ABO - kapitola 9

Kapitola 9 – Spolubydlící jsou Alfy

Lin Yuan a Snow šli spolu do oddělení pro prváky, co právě dorazili. Zavazadla položili na pohyblivý pás a přišli k pultíku na odbavení prváků. Všude v té bílé budově byli prváci. Jelikož studenti z fakulty vojenského velitelství a z fakulty lékařství nebyli spolu, Lin Yuan si honem řekl Snowovi o jeho telefonní číslo, usmál se a řekl: „Snowe, volej mi často, dobře!”

„Ach.” Snow kývl a odkráčel do fronty pro studenty z lékařské fakulty. Lin Yuan se také otočil k oddělení pro fakultu vojenského velitelství.

Prváci vojenského velitelství museli projít pěti kontrolami včetně registrace a kontroly osobních dat. Také měli základní fyzickou prohlídku, měření, sérologické testy, psychologické testy a ze všech těch testů nejproblematičtější fyzické testy – jeden takový test byl tak únavný, že museli uběhnout maraton.

Celé hlášení prváků trvalo hodinu. Lin Yuan lapal po dechu a kráčel k úschovně zavazadel, aby si tam vyzvedl svoje zavazadlo. Nemohl si pomoct a v duchu se obával, v zavazadle měl přece jenom schovaného Hobbiho. Kdyby ho našli, nevěděl, jak by se s tím vypořádal...

Robotovi v úschovně nahlásil své školní číslo a přepravní pás mu rychle doručil známé zavazadlo. Bylo pořád zapečetěné, při kontrole evidentně nenašli žádný problém.

Lin Yuanovi se ulevilo, rychle kufr odtáhl na koleje.

Aby se na koleje dostal, použil svou kartu. Lin Yuan si nemohl pomoct a zarazil se údivem – zdejší ubytování bylo až moc dobré!

Koleje byly ve stylu velkých bytů sestávající ze čtyř oddělených velkých ložnic, společným obývacím pokojem, jídelnou s jídelním stolem a čtyřmi židlemi. V obývacím pokoji byly pohodlné pohovky a bylo tam velmi čisto. Z velkého francouzského okna bylo vidět panorama vojenské školy, osvětlení bylo také velmi příhodné.

V místnosti nikdo nebyl a dveře do čtyř ložnic byly otevřené.

Ty čtyři ložnice byly stejné, takže Lin Yuan si v klidu vybral tu nejvíc vlevo.

Uprostřed ložnice byla dva metry široká postel. Bylo tam dost místa na dělání salt... Vedle byl automatický šatník a široký stůl se školním počítačem...

Takové ubytování bylo prostě jako luxusní pětihvězdičkový hotel!

Lin Yuan rychle otevřel kufr a po dlouhém hledání konečně našel Hobbiho. Zjistil, že se smrskl do malé koule a schoval se v jeho bílém svetru. Přestrojil se jako součást jeho bílého svetru.

Není divu, že mu po laserovém skenování neprohledávali zavazadlo! Ten chytrý laserový robot si po hrubém skenování evidentně myslel, že to je jen chlupatý svetr!

Zdálo se, že si Hobby byl vědom přítomnosti svého páníčka. Okamžitě vystrčil hlavu ze svetru, nadšeně skočil Lin Yuanovi do náručí a otíral se mu hlavou o tvář.

Lin Yuan se zasmál a objal ho. „Hobby, ty jsi tak chytrý! Nechytili tě, co?”

Hobby hrdě zakroutil hlavou.

Lin Yuan zašeptal: „Přinesl jsem tě sem potají, nevím, jestli to je porušení školních pravidel. Musíš zůstat schovaný v mém pokoji. Pokud sem někdo přijde, musíš se schovat do skříně. Každý den tě budu krmit, dobře?”

Hobby vzrušeně přikývl.

Lin Yuan ho pohladil po dlouhých uších, položil ho na postel a řekl: „Jdu se osprchovat, kvůli tomu fyzickému testování jsem se zpotil, ty tu zůstaň, nikam neutíkej!”

Hobby znovu a znovu přikývl.

Teprve když Lin Yuan odešel do koupelny, Hobby se šťastně otočil a zvědavě si prošel byt.

Lin Yuan vešel do koupelny patřící k ložnici. Koupelna byla rozdělená na dvě části, vně bylo umyvadlo a toaleta a uvnitř sprcha a široká vana. Na poličkách byly dokonce nové ručníky, kartáčky na zuby a celá řada neotevřených šampónů, sprchových gelů a jiných věcí. Bylo to velmi celistvě vybavené.

Lin Yuan potáhl za páčku teplé vody, položil se do velké vany a pohodlně si dopřál lázeň.

Jak ležel ve vaně, najednou zpoza dveří zaslechl hlas jako od Hobbiho...

Lin Yuan ze sebe smyl bubliny, vstal z vany a vzal si ručník, aby se osušil, když se dveře za záchodu najednou otevřely a on se očima střetl s někým jiným.

„...”

Ten chlapec měl hnědé oči a kvůli orlímu nosu se zdály obzvláště hluboké. Jeho pohledné rysy jako by mu osobně vytesal Stvořitel, Lin Yuan na něm skoro nedokázal najít jedinou chybičku.

Chlapec se svou vysokou výškou hodil na vojáka a zdálo se, že jeho tělo mělo vrozenou aroganci jako král, co zrovna navštívil své území. Lidé se kvůli tomu silnému nátlaku neodvažovali podívat se mu přímo do očí!

—To je alfa!

Jakmile se objevil, Lin Yuan pocítil z jeho těla atmosféru silné Alfy!

Lin Yuanovi najednou ztuhla páteř!

Jeho instinkty sebeobrany mu nabádaly, aby okamžitě vyskočil z vany, byl jako vyděšené zvíře. Rychle popadl župan, ostražitě se podíval na příchozího a s chladnou tváří se zeptal: „Kdo jsi?”

Chlapec si ho pořádně prohlédl a po chvilce se mu rty mírně vyklenuly. Tiše promluvil: „Na tohle bych se měl ptát já, co děláš v mojí koupelně?”

Lin Yuan na okamžik ztuhl. „...ach?”

„Jsi nový student San Romia?”

„...Ano.”

„Na kartě od dveří máš číslo ložnice. Tohle je moje ložnice, škola výslovně řekla, že si nemůžeme soukromě vyměňovat ložnice.” Chlapec se podíval na Lin Yuana a v klidu řekl: „Když už jsi hotový, můžeš jít? Nejsem zvyklý, abych se o koupelnu dělil s jinými.”

„...” Lin Yuan najednou zrudl. Rychle vyběhl z koupelny.

Jak procházel kolem toho chlapce, kvůli jeho silné alfa přítomnosti a hlubokým očím byl Lin Yuan celý napjatý.

Tohle byl jeho spolubydlící, musel se ho zeptat na jméno a pozdravit ho. Ale když se na něj ten chlapec podíval, obvykle přátelský Lin Yuan měl podivný pocit, že mezi sebou musí udržovat vzdálenost.

—Zmiz mu z očí, čím dál, tím lépe!

Jakmile mu to mozek nakázal, Lin Yuan se jeho směrem ani nepodíval, skoro okamžitě se otočil a odešel z ložnice. Jak byl zabalený do ručníku, vypadal jako bílý vír!

„...” Chlapec stále stál ve dveřích do koupelny a rty mu bezděky zacukaly.

Ale Lin Yuan se cítil ještě víc deprimovaně. Zrovna když vyšel z místnosti, naběhl si přímo do dalšího Alfy.

Alfa chlapec byl vysoký a přímý s oslnivě zlatými vlasy a modrýma očima jako záhadný oceán. Byl pohledný a rty měl zvednuté v lehkomyslném úsměvu.

„Co se děje?” Chlapec se podíval na Lin Yuana a pak do ložnice. „Caesare, proč ti z ložnice někdo panicky utíká?”

Chlapec jménem Caesar také vyšel z ložnice. Stál za Lin Yuanem, shlédl na menšího asijského chlapce a řekl: „Měl by to být náš spolubydlící, omylem vešel do špatné ložnice.”

„Spolubydlící?” Blonďatý chlapec se na Lin Yuana podíval. S úsměvem řekl: „Hele, spolubydlící. Taky jsi prvák? …Ach můj bože, proč jsi tak malý?”

Natáhl ruku a položil ji Lin Yuanovi na vršek hlavy, jemně ho pohladil jako domácí zvířátko.

Lin Yuan mu hlavou sahal k bradě, takže jeho chování bylo velmi přirozené.

„...”

Lin Yuan celý ztuhl, pevně zaťal pěst. Nezaváhal a přímo máchl pěstí!

Chlapec za ním mu paži nečekaně chytil!

Lin Yuanův útok přišel bez varování. Aby ho Caesar chytil, jeho reakční rychlost musela být úžasná!

Měl v ruce velkou sílu, svými útlými prsty Lin Yuanovi skoro sevřel kosti!

Svými útlými prsty svíral Lin Yuanovu paži, takže to byl Lin Yuanův první přímý kontakt s Alfou. Lin Yuana najednou zabrnělo v zátylku, tělo se mu začalo nevysvětlitelně zahřívat.

Chvíli čelili jeden druhému a pak Lin Yuan strnule řekl: „Pusť mě!”

Caesar se zamračil, pustil Lin Yuana a zeptal se: „To máš ve zvyku lidi mlátit, když jsi nešťastný?”

„...” Lin Yuan ho ignoroval.

Blonďatý, modrooký chlapec se pořád usmíval, jako kdyby sledoval malé zvířátko. Z toho chlapce s hlubokýma očima za ním sálal dusivý pocit nátlaku. Jak byl Lin Yuan v obklíčení dvou alf, krev mu nevysvětlitelně zchladla!

Zdálo se, jako by se v něm budilo nějaké spící zvíře, a kvůli té zvláštní chvějící senzaci se cítil velmi nepříjemně!

Lin Yuan už nechtěl být v jejich blízkosti, a tak blonďatého chlapce prostě odstrčil stranou, zamířil do své ložnice a zabouchl za sebou dveřmi!

„...”

Dvě Alfy se dívaly na dveře.

Caesar byl chvíli zticha, než v klidu řekl: „Briane, vyprovokoval jsi ho.”

Brian se usmál a přejel si po bradě. S pohledem na Lin Yuanovy dveře významně řekl: „Nečekal jsem, že náš malý spolubydlící bude tak agresivní... Chci vidět, kolik toho dokáže.” A pak se natočil k Lin Yuanově ložnici.

Ale Caesar se zamračil. „Hej, zrovna jsi nastoupil do školy. Chceš, aby na to přišli ředitel a generál Bayh?”

Brian se zastavil, otřel si čelo a řekl: „Ach, kruci. Svýho otce a jeho tříhodinové přednášky o tom, jak být váženým člověkem, se bojím. Budu dobrý student jako ty.”

Brian pokrčil rameny, zlehka si položil pravou ruku přes srdce, uklonil se Caesarovi a vážně řekl: „Můj drahý princi, jdu se vykoupat.”

Pak se otočil a s broukáním vešel do své ložnice. Jak zavíral dveře, usmál se na Caesara.

Caesar se otočil, aby se podíval na Lin Yuanovu ložnici, hnědé oči se mu postupně prohloubily.

—Proč jsem v ten okamžik, kdy jsem toho chlapce spatřil v koupelně, cítil pach podobný Omeze?

Ten pach byl tak nepatrný, že by si ho normální člověk nikdy nevšiml.

Ale Caesar byl jiný.

Měl ty nejpřesnější smysly a nejlepší vhled v celé říši. To pocházelo z nejrůznějších intenzivních tréninků, kterými od dětství procházel. Včetně jednoho přísně tajného tréninku.

Trénink odolnosti vůči omega feromonu!




Autorova poznámka:

Princův citlivý psí nos!

Scéna: Jednoho dne se Lin Yuan najednou dostane do říje! Princův trénink odolnosti vůči omeze je v sázce!

Princ: Odolat, ovládnout se... Uch, zlé, je toho příliš... ach, to je jedno ^-^

Lin Yuan: ...Mám pocit, že mě nahání celý vesmír!
--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>