PK - kapitola 11

Kapitola 11

Kapitán Wen si všiml, že se zdálo, že jak eunuch Ning, tak jeho paní princezna Lan'xiu byli hodně závislí na udržování se fit. Ning a princezna brzy po ránu cvičili na dvoře za sedmým domem a často spolu chodili kolem vnitřního náměstí, někdy dokonce celou hodinu.

Byli vždycky spolu, ale Wen si všiml, že někdy Ning běhal za domy sám. Wen by přirozeně nikdy nespáchal takový prohřešek, že by se přiblížil ke konkubíně, co patřila generálovi, takže musel čekat, až Ninga odchytí samotného. Zvlášť když si konkrétně přál mluvit s Ningem.

A tak když Ning začal jednoho řízného rána klusat za domy, Wen byl schopen jej překvapit, když vystoupil zpoza rohu posledního domu.

„Zdravím, eunuchu Ningu. Já jsem kapitán Wen z domácí stráže.”

Ning lapal po dechu ze své námahy, ale skryl své překvapení. „Zdravím, kapitáne Wene. Co vás přivádí za pouhým eunuchem, služebníkem jako jsem já?”

Wena pobavilo, že se Ning zdál trochu ostražitý, a bezděky nechal svou ruku spočinout na imaginárním jílci, i když neměl žádný meč. „Jen jsem přemýšlel, jestli si tvoje paní potrpí na kuřecí.”

Ning byl v tváři ještě ostražitější, dokonce nepřátelský. „A pokud ano?”

„Jen jsem přemýšlel, proč jsi nerozkázal služce, aby zašla do kurníku.”

Přistihl Ninga bez odpovědi. „Jsem tady nový a...” Jeho hlas vyprchal.

„Nemusíš se bát žádné indiskrétnosti. Nenapsal jsem veškeré své poznatky do hlášení,” řekl Wen.

„Tak proč mě takhle vyzývat na ulici?” Ning se rozhlédl kolem, jako kdyby si uvědomil, že nebyli zrovna na ulici.

„Všiml jsem si, že máš ve zvyku cvičit. To obdivuji.” Wen se uklonil.

„Jako eunuch—” začal Ning.

„Já vím,” řekl Wen s chápajícím úsměvem. „Obávám se, že tě vyrušuji, ale nejsi v žádném nebezpečí blížící se baculatosti, pokud se vzdáš čtvrt hodinky a promluvíš si se mnou.”

„Co ode mě chceš?” Ningův hlas byl ostrý.

„Nechci nic. Dokonce nechci ani hodnotu kuřete, co sis, ehm, vypůjčil.” Zdálo se, že Wenovi bylo trochu trapně. „Přišel jsem oznámit, že si – ehm – potrpím na třetí pohlaví,” řekl, jako kdyby si teprve teď uvědomil, jak trapný takový přístup byl.

Ningova zloba odumřela a vypadal zmateně. „Eunuch není zběhlý v obvyklých sexuálních praktikách.”

„Pokud mi odpustíš, že jsem drze přímý, záleží na tom, jak člověka ořízli,” řekl Wen. „Měl jsem s eunuchem mnoho příjemných odpolední v posteli.”

„Pro tebe bezpochyby příjemných,” řekl Ning podrážděně.

„Netěšilo by mě, kdybych nemohl oblažit i svého partnera,” řekl Wen. „Přemýšlel jsem, jestli jsi někdy uvažoval...” Tázavě se na Ninga podíval. „Samozřejmě bychom se nejdřív měli trochu lépe poznat. Možná bych ti mohl pomoci a poučit tě o některých našich běžnějších metodách, jak získat kuřata.”

„Aha! Vydírání?” zvolal Ning rozlíceně.

„Uklidni se. Jen tě škádlím. Nikdy tě na to nenechám zapomenout bez ohledu na to, jaký důvod jsi měl pro to utajované rande s drůbeží. Ve čtyři odpoledne jsem mimo službu, pokud by ti nevadilo si se mnou dát čaj.”

„Uvážím to,” řekl Ning s velkou důstojností, ale s odleskem v očích. Pak se vzdal důstojnosti ve prospěch praktičnosti. „Kam chodíš pít čaj?”

„Je mi dovoleno chodit vně hradeb, ale jelikož tobě ne, navrhuju si dát čaj u tebe v kuchyni.”

„Ale Jia—”

„Jia je moje stará přítelkyně. Možná se nám bude smát, ale neupře nám čaj nebo prostor,” řekl Wen.

„Rozhodně se bude smát,” řekl Ning pochmurně.




Jiang strávil poslední dva týdny bezúspěšnou snahou přimět Hüi Weie k nějaké té soukromé konverzaci. Slyšel klapot kopyt před úsvitem den poté, co šel Hüi Wei navštívit Lan'xiu, a vyhlédl z okna, aby spatřil něco, co ještě neviděl: Hüi Wei, co prchal z města jako při porážce. Přemýšlel, jestli princezna měla nějakou vadu, nebo hůř, jestli Hüi Wei selhal ve své mužské povinnosti. Nebo dokonce jestli princeznu přinutil odhalit intriku tak hanebnou, že ho to vylekalo, až prchl. Nějakou dobu Jiang uvažoval, jestli mrtvé tělo princezny Lan'xiu leželo v jejím domě. Ne že by ho její smrt zajímala, pokud jeho přítele nějak ohrozila. Ale během dne si ověřil, že stále žila, což ho ještě víc zmátlo.

Jen on byl zasvěcený do podrobností Hüiova vztahu s jeho mnoha ženami – ačkoli těch historek bylo pár, protože jeho přítel byl kavalír – ale obvykle tam byla nějaká malá anekdota, co mohl dát k dobru. Nikdy se mu Hüi tak naprosto nevyhýbal. A proto začal Hüie sledovat a snažil se rozluštit, co generálovi leželo na mysli. Jeho prvotní myšlenka, že Hüi možná plánuje nové tažení nebo že dostal tajný dopis od císaře, odvrhl. Neboť Hüi se příliš dlouho spoléhal na Jianga ve strategii, ať už politického nebo vojenského rázu, a neudělal nic, co by si vysloužilo změnu.

Pak ho napadlo, že Hüi možná trávil čas jinde v domácnosti, ačkoli ho ten nápad mátl. Hüi byl se svými tělesnými tužbami vždycky ukázněný; nikdy přílišně nepil a ani nejedl příliš sladkého. A Jiang nikdy nevypozoroval, že by byl Hüi nějak zvlášť vilný; zdálo se, že k jeho návštěvám domácnosti ho motivovala spíše náklonnost a potřeba dědiců. S výjimkou toho plamenného pobláznění k Ci'an, co trvalo jenom tak dlouho, že z toho vzešla jedna churavá dcera. Jenom s ní krátce plál plamen touhy doruda, ale uhlíky už dávno vyhasly.

Pouhá krása nemohla Hüie dlouho udržet. Ci'an byla nádherná, ale její rafinované intriky ho znechucovaly. Meiju měla oddanou povahu, ale i když byla vřelá a srdečná, nebyla dostatečně zajímavá, aby si jeho pozornost udržela dlouho. Po tom neštěstí s Ci'an Hüi mazaně přijímal konkubíny jen z politických důvodů. Jianga by vůbec nepřekvapilo, kdyby se dozvěděl, že Hüi jejich domy navštěvoval jen z etikety a ceremonie. Tedy pokud by Hüi měl tak špatné vychování, že by se mu svěřil. Hüi by nechtěl znovu naletět sexuální moci žádné ženy.

I když se Jiang za to nesnášel, začal Hüie pronásledovat. Musel vědět, co se s jeho přítelem děje. Samozřejmě u vojáka tak bdělého a dobře vytrénovaného jako Hüi nebylo vůbec snadné na něj dohlížet, aniž by to bylo očividné, takže byly chvíle, kdy se Hüi Weiovi podařilo se mu vyhnout. Trvalo celý týden, než na ten problém padlo nějaké světlo, co by jej objasnilo. A k tomu došlo, když Jiang sledoval Hüie do klenotnictví ve městě, co se nacházelo v pevnosti.

Když si Jiang všiml, že Hüi zmizel ve dveřích, lámal si hlavu s důvodem, proč by Hüi vyhledal zlatníka. Když mu to konečně došlo, začal se od smíchu třást.

Hüi nebyl moc dvorný muž a neměl ve zvyku svým manželkám dávat šperky. Spíš tíhnul k více domáckým dárkům jako čajový servis nebo nábytek. A proto se muselo stát něco, co změnilo jeho obvyklé uvažování. Jiang využil příležitosti k pozorování a přisunul se blíž ke dveřím, jak se snažil vyslechnout, co bylo uvnitř řečeno.

Hüi už evidentně vybral pět dárků, ale nerozhodně váhal mezi relativními přednostmi smaragdů a rubínů. Jiang se stáhl a přemýšlel, jestli by se měl okamžitě vrátit do paláce nebo svého přítele dál pozorovat.

Jiang začal tušit, odkud vítr fouká, když Hüi Weie dál následoval do obchodu s hedvábím, kde vybral několik kousků ženského oděvu.

Počítal, že jediná nová proměnná v rovnici byla princezna Lan'xiu. Pak znovu zmateně potřásl hlavou, když sledoval, jak Hüi šel ke kováři, co vyráběl zbraně. A teď mu nic z tohoto nakupovacího výletu nedávalo smysl.




Lan'xiu jako obvykle sbírala síly, než šla posedět s ostatními manželkami. Věděla, že sledovaly stejně dychtivě jako ona, když služebník s pochodní přišel na náměstí, a že pak věděly, že její lucerna znovu nezaplála. Konkurenční povaha domácnosti zaručovala, že některé se jí budou potutelně posmívat nad jejím nedostatkem štěstí, aby vypíchly své vlastní. Neodvažovala se utrousit, že Hüi za ní přišel bez formality v podobě obvyklého veřejného ohlášení.

Kdyby o tom jenom věděly, Lan si byla jistá, že jejich žárlivost by byla okamžitá. A v Ci'anině případě potenciálně násilná. Kdyby ostatní manželky věděly, co všechno jí řekl, bylo by to ještě horší.

Hladký běh této domácnosti se zakládal na jisté rozpačité otevřenosti a teď musela udržovat v tajnosti nejen to, kým byla, ale také to, že jí Hüi přišel potají navštívit. Pokud nebyl připravený přijmout ji takovou, jaká byla, bylo jí z toho smutno, ale chápala to. Nemohla od něj odvrátit tvář, protože věděla, jaký to byl pocit cítit se ztracený a nejistý. Jak ironické by bylo, kdyby Hüie zázračně našla připraveného ji obejmout navzdory jejím nedostatkům, jen aby ji potom vyhnaly jeho pobouřené manželky.

Byla zvyklá držet své vlastní tajemství, ale teď byla zodpovědná i za to Hüiovo, takže na jejich shromážděních byla bázlivá. Lan'xiu si získala pověst stydlivé a tiché dívky, i když by milovala si s ostatními povídat a hihňat, probírat oblečení, kosmetiku a možná i bláhová malá tajemství o tom, jak jejich manžela potěšit.

Jenom Ning ji mohl obrnit na to, aby čelila svým sestrám manželkám, ačkoli mu často říkala, že chodila jenom proto, aby se dostala od jeho neustálého kárání.

Když se Lan'xiu chodila stýkat s ostatními, navykla si nosit své nejprostější róby. Doufala, že tím zlehčí svůj vzhled, aby nevybudila jejich závist nebo pozornost. Vymlouvala se na to, že si ráda hrála s dětmi. Jelikož byla skromná, nemohla vědět, že nic by z ní neudělalo ošklivku; to prosté hanfu nebo jantarové hedvábí, co měla dneska na sobě, vlastně zdůrazňovalo naleštěný satén její pokožky.

Když Lan'xiu vstoupila do domu, Meiju na ni jako obvykle vlídně zavolala. „Pojď sem, Lan'xiu, sedni si vedle mě a řekni mi, co si myslíš o těch nových šatech, co jsem ušila.”

Lan'xiu jí věnovala jeden z jejích vzácných, ale rozkošných úsměvů. „Vypadáš velmi elegantně, první manželko. Ta růžová je na tobě velmi pěkná.” To ano, ale ten cheongsam byl tak přehnaně vyšperkovaný a zdobený, že v něm Meiju vypadala nešťastně objemně.

„Podívej, co mi dal můj manžel,” řekla Meiju a natáhla své baculaté zápěstí.

„Je to velmi krásné,” řekla Lan'xiu a svědomitě a s tichým povzdechem ten náramek obdivovala. Ona měla jako obvykle svůj jediný pár náušnic a svůj prostý nefritový náramek. Prsten, co patřil její matce, odložila, neboť nechtěla slyšet Ci'aniny komentáře.

Ten nový náramek byl vyrobený ze zahnutých nefritových dílů různých odstínů zelené, růžové a bílé pospojovaných stříbrnými ornamenty pro štěstí. Meiju se na náramek podívala a prstem přejela po jednom nefritovém dílku. „Hüi mi dal mnoho věcí, ale tohoto náramku si cením jako ničeho jiného. Podívejte, tady je amulet pro každé dítě, co jsem mu porodila.”

Její slova Lan'xiu bodla u srdce jako nůž, neboť ona svému pánu neporodí žádné dítě a budou jí její neplodnost předhazovat – a jemu též. Teď bylo na ní, aby byla zklamaná, že za ní Hüi zase nepřišel, ale dáma nedávala ostatním najevo své vlastní zklamání. Zvlášť ne ženě, co k ní byla tak laskavá.

„Tvůj manžel tě velmi miluje, Meiju, to je jasné. Je to nádherný náramek a nádherná myšlenka.”

Meiju se dotkla Lan'xiuina rukávu. „Děkuji ti, má drahá, já vím—” Ale ať už byla její slova jakákoli, bylo jim určeno zůstat nevyřčenými, když spolu dorazily třetí, čtvrtá a šestá manželka.

Lan'xiu se postavila a uklonila a zůstala stát, jak se patřilo na nejnižší hodnost, zatímco Meiju zůstala sedět, aby přijala ostatní dámy, které jí všechny políbily ručku a uklonily se. Lan'xiu musela uhnout stranou, jak pátá manželka Bai vtrhla do místnosti se svým obvyklým rozjařeným úsměvem.

„Och, jdu pozdě? Jdu pozdě, že?” Pronikavě se zasmála. „Vždycky jdu pozdě!”

„Ale vždycky s sebou přineseš slunce, má drahá,” řekla Meiju s odpovídajícím úsměvem.

Při těch slovech Lan'xiu zabolelo; Meiju k ní byla vždycky laskavá, ale ona nebyla zábavná jako Bai nebo srdečná jako Alute nebo spokojená jako Fen a Huan. Byla si vědoma toho, že strážení jejího tajemství ji požíralo tak moc, že ostatním manželkám mohla za jejich přátelství, jakkoli povrchní, nabídnout jen málo. Byla tak nervózní, aby nikoho neurazila, že se z ní stalo jen o něco víc než tapeta. Atraktivní, ale nijak zvlášť fascinující.

Izolace všechny manželky domácnosti svázala do jedné skupiny, i když to byla nervózní skupina, a to ona vyčnívala stejně jako Ci'an. I navzdory snaze ostatních ji do skupiny zahrnout. Jak se Lan'xiu rozhodovala, že se zkusí trochu víc snažit, aby byla o něco příjemná, na brebentící ženy padlo ticho. Procitla ze svého snění, jak se všechny obrátily ke dveřím.

Byla to druhá manželka Ci'an. Zdálo se, že její oblíbený způsob příchodu bylo chodit pozdě a připlížit se tak, aby mohla odposlouchávat.

Když přišla, ruce měla schované v rukávech a rty měla sarkasticky zkroucené. „Zdravím, sestry manželky. Je tak pěkné vás zase všechny vidět.”

„Druhá manželko Ci'an,” řekla Meiju a formálně ji přivítala. „Věřím, že se ti vede dobře. Bojím se o tebe, lékař chodí do tvého domu často.”

„A co s tím?” odsekla Ci'an.

„Jen jsem vyjádřila své přání, že požíváš pevné zdraví,” řekla Meiju mírně.

Lan'xiu přemýšlela, jak může být k této arogantní ženě tak velkorysá.

„Och, ještě mi nemusíš začít plánovat pohřeb,” ušklíbla se Ci'an. „Mám v plánu tě ještě přežít, První manželko.”

Fen a Huan, co spolu seděly na divanu, se na ni kousavě podívaly. Meijuina moudrá tvář zůstala nečitelná, ale Alute při té urážce vypadala sklíčeně.

Bai přišla na pomoc a vesele řekla: „Ci'an, jsi příliš krásná a zlá na to, abys brzy umřela. Určitě ses musela upsat démonům, že vypadáš tak rozkošně, když tak často trpíš podivnými neduhy.”

Lan'xiu se obezřetně usmála, když si všimla, že Bain přímý výrok zmařil Ci'aninu urážku a dokonce se kvůli tomu zasmála.

Druhá manželka Ci'an se pozvala dál do místnosti. Při této příležitosti se oblékla do róby z nejjemnějšího morušového hedvábí s širokým vyšívaným dílcem, co se jí křížil přes prsa a lemoval jí šaty po celé délce. Rukávy měla podobně zdobené a malý stojatý límeček také. Knoflíky byly vyrobené z pravých perel a ve vlasech vyčesaných vysoko, alespoň 12 centimetrů nad temenem hlavy, jí seděla vysoká čelenka z bohatých zlatých ornamentů ve tvaru květin a ptáků. Zdálo se, že byla skoro škoda, že si vybrala zrovna ten den, aby zastínila Lan'xiu oblečené ve své nejprostější róbě.

„Kdybych si dnes měla vybrat a jednu z vás zabít, přísahám, že bys byla poslední, Bai. Bavíš mě. Jedním dechem mě urážíš a zároveň chválíš mou krásu,” řekla Ci'an.

„Narodila jsem se s blíženci ve hvězdách.” Bai si založila ruce v bok a zhoupla se nejprve napravo a pak nalevo. „Nátura dvojčat ovládá mou duši a navzájem se vyvažuje. Někdy jsem hodná a někdy velmi, velmi ošklivá.” Zachichotala se a to si všechny ostatní manželky vyložily tak, že když byla s jejich manželem, chovala se velmi uličnicky. „Náš pán Hüi Wei řekl, že neví, jestli mi má naplácat nebo...” Zlotřile se usmála a pak se otočila na Lan'xiu. „Pojď si sednout vedle mě, princezno Lan'xiu.”

„Ano, jdi si sednout k bláznivé Bai, Princezno ničeho,” souhlasila Ci'an. „Samozřejmě tě mohla požádat, aby sis k ní sedla prostě jen proto, že její rozkošný cheongsam zastiňuje ten tvůj celkem prostý a monotónní.”

„Neposlouchej ji, Lan'xiu,” řekla Bai se zachichotáním. „Když jsem si naposledy vzala tyhle šaty, Ci'an mě informovala, že to je ošklivý hadr.”

Lan'xiu zamířila k divanu, na kterém seděla Bai, a usadila se vedle ní. „Myslím, že to jsou velmi pěkné šaty.”

„Podle toho, co nosíš, evidentně nejsi soudná módy. Bai, když jsem ti to řekla, zmýlila jsem se. Myslím, že vedle Lan'xiuiných šatů vypadají ty tvoje jako vrchol módy.” Ci'an se ušklíbla a upřela zrak na Lan'xiuiny uši. „Určitě máš ty tyrkysové náušnice velmi ráda. Nosíš je tak často.”

„Mám je ráda.” Lan'xiu zvedla ruku, aby se dotkla jedné tyrkysové kapičky. Skoro udělal chybu a přiznala, že je to jediný pár náušnic, co měla. „Patřily mé matce.”

„Jsou prosté. A proto se k tobě hodí.” Ci'an vyčkala, až si Lan'xiu tu urážku uvědomí, ale když nijak neodpověděla, pokračovala: „S těmi šaty jsou možná celkem nudné, ale když se člověk nemá nic, čím by se mohl chlubit, kromě falešného titulu...” Pokrčila rameny a pohrdavě se na Lan'xiu podívala. „Pokud to správně navážeš, možná ti někdo jednoho dne dá z lítosti pěkný malý lakovaný hřebínek.”

„Paní Meiju nedostala svůj nový náramek díky lítosti,” řekla Bai se smíchem. „A ani ty rozkošné šaty.”

„Ach, ano, ten náramek plodnosti. Ne tak elegantní jako náramek, který by si člověk přál. Mezi obchodnickou kastou je to celkem oblíbená sentimentální koupě. Tak jsem to aspoň slyšela.” Ci'an si přehnaně zívla a posadila se. Židli si přisunula nepříjemně blízko k Lan'xiu. „Rozhodně se hodí k ženě, co porodila celou smečku malých mláďat.”

Meiju to rozhněvalo a vyštěkla po Ci'an. „Tenhle náramek pro mě a mého manžela hodně znamená, Druhá konkubíno. Oslavuje mnoho zdravých dětí, co jsme mezi sebou zplodili. Víc, než co se podařilo zplodit tobě.”

Ci'an při této připomínce nedostatku vlastního syna zrudla. Možná si vzpomněla na pokárání, kterého se jí od Meiju dostalo minulého shromáždění, a nechtěla riskovat, že by se jí dostalo dalšího. Nebo možná ještě neskončila s ostatními manželkami, ale skousla si ret, než se znovu otočila k Lan'xiu a nahnula se, aby jí loktem šťouchla do žeber. „Ty prostá nevinnost nemáš ponětí, jak si udržet mužský zájem. Pokud bys chtěla, mohla bych se s tebou podělit o pár tajemství, jak v Hüim rozdmýchat plameny. První noc, co ode mě odešel, jsem se následující den nedokázala posadit. Prostěradlo jsem měla rudé od krve.” Významně se na Lan'xiu podívala a mrkla.

Kvůli Ci'aninu smíchu měla Lan'xiu nutkání se jít vykoupat.

„Všimla jsem si, že na tvé části náměstí bývá celkem temno. Teď když Hüi vykonal rituál zdvořilé návštěvy, očividně nemá v plánu s tebou mít cokoli dalšího. Jsem si jistá, že by ses mohla uchýlit k nějakému pěknému flirtování, abys zabila čas jako Fen a Huan.” Ci'an mávla rukou k židli, kde spolu jako obvykle seděly ty dvě dívky. „Nevinnost můžeš předstírat jen nějakou dobu nebo možná že jsi příliš hloupá na to, abys věděla, na které straně zapadá slunce? Vyber si nějakého pěkného mladíka ze stráže. Někteří vojáci, co nás hlídají, jsou celkem mužní a tak moc se nesoustředí na své zodpovědnosti, takže by své útočné schopnosti mohli použít i na domácí půdě. Není to tak, Liangu?”

Jeden ze dvou vojáků, co Ci'an doprovázeli na každém kroku, zčervenal, ale dál bez komentáře zíral před sebe.

„Nebo možná preferuješ společnost eunuchů? Viděla jsem, že máš svého vlastního krotkého eunucha.”

„Většina eunuchů je velmi dobrá společnost,” řekla Lan'xiu. Nemohla Ninga bránit vychvalováním jeho dovedností v šermu, ale už ji unavoval Ci'anin nekončící proud zášti. „Možná by nebylo od věci, kdyby ses nejdřív s jedním nebo dvěma poznala, než je začneš urážet.”

„Ach ne, má rozkošná nevinnosti. Jsou velmi schopní sloužit chotím bez mozku, co jsou spokojené ležet na zádech a roztáhnout nohy—”

„Druhá konkubíno!” Meiju se vztyčila do své plné výšky, což nebylo moc vysoko, ale ve svém pobouření byla impresivní. „Tím svým sprostým tlacháním zahanbuješ jen sama sebe. Kážu ti okamžitě odejít z mého domu! Vy! Stráže! Buďte užiteční a doprovoďte tuto ženu zpět do jejího domu. Ci'an, doufám, že období osamělého kání ti navrátí dobrý smysl pro humor!”

Ci'an na Lan'xiu mrkla a zvedla se ze své židle. „Řekni svému eunuchovi, aby ti sehnal nějaké porno s ilustracemi, Princezno hlouposti. Pokud si přeješ udržet si pozornost našeho manžela, musíš se toho hodně naučit. Vypadala bys rozkošně s kotníky nad hlavou, v tváři celá rudá, zatímco by do tebe pumpoval. Tím si jsem jistá.”

Lan'xiu cítila, jak se jí do tváří hrnula krev, pokořená, že Ci'an nastrčila vojákům, co tam stáli a poslouchali, do mysli takový obrázek. Ale neodpověděla, přišlo jí zbytečné pouštět se do tohoto slovního souboje. Když by odpověděla dýkou, Ci'an by ji umlátila válečnou sekyrou.

Dokonce ani Bai se neobtěžovala odpovědět na to pošťouchnutí na rozloučenou a Ci'an vyvedli ven v mrazivém tichu. Nezdálo se, že by ji její vyhnanství nějak rozhodilo; ve skutečnosti vypadala celkem pobaveně, že ji ostatní manželky vykázaly, jako kdyby z toho měla nějakou výhodu.

Meiju se posadila a nahnula se dopředu, aby se dotkla Lan'xiuina rukávu. „Má drahá, nenech se tou čarodějnicí otrávit. Tvé náušnice jsou velmi pěkné.”

Z nějakého důvodu se Lan'xiu nad tou poznámkou chtěla rozesmát, i když zadržovala slzy. Ale nemohla si dovolit vypadat, že si z První manželky dělá legraci. Meiju byla jemná duše a Lan dokázal říct, že ji stálo hodně, aby se Ci'an postavila. „Mám ty náušnice velmi ráda.”

Bai se do toho vložila: „Vážně nezáleží na tom, co máš na sobě. Mohla by sis obléct ten nejlevnější bavlněný cheongsam a žádné šperky a stejně bys nás zastínila.”

„Nemám žádnou touhu—” začala Lan'xiu prohlašovat.

„Za svou tvář nemůžeš. Jsi taková, jaká tě hvězdy a bohové udělali,” řekla Bai a projednou zněla vážně. „Nadpozemská ve své kráse, jako hvězda zářící na noční obloze.”

„Myslím si, že jsi celkem pěkná a tvoje náušnice taky,” řekla Alute tiše. „Ci'an je jenom zlá.”

„Děkuju,” řekla Lan a rychle mrkala, aby se neukázaly ty slzy, co hrozily, že spadnou. Poprvé se cítila jako jedna z nich, i když jim nemohla být vzdálenější.

Meiju zvedla čajovou konvici. „Mohu vám nalít čaj, mé drahé?”
---------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>