekl, že dneska má Fiennes narozeniny a že člověk jako on by měl dostat rudé růže.” Gina na druhou stranu napadlo, že rudé růže jsou příliš šokující, a tak začal spěšně vysvětlovat. Obvykle měl z Tang Fenga dojem, že je celkem konzervativní. Nikdy by nečekal, že přemýšlel tak nezvykle, aby na hrob přinesl rudé růže.

Doktor Harvey ze sebe vypustil „ach”, šok z jeho očí pomalu vyprchával a zůstala tam jenom tenká vrstva lítosti a melancholie.

„Váš kamarád je velmi intuitivní. Fiennesovou oblíbenou květinou byla růže.” Harvey se hořce usmál. „Poděkujte mu místo mě, Gino.”

„Samozřejmě, to není problém. Stojí přímo támhle... hm? Byli přímo tam.” Gino ukázal na místo, kde Tang Feng zrovna stál, ale stín pod stromem byl už dávno opuštěný. Tang Feng, Charles a Lu Tianchen už před nějakou chvílí odešli.

„Pravděpodobně se vrátili do auta,” řekl Gino Harveymu omluvně. Neměl pocit, že by na tom bylo něco špatného. „Představím vám ho příště, je to můj kolega herec. Momentálně spolupracujeme na jednom filmu. Je to celkem výjimečný muž.”

„Určitě.” Harvey se usmál.

Gino a Harvey spolu prohodili pár dalších slov, než se rozloučili. Když Gino odešel, Harvey zůstal stát před Fiennesovým hrobem a nespouštěl pohled ze tří kytic růží.

Určitě to byla náhoda, ne?




Gino našel Tang Fenga a ostatní v malé kavárně nedaleko. Po dnešní návštěvě Fiennesova hrobu se mu nálada hodně zlepšila. Dřív nikdy neměl odvahu navštívit Fiennesův hrob. Ale když ho navštívil, najednou se cítil lehčeji a prozíravěji.

Zatímco si objednali kávu a zákusky, Tang Feng si tiše objednal své oblíbené čokoládové suflé. Bylo v něm trochu moc kalorií, ale jelikož měl dneska narozeniny, rozhodl se to použít jako výmluvu, jak se trochu rozmazlit.

Navenek se zákusek nijak nelišil od obyčejného koláčku, ale když jste vidličkou rozbili vnější skořápku, objevili jste jeho měkké, sladké a plamenné jádro. Když ho člověk jedl, byl radostí bez sebe a neměl žádné starosti.

Jediná špatná věc na tom byla...

„Kdo byl ten muž před chvílí, Gino. Zdálo se, že ho dobře znáš. Ach, já vím, má rád vyspělé muže, nemám pravdu?” Charles se snažil začít s Ginem hádku a tvářil se při tom, jako kdyby chtěl říct: „Já vím, o co tady jde.” Tang Fengovi přišel Charles k smrti znuděný a hledal něco, čím by se zabavil.

Gino si chladně odfrkl a usrkl ze své kávy. Ignoroval Charlesovy provokace a řekl přímo Tang Fengovi: „To byl Harvey. Když byl Fiennes ještě naživu, byl jeho ošetřující lékař. Já jsem se s ním setkal, až když Fiennes skonal, ale je to vážený a poctivý člověk se stálou kariérou a příjmem a nádhernou rodinou. Vlastně Fiennesův pohřeb zařídil on.”

Tang Feng dál jedl své čokoládové suflé a pil svou kávu. Přemýšlel, kam by později mohl zajít, aby se nacpal. Účet samozřejmě nebude na něj.

Vypadal klidně, ale nakonec snědl dvě čokoládové suflé.

Toho večera povečeřeli všichni spolu a nakonec zašli do čajovny. Poté čtyři dospělí muži zamířili do hotelu, co Lu Tianchen zarezervoval. Zarezervoval čtyři pokoje, aniž by si Charles nějak stěžoval. Tang Feng chtěl být té noci sám a velmi okatě ostatní vykopl, aby mohl mít pokoj jen pro sebe.

Tang Feng se naložil do vany před skleněnými okny od podlahy ke stropu a díval se na úžasná světla noci v Los Angeles. Zapálil si vonnou tyčinku a pustil si uklidňující jazzovou hudbu a pomalu zavřel oči a opřel se, až byl celý pod vodou.

Voda postupně vychladla. Cítil, jak mu chladnou ruce a nohy, a brzy měl pocit, jako kdyby mu do srdce prosákla ledová voda. Sevřela se mu hruď. Pořád si vzpomínal na pocit své smrti, jako kdyby spadl do ledové vody. Padal hlouběji a hlouběji, tlak svíral jeho srdce. Byla to taková ta bolest, co jej téměř rozervala na kousky.

Jak mu ruce a nohy zchladly, začal dýchat přerývaněji. Okamžitě znervózněl a napjal se, začal být zmatený a tělo měl pokryté vrstvou studeného potu.

Možná to byla jenom minuta nebo to možná bylo dlouho, ale nakonec kvůli té intenzivní bolesti srdce ztratil vědomí.

Ne, bylo mnohem přesnější říct, že zemřel.

Shaa——

„Aa!” zakřičel Tang Feng, jak se z té vzpomínky najednou vzpamatoval a ve vaně se posadil. Lapal po dechu, jako kdyby se dlouho dusil a srdce v hrudi mu zběsile tlouklo.

Cítil v hrudi tupou bolest. Připomněl si, že už nikdy nezažije tu samou mučivou a prudkou bolest.

Oblékl si bílý bavlněný župan a odešel z koupelny. Když se vrátil zpět do ložnice, podíval se na mobil a viděl, že mu přišla zpráva od Lu Tianchena. Jak ji uviděl, usmál se, ten chlápek byl v místnosti hned vedle, ale stejně mu poslal zprávu. Tang Feng neměl ponětí, co se Lu Tianchenovi honilo hlavou.

Po chvilce váhání se stejně rozhodl tu zprávu otevřít a přečíst si ji.

„V 11:11 stůj u francouzského okna.” Tang Feng se podíval na hodiny; zrovna bylo 11:03, zbývalo jen osm minut.

Nejdřív si nalil sklenici vína, pak si k francouzskému oknu přitáhl židli a posadil se. Ještě zbývaly dvě minuty do chvíle, kterou mu Lu Tianchen zmínil.

Co ten chlápek udělal? Nemohlo to být tak, že mu hodlal vystrojit ohňostroj, že ne?

Tang Feng si několikrát lokl vína a přemýšlel, když mu zazvonil mobil. Na displeji se ukazovalo, že to byl Lu Tianchen. Tang Feng se usmál, jak ten hovor přijal.

Po svém vyznání lásky mu Lu Tianchen začal posílat malé dárky jako čerstvé květiny a vybrané zákusky. Také mu každý den posílal medové zprávičky. Když se každý den ráno setkali, Lu Tianchen mu věnoval vzácně něžný úsměv a k tomu obzvláště neotřelé „dobré ráno”. Bylo to velmi tradiční a romantické gesto. Možná to nebylo příliš vzrušující, ale přinejmenším by to nikoho neotrávilo.

„Jen připomínám, aby ses díval ven, kdybys neviděl moji zprávu.”

„Co máš v plánu?” odpověděl Tang Feng.

„Je to tu. 10, 9, 8, 7...” začal Lu Tianchen na druhém konci drátu odpočítávat.

Když se dostal k jedničce, Tang Feng se podíval z okna. Jak čekal, na obzoru rozkvetl bohatý, oslňující ohňostroj. Rudé, bílé, modré... ohňostroj každé barvy barvil temnou oblohu do jiného odstínu.

Tang Feng už tuhle scénu viděl mnohokrát ve filmech, ale bylo to poprvé, co dostal tento konkrétní dárek.

Vidět to ve filmu byla jedna věc, ale zažít to na vlastní oči bylo něco jiného.

Tang Feng se musel přiznat, že byl vážně šťastný a dojatý.

Když byl člověk silný a vyspělý, ostatní často zapomínali, že byl také z masa a kostí. Lidé silní navenek pořád cítili bolest a utrpení, ale možná nebyli zvyklí to dávat najevo. Lidé byli zvyklí litovat a pomáhat těm, co vykřikli bolestí, ale zapomínali na ty, co si zvykli nést její tíhu.

Na tomto světě nebyl nikdo, kdo by odmítl lásku a zájem. Zajímalo ho jenom to, jestli ty pocity byly od srdce nebo neupřímné.

Tang Fengovi se zdálo, že ten rachot ohňostroje měl přímo u uší. Podíval se na úžasnou oblohu a začal se usmívat. Tyhle narozeniny nebyly tak špatné.

„Líbí se ti to?” zeptal se Lu Tianchen.

„Hm... Velmi, velmi staromódní, ale není to špatné,” odpověděl Tang Feng, zatímco zadržoval smích a přikyvoval, rukou si napůl podpíral bradu.

Na druhé straně bylo chvíli ticho a když už si Tang Feng myslel, že Lu Tianchen zavěsí, řekl: „Otevři dveře.”

„Je moc pozdě,” odpověděl Tang Feng.

„Dneska má narozeniny Fiennes,” prohlásil Lu Tianchen.

„A co?” Tang Feng nevěděl, proč to Lu Tianchen nadnesl. Mírně ztuhl, přišli na něj? Ale i kdyby ano, nezáleželo na tom, protože mu nevadilo o tom říct ostatním. Hlavně když to oni přijmou.

„Co takhle kdybys mi řekl o svém vztahu s Fiennesem?”

Od té chvíle, co Tang Feng zmínil Fiennesovo jméno, věděl, že tato chvíle přijde; dříve nebo později. Přece jenom po svém znovuzrození žil svůj život podle svého a vůbec se původnímu Tang Fengovi nepodobal. Ale nečekal, že ho Lu Tianchen spojí s Fiennesem tak rychle. Ty jeho bystré smysly se nedaly podceňovat.

„Přijď za mnou do pokoje.” Jak to Tang Feng řekl, zavěsil. Jak se díval ven na ohňostroj, co pořád ještě rozkvétal, nasál do sebe vzduch. Nevěděl, jestli dneska v noci odhalí své tajemství.
------------------------------------------------

~ Tak to jsem zvědavá na příští díl, jestli mu to TF řekne nebo ne! ~
~ A stále si trvám na tom, že se mi Lu Tianchen ze všech potencionálních nápadníků zamlouvá nejvíc. ~

<Předchozí>...<Následující>