PK - kapitola 6

Kapitola 6

Lan se převalil na bok, aby mohl pozorovat Hüiovu tvář, jak dřímal. Z hlubin zoufalství do výšek štěstí byl závratný výstup jen během několika hodin. Po celém dni hrůzy poté, co se rozsvítila její lucerna, Lan'xiu začal večer s nadějí v nic jiného než milosrdně rychlou smrt. Teď se zdálo, že se pro něj nebesa vyjasnila a zářilo na něj štěstí, které ještě nezažil.

Nechat se držet v Hüiových silných pažích a nechat se líbat, až se s ním točil celý svět, cítit to mocné svalnaté tělo, jak jej tiskne do matrace, to byly věci, o kterých jenom snil, a jeho sny byly jen bledou náhražkou toho, jak dopadla skutečnost.

Jednou výhodou dlouhých řas bylo, že i se sklopenýma očima se mohl skrz ně podloudně dívat a Hüi Lanovi očaroval od prvního okamžiku, co jej spatřil. Generál pan Qiang Hüi Wei byl ten největší muž, jakého kdy Lan viděl, měl silná stehna a široká ramena. Měl tvář dobyvatele a oči, co skrývaly mnohá tajemství. Jeho ledabylá sebedůvěra prohlašovala, že Hüi byl vítězem mnoha bitev, a to nejenom na poli. A Lan se odvažoval doufat, že jeho bratr Wu Min bude možná ještě poražen.

Lan už samozřejmě nebude naživu, aby se stal svědkem té porážky, ale ta myšlenka jej utěšovala po všem tom zmatku, co Wu Min seslal na jeho rodinu a jeho provincii. Lanova smrt alespoň nebude zbytečná, pokud Hüi Weie motivuje, aby se pomstil za ten klam, co na něj nastražil.

A teď... Lan si šťastně povzdechl a přejel rukou po svalnatém rameni a dolů po Hüiově paži, jemně sevřel tvrdý biceps muže, co ležel vedle něj. Bylo nemyslitelné, že by i tento muž toužil po něm, ale nebylo pochyb o té vášni, co mezi nimi vzplála. Možná že Hüi bude mít nějakou dobu zájem a pak možná že si na Lan zvykne takovou tou mlhavou náklonností, kterou člověk pociťuje k domácím zvířatům nebo majetku. Samozřejmě že se nakonec vrátí ke svým řádným manželkám, až ho ta novota omrzí. Ale možná že Lan nechá z laskavosti žít.

„A já budu mít tuto vzpomínku po zbytek svého života,” zašeptal Lan.

„Radši počkej, až ti dám něco víc ke vzpomínání,” zabručel Hüi, přetočil Lana na záda a přitiskl mu zápěstí k posteli.

Lan roztáhl stehna, užíval si ten pocit Hüiových silných nohou mezi jeho, tvrdé mužství, co ho bodalo do břicha, zrak mu plaval, jak ho Hüi znovu polibky připravil o dech.

Lan se bezmocně vyklenul, snažil se zařídit, že se každý kousek jeho nahého těla přitiskne proti Hüiově. Moc si neužíval být vězněm svého bratra. Bylo lepší být jedním členem zdejší domácnosti. I když se k němu ženy z větší části chovaly laskavě, netoužil po ničem jiném, než uniknout a vzít Ninga s sebou.

Ale tato zkušenost byla jiná, než co si kdy představoval. Ze všeho nejvíc si užíval, jak ho Hüiova tíha polapila pod sebou, jak jej věznila pro potěšení svého pána. S Hüiim se mu líbilo být bezmocný. Líbilo se mu, jak ho Hüiovy ruce spoutávaly, zkoumaly ho, dle vlastní vůle se ho dotýkaly, aniž by se ptal, jestli se mu to líbí. Věděl, že Hüi si ho tímto novým potěšením zotročil, a Lan mu nemohl nic odepřít. I když Hüiovy zuby trochu příliš ostře stiskly jeho bradavku, ta bolest byl dar od jeho pána, trpět a užít si to, pokud to Hüiovi přinášelo potěšení.

Evidentně přinášelo, protože Hüi střídal sání ztvrdlého masitého jadérka s drobnými štiplavými kousnutími. Lan se pod tou pozorností svíjel, cítil, jak jeho penis navzdory bolesti tvrdne.

Zatímco se Hüiova ústa tiskla k jeho bradavce, Lan cítil, jak se jeho ruce pevně pohybovaly dolů po těle, přes bok, jak mu zmáčkly jeho okrouhlá líčka, až jeho prsty vklouzly do temného údolí, našly a hladily jeho nejsoukromější místo. Ze vstupu do jeho těla plynuly do celého jeho těla záchvěvy potěšení a on roztáhl nohy, aby dal Hüiovi ještě lepší přístup.

Hüi se širokým úsměvem zvedl hlavu. „Líbí se ti to, co?” Ještě silněji jej pohladil po tom sevřeném otvoru a měl radost nad tím zalapáním z potěšení, co Lan nedokázal udržet v sobě.

„Ano! Ano, líbí se mi to,” lapal Lan po dechu. Zklamaně zasténal, když Hüi odsunul svou ruku a pak celé tělo, stýskalo se mu po tom důvěrném kontaktu. Slyšel, jak otevřel zásuvku a pak se na něj Hüi zase položil.

Vyděsilo ho, když ucítil, jak se kluzký prst vtlačil do jeho spodního otvoru, a nedokázal si pomoct, aby mu neuteklo tiché vyjeknutí od bolesti.

Hüi ho políbil na hrdle. „Tohle bude ze začátku trochu bolest. Ale až si tě vezmu, budeš plně patřit mě. Budeš můj.”

Ten pocit, jak se v něm ten prst pohyboval, byl divný, a přesto se to po počátečním šoku Lanovi líbilo. Ale kvůli tomu pocitu, co zakusil, že chce udělat cokoli, co tohoto muže, který jej vlastnil – srdcem, tělem a duší – těšilo, by souhlasil, i kdyby to znamenalo, že ho to rozetne ve dví. „Jsem tvůj,” ujistil Hüiiho. „Chci být tvůj.”

Boky Lanovi vystřelily vzhůru a prohnul se na posteli, jak Hüiiho prst přejel po skrytém potěšení hluboko uvnitř něj. Překvapivý výbuch potěšení probublal na povrch a otřásl jím až do konečků prstů u nohou. Myslel si, že nic nemůže být lepší, a pak to Hüi udělal znovu.

Lan věděl, že ho Hüi pozoruje, ale byl ztracený v potěšení. Věděl, že má rozostřené oči a pusu otevřenou dokořán, a mohl jedině doufat, že Hüi si ten pohled užíval. Bylo to, jako kdyby si jeho pán nárokoval nejenom vlastnictví jeho těla, ale také okno do jeho nejvnitřnější duše. A on byl bezmocný mu vzdorovat.

Cítil, jak mu kolena přitiskl k hrudi, a věděl, že byl před Hüim odhalený a otevřený. Hüi mu zvedl nohy na svá široká ramena a cítil, jak ho prsty zanechaly prázdného a toužícího být naplněn. Pak ucítil dloubnutím něčeho většího, co mu narazilo do otvoru. Oči se mu rozletěly na protest, ale Hüi sklonil hlavu, aby si jeho rty vzal v hlubokém polibku a zadusil jakýkoli výkřik bolesti.

Lan do polibku zasténal, jak ucítil, jak se ten prstenec svalů stáhl a pak se poddal pod útokem Hüiho penisu. Jak do něj Hüi vklouzl jediným hladkým tahem, pálilo to a bolelo. Lan bezmocně stáhl svaly, ale teď věděl, co to znamenalo být otrokem potěšení jiného. Byl bezmocný, nabodnutý až po jílec, svíjející se pod tíhou svého pána, neschopen udělat něco s tím obrovským vetřelcem v sobě.

Vzhlédl a zachytil, že ho Hüi pečlivě sleduje, a uvědomil si, že má tvář zkroucenou bolestí. Pokusil se usmát, aby druhého muže uklidnil, ale Hüi zakroutil hlavou a s úsměvem řekl: „Počkáme. Zlepší se to, za to ručím. Dej mi vědět.”

Lan cítil, jak se mu svaly začaly uvolňovat a jak se ta bolest rozpustila a zanechala po sobě jen pocit příjemného naplnění. Zkusmo se natáhl, aby si osahal, kde ho Hüiho penis proklál, vychutnával si to brnění, co vycházelo z jeho otvoru, a ten pocit, jak ho naplňoval tvrdý úd.

Pak Hüi pohnul boky, penisem vyklouzl z úzkého průchodu, než zase vklouzl zpět, a Lan obkroužil Hüiho úd svými prsty. S údivem osahával místo, kdy ho nabodl. Tentokrát Lan cítil, když mu Hüiho úd promasíroval stěny průchodu a rozkvetlo v něm potěšení.

Hüi se znovu stáhl a vklouzl zpět, jak přirážel hlouběji, pohyby jeho boků se zrychlovaly. Lan nechal své nohy sklouznout z Hüiho ramen, aby jej objal kolem pasu, a držel se jej, jako by na tom závisel jeho život. Hüi spustil své tělo a uvěznil Lanův tvrdý úd.

To přirážení údu hluboko do jeho nitra a tření jejich břich o jeho erekci Lana přeneslo na křídla extáze. Hüi ho teď drtil, jejich maso při kontaktu občas vydávalo pleskavý zvuk a utápělo Lanovy steny a vzdechy potěšení.

Svíjel se a snažil se dosáhnout na svůj vlastní úd, ale Hüi mu odstrčil ruku stranou. „Ne dokud ti nedovolím vyvrcholit,” řekl.

„Ano, můj pane,” odpověděl Lan, ačkoli věděl, že se nebude moct ovládnout. Z té senzace Hüiho údu v něm, jak se o něj třel a roztahoval, měl pocit, že ho možná rozpoltí ve dví, ale líbilo se mu to. Když Hüiho úd vklouzl dovnitř a zdůraznil potěšení až na pokraj bolesti, prohnul se v extázi.

Pak Hüiovy tahy začaly být kratší a nepravidelnější. Hüi se nadzvedl z Lanova těla a jeho boky se zmítaly v krátkých, nerovnoměrných úderech, až na vteřinu ztuhl. Lan vykřikl, když Hüi svou rukou vyhledal jeho úd. Dvě pohlazení a rozlil se mezi nimi, takže Hüiovo břicho sklouzlo po jeho.

Hüi přirazil ještě hlouběji s ochraptělým výkřikem radosti, než svou tresť vlil do úzkého průchodu. Pak se spustil, až naprosto ležel na Lanovi.

Lan cítil, jak jeho malátné nohy sklouzly na matraci, a otočil hlavu do záhybu Hüiova krku a ramene. Dopadl na něj takový pocit spokojenosti a míru, jaký ještě předtím necítil.

„Teď patříš mě.” Hüiův hlas byl ztlumený polštářem.

„Ano,” souhlasil Lan.

„A nikdy tě nenechám jít,” řekl Hüi.

Lan nikdy nebyl šťastnější. Zadnici měl trochu bolavou a Hüiův úd byl stále zavrtaný v něm. Jeho tíha mu také zkrátila dech, ale Lan se z této pozice nechtěl nikdy pohnout. Tohle byl vrchol, po kterém toužil. Pokud Hüi bude mít po probuzení pocit, že jej musí zabít, Lan věděl, že se obětuje s radostí, aby zaplatil za tento splněný sen.




Lan'xiu ležel vzhůru většinu noci, sem tam podřimoval, ale byl odhodlaný vychutnat si tento pocit nahé kůže proti jeho, první a možná poslední v jeho životě. Ležel na boku, stočený do ochranné masy těla jeho pána, v tlumeném světle viděl silnou šlachu v paži, co jej obkružovala, a Hüiův dech ho teple ovíval na rameni. Kvůli občasnému chrápání se Lan chtěl zasmát, ale nepřál si Hüie vzbudit a uspíšit jeho odchod. Jak bylo jejich milování důvěrné, to, jak ho Hüi držel ve svém náručí, oba dva nazí, v něm podnítilo dlouho potlačované emoce, co Lana přemohly jako přílivová vlna. V těch pár hodinách odpočinku, co mu bylo dáno, se toužil utápět v potěšení, že patří tomuto muži.

V duchu nepochyboval o tom, že jakmile se rozední, Hüi Wei se vzpamatuje a odtáhne se od něj. A odsoudí jej k smrti za to, že byl prostředkem k jeho pokoření. Žádný muž by nedokázal snést pomyšlení, že ostatní věděli, že se v jeho domácnosti skrývá muž v převlečení za ženu. A až to vyjde na světlo, Wu Min toho rozhodně využije ke svému dobru. A proto až bude mít Hüi Wei čas o tom popřemýšlet, bude nucen Lan'xiu odsoudit k smrti. Jakékoli kroky, co Hüi podnikne k umlčení Wu Mina, nebudou pro Lan'xiu vůbec nic znamenat, neboť bude mrtvý. Námaha jeho bytí v domácnosti a dnu stráveného s co největší elegancí v očekávání nevyhnutelné smrti při odhalení jeho tajemství si vybrala svou daň. A Lan'xiu nakonec usnul.

Probudil se kvůli pocitu, jak mu měkké rty okusovaly hrdlo a tvrdý úd vklouzával do údolí mezi půlkami a vytrvale se otíral o jeho vchod. Ospale se k němu přitiskl v náznaku své ochoty.

Kluzké prsty jej spěšně připravily a Lan zasténal, když si s nimi vyměnila místo Hüiova erekce, co do něj vstoupila dost nemilosrdně, aby jeho bolavé svaly protestovaly proti tomu spalujícímu roztažení.

Hüi zůstal bez hnutí, dokud si Lan nevydechl a neřekl: „Vezmi si mě, můj pane.”

Jeho jedinou odpovědí bylo neartikulované, ale majetnické zavrčení, jak rukou vklouzl pod Lanovo stehno a zvedl jej, takže jej ještě více roztáhl, aby přijal potěšení svého pána. Z toho pocitu, jak se v něm vzdouval tvrdý úd v rytmickém tanci vlastnictví, byl šťastný, že byl schopen dát Hüimu něco, co evidentně chtěl. Hüi nechal Lanovo stehno spočinout na svém předloktí a natáhl se mezi jeho nohy, aby jej uchopil za úd a pohladil jej. Lan'xiu zůstal jen jeden duch, co jej rozptyloval z potěšení tak důkladného sexu.

„Hodláte mě dnes ráno odsoudit k smrti?” zalapal Lan po dechu, jak se schoulil v okruží paží svého milence.

Hüi přestal přirážet. „Přestaneš se mě na to ptát?” vykřikl Hüi. „Ujišťuji tě, že ti dám dostatečné upozornění, pokud se tě rozhodnu zabít. A to já jsem tady pán a ne ty.” Vrazil boky kupředu, takže jeho tvrdý úd nabodl Lanovu zadnici ještě hlouběji.

„Ano, můj pane,” řekl Lan pokorně, byť trochu bez dechu.
---------------------------------------------------------
~ Taková explicitní scéna dá docela zabrat. ヘ(￣ー￣ヘ) ~

<Předchozí>...<Následující>