sobota 20. ledna 2018

ABO - kapitola 4


Kapitola 4 - Putování skákajícího psa


Lin Yuan si vzpomínal, že když si chtěl zdřímnout, pevně Hobbiho objímal. Neusnul ani na minutku a Hobby byl pryč, kam jen to mrně odběhlo?

Lin Yuan se honem rozhlédl kolem. Planeta Oman byla přece jenom hlavní planetou galaxie Doutník, vesmírná stanice byla skoro pětkrát větší než malá stanice na jeho domovské planetě Rennes. Jen odpočinková oblast pro cestující byla rozdělena na osm částí a každá ta část se dělila ještě na menší celky. Na vesmírné stanici byl neustálý proud lidí. Najít ztracené štěně se lépe řeklo, než udělalo!

Lin Yuan prošel od části A do části H v naději, že v tom nezměrném moři lidí spatří stín ztraceného Hobbiho. Našel akorát domácí mazlíčky přinejmenším čtyři nebo pětkrát větší než Hobby. Nebyla to jen velká psí zvířata, ale také vlci, tygři a dokonce velký medvěd, jehož majitel v ruce pevně svíral specifický provaz na kontrolu.

Zatímco lidská evoluce pokročila rozdělením fyziologických pohlaví do ABO systému, mnoho zvířat také tvořilo variace. Někteří savci z dávné pozemské éry postupně více krotli a mohli se z nich stát přátelé a domácí mazlíčci lidstva. Někteří mimozemští savci ve vnějších galaxiích samozřejmě začali být po evoluci divočejší a krutější, někteří dokonce lidi brali jako jídlo.

Hobby byl jenom malý hloupý pes, co pobíhal po vesmírné stanici. Kdyby narazil na svého přirozeného nepřítele, copak by ho vážně nezranil?

Lin Yuan se ustaraně otáčel sem a tam. V zoufalství zašel na informace vesmírné stanice, aby tam dopodrobna nahlásil, jak Hobby vypadal a jaké měl rysy, a nechal tam jeho fotografii a své kontaktní informace. Mohl akorát doufat, že ho najde nějaký dobrý člověk a pošle mu ho.

Když tyhle informace předal, vrátil se do části C, ale pak tam našel něco, u čeho nevěděl, jestli se má smát nebo brečet— Malý Hobby seděl na místě, kde předtím seděl Lin Yuan, a svými chlupatými tlapkami pevně svíral držadlo kufru. Velmi zručně pomáhal svému majiteli strážit jeho zavazadlo. Své jasné oči měl vodnaté, jako kdyby se mu chtělo brečet, že ho jeho páníček opustil.

„...”

Když Lin Yuan přišel k sedadlu, pes se na něj letmo podíval a pak okamžitě začal vrtět oháňkou, přiběhl k němu a s kňučením a štěkáním se mu zakousl do kalhot.

Lin Yuan ho chtěl vážně plesknout!

Ale stačil jeden pohled na jeho žalostný výraz a úplně ztratil chuť ho udeřit.

Zavolal na informace, aby zrušil pátrání po ztraceném mazlíčkovi, znovu se posadil na své místo, vzal Hobbiho do náručí a jemně ho pohladil. To štěně akorát trochu poodešlo, ale on byl příliš nervózní a prohledal celou odpočinkovou oblast.

Zdálo se, že se jedné dívce, co zrovna procházela kolem, Hobby líbil a nemohla si pomoct, aby k nim nepřišla. Dotkla se Hobbiho na hlavě a zvědavě řekla: „To je váš pejsek? Jak se jmenuje?”

Lin Yuan s úsměvem řekl: „To je Hobby.”

Přišla k nim matka té dívky a zašeptala: „Omlouvám se, moje dcera není moc chytrá. Zlatíčko, gery nesnáší, když se jich lidé dotýkají na hlavě. Doufám, že vám to nevadí,” řekla a pak Hobbiho pohladila po uchu. Hobby se jí rád otřel o ruku.

Žena se mírně usmála a otočila se se svou dcerou k odchodu.

Malá dívka se zvědavě zeptala: „Mami, to byla gera? Ta je roztomilá, taky chci takovou!”

Žena řekla: „No, gera je velmi drahý domácí mazlíček. Že ji chceš, ještě neznamená, že ji dostaneš. A jejich IQ se dá srovnat s lidmi, rozumí spoustu jazykům. Jestli chceš, vezmu tě na základnu na ochranu zvířat se na nějakou podívat. Až příště uvidíš něčí zvířátko, bez dovolení se ho nedotýkej, dobře?”

Dívka byla z toho tak nějak ztracená. „Ach, dobře...”

Lin Yuan naslouchal jejich hovoru, jak se postupně vzdaloval. Nakonec se na Hobbiho složitě podíval.

Hobby zvedl hlavu a podíval se na Lin Yuana, jako kdyby chtěl říct: „Hloupý páníčku, konečně sis uvědomil, že nejsem štěně?”

Lin Yuan se na Hobbiho obezřetně podíval— dvě čistě bílé tlapky, široké dlouhé uši, vážně to vypadalo jako roztomilé štěně. Lin Yuan na něj zíral a po dlouhé chvíli se zeptal: „Vážně jsi nějaký legendární druh, co rozumí mnoho biologickým jazykům... Gera?”

Hobby tiše odvrátil hlavu, zdálo se, že ho ignoroval.

„Štěně, rozumíš mi?” Lin Yuan natěšeně obrátil Hobbiho hlavu zpět, pohladil mu uši, podíval se mu do očí a řekl: „Pokud mi rozumíš, kývni hlavou nebo tě pustím na zem.”

Hobby okamžitě poslušně přikývl.

„Nemáš rád, když se tě lidi dotýkají na hlavě?” zeptal se Lin Yuan zvědavě a naschvál ho pohladil po jeho načechrané hlavě.

Hobby plačtivě štěkl.

Lin Yuan se zasmál. „Není divu! Moje sestra tě na hlavě drbala od rána do večera, taky ti zaplétala srst do copů. Určitě tě to muselo otravovat, a tak ses schoval do kufru, abys mohl jít do školy se mnou, že jo?”

Hobby okamžitě přikývl a pak se Lin Yuanovi otřel o dlaň.

Lin Yuan ho držel a najednou měl dobrou náladu.

Tenhle vysoce inteligentní mazlíček je chytrý. Zatímco on jej nervózně hledal, Hobby chytře zůstal na místě a hlídal zavazadlo.

Lin Yuan ho před dvěma lety našel před vesmírnou stanicí, byl skrčený ve sněhu, skoro s ním splýval. Lin Yuan šel zrovna kolem a našel ho. Bál se, že by zemřel na omrzliny, a tak ho vzal s sebou domů. Myslel si, že to je jen obyčejné štěně, nečekal, že to je vlastně gera: druh na vysoké evoluční úrovni z galaxie Ophiuchus.

Lidstvo tenhle druh objevilo před pěti stovkami let.

Tehdy byly lidské druhy jenom v Impériu Lacey. Lidé vycestovali na planetu Barnard v galaxii Ophiuchus a tam náhodou objevili tento malý a roztomilý druh. Bylo šokující, že toto stvoření bylo schopno rozumět jazykům velkého množství kosmických stvoření – a že byli vůči lidstvu velmi přátelští. Lidé toto stvoření oficiálně pojmenovali Gera, přivezli ho zpět domů a obezřetně jej zkoumali. První úspěšně vyrobená várka inteligentních brnění částečně vycházela z pokročilé biologické stavby mozku Gery.

Ale když se ustanovil Strandianský federační režim a Federace a Impérium si oficiálně vyhlásili válku, Strandianská federace začala okupovat galaxii Ophiuchus a vysoce inteligentní Gery, které z ní pocházely, začaly být v Impériu Lacey méně a méně běžné.

Jeho Veličenstvo, císař Impéria měl tohoto chytrého mazlíčka velmi rád. Na jedné administrativní planetě Impéria v galaxii Cepheid bylo vědecké výzkumné zázemí, co se zabývalo chovem Gery. Obyčejní civilisté tohoto vzácného domácího mazlíčka moc často neviděli, takže si Lin Yuan myslel, že to je jen obyčejný pes.

Nevím, jak skvělý musel být jeho minulý páníček, že takové vzácné zvíře vlastně ztratil na vesmírné stanici...

Když na Lin Yuan pomyslel, začalo ho to trápit. Podíval se na Hobbiho a zeptal se: „Hobby, tvůj předchozí páníček? Kdo to byl? Chceš, abych tvoje informace zapsal do Sítě domácích mazlíčků Impéria, aby tě našel?”

Hobby se okamžitě skrčil strachem, zoufale kroutil hlavou, až se mu jeho dlouhé uši třásly tak moc, že mu skoro upadly.

Lin Yuan si nemohl pomoct a zasmál se. Pohladil ho po uchu a řekl: „No, dobře! Nebudu ti pomáhat hledat tvého majitele, zdá se, že se k tobě nechoval pěkně, takže můžeš jít se mnou!”

Hobby se mu šťastně otřel o dlaň.

Lin Yuanovi to obměkčilo srdce, nemohl si pomoct, vzal Hobbiho do náručí a důvěrně přiložil čelo k jeho tváři.

Najednou měl pocit, že nebude tak špatné mít toho chytrolína kolem. V případě, že vojenská škola svým studentům neumožňuje mít u sebe domácí mazlíčky, možná by mohl najít způsob, jak ho tam propašovat. Hobby nebyl obyčejný pes.

—A pokud to nevyjde...

Mohli se akorát zdráhavě rozloučit a doufat, že mu najde dobrého člověka, co by si ho dočasně vzal k sobě.





V sedm hodin ráno dorazila na vesmírnou stanici planety Oman mezihvězdná cestovní loď Pearl 731. Lin Yuan prošel všemi kontrolami a nalodil se na malou loď, co jej měla přepravit k nástupní části Pearl.

Mezihvězdná vesmírná loď byla celkem velká, bylo tam dohromady 20 oddělení pro cestujících, z nich každé oddělení mohlo pojmout skoro tisíc lidí a celková kapacita byla více než dvacet tisíc lidí. Měla letět z galaxie Doutník do galaxie Mléčná dráha, pak do galaxie Velké medvědice a měla stavět na deseti různých lidmi obydlených planetách.

Protože musela překonat tři velké galaxie, čekalo je po cestě mnoho kosmických skoků a průjezdů červími děrami. Byla to cesta na celých 13 dní.

Lin Yuan našel svou kajutu, když se držel instrukcí na magnetickém palubním lístku. Malou kajutu na vesmírných lodích obecně sdíleli čtyři lidé a byly tam čtyři pohodlné postele a čtyři bezpečnostní křesla. Lidé obvykle mohli ležet v posteli a odpočívat, ale během kosmických skoků, průjezdy červími děrami, při odletu a při přistání se museli posadit do bezpečnostního křesla.

Lin Yuan vešel do kajuty a spatřil mladého chlapce, jak si zrovna ukládal zavazadlo.

Ten chlapec byl zhruba v jeho věku, měl přirozeně se vlnící poddajné platinové vlasy, bílou kůži, zdravě červené rty a dlouhé a husté řasy, co mu na tváře vrhaly stíny. Kvůli těmto rysům v obličeji vypadal obzvláště nádherně a něžně, ale na jeho tváři se skvěl velmi lhostejný výraz.

Ostatní dvě postele byly prázdné, neboť planeta Oman byla nástupní stanice, takže ty dvě místa si evidentně ještě nikdo nerezervoval a cestující mohli přistoupit v jiných galaxiích.





Když si Lin Yuan uložil zavazadlo, kajuta chvíli tonula v tichu, dokud Lin Yuan nepřevzal iniciativu a toho chlapce nepozdravil: „Zdravím, já jsem Lin Yuan.”

Náctiletý se na něj podíval a mdle odpověděl: „Snow.”

Lin Yuan se na něj v tichosti díval a tázavě se zeptal: „Snow jako... sníh?”

Snow přikývl.

„Skvělý, to je pěkné jméno!” Bylo to vhodné jméno pro jeho chladný a neveselý vzhled.

Lin Yuan se otočil a posadil se na postel, vlídně se na něj usmál a řekl: „Já letím studovat na planetu Broken Military v galaxii Velké medvědice, a ty?”

„Já taky.”

Lin Yuan byl hned veselejší. „Taky tam jdeš studovat? Já jdu na Vojenskou akademii San Romia a ty?”

„Taky.”

Lin Yuan byl celý natěšený. „To je ale náhoda! Nečekal jsem, že potkám spolužáka! Já zrovna nastupuju, tenhle rok začínám!”

„Taky.”

„...”

Dobrá, nemusím se ptát, taky jsi obyčejná Beta a žiješ v galaxii Doutník.

—Jak zvláštní, tak pohledný chlapec, ale měl tak očividný odpor k cizincům.

Lin Yuan měl pocit, že jeho postoj byl dostatečně přátelský, ale tenhle kluk vypadal vždycky strnule, jako kdyby nebyl beta člověk, ale zvíře, co by mohlo každou chvíli zaútočit.

Ty nejsi Omega, já nejsem Alfa... ...musíš se mě tak moc bát?

Lin Yuan se poškrábal ve vlasech, cítil se velmi zmateně.

Jelikož si Snow vytáhl malý světelný počítač a pustil si film, Lin Yuan ho musel přestat otravovat a místo toho škádlil malého Hobbiho, co byl zavrtaný v jeho náručí. Hobby byl pravděpodobně ospalý, ležel mu na rukách a tiše si zívl.

Po nějaké době se fotoelektrická obrazovka v kajutě najednou rozsvítila. Na ní byl muž, co vypadal přívětivě. Dotkl se své dlouhé bradky, usmál se a řekl: „Vážení cestující, já jsem Gill, kapitán mezihvězdné cestovní vesmírné lodi Pearl 731. Momentálně je 5. ledna, rok 799 kosmického kalendáře, 11 hodin. Naše vesmírná loď brzy vzlétne, co nejdříve se usaďte do svých bezpečnostních křesel. A nezapomeňte se postarat o své domácí mazlíčky!”

Lin Yuan se rychle posadil do svého bezpečnostního křesla, malého Hobbiho pevně svíral v náručí. Brzy poté, co kapitánova tvář z obrazovky zmizela, pocítil intenzivní náraz – vesmírná loď Pearl evidentně vzlétala.

To třesení trvalo více než 10 minut, než se vesmírná loď konečně ustálila. Okénka v kajutě se otevřela dokořán a skrz ně bylo vidět panorama vesmíru venku.

Planeta Oman – planeta, co vypadala jako čistě bílá sněhová koule, se postupně zmenšovala a pomalu mizela. Celá galaxie Doutník byla jako nit z bílé mlhoviny a rychle se vzdalovala. Širý vesmír mihotajících se hvězd, některá vzdálená neznámá souhvězdí zakoušela meteorický roj, staly se z nich stříbrné nitky, co posévaly zářivá vesmírná nebesa.

Lin Yuan si nemohl pomoct a vykřikl: „To je nádhera!”

Lin Yuan nikdy nevystrčil nos ze své galaxie, a tak všechno přijímal se zvědavostí. Mladý chlapec jménem Snow, co seděl naproti Lin Yuanovi a co měl tvář stále velmi chladnou, se po jeho slovech mírně zamračil.

Za chviličku se na obrazovce zase objevila kapitánova tvář. „Vážení cestující, s radostí vám oznamuji, že naše vesmírná loď opustila galaxii Doutník a úspěšně se dostala na kosmický proud,” řekl kapitán Gill s úsměvem. „Na Pluto v galaxii Mléčná dráha dorazíme zítra v osm večer.”

„Pokud budete během této cesty vesmírem cokoli potřebovat, neváhejte zmáčknout příslušné tlačítko vedle postele. Naši inteligentní roboti vám budou k službám! Přeji vám příjemnou cestu!”

Kapitánův hlas vyprchal a pak se na fotoelektrické obrazovce najednou objevilo šedé vlnění.

Po chvilce se signál konečně ustálil, ale na obrazovce byla tvář neznámého muže.

Ten muž měl dlouhé platinové vlasy, velmi pohledný a neutrální vzhled a čistě bílou uniformu, která podtrhávala jeho vysokou a štíhlou postavu. Zdvořile se cestujícím uklonil, usmál se a řekl: „Drazí lidé Impéria Lacey, jsem velmi rád, že vás poznávám... ach, vy byste samozřejmě neměli být rádi, že mě vidíte.”

Muž se odmlčel, koutky úst se mu trochu vyklenuly a pak s lítostí řekl: „Protože jsem admirál Vladimir ze Strandianské federace. Že mě momentálně vidíte, znamená, že jsme se vás zmocnili.”

„...”




Autorova poznámka: Mimozemské stvoření Gera

Pochází z planety Barnard v galaxii Ophiuchus, tělesná délka 15-20 cm, samice má černou srst a zlaté oči a samec bílou srst a černé oči. Mají osrstěné pazoury a široké, dlouhé, velké uši. V obranném stavu se stočí do kulaté osrstěné koule. Gera má velmi vysoké IQ, rozumí jazykům různých kosmických stvoření. Mají rádi, když je hladí po uších, ale nesnáší dotyk na hlavě. Říká se, že když jsou šťastní, otírají se tváří o dlaň člověka.
---------------------------------------------
~ Chudinka Lin Yuan, jen co se nalodí, už natrefí na vesmírného piráta! ~

<Předchozí>...<Následující>

3 komentáře:

  1. Už mi v hlavě vznikal scénář, ve kterém náš hlavní hrdina vede vcelku poklidný život na vojenské akademii San Romia a teď nastal takový nečekaný vývoj událostí, že budu muset zapojit svou fantazii znovu od začátku :3
    Děkuji za díl ^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavní hrdina zažije spoustu věcí, ale poklidný život rozhodně ne ;)

      Vymazat
  2. Ježiš, to je vážně jeden průšvih za druhým. Ale v nouzi poznáš přítele, ne? Co? :D Brzo se vrhnu na další kapitolku, muhehe...

    OdpovědětVymazat