úterý 16. ledna 2018

TS2 - kapitola 21


Kapitola 21 – Vyznání


„Cože?” Tang Feng nevěděl, jak na to reagovat. Co to Lu Tianchen zrovna řekl? Že žárlil?

„Musím ti to zopakovat?” Lu Tianchen klidně řídil a stejně klidným tónem řekl: „Žárlím.”

„Ach.” Tang Feng to konečně pochopil. Opřel se o svoje sedadlo a přemýšlel o hlubším významu Lu Tianchenových slov. „Pokud to je moc kyselé, můžeš zastavit na další křižovatce a já ti půjdu koupit něco sladkého.” (Pozn.: Stačí si zapamatovat, že když Číňan žárlí, říká: jím/piju ocet.)

„Nic sladkého nepotřebuju.” Byla to další přímá odpověď.

„Tak co potřebuješ?” Tang Feng se zasmál. Věděl, co tím Lu Tianchen myslel, ale předsedu bylo těžké pochopit. Nebyl si jistý, co se mu mezi řádky snažil říct.

Lu Tianchen zpomalil a zaparkoval u chodníku. Položil si ruce na volant, ale hlavu otočil stranou, aby se díval na Tang Fenga. Jeho tmavé oči byly jako dvě černé díry a vtahovaly Tang Fenga k němu.

Tang Feng najednou pochopil, co se dělo. Okamžitě potřásl hlavou a na protest zamával rukou. „Ne, ne, ne. Určitě žertuješ. Můj bože, prosím, řekni mi, že jenom žertuješ.”

„Nemám rád žerty,” řekl Lu Tianchen.

„Tak co to zrovna teď děláš?” Tang Feng cítil, jak se na něj žene bolehlav.

„Vyznávám ti lásku.” Navzdory všem jeho přáním Lu Tianchen stejně utrousil ty tři slovíčka, co nechtěl slyšet.

Tang Feng si zakryl uši a povzdechl si. Co se to posledních pár dní dělo? To byl národní týden vyznání lásky? Myslel si, že Lu Tianchen byl jenom zvědavý a že se k němu choval pěkně jen kvůli obchodnímu kouzlu. A i kdyby ho Lu Tianchen měl rád, byl to ten fyzický druh lásky. Navzdory tomu po něm Lu Tianchen za celých těch šest měsíců nijak nevyjel.

Dobrá, Tang Feng si musel přiznat, že se mýlil.

„Tím myslíš, že mě máš rád. Chceš se se mnou vyspat nebo tak něco?” zeptal se Tang Feng přímo ze zvědavosti.

„Nespím s lidmi, o které se nezajímám,” řekl Lu Tianchen, zatímco jeho zkoumavý pohled sjel níž.

Tang Feng měl pocit, jako kdyby ho Lu Tianchen svlékal očima. Když si Lu Tianchen prohlédl celé jeho tělo, pro sebe si přikývl, jako kdyby chtěl říct, že byl spokojený s tím, co viděl.

„To zrovna teď... mám pocit, že to bylo sexuální harašení.”

„Můžeš to tak brát.” Kvůli Lu Tianchenovu nevzrušenému souhlasu Tang Feng spolkl všechny odpovědi, co mohl říct.

Otevřel okénko, aby se nadýchal čerstvého vzduchu. Jinak by pod tím Lu Tianchenovým intenzivním pohledem vzplanul. Tang Feng si podepřel čelo rukou a zíral na všechna ta auta, co je míjela.

Nebyl narcista, ale přemýšlel, co by dělal, kdyby se do něj Lu Tianchen najednou zamiloval. Samozřejmě když mu ta myšlenka vytanula na mysli, v duchu se zasmál, jak směšně a nerealisticky to znělo. Ale teď tu seděl a čelil Lu Tianchenově vyznání.

„Takže co mi chceš říct?” zeptal se Tang Feng.

„Chci být s tebou.” Byla to přímočará odpověď, co se hodila k Lu Tianchenově charakteru. Tohle se Tang Fengovi na něm líbilo.

Lu Tianchen byl jiný než Charles. Charles se možná navenek jevil jako hloupý medvěd, ale pod tím byl mazaný, starý lišák. Charles se mohl usmívat a plácat vás po rameni jako starý přítel, zatímco vás do zad bodl ostrým nožem. Potom mohl dokonce předstírat starost a přísahat, že vás pomstí.

Lu Tianchen byl Charlesovým přesným opakem. Když vás neměl rád, tak vás prostě neměl rád. Neobtěžoval se svou nespokojenost skrývat a otevřeně vyjádřil své myšlenky. Nebylo třeba zpochybňovat upřímnost jeho počínání. Nebyl to ten typ člověka, co by vás bodl do zad, když vás měl skutečně rád.

S přímou povahou bylo snadné lidi urazit, ale Lu Tianchen měl majetek, co jeho přímočaré vlohy podpořil.

To byl také důvod, proč s ním byl Tang Feng ochotný spolupracovat a také proč mu věřil.

Ale tváří v tvář Lu Tianchenově vyznání se Tang Feng usmál a zakroutil hlavou: „To nejde.”

„Proč ne?” Lu Tianchen pak přesvědčeně dodal: „Charlese nemáš rád.”

„Ne, mám ho rád. Je to takový ten lehkovážný chlápek, ale taky časovaná bomba. Ale jeho do téhle konverzace netahej.” Než aby si Tang Feng vyslechl Charlesovo vyznání, mnohem radši slyšel to Lu Tianchenovo. I když byl Lu Tianchen prohnaný, alespoň se držel vlastních principů.

„Hele, předtím jsi mě hodně neměl rád, ne? Dokonce jsi mě poslal k Charlesovi, jak moc jsem tě otravoval. Samozřejmě uznávám, že to byla taky moje chyba. Ale z nás dvou to budeš vždycky ty, kdo bude u kormidla. Máš moc a máš vliv. Já nic z toho nemám, protože jsem v podřadném postavení.” Tang Feng v této své odpovědi vážně ukázal svůj věk. Normálně by člověk nebyl schopen zůstat klidný, když by si vyslechl něčí vyznání lásky. A nezačal by analyzovat situaci. Tang Feng vyvodil: „Momentálně ti nejsem schopen odpustit a přijmout tvé city.”

Lu Tianchen přimhouřil oči. Pochopil skrytý význam Tang Fengových slov.

Herec momentálně nebyl schopen přijmout jeho city, ale to znamenalo, že do budoucna měl pořád naději.

„Mám spoustu času. Nevadí mi si na tebe vsadit,” odpověděl Lu Tianchen.

„Dobrá. Upřímně řečeno jsem nikdy neměl to potěšení, aby mě někdo proháněl.” Tang Feng se na Lu Tianchena usmál. „Hádám, že je u tebe vzácné, abys o někoho naschvál usiloval. Jsem první?” Tang Fengův úsměv byl trochu moc škodolibý.

„Správně, jsi první.” Lu Tianchen si v duchu udělal poznámku ohledně toho až příliš očividného popíchnutí. Hodlal si všechno vzít nazpět i s úroky.

Aby si člověk uvědomil své pocity, často mu bylo třeba nějakého podnětu. Gino si svou lásku k Fiennesovi uvědomil až po jeho smrti a to uvědomění ho poslalo do spirály beznaděje.

Lu Tianchen byl v tomhle ohledu mnohem šťastnější. Do tváře jej udeřil důkaz, že se spolu Charles a Tang Feng vyspali. Pak na vlastní oči sledoval, jak Gino a Tang Feng hráli v důvěrné scéně. Po takovém stimulu si to Lu Tianchen konečně uvědomil. Zpochybňoval ty nezřetelné pocity, co vůči Tang Fengovi cítil, snažil se rozluštit, jestli to je láska nebo obdiv. A teď o tom nebylo pochyb; až moc dobře své pocity chápal.

Zatraceně!

Byl do Tang Fenga zamilovaný.

Bylo to poprvé v jeho životě, co se mu srdce otřáslo kvůli někomu jinému. Pro Lu Tianchena jako nováčka v lásce bylo neuvěřitelně těžké pochopit své vlastní pocity. Naštěstí se jeho vrozená inteligence vztahovala i na témata jako romance. Jinak kdo ví, jak dlouho by mu trvalo pochopit vlastní srdce.

„Můžu se tě na něco zeptat, Tangu?” Jak se Lu Tianchen přiznal ke svým pocitům, zkusil herce oslovit jeho přezdívkou.

Tang Feng přikývl. „Jo, můžeš.”

„Co si o mě myslíš?”

Tang Feng o tom chvilku přemýšlel a pak se na Lu Tianchena krátce podíval. Předseda byl mladý a pohledný a ve všem vynikal. Ale Lu Tianchenova dokonalost byla i jeho slabostí.

„Tvůj vzhled je v pohodě. Máš pohlednou tvář a dobře stavěné tělo. I dojem z tvé osoby je celkem vytříbený. Pilně pracuješ, a přesto také víš, když si potřebuješ odpočinout a užívat si života. Nejsi soustředěný workoholic, ale jsi příliš pragmatický. Vím, že máš rád výkonnost, ale... úspěch na pracovišti nedokáže vyplnit nebo nahradit to, co ti přináší skutečné pocity. Chápeš?” vysvětlil Tang Feng.

Lu Tianchen se najednou uchechtl. „Chápu. Jsi jako můj profesor na vysoké, pořád mluvil o principech života a jak bychom měli žít.”

Lu Tianchen se strefil do černého. Tang Feng na něho zahlížel. A co, že rád mluvil o principech? Ve svém věku na to měl právo!

Vy bando fakanů!


Lu Tianchen pochopil, co se Tang Feng snažil říct, ale co Charles?

Ten mazaný, starý lišák nikdy snadno nevyjádřil své myšlenky ani Tang Fengovi a natožpak Lu Tianchenovi. Měl své vlastní plány.

Když se ti dva vrátili do bytu, Charles je jako obvykle uvítal. Svým obvyklým způsobem se snažil Tang Fenga využít a pak si dal drink s Lu Tianchenem a povídal si s ním o práci.

Všechno se zdálo poklidné. Ale jak se říkalo, bylo to jen ticho před bouří.





Ten víkend Tang Fenga pozvali ven tři různí lidé, ale on je všechny odmítl.

První byl Charles. Chtěl si s Tang Fengem vyjet na své jachtě. Mohli rybařit, opalovat se a potápět se.

Druhým byl Lu Tianchen. Chtěl s Tang Fengem zajít na výstavu a pak zajít na romantickou večeři.

Poslední pozvání bylo od malé dívky, s kterou se Tang Feng nedávno poznal, od Aničky. Kdykoli měla čas, malá Anička mu volala a povídala si s ním. Dneska to bylo poprvé, co Tang Fenga pozvala k sobě domů. Tang Feng už ale bohužel měl plány s Ginem.

Dneska měli jít navštívit Fiennesův hrob. Tang Feng ten výlet odůvodnil jednoduše: Fiennes byl jeho idol.

Hodlal navštívit svůj vlastní hrob. Ať o tom přemýšlel, jak chtěl, znělo to divně. Doslechl se, že jeho hrob byl ve Forest Lawn Memorial Park v Los Angeles. Byl to jeden z nejkrásnějších hřbitovů v Americe. Nacházel se nedaleko horského pohoří a byla na něm zelená tráva a vysoké stromy. Bylo to nádherné prostředí. Bylo tam pohřbených mnoho celebrit včetně Krále popu, Michaela Jacksona.

Tang Fengovi to znělo skvěle. Až opráší vlastní hrob, může při té příležitosti navštívit i Michaela Jacksona.

Pokud pojedou dolů do Los Angeles, byla to cesta na dva dny. To znamenalo, že spolu Tang Feng a Gino stráví noc. Když se o tom dozvěděl Charles, okamžitě zrušil svůj plán udělat si večírek na jachtě. A podobně i Lu Tianchen zrušil své plány koupit si na výstavě pár obrazů.

Anička s nimi naštěstí nešla.

Navzdory tomu z toho výletu pro dva vznikl výjezd pro čtyři.
------------------------------------------------
~ Už jsem začínala hloubat, kam se poděla Anička a Albert... my o vlku...~
~ A na další aktualizaci se můžete těšit až po 1.2. Mezitím se můžete začíst do ABO nebo Carta Visa. ~

<Předchozí>...<Následující>

1 komentář:

  1. Bože můj...TF je maximálně vytížen. Tolik nápadníků a zatím žádná akce...to je krapet frustrující, ale zároveň tak napínavé, že mi to i celkem vyhovuje :D
    Děkuju za překlad:D

    OdpovědětVymazat