PK - kapitola 4

Kapitola 4

~Tentokrát trochu kratší kapitola s politickým nádechem. Žádná akce ^-^ ~

Když princezně Zhen Lan'xiu pomohli do jejího pláště a Ning rozevřel deštník, aby jej nad ní držel (ačkoli musel natáhnout paži do plné výšky, aby zajistil, že ji celou zakrýval, a kvůli rozdílu v jejich postavě sám zůstal promočený na kost), Meiju sledovala, jak malé procesí zmizelo z dohledu směrem k sedmému domu.

Čekala u okna v narůstajícím šeru, až dokud nespatřila dalšího sluhu, jak se blíží pod deštníkem nesoucí rozžatou pochodeň. Jako vždy zadržovala dech, nutila sluhu, aby rozsvítil lucernu vedle jejích dveří. V jejím nitru pukla malá bublina jásotu, když se sluha přiblížil k jejímu domu a její lucerna začala zářit.

Ačkoli spolu už nesdíleli lože, Meiju spěchala nahoru, aby se připravila na Hüiův příchod. Poté, co shlédla jemný cheongsam, co na sobě měla Lan'xiu, Meiju služebné rozkázala, aby jí z šatníku donesla její nejlepší hanfu.

„Ale dnes není slavnostní den nebo narozeniny vašeho manžela,” namítla služka.

„Dělej, jak ti říkám, ty hloupá huso,” odsekla Meiju. „a najdi mi ty náušnice s nefritovými slzičkami. A znovu mi přečesej vlasy. Můj pán mě dneska navštíví.”

„Jak si přejete, madam choti.” Služka jí vysekla náznakové pukrle a bylo jasné, že si myslela, že Meijuny naděje byly marné.

Meiju se rozhodla, že rozkáže své služebné, aby hned z rána začala leštit všechen bronz doma, aby jí oplatila tuhle neúctu, ale teď se nesníží k tomu, aby se s ní dohadovala. Ačkoli Lan'xiu byla bez pochyby nejrozkošnější dívka, na kterou kdy okem pohlédla, mezi Meiju a Hüi Weiem přebývala útěcha a respekt dlouhého, důvěrného vztahu. Bude muset svou víru vložit v toto.

Když sešla ze schodů, aby čekala na jeho poctu, byla napudrovaná a navoněná. Obtáhla si rty růží a štípla se do tváří, aby jí zrůžověly, ale neuvědomila si, jak jí to očekávání, že spatří svou lásku, rozzářilo oči. Meiju si vděčně vzpomněla, že jako dívka byla velmi pěkná, ale čas a rození dětí poznamenalo její příjemnou tvář a zakulatilo její kdysi štíhlou postavu. Uhladila si šaty na bocích, potěšená, že alespoň ještě nebyla tlustá. Ačkoli milovala sladké, jedla je jen zřídka, neboť si přála, aby v očích svého pána zůstala příjemná.

Odměny se jí dostalo, když přišel do obývacího pokoje a tvář se mu při pohledu na ni rozzářila.

„Meiju, krásná jako vždy. Rád tě vidím.”

„A já tebe, můj pane.” Poklekla na kolena a uklonila se.

„Po všech těch letech tak formální,” škádlil ji a natáhl k ní ruku, aby ji pomohl na nohy. Políbil ji na obě tváře a pak na rty. „Meiju,” vzdychl spokojeně a posadil se do velkého křesla a natáhl nohy k ohni.

„Pořád ti připadám pěkná, Hüi?” zeptala se nervózně.

„Nikdy bys mi nepřipadala jinak, než lahodící oku. Jsi matka mých dětí. Dala jsi mi skvělé syny a dcery pěkné jako ty.” Hüi se po ní podíval s ustaraným výrazem. „Nemusíš se bát, že bys přišla o mou pozornost, bez ohledu na to, kolik konkubín přijde do této domácnosti.”

„Stýská se mi po tom, jak jsme spolu chodili nahoru,” řekla Meiju.

Vstal a přišel k ní, setřel jí z tváře slzu a přivinul si ji do náručí. „Taky se mi po tom stýská, ale víš, že nesmíme.”

„Ještě jednou cítit, jak mě znovu tiskneš k matraci by bylo hodno smrti,” zašeptala, jak se k němu tiskla.

„Mě by toho nebylo hodno,” řekl Hüi pevně. „Nemůžu o tebe přijít a moje děti svou matku potřebují. Lékař řekl, že si nemůžeš dovolit další těhotenství, a já tě tomu riziku nepodrobím bez ohledu na to, jak moc po tobě toužím.”

„Je moje chyba, že jsi Ci'an přijal do této domácnosti,” řekla Meiju truchlivě.

„Nemluvme o ní,” řekl Hüi. „Nikdy to nebyla tvoje chyba. Potřebuju tě tady, abys vládla mé domácnosti. Myslíš si, že nevím, že jsi matkou všech mých dětí bez ohledu na to, která manželka je porodila? Kromě toho potřebuju tvoje rady a bezpečí tvé věrnosti. Nemám nikoho jiného, komu můžu věřit.”

„Kromě pána Jianga,” připomněla mu Meiju.

„To je něco velmi jiného. Jako muž nepřemýšlí tak jako ty.” Hüi ji přivedl k divanu a objal ji paží. „Všechno mi řekni.”

„Doufám, že víš, že nepotřebuju, aby mi Jiang připomínal, že mám princeznu Zhen Lan'xiu přivítat do domácnosti,” začala Meiju.

„Doufám, že ti to nepřipomněl. Jen jsem jej požádal, aby ti řekl, abys zjistila jistou informaci; to bylo celé. Že jsem poslal jeho místo abych sám přišel, jsem tě nechtěl urazit.”

„Rozumím.” A Meiju opravdu rozuměla. Cokoli Hüi dělal, nezůstalo nepovšimnuto a neokomentováno. Navzdory Lan'xiuinu očividnému půvabu Hüi počká rozumnou dobu, než si všimne její existence, protože zpráva o jeho návštěvě se okamžitě dostane široko daleko. „Ať už její bratr Wumin zamýšlel cokoli, když ji sem poslal, princezna do té pletichy není zasvěcená.”

„Jsi si jistá,” zeptal se Hüi.

„Je vystrašená a neví, co má očekávat. Myslím si, že než sem přišla, ani nepomyslela na to, že bude pouhá sedmá konkubína—”

„Podřadného důstojníka,” dodal Hüi suše.

Meiju jej žertem plácla po paži. „Nesmysl. Na tobě není nic podřadného. Princezna Lan'xiu o sobě moc nemluví. Nedokázala jsem zjistit, ani jestli ráda šije!”

„Určitě jsi něco zjistila.”

„Samozřejmě, ačkoli ne z jejích rtů. Moje služka mluvila s jejím eunuchem. Má diskrétní jazýček, ale moje služka ví, jak klevetit a nalákat ho. Eunuchové milují pletichaření.”

„A proto je držím zkrátka,” souhlasil Hüi.

„Severní provincii Liaopeh kdysi vládl Wu Chao, který počal jak Wu Mina, tak Lan'xiu, ale narodili se jiným matkám. Měl jenom dvě děti: syna Wu Mina, co zdědil vládu, a tuto mnohem mladší dceru. Wu Minova matka zemřela mladá při porodu mrtvého syna, takže když si Wu Chao přivedl novou ženu, stala se první manželkou. Když Wu Chao zemřel, na dvoře na krátko zavládl nepokoj. Lan'xiuina matka evidentně zemřela na náhlou a záhadnou nemoc. Eunuch věří, že Wu Min rozkázal, aby ji otrávili, a že stejný osud čekal na Lan'xiu. Litě ji brání.

V ženských komnatách v jednom bodě před smrtí její matky došlo k nějakému rozruchu, ale Lan'xiu z toho vyšla bez zranění. Tehdy začal Wu Min s tím, že ji provdá, a snažil se ji udat jakémukoli důstojníkovi, co by mu poskytl pomoc.”

„Nemyslel bych si, že by bylo složité ji provdat. Zdá se dostatečně pěkná.” Hüi pokrčil rameny.

„Jsi slepý?” dožadovala se Meiju. „Nikdy v životě jsem neviděla krásnější dívku a žila jsem déle než ty!”

„To mi vždycky připomínáš,” žertoval Hüi.

„Měj úctu ke svým starším,” připomněla mu. „Podíval ses na ni?”

„Jenom letmo, když ji poprvé představili,” řekl Hüi. „Nedal bych Wu Minovu poslovi to potěšení, aby mohl nahlásit moji reakci. Ostatní dary jsem nechal na zemi, přesně jak je sluhové rozložili.”

Meiju se zachichotala. „Doufám, že ho to rozhořčilo. No, až si najdeš čas se na ni podívat, myslím, že tě to potěší. Je to vytříbený drahokam.”

„Mě mnohem více zajímá, jaký temný důvod Wu Min měl, aby ji sem poslal. Většina mužů by se o štěstí své sestry staralo trochu víc než o své vlastní ambice.”

„Podle toho, co jsi mi o Wu Minovi řekl, bych se vsadila, že vskutku má nějaký plán, ale Lan'xiu se na něm nepodílí. A pokud je to, co moje služka vytáhla s jejího eunucha, pravda, Wu Min Lan'xiu nenávidí a radši by ji viděl mrtvou. Možná že tohle je jeho způsob, jak na ni nakupit potupu.”

Hüi o tom chvíli přemýšlel. „Jaká je?”

Meiju se na něj dívala, zatímco o otázce přemýšlela. „Chytrá. Zdvořilá. Má ráda děti. Je... velmi rozkošná.”

„Rozkošná?” vykřikl Hüi. „Takže se na bratra moc nepodobá. Co tě přimělo říct, že je rozkošná?”

„Poděkovala mi za laskavost a soucit,” řekla Meiju pomalu.

„Aha,” řekl Hüi s rychlým pochopením. „Vždycky druhým skládáme poklonu v tom, čeho si sami ceníme. Ať už si toho jsme vědomi nebo ne. Vidíš? Pro každého by bylo těžké s tebou mluvit a nic o sobě neodhalit.”

Meiju se usmála, jak si vzpomněla na jejich diskuzi o Lan'xiuininých chybičkách, ale to nebylo nic, o co by se s Hüiem podělila. Nikdy by nechtěla, aby si o ní myslel, že je malicherná, protože mu na jiné manželce vypíchla chybičky. „Nemá žádnou falešnou pýchu ve své postavení. Lan'xiu se do naší domácnosti včlení, aniž by způsobila nějaké problémy.”

„Meiju, znovu se ti omlouvám, že jsem ti podstrčil Ci'an. Tvůj život by měl být pohodlný a luxusní a místo toho žiješ vedle jedovaté zmije,” řekl Hüi s lítostí.

„Ale huš. To není tvoje chyba, má lásko.” Meiju mu přitiskla prst ke rtům a potěšilo ji, když jí ho políbil. „Při svém postavení jsi ten politický sňatek musel uzavřít. A tvoje význačnost si nárokuje mnoho manželek. Smířila jsem se s tím.”

„Jsi opravdu laskavá a velkorysá. Co bych si bez tebe počal?” zeptal se Hüi. Pevněji ji sevřel v objetí.

O hodiny později, když od ní odcházel, Meiju čekala vedle okna, aby sledovala, jak odchází. Lan'xiu ještě Hüiovo srdce nepolapila, ale Meiju znala jeho vkus. Když se poprvé vzali, byla dostatečně pěkná, aby si jeho pozornost udržela, ale věděla, že jeho srdce nezískala. Jedinou její útěchou bylo, že nemiloval ani žádnou jinou manželku. Ale na druhé straně čekala děti tak často, že mu nemohla odepřít právo na potěšení, když mu ho ona nemohla dopřát.

Ze zpráv, co jí služebná přinesla poté, co do svého harému přidal Ci'an, Meiju věděla, že Hüiův vztah s ní byl rozbouřený, ale vášnivý. Hüi se vzpamatoval, až když Ci'an ukázala svou skutečnou povahu tím nezdařeným útokem na Meiju. A už nikdy s Ci'an lože nesdílel, ale v té době už byla těhotná a čekala jejich dceru. Kdyby nebylo Meiju, ta churavá dcerka by okamžitě zemřela zanedbaná a v tužbě po matčině péči, ale Meiju si to dítě vzala k sobě domů a s láskou se o něj starala, dokud nezemřela.

Z politických důvodů Hüi přijal dcery vysoce postavených šlechticů vládnoucích provinciím, co hraničily s tou jeho, jako konkubíny. Dokonce i když získal tyto další manželky, Hüi se k ní vždycky vrátil, ale Meiju věděla, že ji miloval jen jako cenného a důvěryhodného přítele. Možná sám sebe oklamal a myslel si, že to je vřelejší cit, ale ji oklamat nedokázal. Nad svým osudem milovat muže, který ji nemiloval na oplátku, si povzdechla, ačkoli její manželství bylo šťastnější než většina jiných.

A nyní se Hüi konečně setkal se ženou, kterou by miloval tak hluboce a opravdově, že se jejich vášeň stane legendou. Meiju si alespoň stále zachová malé zákoutí jeho duše, které by patřilo jenom jí. Bez ohledu na to, jak silná jsou pouta přitažlivosti, Hüi by ji ze svého života nikdy nevyhnal.

Zachvěla se a vzpamatovala se. Neměla žádné nadpřirozené nadání, ale díky své lásce byla silně citlivá na všechno, co se týkalo jejího manžela, a znala ho dobře. Lan'xiu to mohla nevědět a Hüi Wei to mohl zapírat, ale Meiju v tom okamžiku jasnýma očima spatřila budoucnost a věděla to ve svých kostech. „Vsadila bych na to peníze, kdybych měla s kým,” zamumlala. Jak přemýšlela, jestli by se Jiang nechal přemluvit k malé sázce, rošťácky se usmála.
---------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>