PK - kapitola 7

Kapitola 7

Když Lan'xiu tentokrát rozkázala Ningovi, aby šel do přízemí, držel se jejích instrukcí do písmene. Našel hospodyni Jiu, jak číhala dole v chodbě a naslouchala zvukům, co vycházely z patra, a přitom se hihňala se zakrytou pusou. „Konečně! Pán si bere princeznu! Bude mít pěknou chvilku, jak ji poprvé zkrví!”

Ning se na ni se zlostí otočil a odsekl, že by měla zůstat v kuchyni, pokud nemůže najít nedaleký dvůr, kde by se velmi pěkně a právoplatně hodila! Nejlépe by mohla ležet v chlívku s prasaty!

Jia byla velmi chápavá a nenechala se snadno urazit. „Tohle se dá jenom čekat, když je mladá dívka tak krásná jako princezna a nedotčená. I v těch nejlepších mužích to vzbuzuje zvíře. Dlouho jsi jí sloužil, ale nesmíš se bát. Je mladá a dokáže ustát dobrý tlouk.” Jia udělala oběma rukama symbol sexu, její spojené dlaně vydávaly sprostý zvuk, jak jimi vytláčela vzduch. „Pro tento dům je to štěstí, že je konečně mezi jejími stehny. Pročpak to asi tak oddálil. Je šťavnatá jako zralá broskvička.”

„Jsi nechutná!” vyplivl Ning.

„Nebuď hloupý! Tady jsou lidé statní a užívají si sex jako dar od bohů.” Přerušil ji zvuk překoceného nábytku. Ning vyrazil ke dveřím, ale Jia ho chytila za rukáv. „Prosím o prominutí, Ning-xiansheng, ale nepřísluší se, aby ses vměšoval mezi pána a jeho konkubínu.”

Zazněl tlumený výkřik a vrásky kolem Jiiných očí se zkrabatily veselím, jak se znovu zachichotala: „Ach! Princezna má v sobě trochu víc jiskry, než jsem si myslela. Dáma v salónku, ale tygřice v ložnici; muži to vždycky ocení. Dala mu dobrý lov, než mu dovolí ji chytit.”

„Co když jí ublíží?”

„Neublíží jí – moc. Muž si svou kořist vždycky užije víc po dobrém lovu.”

Ning v hrůze zavřel oči. Jia nemohla vědět, jak pravdivě promluvila. I teď mohl Hüi zabodnout ostrou čepel svého meče do Lan'xiuina těla a sledovat, jak odtéká šarlatová krev života. A pak bude na řadě on. Hüi si nemůže dovolit nechat ho naživu s tím věděním, co si uzamkl ve své lebce. Kvůli vysokému zahihňání otevřel oči a zahlížel na Jiu.

„Na to, že to je panna, zdá se, že princezna ví, jak muže vzrušit. Její damstvo bude s největší pravděpodobností potřebovat den nebo dva, aby se zotavila z té skvělé jízdy, co jí pán dá. Ach, no, brzy se to naučí mít ráda.”

„Zmiz mi z očí, než udělám něco, čeho budeme oba litovat!” zasyčel Ning.

S dalším zachichotáním Jia poslechla Ningovo varování a vrátila se do kuchyně, ačkoli její kroky možná zrychlila Ningova zdvižená ruka a hněv probleskávající v jeho očích.

Myslel si, že nic nemůže být horší než tady stát a bezmocně poslouchat, jak jeho drahou Lan'xiu vraždí rozhněvaný voják, ale té zatracené Jie se podařilo jeho mučení ještě navýšit. Qiang Hüi Wei byl v porovnání s útlou princeznou tak velmi velký a silný; Ning si dokázal představit jen to násilí, co ji postihlo. Vědět, jak použít meč, ji mohlo pomoct jen omezeně. Lan'xiu měla jen málo zkušeností se skutečným bojem, vyjma cvičných soubojů s ním, a on si vždycky dával dobrý pozor, aby ji ani neškrábl. Ning samozřejmě věděl, že muž v pozici správce nemohl strávit, že ho někdo takhle oklamal, ale doufal v určitou milost, až Hüi Wei přijde na pravdu. Určitě, určitě, pochopí, že Lan'xiu nebyla součástí tohoto klamu, co vymyslel její bratr.

Když poprvé přijeli do této podivné země a vstoupili do přijímacího sálu, zdánlivě jako hosté, ale ve skutečnosti vězni jejich zdánlivé stráže, Ning si prohlédl tvář jejich nového pána s vědomím, že nikdo se nekoukal na eunuchy, co dělají. Viděl, že ten muž byl mazaný a silný, muž s vrozenou silou, ať už jej císař podporoval nebo ne, ale linky kolem jeho úst prozrazovaly, že měl smysl pro humor. Začal doufat, že Hüi Wei možná Lan'xiu odpustí a nechá ji odejít, aby se odebrala do kláštera, ale teď byla všechna naděje pryč.

Kdyby Lan'xiu neřekla, že se za ním nebude schovávat, Ning by vzdoroval jakémukoli osudu a přispěchal ji na pomoc bez ohledu na to, že by zemřel s ní. Bezmocně přecházel sem a tam s pěstmi zaťatými a kousal si ret, aby zůstal zticha, kdykoli zaslechl další tlumený výkřik.

Najednou ho napadlo, že i když mu rozkázala, aby šel dolů, nezakázala mu, aby se vrátil zpět nahoru! Myšlenka vedla k činu a Ning vyrazil po schodech do svého pokoje, kde skryl svůj vlastní meč, těžší než ten, co používala Lan'xiu. Připlížil se k spojovacím dveřím a přiložil k nim ucho, aby poslouchal.

Když zaslechl Hüi Weiův hlas, skoro upustil meč! Nedokázal rozlišit slova, ale rozhodně to byl tón muže, co šeptal sladká slůvka své milované, a ne hněv muže odhodlaného ke spravedlnosti a smrti.

Ning položil svůj meč na zem a ohnul se, aby se podíval klíčovou dírkou. Moc toho neviděl, ale z toho, co viděl, se zaduněním padl na kolena, byl tak překvapený. Naštěstí byl v jeho pokoji také koberec, co ten zvuk utlumil. Když naslouchal, jestli z druhého pokoje přijde nějaká reakce, vyvodil si, že bojovníci byli příliš zaneprázdnění sebou navzájem, aby si všimli vnějších vyrušení.

Obezřetně se po kolenou přiblížil ke klíčové dírce a podíval se skrz. Na zemi vedle postele zahlédl hromadu oblečení a zdálo se, že samotná postel se hýbala a třásla.

Tichý šepot, šustivé zvuky a princeznin výkřik, co mohl být od bolesti, ale zněl podezřele jako extáze. Z toho byl Ning naprosto zmatený.

Znovu přiložil ucho ke dveřím. Hüi Wei zvedl hlas ve vítězném výkřiku, co se smísil s dýchavičnými steny v princeznině známém hlase. Ningovi to moc neznělo, jako že by byla v hrozné potřebě, aby ji zachránil.

Ale možná si nevykládal to, co slyšel, správně. Možná že ji Hüi Wei mučil předtím, než ji zabije. Generál ji mohl prostě svléknout, aby si ověřil svůj odhad pohlaví, což vedlo k tomu, že na podlaze zůstalo oblečení. Pokud to bylo takhle, pak bylo jeho povinností jí přijít na pomoc. Teď to znělo trochu, jako že pláče. Ning v temnotě nahmatal svůj meč, ale ztuhl, když zaslechl její smích.

Znovu Hüi Weiův hlas, tentokrát zněl celkem výhružně. Lan'xiu zvedla hlas dost na to, aby Ning vyslechl, že souhlasila s nějakým rozkazem.

Měl jít dovnitř? Nebo neměl? Pokud by se mýlil, Lan'xiu na něj bude naštvaná, a to by bylo špatné. Kdyby byla naštvaná, o kolik víc naštvaný by mohl být Hüi Wei; možná dost na to, aby ho nechal zabít! To by bylo taky špatné. Pak by Lan'xiu zůstala v této podivné zemi úplně sama, možná by sama zemřela, což by bylo horší. Ning měl vždycky v úmyslu prosit, aby ji zabili první, aby měla při umírání před očima alespoň jeho přátelskou tvář. Ale znělo to, že si možná vlastně užívá, cokoli se uvnitř dělo.

Nepopiratelné zaskřípání dřevěné postele z vypětí přerušilo Ningovo uvažování a v temnotě se zašklebil. Lan'xiu měla pravdu; byl by z něj výtečný právník. Tady byl, seděl v temnotě a debatoval o celé věci, zatímco se zdálo, že ona a její nový pán se dobře bavili.

Ning se posadil zády ke dveřím a opřel si o ně hlavu, aby se v tichosti zasmál. Ať už si Hüi Wei předtím užil společnost muže v posteli nebo ne, Lan'xiuina krása evidentně stačila na to, aby svedla i nejzavázanějšího milence žen k prozkoumání neznámých vod.

Aniž by Ning pomyslel na to, že ignoroval jejich soukromí, zůstal, kde byl, a užíval si zvuky vášně, co on nikdy nepozná. I kdyby se Hüi Wei ráno rozhodl, že to tak moc ohrozilo jeho hrdost, že nemůže dopustit, aby princezna a její sluha zůstali naživu, alespoň Lan'xiuina poslední noc na této zemi ji dovolila ochutnat takovou tu lásku, o které snila. Ning byl za ni šťastný, že na to došlo.

„Opravdu zabodl svůj meč.” Ning se usmál a zavřel oči, alespoň pro tuto chvíli naprosto spokojený.




Zaskřípání postele Ninga znovu vytrhlo z tvrdého spánku. V duchu si udělal poznámky, aby princezně promazal postel. Jak to znělo, tímhle tempem dostane její postel celkem zabrat, alespoň pokud jim Hüi Wei povolí žít.

Obloha byla stále tmavá, ale úsvit se blížil. Ning venku slyšel zpěv pár ptáků. Generál byl evidentně brzký ptáček – Ning si zakryl ústa a uchechtl se nad svým bezděčným žertem – a rozhodl se před snídaní trochu zacvičit.

Tentokrát ten šepot a výkřiky uvnitř zněly tiše a ospale a brzy nato na vedlejší místnost znovu padlo ticho. Ning si protáhl ztuhlý krk a udělal si v duchu další poznámku, že v budoucnu nemá spát opřený o dveře. Pokud měl nějakou budoucnost. Vyhlédl z okna a když se paprsek bledé žluti přehoupl přes obzor za domy naproti, věděl, že nesmí déle otálet. Bylo na čase, aby Hüi Wei šel. Bylo by nepatřičné, aby jeho poddaní věděli, že generál strávil celou noc ve společnosti jedné své konkubíny. To se prostě nedělalo.

Ning vstal a tiše zaklepal na dveře. Zevnitř se neozvala žádná odpověď. Zaklepal trochu hlasitěji. Pořád nic.

Nakonec otočil klikou a dveře pootevřel. Pak se zastavil, protože nevěděl, co přesně by měl v této situaci dělat. Jeho trénink jej na tohle nepřipravil. A pak se přistihl, že si přál, aby uměl malovat, aby měl hmotný obrázek, na který by se mohl další dny dívat a vzpomínat na tu scénu dvou milenců ležících spolu.

Hüi Wei spal na zádech a držel si Lan'xiu u sebe, takže měl hlavu uloženou na jeho svalnatém rameni. Nohy měli propletené, tmavá kůže Hüi Weiových stehen kontrastovala s Lan'xiuinou zářivě slonovinovou. Dlouhé vlasy Lanovi zakrývali tvář a jeho nahé tělo bylo uvolněné, elegantní linie jeho páteře vedla k oblině jeho zadku.

Ning si uvědomil, že Hüi Wei otevřel oči a díval se na něj. Pohnul jednou rukou, aby Lan'xiu pohladil po nahém rameni, jako by jej chránil před újmou.

„Můj pane, je skoro ráno,” zašeptal Ning.

„Děkuji.” S nekonečnou péči se Hüi pohnul od Lan'xiu a místo sebe jí dal polštář. Vstal z postele a protáhl se bez nějaké viditelné starosti, že tak ukázal svou nahotu. Pak se sklonil pro své oblečení, co leželo na zemi spolu s Lan'xiuiným zničeným hanfu. Když byl oblečený, sehnul se k spícímu mladíkovi a vtiskl mu do rozcuchaných vlasů polibek.

Přišel k Ningovi s upřeným pohledem v očích.

Ning zvedl ruku, aby jej zastavil. „Váš meč, můj pane.”

Hüi přikývl a mlhavě jej hledal. Ning v tichosti předstoupil a vytáhl ho z pod postele, kam dopadl, a předal ho generálovi. Hüi Wei vyšel z místnosti jako první a Ning za ním tiše zavřel dveře.

„Tudy, můj pane,” řekl Ning. Vedl jej po schodech dolů spícím domem. Šel otevřít přední dveře, ale Hüi Wei ho zadržel.

„Prozatím jsem se rozhodl princeznu nepopravit,” oznámil.

Ning musel spolknout svůj nevhodný smích. Neslušelo se muže urazit v tak delikátním okamžiku, ale poté, co se stal svědkem toho něžného polibku, který Hüi Wei dal princezně, Ning by se vsadil, že generál by jí radši vyznal svou nehynoucí lásku, než aby ji zabil. „Princezna Lan'xiu bude za tu šťastnou zprávu velmi vděčná, až se vzbudí, to si jsem jist. Jejím jménem vám pokorně děkuji.”

Hüi Wei se pronikavě díval na tu hladkou, apatickou tvář. Zatěkalo mu v koutcích, jako kdyby si všiml Ningova potlačovaného veselí a možná by se i přidal, kdyby nebylo nepatřičné takhle sluhu rozmazlovat. „Víš, že princezna není—”

Ning si zvedl prst před rty a rychle mrkl. „Já vím o princezně Lan'xiu všechno.”

„Říkáš jí 'ona'.”

„Pro všechny zainteresované je to bezpečnější,” odpověděl Ning. „Slyšel jste to? Začal kokrhat první kohout.” Znovu musel odolávat nutkání se chlámat vlastnímu oplzlému důvtipu.

„Děkuju, Ningu.” Hüi Wei na okamžik položil eunuchovi ruku na rameno a pak byl pryč.

Ning zavřel dveře a vesele si zamnul ruce. „Nevím, jak dlouho nám zbývá žití, ale konečně je řada na mě, abych Lan'xiu pošťuchoval! Myslel jsem si, že ten den nikdy nepřijde! Vsadím se, že den nebo dva bude svá jídla jíst ve stoje!” Pak svou tvář ovládl a pomyslel na úkoly, co musel udělat. „Nejdřív musím zjistit, kde si tihle lidé drží kuřata. A Lan'xiu bude po probuzení určitě ráda za koupel.” Ning se pro sebe uchechtl a šel hlouběji do domu a po schodech dolů, aby našel Jiu.
---------------------------------------------------------

~ Vedlejší postavy typu Ninga (a v tomhle případě i Jianga, ale ten se ještě moc neprojevil) mám neskonale ráda. Hlavní hrdina může být statečný, silný, pohledný, padlý na hlavu, naprosté poleno, nešikovný, nejlepší ze všech, ale pokud nemá k ruce takového všeználka, pak je to čtení na houby. ヘ(￣ー￣)ヘ ~

<Předchozí>...<Následující>