PK - kapitola 1

Kapitola 1

A tak se stalo, že za dynastie Qing za vlády Císaře Slunce Juna rozkázal pan Wu Min vypravit karavanu na nebezpečnou cestu ke dvoru generála Qiang Hüi Weie, guvernéra provincií Yan a Qui, nesoucí s sebou dar velké hodnoty, neboť dychtil po tom, aby si u císaře vysloužil laskavost a vysoké postavení. Jestli byl potěšen nebo zklamán, že se určeným dvořanům a vojákům podařilo úspěšně dojet až do pevnosti Qiang Hüi Weie po průjezdem nepřátelským územím bylo časem ztraceno. V dějinách bylo pouze zaznamenáno, že karavana opravdu dorazila v řádném stavu a když se tato zpráva donesla ke generálovi Hüi Weiovi, rozkázal, aby jim byla udělena audience, aby ve vší patřičnosti a vyplnění všech zvyklostí té doby byly dary přijaty.





„Co myslíš, o čem Wu Min rozhodl, že bude řádným darem, Hüii?” zeptal se pan Jiang, jak ti dva muži kráčeli chodbami paláce na cestě do přijímacího sálu.

Hüi Wei se krátce a nevesele zasmál. „Tím myslíš úplatek. Touží, aby si jej Syn Nebes všiml, a doufá, že já mu to zařídím.”

„Jsi cynický,” vypozoroval Jiang.

„A v důsledku toho stále dýchám.” Hüi Wei se na svého přítele zazubil jako vlk a přede dveřmi se zastavil. Dva vojáci postavení vedle pozvedli svá kopí, aby mohli projít, a stáli tam s neproniknutelnými výrazy na tváři, jako kdyby komentáře těch dvou mužů neslyšeli. „Uvidíme, jaké vynalézavé lži se mi jeho posel bude snažit podstrčit.”

S tím Hüi Wei kývl a jeden z vojáků odtáhl záclonu a odhalil těžké dřevěné dveře s železnými závěsy. Beze zvuku dveře otevřel a Hüi Wei vešel do místnosti první, předcházeje tak svého přítele a poradce, objevil se zpoza okázalého damaškového závěsu na stupínku vyvýšeném nad lesklou dlážděnou podlahou.

Stál, impozantní postava před posly, co pro něj poslali, svalnatý a mocný, jeho nezúčastněná tvář pohledná, ale ošlehaná větrem na bitevním poli, jeho oči tvrdé, jak čekal, až karavana padne na kolena a ohnou se v úctě před jeho vedoucí přítomností.

Jeho výraz se nezměnil, jak spatřil nemístný obraz útlé, nádherné dívky uprostřed mužů, a jeho pohled ji přešel bez nejmenšího náznaku zájmu. Posadil se na svůj masivní trůn, ruce si položil na vrčící tygří hlavy vyřezané na konci opěrek a v tichosti čekal. Jako strojenou urážku Wu Minových zástupců si Hüi Wei zvolil je přijmout oděný v hrubém oděvu vhodnějším pro bitvu, včetně svého koženého náprsního krunýře a meče u boku.

Hlas pana Jianga se rozezněl, když ohlásil: „Jeho panstvo, guvernér provincie Changchun včetně států Yan a Qui, zapřísáhlý Synu Nebes císaři Junovi, generál Qiang Hüi Wei se uvolil přijmout zástupce Wu Mina, pána z provincie Liaopeh. Kdo mluví za Wu Mina?”

Jeden ze zdobně oděných dvořanů kývl hlavou, zatímco zíral na svůj odraz v podlaze vyleštěné do vysokého lesku, a odpověděl: „Dobrotivý pán Wu Min mě požádal, abych předal jak jeho úctu, tak malý, bezvýznamný symbol jeho loajálnosti vůči Quing Hüi Weiovi.”

„O mém pánu budeš mluvit jako o pánu generálu Quing Hüi Weiovi nebo tvůj pán bude mít to potěšení tě přivítat zpět – rozcupovaného na tisíce kousků,” pokáral Jiang toho muže zostra, jako nepatrné připomenutí použil Hüiův vojenský titul a ne civilní.

Hüi Wei se snažil, aby se mu netřásly koutky úst. Jeho přítel Jiang by sám osobně rozhodně nikdy nevyslovil takovou hrozbu, pokud to nepovažoval za nezbytné pro udržení bezpečnosti této provincie, ale mnoho lidí už přesvědčil o své bezcitné krutosti právě díky takovým poznámkám jako tato. Tento dvořan byl evidentně jedním z nich, protože se viditelně vyděsil a spěšně opravil své oslovení.

„Miliónkrát se omlouvám, vaše ctihodnosti!” vykřikl, jeho hlas tak nějak utlumený kvůli nezbytnosti mluvit přímo do podlahy. „Nemyslel jsem tím žádnou urážku. To jen má ubohá nevědomost způsobila, že jsem jeho excelenci generála oslovil nesprávně. Modlím se, abyste se kvůli mé otřesné potupě nemstili mému dobrotivému pánu.”

Hüi Wei se neodvažoval na Jianga podívat, ale věděl, že jeho přítel si to užívá. „Sedni si!” rozkázal netrpělivě. „Co tenhle Wu Min chce?”

Dvořan se posadil na paty, ve tváři celý rudý, jako kdyby se svým objemem nebyl zvyklý na uctivou pozici. Nikdo jiný z jeho družiny se neodvažoval ani vzhlédnout, ale Hüi Wei si všiml, že čtyři statní vojáci, co obklopovali tu dívku, udržují kolem ní těsné seskupení, jako kdyby byla nějakého vysokého postavení, a proto neustále potřebovala ochranu.

„Nic, můj pane! Neodvažuje se od vás nic žádat.” Dvořan potutelně vzhlédl a pak svůj pohled znovu zabořil do podlahy. „Pokud ve vzdálené budoucnosti budete pohnut mu udělit malou pozornost své laskavosti – ale je si velmi vědom, že si od vás zasluhuje ještě méně než nic. Ne, přišli jsme, abychom vám předložili dar velké hodnoty, abychom vyjádřili Wu Minovu loajálnost a věrnost vůči vám, Ochránci Severu, a vůči Synu Nebes, císaři Junovi, a–”

„Generál Qiang oceňuje toto vlídné gesto, ale je to důležitý muž. Ve své službě císaři má mnoho zodpovědnosti,” přerušil jej Jiang hladce. „Ujišťuji tě, že si jakéhokoli daru od Wu Mina bude velmi cenit.”

Zdálo se, že dvořan poznal, že jej vybízí, aby se dostal k věci, ačkoli bylo jasné, že by byl spokojen naslouchat své výřečnosti mnoho hodin. Zvedl jednu ruku. „Pokud mi dovolíte navést tyto ostudné služebníky, aby se přiblížili k nejlaskavějšímu guvernérovi—”

Jiang přikývl. „Můžeš. K tamté čáře a ne dále.” Ukázal na čáru z černých kamenů zasazených do podlahy nejméně deset stop od Hüi Weie.

Dvořan pozvedl malíček a k trůnu se na kolenou přiblížil sluha, v rukách držel malou truhlu. Otevřel ji a odhalil záři mnoha stříbrných taelů uvnitř.

„Malý dar mincí,” řekl dvořan, jako kdyby to množství bylo zanedbatelné a ne malé jmění. Zvedl prsteníček na ruce, co měl stále zvednutou ve vzduchu.

Dopředu se postrčil druhý sluha s další malou truhlou. Tentokrát víko odhalilo třpytivou krásu perel nejrůznějších velikostí a barev od černé, přes růžovou až k nejčistší bílé.

„Vzácné perly sesbírané v oceánu na úkor mnoha životů,” zanotoval dvořan. Zvedl prostředníček.

Předstoupil třetí sluha, aby rozvinul štůček pableskujícího hedvábí.

„To nejlepší hedvábí z celé provincie Liaopeh. Všimněte si rafinované krásy orchidejí vyšitých ve vzorech.”

Hüi Wei na svém trůnu si okázale zívl na znamení toho, že jej dary nijak nezaujaly.

Dvořan vypadal vyděšeně. „Tyto dary jsou ničím, ničím ve srovnání s guvernérovou velikostí. Ačkoli byly vybrány za velkého strádání na straně Wu Mina, tyto dary jsou příliš nevýznamné, aby přidaly k tvému obrovskému bohatství a hodnotě. Ne, Wu Min si nepřeje podarovat tě s žádným z těchto darů. Stále na nás ještě čeká.” Konečně zvedl ukazováček na ruce.

Čtyři vojáci se postavili na nohy a jeden napřáhl dlaň ke své paní, která stále ještě klečela v plné úkloně. Položila svou ruku na jeho svalnaté předloktí tak lehce jako kolibřík za letu a s elegancí se zvedla, oči měla řádně sklopené k zemi a zakryté řasami. Voják ji přivedl blíž a stál u ní, jako kdyby očekával okamžitý útok. Její modrý cheongsam měl vyšité zlaté draky a fénixy a tmavá barva podtrhávala její slonovinovou krásu.

Dvořan promluvil tlumeným hlasem, jako kdyby byl tak dojatý významností toho, co říkal, že to stěží mohl vydržet: „Wu Min učinil tu největší oběť a nabízí ti svoji nevlastní sestru, princeznu Zhen Lan'xiu, za manželku.”

Hüi Wei se dívčiným směrem ani nepodíval. „Děkuji, pane, ale nemohu přijmout dar, který by dárci přivodil tak krutou bolest. Myšlenka je to zdvořilá, ale oběť není nutná. Nepotřebuji, aby mi Wu Min vybíral manželku.”

Dvořan spěšně pokračoval v nervózní řeči: „Nemyslel tím žádnou urážku! Je známo, že jeho Velikost už má manželku a několik konkubín! Wu Min ani nepomyslel na to, že by princezna Lan'xiu nahradila některou z těchto vážených dam. Ne! Ve skutečnosti ji můžeš využít, jak je ti libo, a pokud tě popudí, můžeš ji odvrhnout!”

Jiang se zeptal: „Bere na sebe to, že dar přijme zpět, pokud zjistíme, že je nedokonalý?”

Šokovaný dvořan řekl: „Je nedotčená! Zdrženlivá a čistá! Ta nejkrásnější panna, co se dá najít v celém Liaopeh! Žádný člověk, co ji spatřil, nedokázal odolat jejímu kouzlu krásy. Má skromnou a plachou povahu! A střežili jsme ji velmi pečlivě. Nedošlo k žádným kradmým dostaveníčkám při měsíčku, které by pošpinily její čistotu—!”

Hüi Wei řekl znuděně: „Předáš Wu Minovi moje díky za impresivní projev úcty. Jsem si jistý, že ho stálo mnoho bolesti rozloučit se s vlastní sestrou.”

„Ach, to ano, to ano,” ujistil jej dvořan úlisně. „Kdybyste jen souhlasil a přijal tyto skromné dary, přineslo by mu to takové potěšení, že by to potlačilo jeho utrpení—”

„Uvážíme ty dary. Máš upomínku?” Pan Jiang toho muže zběhle přerušil.

„Náhodou ji s sebou mám. Wu Min si přeje zajistit, aby si jeho milost byla vědoma jeho loajálnosti—”

„Jak už jsi zmínil.” Jiang natáhl ruku pro svitek.

Dvořan se postavil a přiblížil se ke stupínku, z rukávu své róby si vytáhl svitek. Trhl sebou, když ho Jiang jednou rukou popadl za paži, zatímco druhou přijal svitek. Podíval se po Hüi Weiovi, ale ničeho tím nedosáhl, a tak se bez boje svitku vzdal.

„Audience je u konce. Všichni můžete odejít,” oznámil Jiang. „Princezna Lan'xiu bude dopravena do harému.” Luskl prsty na generálovy vojáky, co okamžitě předstoupili.

„Ale—princezna—její stráž—nesmí být nechráněná!” koktal dvořan. „Její stráž musí—”

„Jsem si jistý, že budeme schopni ji adekvátně ochránit. Ty stráže, co jsi přivedl, s tebou mohou odejít, dokud stále mohou,” řekl Jiang, jeho hlas naznačoval, že nepřijme žádný kompromis.

„Tak její sluha. Alespoň dovolte, aby jí její sluha dělal společnost, než se tu začne cítit jako doma—”

Vůbec poprvé Jiang prozkoumal malého, útlého sluhu s měkkou, mírně ženskou tváří. „Jsi eunuch?”

Sluha se začervenal a přikývl, aniž by vzhlédl a o nepatrný krok se přisunul k princezně.

Na princezně krásné tváři nebylo vidět nic z emocí, co se daly očekávat od šlechtické dívky, jež byla doručena na neznámý dvůr a do postele cizince, ale zdálo se, jako by se mírně zhoupla směrem ke svému sluhovi eunuchovi.

Hüi Wei mávl rukou a jeho vojáci předstoupili, aby dívku a jejího sluhu odvedli z místnosti. Vojáci, co ji strážili, se ani nepohnuli, jako kdyby neměli ponětí, co v této nepředvídatelné situaci dělat.

Dvořan se tvářil otráveně, když sledoval princeznu zmizet, ale zdálo se, že přijal vlastní nemohoucnost a ještě jednou přitlačil čelo k podlaze. „Vyřídím jeho milostivému panstvu Wu Minovi, že pán generál Qiang Hüi Wei přijal dary, co uvážlivě vybral s myšlenkou na požitek a obohacení domu vašeho panstva—”

Jak Hüi Wei v doprovodu Jianga odkráčel z místnosti, ramena se mu třásla, jak se pro sebe smál: „Myslíš si, že pořád ještě mluví?”

„Dal jsem strážím rozkaz, aby zaznamenali, co povídá, ale bojím se, že je marné doufat v nějakou neuváženost. Je velmi zběhlý v chrlení mnoha slov, zatímco říká velmi málo. Nemám ponětí, v co Wu Min doufá, že dosáhne tímto projevem.”

Hüiovy rty se stáhly do chmurného úsměvu, jak kráčel sály. „Nemáš? Ty tak prozíravý, pokud mi ovšem nechceš zalichotit, že mi dovolíš to osvětlit. Pověz mi tohle: jak se muž, co vládne vnitrozemské provincii mnoho mil od moře dostal k takovému množství jedinečných perel?”

Jiang vypadal velmi zaraženě, jak s ním spěšně držel krok. „To je velmi zajímavá otázka. Velmi by přidalo jeho moci a vládě, kdyby měl přístup k přímořskému přístavu, ale nějak stále nevidím, jak mu prodej jeho vlastní sestry tohle zajistí.”

„Přinejmenším ne mě. Já jsem manželkami a konkubínami dobře zásobený. Člověk by mohl předpokládat, že další už bude přebytečná.”

„Říká se, že císař má v harému stovky konkubín.”

„Císař je císař a on nemusí jet do války nebo potlačovat rebelie v povýšených provinciích,” odsekl Hüi Wei. „Prostý muž jako já nepotřebuje, aby mu každou noc zahřívala postel jiná žena.”

„Když už mluvíme o jedinečnosti,” řekl Jiang, taktně změnil téma, „nikdy jsem neviděl děvče krásnější než ta princezna.”

„Nevšiml jsem si,” lhal Hüi Wei.

„Samozřejmě že ne, ale až si vyšetříš trochu času, možná by ses měl podívat na její tvář.” Jiang si obdivně povzdechl. „Tak dokonalá podoba. Má bezchybnou pleť jako ty perly, co s ní doručili. Mandlové oči tak hluboké jako noční obloha, ústa vykrojená jako—”

„Jako had ve smrtelné agónii? To stačí! Vezmu tě za slovo, že je ideálem veškeré ženské elegance,” řekl Hüi Wei se smíchem. „Dávej si pozor, abys ty nepropadl jejímu kouzlu. Koketování s konkubínou jiného muže se trestá zákonem.”

„Takže máš v úmyslu si ji nechat?”

„Ještě jsem se nerozhodl,” řekl Hüi klidně.

„Ale nepošleš ji zpátky?”

Hüi otevřel dveře do svých soukromých komnat. „Pojď se mnou.”

Jiang vstoupil do místnosti a zavřel za sebou dveře. „Jakou hru to hraješ? Přede mnou nic neskrývej.”

„Co se píše v tom svitku?”

Jiang jej rozvinul. „Pokud čtu mezi řádky správně, tak doufá, že ti zabrání vtrhnout do jeho provincie, a doufá, že budeš ctít vzájemné hranice. To znamená, že dělá něco, o čem nechce, abys o tom věděl, ale zaručuje tvou invazi. Možná, že doufá, že tě její krásou rozptýlí.”

Hüi se rozvalil v křesle bez té rozvážné ceremonie, kterou předváděl v audienčním sále, když se usadil na trůn. Oběma nalil šálek huáng jiu a než promluvil, usrkl. „Prozatím si ji nechám, i kdybych tím měl jen zjistit, co má Wu Min v plánu. Je ambiciózní a chytrý, ale loajální je jen vůči sám sobě. Je to obezřetný muž. Bojoval jsem s ním na stejném bojišti a nepouští se do útoku, když mu z něj nejde osobní zisk nehledě na to, jakou dohodu podepsal. Uchyluje se k podvodu a klamu, aby dostal, co chce.” (Pozn.: huáng jiu - čínský nedestilovaný nápoj s obsahem alkoholu méně než 20%)

„A tím, že ti dal tuhle dívku, doufá, že získá—co? Že tě její krása bude tak vytěžovat, že bude moct kolem tebe propochodovat k moři?” Jiang se zasmál při pomyšlení, že by nějaká žena rozptýlila Hüi Weie tak moc, že by zanedbal svou posvátnou, nebesy ustanovenou povinnost. „Dobře tě nezná.”

„Přinejmenším kdybys dovolil jejím strážcům, aby s ní zůstali, tak by mi na dvůr nasadil špeha. Kdo ví? Možná že ona pro něj bude špehovat.” Hüi Wei pozvedl sklenici ke světlu a zíral na zlatý likér. „Podle něj jsou ostatní horší stratégové než on. To je Wu Minova největší slabost. Ne, má nějaký jiný důvod, proč mi tu dívku poslal. Doufá, že z mé posedlosti vůči ní něco vytěží. Možná se narodila s nějakou kletbou a navzdory své kráse přináší smůlu domu, ve kterém přebývá. Bohové se někdy baví tím, že tě jednou rukou podarují a druhou si ten dar berou zpět.” Zasmál se. „Muselo mu být proti srsti vzdát se toho množství stříbra, perel a hedvábí jen proto, aby zamaskoval svůj skutečný důvod. Musí si věřit, že to nějak získá zpět. Wu Min svou pěst neotvírá tak snadno.”

„Nemůže doufat, že její přítomnost způsobí svár v tvé domácnosti,” hloubal Jiang zmateným hlasem. „Muž se nezaobírá malichernými hašteřením pouhých konkubín.”

„Ani Wu Min by tuhle chybu neudělal,” souhlasil Hüi Wei suše. „Ať ji doprovodí do sedmého domu.”

„Myslíš, že až se s ní setkáš, tak se dozvíš, proč ji Wu Min poslal?”

„Možná to neví. A já se s ní nesetkám, ne hned,” řekl Hüi.

„To jsem si myslel,” řekl Jiang spokojeně. „Wu Min dostane zprávu, že jsi jeho dary ignoroval. Nechat je ležet na zemi, jak jsi to udělal, když jsi odešel z audienčního sálu, to byl geniální nápad. Možná ho to vyburcuje k nějaké neobezřetné akci.”

„Možná,” řekl Hüi. „V každém případě nech všechny dary zaznamenat a nech je odnést do pokladnice.”

„S výjimkou princezny Lan'xiu,” škádlil ho Jiang.

„Zjisti něco o její rodině,” řekl Hüi najednou. „Musí to být ten nejnecitelnější muž, aby svou vlastní sestru předhodil k osudu stát se nevýznamnou konkubínou v zavedené domácnosti. Já bych to nemohl udělat, ani kdyby mi to nařídil císař. Na celé té záležitosti je něco divného.”

„Dohlédnu, aby se princezna i se svým sluhou zařídila v sedmém domě, ale ještě jí nepřidám moc pohodlí. A možná bych jí mohl dohodnout setkání s první manželkou, paní Meiju?”

Hüiovy rty zbrázdil pomalý úsměv. „Věděl jsem, že mám nějaký důvod, proč si na dvoře vydržuji šaška.”

„Šaška! Já nejsem žádný šašek!” vykřikl Jiang v předstírané zlobě. „Ten žert by tě přišel draho, kdybych si tu urážku vzal k srdci a dal si jako hlavní úkol v tvé službě žertování.”

„Svého nejbližšího přítele bych takhle nikdy neurazil, Jiangu.” Hüi vstal a položil Jiangovi ruku na rameno. „Tohle odhalíme společně jako vždycky, ať se děje, co se děje.”

„To ano,” souhlasil Jiang.
------------------------------------------------

<Hlavní stránka>...<Následující>