Kapitola 5 – Unesená vesmírná loď
Když ten muž dokončil větu, celou vesmírnou loď najednou zachvátil zmatek! Mnoho dveří od malých kajut se rozletělo dokořán, jak lidé v panice vybíhali z kajut a nahrnuli se do haly vesmírné lodi. Tam se nervózně rozhlíželi a šeptali si. I Lin Yuanova tvář se změnila. Okamžitě si vzal do náruče Hobbiho, co se strachem třásl, a vyšel do hlavní haly.
Hala vesmírné lodi byla jeden velký zmatek a tváře cestujících byly neklidné.
Ve veřejné hale byla velká promítací obrazovka, pohledná, usmívající se tvář mladého důstojníka tam byla zvětšená. A v očích všech přítomných teď vypadal jako ten nejstrašlivější démon z hlubin pekel!
Jak Lin Yuan sledoval ten jeho laskavý úsměv, nemohl si pomoct a srdce mu zaplavil chladný odpor.
—Vladimir!
—Tenhle mizera!
Aby se Lin Yuan mohl zapsat na Vojenskou akademii San Romia, zapamatoval si moderní historii celého Impéria.
Za stovky let válečné historie mezi Impériem a Federací tam bylo mnoho známých generálů a Vladimir byl nejnenáviděnějším nepřítelem imperiálních armád!
Jako nejmladší vojenský stratég Strandianské federace, jemuž prezident Federace říkal „můj ďábelský generál” byl nejlepší právě v takových překvapivých útocích.
Útočná schopnost jeho Legie vlků a zvrhlé partyzánské vedení bojů zas a znovu způsobovaly imperiálním jednotkám těžké údery!
Za celou historii se přepočítal jenom jednou.
To bylo před devatenácti lety ve velké bitvě, kdy generál Ling Yu vedl imperiální Noční jednotky k útoku na planetu Nami.
Vladimir toho roku jednal dle záhadného zdroje a vyrazil s plnými třemi legiemi do galaxie Issyville, aby Noční jednotky obklíčil a přepadl, aby je jedním vrzem vyhladil... Naštěstí vždy obezřetný generál Ling Yu vyslal utajenou průzkumnou loď 10 světelných let mimo sféru planety. Včas přišel na Vladimirův úmysl, odvedl Noční jednotky z nebezpečí v úspěšné evakuaci!
Vladimir se svými třemi legiemi jednotek zůstal celý den. Ani nemluvě o vyhlazení Nočních jednotek, nezkřivil jim ani vlásek na hlavě! Místo toho dorazili imperiální posily, překvapily je a zesměšnily!
Lin Yuan sledoval, jak se ten arogantní muž na obrazovce usmál – vážně se chtěl do té obrazovky provrtat a jednu mu vrazit!
Tenhle mizera! Využil bezpečnostních mezer poblíž galaxie Doutník a zmocnil se mezihvězdné cestovní lodi Impéria... Takový ohavný počin mohl udělat jenom on!
Vladimir pokrčil rameny, usmál se a řekl: „Nemusíte panikařit. Jen si chci s vaším Císařem promluvit o pár malých podmínkách. Doufám, že se s Jeho Veličenstvem setkám osobně, jinak nemohu ručit za vaše bezpečí.”
Mávl rukou v bílé rukavici a celá vesmírná loď se najednou utápěla v temnotě. Kvůli silnému elektromagnetickému rušení jim naprosto odřízl veškerou komunikaci a pohon!
Předním oknem vesmírné lodi Pearl bylo jasně vidět pár tenkých stříbrných válečných lodí, co se tam poklidně vznášely. Všechny byly jasně označené znakem vlka – znakem Vlčí legie. Pokud by Vladimir rozkázal, tyto válečné lodi by rychle prolomily vojenskou obrannou síť a ze zranitelné cestovní vesmírné lodi by zbyly jenom trosky!
Hala se ponořila do krátkého ticha a pak se ozvala široká škála zvuků.
Proklínání Vladimira, výkřiky strachu, někteří šeptali svým drahým roztřesená slůvka útěchy.
Lin Yuan se se zkrabacenou tváří otočil zpět ke kajutě.
Snow uvnitř stál vedle okna, v kterém byly vidět venkovní hvězdy. Tvář měl velmi bledou a usilovně se mračil. Tu něžnou tvář mu skoro pokrývala vrstva ledu!
...Stali se z nich rukojmí!
Celá cestovní vesmírná loď plná tisíců nevinných lidí z Impéria Lacey se stala rukojmím generála Federace Vladimira!
Lin Yuan si nemohl pomoct a srdce mu zaplavil silný hněv!
Muž, kterého nenáviděly tisíce lidí v Impériu, byl přímo jemu na očích. Arogantně poskakoval na stříbrně bílé vlčí velitelské lodi!
A Lin Yuan byl bezmocný, mohl akorát nervózně čekat jako ovečka, až ho imperiální armáda zachrání. Byl jenom student Vojenské akademie neschopný odporu, v tomto případě nemohl nic dělat!
Lin Yuan pevně sevřel pěst, srdce mu najednou začalo silně tlouct, jak se díval na usmívajícího se muže na obrazovce. V mysli se mu vzedmula nevysvětlitelně silná touha ho porazit! Zabít ho!
Kdyby byl v tomto okamžiku generálem vlastní armády, použil by všech prostředků, aby toho mizeru zabil!
Ta nesmírná nenávist, kterou jako by zdědil po krvi, způsobila, že se Lin Yuan na okamžik neovládl.
Snow se překvapeně podíval po Lin Yuanovi. Ten mladík, co se usmíval jasně jako slunce, byl momentálně jako vztyčené ostny, drápy vytažené jako malý tygr, doširoka rozevřené oči zíraly na obrazovku, jako kdyby byl připravený vyrazit do útoku.
...Tenhle kluk je trochu moc nabuzený.
Ta obrazovka byla jenom realistická projekce, chtít zabít muže na obrazovce bylo prostě nemožné.
Evidentně se silou navezli do komunikační linky vesmírné lodi, prostě Impériu nemohli vyslat žádný signál o pomoc. Vladimir možná momentálně vyjednával s Jeho Veličenstvem a výsledek tohoto vyjednávání se vztahoval k přežití desítek tisíc lidí na palubě.
Čekali dlouho a ztratili pojem o čase, takže se zdálo, jako by přestal plynout. Každá vteřina byla čím dál tím delší.
Pro mnoho lidí na palubě bylo toto poprvé, kdy tak blízko čelili smrti. Ty počáteční hlasité kletby a výkřiky strachu postupně utichaly.
Lin Yuan konečně znovu nabyl rozum a frustrovaně se posadil na postel a neustále hladil roztřeseného Hobbiho.
Po chvilce ticha se Lin Yuan najednou podíval na Snowa, usmál se a řekl: „Ehm, Snowe, měli bychom si o něčem povídat. V případě, že se z Pearl stane živý štít a my zemřeme, se zdá trochu zlověstné, že tu jsme ticho jako mrtví.”
...Ano, když čekali tak tiše, možná se admirálova hrozba opravdu splní a oni tu zemřou. Pokud to tak bylo, bylo by lepší si před smrtí udělat kamaráda. Copak potom by nebylo o něco lepší, že ho pohřbí ve vesmíru?
Ale... čekalo na něj tolik věcí...
Snow pevně sevřel pěst, zhluboka se nadechl, aby si srovnal náladu, a podíval se do velkých černých očí, co patřily tomu mladíkovi. Tiše řekl: „O čem chceš mluvit?”
Lin Yuan se poškrábal ve vlasech a řekl: „Na kterou fakultu ses na San Romia zapsal?”
„Lékařská fakulta.”
„Och, vypadáš laskavě... hodí se to na doktora.”
„Můj otec je doktor,” řekl Snow.
Lin Yuan byl chvíli zticha, tak nějak byl ztracený v myšlenkách. „Můj otec... nevím, kdo to je. Nikdy jsem ho neviděl. Moje matka řekla, že když jsem se narodil, zemřel na bojišti. Doma nemáme žádné fotky, ani nevím, jak vypadal.”
Snow se podíval na ten bezradný výraz na tváři čiperného chlapce, srdce mu zjihlo a nemohl si pomoct, aby ho tiše nekonejšil: „Nebuď smutný.”
Lin Yuan se poškrábal ve vlasech, nevěděl, co má říct.
Otec...
Pro něj to bylo velmi neznámé slovo. Co si pamatoval, jeho rodina se vždycky skládala z jeho matky a sestry, z těch dvou lidí. Ačkoli mu jeho matka vždycky říkala, že jeho otec zemřel v bitvě, Lin Yuan měl neustále pocit, že to nebyla úplně pravda. V tom jeho snu o modré mořské planetě se ten muž vždycky něžně dotkl jeho hlavy a oslovoval ho jako svého syna. Tón jeho hlasu byl velmi laskavý.
„Synku, budeš normální, šťastná Beta...”
—Byl to jenom sen? Nebo skutečné vzpomínky z jeho dětství?
—Kdo byl ten muž? Co to znamená být Beta? Copak otec nebyl Beta?
Lin Yuan se cítil trochu rozmrzele, pořád to nechápal.
Snow najednou řekl: „Už to je hodina.”
Lin Yuan se vzpamatoval, podíval se na hodiny. „Ach, nevím, o čem ten prevít tak dlouho mluví s Jeho Veličenstvem...”
Navzdory obsahu vyjednávání Jeho Veličenstvo nebude tak snadno souhlasit, právě kvůli této provokativní situaci s rukojmím. Podle Lin Yuana si Jeho Veličenstvo vymyslí nějaký způsob, jak Vladimira zadržet, a pak vyšle imperiální armádu v okolí, aby je zachránila.
Ale galaxie Doutník byla ta nejpustější galaxie, na blízku byly jenom legie, co měly na starosti dohled nad kutáním minerálů. A bojové schopnosti těchto jednotek se nedaly srovnávat s Vladimirovou Vlčí legií. Záchranná mise by se rovnala sebevražedné misi.
Vladimir nebude mít trpělivost tady čekat, až dorazí větší síly. Pokud začne být netrpělivý, bylo velmi pravděpodobné, že Pearl přímo zničí... Když Lin Yuan viděl, jak se čas dál a dál táhne bez žádné odezvy od Impéria, nemohl si pomoct a začal být nervózní: Co se to v Impériu děje? Bylo v pořádku tady tak v poklidu sedět?
—Najednou za oknem problesklo jasné světlo!
Levá zadní pozice Vlčí legie nečekaně ukázala známky polcení vesmíru!
S vlnou mocného kolísání dost silného na to, aby to zatřáslo celým vesmírem, se v zádi Vlčí legie objevily tři čistě černé mikro válečné lodě. A bez váhání spustili palbu!
Buum buum!!
Vystřelili tři světelné bomby najednou a napříč temnou oblohou vystřelil oslňující ocas fotoelasticity přesahující rychlost světla a přímo zničil válečné lodě Vlčí armády na levém křídle!
—bum!
Palba výbuchů a tři malé válečné lodi Vlčí legie explodovaly, do nebe stouply velké úseky ohně. V tom tichu vesmíru se najednou objevil výbuch světla jako jasný a oslňující ohňostroj!
Ta exploze byla jenom dárek na uvítanou. Z vesmírné červí díry uspořádaně dorazilo tisíce čistě černých válečných lodí a velmi rychle Vlčí legii obklíčily.
Ty čistě černé válečné lodě visely v širém vesmíru, skoro s ním splývaly a byla vidět jenom rudá světla, co byla rozesetá po jejich povrchu. Bylo to jako dravci v temnotě zírající na svou kořist!
Černá válečná loď se pomalu jako vyrovnaný lovec přiblížila k Vlčí legii!
Uprostřed toho nespočtu rudých světel se v poklidu a vyrovnaně zastavila obrovská čistě černá válečná loď galaktické armády. Zjev mateřské lodi v té záplavě temně rudých světel v tom okamžiku skoro zastínila veškeré světlo hvězd ve vesmíru!
—Jasné jednotky!
—Jasné jednotky Impéria!
—Jasné jednotky patřící přímo neporaženému maršálu Rosenovi!
Vesmírná loď skoro okamžitě propukla v jásot!
„Ach můj bože, to je maršál Rosen!”
„Maršál Rosen! Přišel nás zachránit! Máme naději... ne, jsme určitě zachránění!”
„Maršál Rosen... je to vážně on! Vážně přišel...”
Někteří cestující vzrušeně křičeli a svírali křížek, co měli na krku, a pořád dokola šeptali Rosenovo jméno.
Rosen Bessemer.
Nejmladší velitel armády v historii Impéria.
Absolvent 573. ročníku na Vojenské akademii San Romia na fakultě vojenského velitelství. Ve všech směrech absolvoval s výbornými známkami. Za tři roky se stal plukovníkem, za šest let se stal nejvyšším generálem a pak za patnáct let převzal pozici maršála. Byl to nejmocnější velitel všech ozbrojených sil!
Dokud tu byl, nikdy se nevzdá ani centimetru imperiálního území a ani jediného z lidí Impéria!
Pokud se říkalo, že admirál Vladimir byl vojenský génius Strandianské federace, pak maršál Rosen byl hrdý a neporažený Bůh války z Impéria Lacey!
--------------------------------------------
~ Tentokrát nezačnu "Chudinka Lin Yuan...", to už by bylo otřepané. Ale "Jéé, maršál Rosen!" Po pravdě to zavání nějakou zápletkou... ~
Žádné komentáře:
Okomentovat