ABO - kapitola 6

Kapitola 6 – Neporažený Bůh války

„...To je maršál Rosen!”

Když Lin Yuan viděl, že jim přišla na pomoc válečná loď, okamžitě vzrušeně vyskočil z postele. „Snow, rychle se podívej! To jsou Jasné jednotky! Jasné jednotky Impéria! Maršála Rosena jsem vždycky obdivoval ze všech nejvíc! A je tu!”

Když Snow viděl, jak byl Lin Yuan natěšený a rozzářený, nemohl si pomoct a otočil se, aby se podíval z okna. Na černé válečné lodi byl symbol zářivého slunce, vážně to byl jedinečný symbol Jasných jednotek Impéria.

Snowova napjatá tvář se trochu uvolnila, jemně uvolnil svoje pevně zaťaté pěsti a zašeptal: „No ano, je to on!”

Zjevení Jasných jednotek znamenalo, že se ta slepá situace skoro okamžitě změnila!

Z vesmírné červí díry vyskakovaly jednotky a jakmile dorazily, přímo bombardovaly tři válečné lodi Vlčí legie. Při takovém velkolepém setkání Vladimir bezděky mírně přimhouřil oči.

Komunikační zařízení ve velící kabině Vlčí legie najednou vydalo mechanický tón: „Admirále, přední voj dostal požadavek ke komunikaci od neznámého zdroje, heslo je RAWSON. Požaduje spojit se s velitelem přes video hovor, přijímáte?”

Vladimirovi se mírně vyklenuly rty. „Ano, spoj to.”

—RAWSON, Rosen Bessemer, vážně to byl ten otravný chlápek!

Video hovor propojil velitelské kabiny těch dvou jednotek a zároveň se ti dva velitelé objevili na svých holografických obrazovkách. Viděli se realisticky a zblízka.

Rosen vypadal bezpochyby pohledně. Na rozdíl od Vladimira, co měl jemné rysy ve tváři, Rosenova tvář měla samé čisté úhly, rysy měl jako vyřezané nožem. A v jeho postoji se živě odrážela spravedlnost armády!

Rosen měl černou slavnostní uniformu, na ramenech zářící zlatý symbol Venuše, co představoval jeho totožnost šlechtice v armádě Impéria Lacey, kterého nemohl nikdo nahradit!

Pořád vypadal mladě, i když byl na bitevním poli mnoho let. Ve tváři měl klidný výraz jako zamrzlé zimní jezero. Byl chladný, díval se kupředu a sálal z něj pocit tak chladný, že by člověk zamrzl. Vladimir se na tu známou tvář podíval a nemohl si pomoct, aby se trochu neusmál. Klidně řekl: „Ach... můj drahý Rosene, znovu se setkáváme... ačkoli ty jsi ten poslední, koho jsem chtěl vidět.”

Rosen vlažně odpověděl: „To se shodujeme.”

Ti dva muži se na sebe chvíli dívali, až Rosen nakonec řekl: „Vladimire, vezmi svou Vlčí legii a okamžitě se stáhni, nechci tu s tebou válčit!”

Vladimir se usmál a řekl: „Ale Pearl je pod mou kontrolou, kdykoli ji můžu vyhodit do povětří?”

Rosen chladně řekl: „Já můžu tebe vyhodit do povětří, kdykoli budu chtít!”

Vladimir bezmocně pokrčil rameny. „Tohle je pro mě vážně složitá situace.”

Rosen se na něj znovu podíval a klidně řekl: „Poslal jsem své lidi k vesmírné červí díře v Issyville, tvoje posily se sem prostě nemůžou dostat. Máš jenom jednu možnost, a to ústup!”

Vladimir zmlkl. Nebylo divu, že se jeho záložní síly najednou odmlčely. To proto, že Rosen poslal jednotky k východu z červí díry, ale... … ten východ byl velmi střežené tajemství, jak o tom věděl?

Jejich síla byla více méně vyrovnaná, tedy pokud by šlo o přímou válku. Ale aby Vladimir zároveň zařídil, že ta cestovní vesmírná loď neunikne... Vladimir se rychle zklidnil, pak prostě zvedl ruku na svého zástupce a udělal gesto k ústupu.

Vlčí legie obdržela rozkaz k ústupu, rozptýlená formace se rychle stáhla k sobě a pak se rychle shromáždili opačným směrem k ústupu. Rázně odlétli jako bílý vír!

„Rosene, už jsme se víc než desetiletí neviděli, co?”

Vladimir ve velitelské kabině se pořád neuspěchaně díval na Rosena. Usmál se na něj a řekl: „Ta bitva před devatenácti lety byla vážně nezapomenutelná. Ten moudrý generál Ling Yu byl ve skutečnosti Omega, jen těžko se tomu dá věřit... Vyřiď mu mé rychlé pozdravení u pomníku, od starého nepřítele.”

Vladimir se Rosenovi kavalírsky uklonil, usmál se a ukončil spojení. Jakmile se spojení přerušilo, Rosenova předchozí klidná tvář se okamžitě zkroutila bolestí.

Ach...

Vladimir se vesele usmál.

Neporažený bůh.

Ten takzvaný neporažený Bůh války měl od doby před devatenácti lety bohužel jednu slabinu.

Slabý muž byl vlastně hodný politování. Jednoho dne mu jeho Achillova pata přivodí smrt!

Vladimir se podíval k Jasným jednotkám a v jeho usmívajících se očích najednou probleskl náznak chladného, ostrého světla.





Po skončení hovoru bylo okénkem lodi vidět, jak celá Vlčí legie zmizela ve vesmíru, jako kdyby ji to natáhlo do obrovského víru. Bylo jasné, že přímo provedli vesmírný skok. Ústup byl rázně čistý a nezanechal ani stopu.

Jeho pobočník najednou zašeptal: „Maršále... máme je pronásledovat?”

„...Ne.”

Rosen jenom mávl. Zhluboka se nadechl, aby si ustálil náladu, a pak ke komunikátoru tiše vydal rozkaz: „Připojte mě k vesmírné lodi Pearl 731.”

„Maršále!” Inteligentní komunikační zařízení ve tvaru bledě zlatého slunce začalo rychle rotovat a za chviličku se ozval příjemný hlas: „Maršále, hlásím, že navázání spojení bylo úspěšné!”

—Na vesmírné lodi Pearl 731, ve všech malých kajutách, veřejných halách a dokonce i v koupelnách a restauracích se na video obrazovkách objevila pohledná, klidná a tichá tvář.

Ten muž byl klidný a vyrovnaný, jako kdyby ho netížily žádné starosti, jako kdyby měl celý vesmír pod kontrolou!

Muž v tichosti zíral na obrazovku a pak tiše řekl: „Dámy a pánové, jsem Rosen.”

„Maršál Rosen!”

„Bože! Maršál!”

„Strandianští mizerové konečně odletěli!”

„Maršál Rosen, věděl jsem, že nás zachrání!”

Hodina čekání na možný rozsudek smrti konečně skončila. Lidé v celé vesmírné lodi propukli v bláznivý jásot, jako kdyby byli studenty na fotbalovém zápase. Někteří příbuzní a přátelé se dokonce objímali a plakali radostí!

Rosenův výraz byl stále klidný, na jeho tváři nebylo ani náznaku nějaké emoce. Mírně lidem Impéria pokýval a řekl: „Nebojte se. Pošlu s vámi jednotky z Jasné legie, až dokud nedorazíte do svého cíle. Vladimir využil skuliny v bezpečnosti a zachytil tuto mezihvězdnou cestovní vesmírnou loď. To se stalo kvůli chátrání povinností imperiální armády— Slibuji, že se něco takového už nestane!”

Ten jeho hluboko posazený hlas byl jasně slyšet po celé vesmírné lodi, byl to zvučný hlas a každé slovo bylo přesvědčivé.

Cestujícím konečně spadl kámen ze srdce, jejich nervozita konečně opadla, na tvářích se jim dokonce objevil úlevný úsměv— Doprovodí nás jednotky maršála Rosena, určitě už nedojde k žádným problémům!

Rosen se odmlčel a pak pokračoval: „Elektromagnetická rušivá vlna v blízkosti vesmírné lodi byla neutralizována a nyní může normálně letět. Vrátím kontrolu kapitánu Gillovi.”

Gill, jehož maršál oslovil jménem, vzrušeně vykřikl a předvedl maršálu Rosenovi standardní zasalutování: „Ano! Maršále!”

Obraz na obrazovce problikl a maršál nakonec úplně zmizel. Lidé na vesmírné lodi byli stále pohroužení ve svém vzrušení, že se setkali s maršálem Rosenem!

Maršál Rosen vypadal vážně mladě.

Cestující ovšem nevěděli, že ta klidná a vyrovnaná povaha se zrodila léty nesčetných bitev. A že uplynulých devatenáct let mu přišlo jako celý život.

Devatenáct let...

Ling Yu.

Když pomyslel na jeho jméno, měl pocit, jako by mu někdo popadl srdce a silně jej zmáčkl. Kvůli té bolesti se skoro zhroutil!





Před devatenácti lety, na vnějším okraji galaxie Issyville.

Pluk velkých velících lodí a stovky malých válečných lodí se v tichosti blížily ke galaxii Issyville. Na tmavě modrých válečných lodích byl natištěný symbol stříbrno bílého srpku, což byl symbol nejmocnějších jednotek v Impériu Lacey – Nočních jednotek.

Ve velící kabině v křesle pro velitele ztuhle seděl pohledný mladý důstojník. Svými štíhlými prsty si rozerval svou tmavě modrou uniformu, která byla symbolem Nočních jednotek. Spodní triko měl nasáklé potem a pod ním prosvítala bílá hruď, co byla mírně zarudlá vzrůstajícím chtíčem.

„Ach...”

V hlubinách jeho srdce se ze své klece drápalo zvíře poháněné chtíčem a každým pórem v jeho těle vypouštělo touhu. Kůži měl napjatou v očekávání dotyku, měl pocit, že měl tělo nesmírně prázdné, chtěl, aby ho objali, aby ho okupovali, aby do něj nemilosrdně vstoupili... kvůli téhle bláznivé touze se skoro zhroutil!

Zatraceně! Proč musel inhibitor selhat zrovna teď?

Ling Yu se přinutil potlačit to chvění, vrazil si pěst do úst v marném pokusu zabránit všem těm zvukům, co se z něj draly.

„Generále, hlášení, toto je průzkumná loď A31, nepřítel ze Strandianské federace je 9,9 světelných let od nás, počet nepřátel se rovná třem plukům! Podejte instrukce!”

Ling Yu prsty ztuhle aktivoval velitelskou linku. Hlas se mu mírně třásl: „Ať se všechny válečné lodě připraví... na ústup... během tří minut!”

Když vydal ty třaslavé instrukce, jeho tělo konečně pozbylo schopnost udržet se ve vzpřímené poloze a sklouzlo na chladnou podlahu.

Silně se kousl do pěsti, zuby se mu zaryly do masa na ruce, tekoucí krev a ostrá bolest mu konečně navrátily náznak rozumného uvažování. Zhluboka se nadechl, pak otevřel přívěšek, co nosil na krku, a zašeptal: „Suzaku...”

Inteligentní zbroj Suzaku z toho virtuálního prostoru okamžitě znovu zkontroloval Ling Yuův fyzický stav a tiše řekl: „Pane, omega feromon v tvém těle dosáhl vrcholu, inhibitor selhal a teď musíš...”

„...Neříkej to.” Ling Yu se zamračil. „Okamžitě změň směr letu, veď Noční jednotky přímo k vesmírné červí díře v Issyville a zavolej sem pobočníka Knoxe.”

Suzaku byl chvíli zticha, svěsil hlavu a řekl: „Ano, pane.”

Po chviličce kabinu otevřel zmatený pobočník Knox a spatřil tuto choulostivou scénu. Na zemi ležel muž, původně upravenou a majestátní uniformu měl roztrhanou a odhalovala mu hruď. Ten muž se litě kousal do pěsti, oči měl rudé a hruď se mu zdvíhala a klesala ztěžklým dechem.

Knoxova tvář najednou ztuhla.

Celá velitelská kabina byla naplněná bohatou, sladkou atmosférou, co lidi pravidelně doháněla k šílenství. Byla to atmosféra Omegy – fyziologická jedinečná vůně Omegy!

„Generále, vy...”

„Knoxi, nemám čas ti to vysvětlovat...” přerušil Ling Yu jeho otázku. Pak zašeptal: „Poslouchej, s největší pravděpodobností nás přepadne federální armáda, musíš okamžitě kontaktovat generála Rosena na velitelství, požádej ho o podporu... Nyní ti předávám velení nad Nočními jednotkami. Veď naše bratry do bezpečí, nezklam mě.”

Ling Yuův mírně rozechvělý hlas v sobě skrýval nádech atraktivního chrapotu, ale Knox byl Beta a omega feromony jej nemohly ovlivnit. V takové nouzové situaci si dokázal udržet svůj vojensky trénovaný úsudek.

Když Knox zaslechl Ling Yuův rozkaz, okamžitě s úctou odpověděl: „Ano, generále!”

Před velitelskou kabinou se shluklo mnoho Alf, když ucítili jedinečný omega feromon. Knox se rychle otočil a velitelskou kabinu zamkl a pak se co nejrychleji připojil k velitelství Impéria.

„...Generále, toto je předvoj Nočních jednotek! Naši armádu vně galaxie Issyville přepadly strandianské jednotky! Naléhavě žádáme velitelství o podporu!”

Rosen se zamračil: „Ling Yu?”

„...” Knox nedokázal odpovědět, neměl na výběr a musel záběr komunikátoru přesunout do interiéru velitelské kabiny.

Na Rosenově holografické obrazovce se ukázala Ling Yuova postava schoulená v rohu do klubíčka, jak se neustále třásla. Ling Yu si svými zářivými zuby kousal dolní ret, okraj rtu měl zamazaný jasnou krví, svou bílou pokožku zrudlou vrstvou uzardění, černé vlasy smáčené potem.

Rosenovi se zastavilo srdce!

...Tohle bylo... omega... hárání?

Muž, co s ním byl léta na Vojenské akademii San Romia, co s ním byl ve stejném pokoji na kolejích, jeho blízký přítel a muž, do kterého byl potají zamilovaný, ...byl ve skutečnosti...

Kvůli tomu okamžiku šoku Rosen málem přišel o rozum!

Rosen se přinutil své myšlenky vrátit, okamžitě se zamračil a rozkázal: „Knoxi, poslouchej! Vyšlu Jasné jednotky, aby zezadu zastavili strandianské jednotky, a dal vám trochu času navíc! Musíš Ling Yua nahradit a velet celému předvoji. Okamžitě naveď všechny válečné lodě do červí díry a přistaň na nejbližší planetě v galaxii Doutník, na planetě Rennes!”

Knox uctivě předvedl standardní vojenské zasalutování. „Ano, generále!”

„A...” Rosen se zkoumavě podíval na muže schouleného v rohu, co se třásl na pokraji hárání, a klidně řekl: „Slož ho.”

„...” Knox na místě zamrzl.

Rosen vyštěkl: „To je rozkaz! Omrač ho!”

„Ano, generále!”

Rosen si pořád ještě vzpomínal, jak vedl svoje Jasné jednotky proti Vladimirovi a jak se pak rychle, třemi po sobě jdoucími vesmírnými skoky přesunul na planetu Rennes. Ta scéna, když dorazil na vojenské velitelství na Rennes, byla nezapomenutelná.

Jelikož omega feromon v hárání byl příliš silný, Ling Yu se bál, že kdyby se jeho feromon rozšířil velitelstvím, dovedlo by to všechny Alfy k nepříčetnosti. Takže jakmile se probral, rozkázal Knoxovi, aby ho strčil do výslechové místnosti pro nejhorší vojenské zločince!

Tahle přísně tajná cela byla skoro úplně odříznutá, byla tam jenom malá ventilace, co dovnitř přiváděla kyslík. I kdyby byl omega feromon moc silný, nikdy se nerozšíří do vnějšího světa.

V té temné uzavřené cele nebylo nic vidět, nebylo tam nic slyšet a nedostal se tam žádný pach... ...v tom strašlivém tichu se nedalo odhadnout plynutí času. Kvůli tomu duševnímu mučení se lidé snadno zhroutili. Zničit lidskou psychickou obranu a pak zahájit výslech, tím se dalo dosáhnout nečekaných výsledků!

—Ling Yu se nechal vsadit do výslechové cely pro utajené vojenské zločince?!

Rosen se podíval na monitorovací obrazovku cely. Ten muž se schoval v koutě, evidentně stál na pokraji zhroucení.

Byl jako rozlícené zvíře. Energicky ze sebe strhával oblečení, svou tmavě modrou uniformu měl roztrhanou na hadry, košili měl také potrhanou, vojenské kalhoty mu visely z těla a částečně odkrývaly jeho štíhlé nohy. Ten napůl šílený muž se prsty bláznivě škrábal, jeho kdysi bílá kůže byla zamazaná křiklavou krví!

„Ne, nemůžete ho nechat o samotě!”

Rosen už to nakonec nemohl vydržet a vyrazil k cele.

Knox přidal do kroku, aby mu stačil. „Generále! Generál Ling Yu mi řekl, abych k němu nepouštěl žádnou Alfu! Řekl, že to vydrží, prosím vás, abyste respektoval jeho přání!”

Knoxův pohled byl velmi pevný, tohle byl poslední rozkaz, než se generál odebral do vězení!

Rosen na rozdíl od Knoxe, kterého feromony neovlivňovaly, byl čistokrevná Alfa. Jakmile by vešel do cely, rozhodně by ho ovlivnila omega podstata Ling Yua! To byla přirozenost mezi Alfami a Omegami, ta mocná přitažlivost se nedala ovládat!

Vážný Knox tvrdohlavě stál před Rosenem.

Rosen se zastavil, v klidu se na Knoxe podíval a tiše řekl: „Pokud Omeze dovolíme čelit hárání o samotě, zblázní se natolik, že se sám zraní. Hárání trvá minimálně tři dny, myslíš si, že vydrží tak dlouho?”

„...”

„Po třech dnech nespatříš generála Ling Yua, ale naprosto zlomeného šílence!”

Knox na okamžik ztuhl a s obavou řekl: „Ale, ale generál mi řekl, abych každému zabránil ve vstupu, včetně... včetně vás...”

„Majore Knoxi, jsem Ling Yuův nadřízený. Mám právo změnit jeho rozkazy! Teď ti rozkazuju, abys mě pustil do cely. Za všechny důsledky přijmu plnou zodpovědnost,” odsekl Rosen.

„...Ano, generále!”

V temnotě vojenského podzemního vězení se pomalu otevřely dveře od cely.

Rosen vkročil do cely a okamžitě za sebou zavřel dveře.

Ling Yu, co se krčil v koutě, ucítil silný pach Alfy. Ostražitě nastražil uši, pevně sbalil pěsti a strnule se zeptal: „Kdo je tam?”

Rosen udělal krok kupředu, jemně vzal do rukou Ling Yuovu zkrvavenou dlaň a tiše řekl: „To jsem já.”

Světla na stěně se najednou rozsvítila, vřelé žluté světlo osvětlilo celou celu a v tom novém světle byla ta pohledná tvář postupně jasnější a jasnější.

Ling Yu na okamžik strnul. „...Rosene?”

Rychle ho obklopila silná atmosféra Alfy, ten vřelý pocit člověka nutil pomyslet na hýčkání. Pach toho mužského těla způsobil, že se chtěl Ling Yu instinktivně přiblížit...

Ling Yu najednou celý ztuhl, natáhl ruku, aby Rosena odstrčil. Ale přirozeností Omegy bylo toužit po Alfě. Zatímco ho Rosen držel za zápěstí, Ling Yu skoro okamžitě pozbyl schopnost vzdorovat!

„... …Rosene... ...neměl bys tady být...” V Ling Yuově hlase zaznívala stopa hluboké nervozity. „Ty, měl bys rychle odejít... ...o mě, o mě se nestarej...”

„Jak bych si tě mohl nevšímat?” zašeptal Rosen a jemně se dotkl Ling Yuových potem smáčených černých vlasů. „Hárání je pro Omegy přirozené, když budeš vzdorovat, akorát tě to dožene k šílenství. Nepřežiješ ve zdraví.”

Jak sledoval silně se chvějícího Ling Yua a cítil jeho silný omega feromon, Rosen, co se vždy tak ovládal, už nedokázal zvládat svou fyzickou a psychologickou touhu po muži před ním.

Rosen si bez dechu rozepnul uniformu, odhalil velkou část statné hrudi medové barvy.

Ling Yu mu položil ruku na hruď, aby jej odstrčil. Ale kvůli tomu dotyku a hlubokého dožadování a touhy jeho těla už Ling Yu neměl to srdce jej odstrčit. Místo toho se na ten dotyk mírně těšil. Jak mu byl Rosen tak blízko, přeběhlo mu po páteři rozechvění. Přesunul ruku a pevně sevřel Rosenův límec.

Ti dva na okamžik ztuhli. A pak Rosen konečně natáhl své silné paže, jemně toho chvějícího se muže zvedl a řekl tichým, klidným hlasem, v kterém byl znát vzácný náznak něžnosti—

„Pomůžu ti, Ling Yu.”
--------------------------------------------

~ A v následující kapitole bude pokračování událostí před 19 lety... ~

<Předchozí>...<Následující>