středa 28. března 2018

ABO - kapitola 7 @


Kapitola 7 – Před devatenácti lety v přísně tajné cele


Ling Yu se schoulil v Rosenově náručí a silně se chvěl, jeho teplý dech na jeho krku byl jako silné afrodiziakum.

Chci ho obejmout, zmocnit se jej, naprosto ho označit, plně mu zabrat myšlenky!

Přirozeně silná majetnickost Alf a navíc deset let silné neopětované lásky. Když měl konečně šanci to ze sebe dostat, zdi rozumu se mu zhroutily.

Rosenovy hluboké oči se najednou naplnily horečnatými plameny.

Rychle z nich strhal oblečení, posadil se zády ke stěně a Ling Yua usadil na svém těle. Rosen neváhal a zakryl mu ústa v polibku.

„Ach...”

Ling Yu měl rty do krve pokousané a teď mu ještě víc naběhly. Chuť té sladké krve Rosena ještě víc vzrušila.

Jak ho držel, jak cítil Ling Yuovu chvějící se siluetu, srdce se mu najednou naplnilo intenzivním uspokojením. Rosenovo líbání začalo být ještě vzrušenější!

Líbal Ling Yu po celém krku, krok za krokem olizoval zasychající krvavé šrámy. Zdálo se, že Ling Yuova krev měla návykovou chuť. Rosena sužovala bolest, když si jen pomyslel, že se Ling Yu mučil a zraňoval sám sebe.

Ling Yu se zachvěl a popadl Rosena za ramena.

Jak ho Rosen horečnatě líbal po celém těle, jak ho něžně olizoval, ten pocit byl mírně zneklidňující – jako kdyby mu měl pohltit celé tělo.

Ale tu psychologickou úzkost a vzdor brzy nahradila instinktivní fyzická touha.

Každý kousek jeho těla začal být citlivý, za Rosenova intenzivního olizování a líbání se mu ve všech nervech plížilo silné potěšení, jako kdyby mu celým tělem cestoval elektrický proud. Dostalo se mu to až do mysli a rychle smázlo poslední zbytky rozumu.

„Ach...ach...”

Ze rtů mu unikl nesouvislý sten.

Nemohl uvěřit, že mu z úst mohl vyjít tak hloupý a svůdný zvuk!

Od toho náhlého selhání inhibitoru v galaxii Issyville až po ústup do galaxie Doutník musel Ling Yu až příliš dlouho odolávat zuřícímu hárání. Když se objevil Rosen, Ling Yuovy psychologické zábrany se nakonec zhroutily a jeho tělo teď poháněl pouze instinkt!

Chuť jeho těla, jeho těžký dech, jeho bláznivé líbání... v tom okamžiku byl Ling Yu jako muž ztracený v poušti, co konečně našel oázu. Byl celý nedočkavý, aby ho Rosen líbal, objal, aby se ho zmocnil a aby se do něj silou vnořil! Byl nedočkavý, aby dokončil dokonalé spojení Alfy a Omegy.

Ling Yu už dávno přišel o veškerý rozum, oči měl mírně zarudlé a nahlas dýchal ústy. Jak seděl na Rosenovi, natáhl paže a pevně objal jeho silná záda...

Rosen najednou ztuhl – aby se mu konečně dostalo srdečné reakce, užuž z toho měl přijít o rozum!

Ling Yu roztáhl nohy a ovinul je Rosenovi kolem pasu. Rosen neváhal a strčil do toho malého otvoru prsty. A jako by to byla dlouho očekávaná invaze, Ling Yuovy vnitřní stěny se skoro okamžitě ovinuly kolem jeho prstů.

Jelikož se Omegám během hárání zvyšovala teplota, uvnitř bylo dost teplo na to, aby roztál!

Rosen se bál, že by mu ublížil, a tak trpělivě věnoval pozornost jeho roztahování. Pak prsty vyndal a rychle zamířil svým bolestně napjatým údem k otvoru a vtlačil se dovnitř!

„Coo?!”

Ling Yu ze sebe vypravil krátký výkřik, byl to lákavý a svůdný zvuk. Ta extrémní bolest se smísila s nejintenzivnějším potěšením. Nehty silou zaryl do Rosenových svalů. Ta silná bolest Rosenovi navrátila stopu rozumného uvažování, ale ještě intenzivnější potěšení jej vtáhlo zpět.

„Ach... ...Rosene... ...ach... ...ach...”

Kvůli té hluboké konfrontaci mezi jejich tělesnými údy měl Ling Yu pocit, že se mu vnitřní orgány roztříštily. Z úst mu neustále vycházelo sténání, kvůli tomu silnému potěšení si Ling Yu nemohl pomoct a natáhl krk a silně lapal po dechu.

Krk měl bílý a útlý, v tom teplém žlutém světle byl tak nádherný, že to byl skoro zločin.

Rosen se najednou natáhl k Ling Yuově krku a zanechal na něm pár nejasných rudých skvrn. Sázel na klíční kost horké polibky a pak se přesunul zase ke krku.

„...”

Kvůli podivnému pocitu nervozity si Ling Yu nemohl pomoct a sklonil se. V té chvíli se Rosen svými zuby zanořil do jemné kůže na jeho krku!

Z toho kousnutí vytryskl náznak sladké krve. Rosen ještě víc zesílil, zuby se zakousl přímo do krevní cévy, až kůži poznamenal hlubokou jizvou, která se nedala smazat.

—Znamením Alfy!

Když Alfa propíchla krevní cévu na krku Omegy, když spojili zuby, krev a tělesné tekutiny – to byla ceremonie, kdy Alfa označila svou Omegu.

Poté tělo Omegy označí svých dechem, aby každá jiná Alfa dokázala říct, že tohle byl člověk, ke kterému se neměla přibližovat.

V Rosenových očích vyplaval náznak spokojenosti, ještě pořád neustal ve svém divokém pumpování boky. Tiskl se k Ling Yuovi a neustále ho líbal na rozkousané rty.

„... ...” Ling Yu neměl slov.

Měl pocit, že má tělo plné, takže se instinktivně uvolnil a tiskl se k muži před sebou. Ling Yu, upnutý k Rosenově pasu, převzal iniciativu a políbil jej.

Takovému počinu se u Rosena okamžitě dostalo vřelé a nadšené odpovědi.

„Ach... aa... no...”

Neustálé přirážení, směsice zrychleného dýchání— v té uzavřené cele se neustále rozléhaly tyto zvuky...

Po neznámé době, po zaobleném nárazu se ten tvrdý předmět zavrtaný v jeho těle najednou vzepjal. Když si Ling Yu uvědomil, co se to děje, okamžitě otevřel své šokované oči.

„...Ne... ...Rosene... ...uvnitř ne... ...”

V náhlém návratu k rozumu se Ling Yu najednou začal roztěkaně vzpouzet, ale v těle měl zaháknutý uzel Alf a nemohl uniknout!

Ten uzel v jeho těle sebou najednou zacukal a nejhlubší části jeho těla zalila horká tekutina! Zdálo se, že se ten tajný průchod naprosto otevřel, a kvůli té náhlé rozkoši zkroutil prsty u nohou!

„Rosene!” Ling Yu zrudl hněvem, takováhle situace, kdy ho chytil jako rybu na háček, se mu nelíbila.

„Neboj se, moc se nehýbej...” Rosen ho pořád dokola líbal po tváři, natáhl k němu ruku a jemně přejel po znamení na jeho krku. Zatímco ho konejšil, zakroutil svým pevně ovládaným pasem a pokračoval ve vytrvalé ejakulaci.

To byl... uzel Alfy...

Ling Yu zavřel oči, řasy se mu začaly divoce chvět.

Během vyvrcholení byla šance, že vznikne uzel Alfy. Když byla Alfa v těle Omegy, došlo k dlouhé ejakulaci a horké sperma zaplnilo hlubiny těla Omegy. Tak se zvyšovala šance početí.

—To bylo úplné znamení.

Prokousnutí krevní cévy na krku bylo jenom formální znamení.

Úplným znamením byla ejakulace hluboko v průchodu těla Omegy.

Když si Alfa Omegu úplně označila, Omega si ke své Alfě vyvinula silný pocit závislosti. A i Alfa měla silnou touhu svou Omegu ochránit.

Byli spolu svázaní – patřili jeden druhému, byli si věrní až do smrti!

Během té dlouhé ejakulace se tělo naprosto naplnilo spermatem, dokonce i břicho se mírně napnulo. Kvůli tomuto neustálému horku se Ling Yuovo tělo neustále svíjelo.

Rosen ho pevně sevřel a pořád dokola jej líbal. Na oční víčka, na nos, na rty, na krk, na klíční kost... byly to polibky lehké jako peříčka, jako prohlášení jeho majetku, co se Ling Yuovi neustále otiskovalo do těla.

Teprve když ejakulace skončila, stáhl se Rosen z Ling Yuova těla. Z otvoru mu vyteklo spoustu tekutiny a pomalu mu stékala po stehně. Celá cela byla prosycená tímto pachem.

Když skončila ejakulace Alfy, první kolo hárání Omegy konečně skončilo. Ling Yuovi se postupně navrátilo něco z jeho příčetnosti. V očích mu probleskl náznak nepatrného hněvu.

„Rosene, jak ses sem dostal? Copak jsem Knoxovi neřekl, aby tě zastavil?”

Jeho hlas byl velmi klidný, stejně jako v den, kdy se na něj podíval a vyrovnaně řekl: „Zdravím, jmenuju se Ling Yu. Ode dneška jsme spolubydlící, doufám, že spolu další tři roky budeme vycházet.”

Obyčejný beta chlapec z chudé galaxie s tak vážným tónem způsobil, že se Rosen cítil trochu vesele, a tak se na něj zlehka podíval a řekl: „Ach, zdravím, já jsem Rosen.”

V tomto okamžiku měl toho stejného muže v náručí. Díval se na něj a po tom vyvrcholení měl tváře stále trochu uzardělé, rty nateklé od polibků, a přesto byly jeho tmavé, jasné oči klidné až k necitelnosti.

—Tenhle arogantní chlápek, ani po tolika letech se jeho nátura nezměnila.

Rosen vyklenul rty v úsměvu, jeho tichý hlas měl hlubokou, nasládlou příchuť: „Copak jsi zapomněl? Jsem tvůj šéf, kdykoli můžu změnit vojenské rozkazy. Tohle je tvoje první hárání, není možné, abys ho sám přežil...”

Rosen se odmlčel, nahnul se Ling Yuovi k uchu, něžně ho políbil a zašeptal: „Nenechám tě si ublížit.”

„... ...” Ling Yu se odvrátil a ignoroval ho.

Tenhle prostý pohyb podtrhl hrdou linii jeho čelisti.

Ten vzdorný výraz Rosena ještě víc podnítil, v srdci se mu vzedmula silná touha vlastnit. Rosen ovládl ten zdrcující impulz a zašeptal: „První kolo hárání skončilo, ale pořád máme tři dny. Prodiskutujeme to později, to nejdůležitější je tvoje tělo... musíme ti dát víc síly.”

Rosen otevřel balíček s výživným roztokem, vypil ho a pak políbil Ling Yua – zvedl mu bradu, rozevřel mu zuby a nakrmil ho výživným roztokem.

Když ho nakrmil, ovinul jazyk kolem Ling Yuova jemného jazyku a něžně ho sál.

„Ach... hm...”

Rosenův polibek byl velmi něžný, líbali se dlouho. Když byl spokojený, stáhl se od Ling Yuových úst a tiše řekl: „Nejdřív si odpočineme. Předtím ses tady mučil, spotřeboval jsi příliš energie. Až se zotavíš, můžeme pokračovat.”

„...”

Ling Yu si byl vědom silné reakce svého těla, a tak nakonec bezmocně objal muže před sebou a zlehka zavřel oči.





Rosen na ty tři dny nemohl zapomenout.

V té uzavřené vězeňské cele strávil s Ling Yuem tři sladké intenzivní dny.

Ling Yu až příliš dlouho potlačoval své instinkty léčivy. Když hárání propuklo, jeho začátek byl obzvláště prudký. Rosen nevěděl, kolikrát jej objal nebo kolikrát vstoupil do jeho těla... kolikrát. Ling Yu byl v tranzu, tiskl se Rosenovi k ramenům, v jeho náručí byl pokojný, tvář měl přiloženou k jeho hrudi a kdykoli byl unavený, prostě usnul.

—Tohle gesto byla mnoho let ta nejvřelejší část jeho vzpomínek.

Jeho nejmilejší muž mu spal v náručí a jeho štíhlé a nádherné tělo neslo spoustu známek lásky.

V té naprosto izolované cele se pevně objímali a dokončili úplné znamení mezi Alfou a Omegou. Jejich těla, jejich duše v tom okamžiku konečně a naprosto patřily jeden druhému.

Rosen měl pocit, že to je ten nejšťastnější okamžik jeho života.

Za tři dny vyvedl Rosen Ling Yua z tajné cely.

Protože byl Ling Yu naprosto označený, jeho pach už nemohl ovlivnit jiné Alfy z armády. Podřízení z jeho Nočních jednotek stáli na místě se složitým výrazem na tváři, jak sledovali svého nejuznávanějšího generála, co nedokázal podepřít vlastní tělo a kterého podpíral generál Rosen, jít do vojenské nemocnice.

Ling Yu kvůli dlouhodobému užívání inhibitorů dostal vysokou horečku. Trvala celý týden a Rosen u něj nemohl být.

Za měsíc vojenský soud rozhodoval o „vojenské nehodě”.

Omega si celá léta vpichovala inhibitory. Nejenom že se na tři roky vmísila na Vojenskou akademii San Romia, ale po vystudování dosáhl vysoké hodnosti a úspěchu a dokonce měl své nezávislé jednotky.

V bitvě, kde Noční jednotky zaútočily na planetu Nami, ty ilegální inhibitory selhaly a Omega se najednou dostala na bitevním poli do hárání. Tohle byla prostě ukázka pohrdání a znevažování vojenských pravidel!

Ling Yuovo různé počínání bylo v rozporu s nespočtem imperiálních zákonů a nařízení!

Rozsudek vojenského soudu—

Ling Yu byl z armády vyloučen, Noční jednotky byly rozpuštěny a Ling Yuovo oddané brnění, Suzaku, byl zapečetěn!

Ling Yu byl odsouzen k doživotnímu vězení!

Armáda tento rozsudek utajila a stal se jedním z nejpřísnějších tajemství armády.

Ten rok na to mnoho lidí od soudu nemohlo zapomenout— mladého důstojníka vyvedli z vojenského soudu, se slabými zády a rty chladnými s hrdým úsměvem.

—Doživotní vězení.

Tohle byl výsledek krve, co za ta mnohá léta pro armádu prolil.

Jen proto že byl Omega.

Protože byl Omega, měl schopnost vysoké plodnosti. Od narození měl být zaregistrován v takzvané Asociaci na zachování Omeg. Každý jeho krok, malý či velký, musel být monitorován vládou. Až by mu bylo 18, dali by ho do domácího vězení nějaké Alfě a pak by mu celý život plodil děti...

Pohlaví byla mezi ABO nevyvážená, a tak aby zajistili takzvané výtečné množení, populace s nejvyšší plodností – 5% populace Omeg – se stala vládním majetkem.

Na tomto absurdním světě byla Omegám upřena dokonce i ta nejzákladnější lidská práva...

Ling Yu se ušklíbal vojenskému soudu a ve dveřích se očima střetl s Rosenovým hlubokým pohledem.

Rosen mírně otevřel ústa a naznačil jimi: „Bude to v pořádku, zachráním tě.”

Ling Yua dovedli do nejtemnějšího podzemního vězení Impéria.

Ale byl ve vězení méně než tři dny, pak přímo dovnitř nakráčel Rosen, aby ho vyvedl ven.

Kvůli nové informaci od Jeho Veličenstva vojenský soud najednou prohlásil, že to musí přezkoumat.

—Ling Yua propustili z vojenského vězení a uvalili na něj domácí vězení v Rosenově apartmá. Celý život nemohl z Rosenova apartmá ani na krok!

Ling Yu přišel do Rosenova apartmá plný pochyb, ta úprava rozsudku byla nevysvětlitelná. Z doživotního vězení ve vojenské věznici na doživotní domácí vězení v Rosenově apartmá, v čem byl nakonec rozdíl?

Poté, co Ling Yua převezli do Rosenova apartmá, podíval se na něj a tiše řekl: „Je to jen další místo, kde budu sedět, nemusel ses obtěžovat, Rosene. Prosím, zavolej Jeho Veličenstvu, ať ten rozsudek zase změní zpět.”

Rosen se něžně dotkl Ling Yuových vlasů a tiše řekl: „Ling Yu, nemůžeš zůstat ve vězení... jsi těhotný.”

Ling Yu najednou otevřel oči, celý šokovaný. „Cos to řekl?!”

„Každý vězeň musí projít testy a tvoje krevní výsledky ukázaly, že jsi těhotný. Takže Jeho Veličenstvo předstoupilo a požádalo vojenský soud, aby ten rozsudek odvolal. Impérium nenechá těhotného člověka jít do vězení.”

„...” Ling Yu sevřel pěst, tvář měl celou ztuhlou.

Rosen stál před Ling Yuem, něžně ho vzal za ramena a tiše řekl: „Změnili to na domácí vězení, ale to jen proto, aby uspokojili tu starou skupinu zastaralců. Já tě věznit nebudu, vezmu tě, kam budeš chtít.”

Ling Yu najednou Rosena odstrčil, vzhlédl na něj a řekl: „Rosene, tohle jsi udělal naschvál, že jo?”

„Co?”

„Naposledy v cele, naschvál sis mě označil... bylo to proto, že jsi čekal, že se tohle stane?”

Rosen v klidu řekl: „Ano.”

„...”

Rosen ztišil hlas: „Vpíchnout si inhibitory a přidat se k armádě. Jsi první Omega, co to kdy udělala, armáda by ti určitě uložila exemplární trest a přísný rozsudek! Nechtěl jsem, abys celý život trpěl v nechutném vojenském vězení vedle psanců a šílenců! Byl bys Omega uvězněná v cele, co myslíš, že by se ti přihodilo?”

„...”

Rosen se o krok přiblížil, ale Ling Yu o krok couvl.

Ti dva byli chvíli na mrtvém bodě. Ling Yu se nakonec zhluboka nadechl a pak se v klidu podíval na muže před sebou. „Každopádně to bylo tvoje jednostranné rozhodnutí. Tohle dítě je příliš náhlé, já... ...”

Rosen se na něj zamračil. „Nemysli na to, zůstaň se mnou a počkej, až se naše dítě narodí.”

„... …a co další děti?” Ling Yu najednou udělal krok vpřed, jednu ruku mu něžně položil na tvář a tiše řekl: „Rosene, jsem Omega, mám schopnost početí, takže bych měl poslušně zůstat s tebou, porodit ti děti a pořád tě následovat jako zatracený otrok... je to tak?”

Ling Yuův aktivní přístup a také dotyk na jeho tváři způsobil, že se Rosenovi mírně zadrhl dech v hrdle.

Než vůbec dokázal zareagovat, najednou na tváři ucítil podivný pocit paralýzy, zrak se mu rozostřil, z těla mu najednou vyprchala všechna síla a on padl rovnou na zem.

„... ...” Rosen se udiveně podíval po Ling Yuovi. „Ty ses opovážil... ...”

„Opovážil jsem se protivit vlastnímu Alfovi?” Ling Yu upustil malou jehličku, co měl v ruce, usmál se a řekl: „Rosene, zapomněl jsi, že ani na vojenské škole jsem se tě nikdy nebál... Ctím tě jenom proto, že máš vyšší hodnost než já, jsi můj nadřízený. Ale jelikož mě vyloučili z armády, ta pravidla už neplatí.”

Ling Yu Rosenovi vytáhl z kapsy magnetickou občanku. „Půjčím si tvého černého draka, nebudu se loučit, Rosene.”

Rosen zůstal ležet na zemi, nucen sledovat, jak se ten muž otočil s jeho identifikační kartou v ruce.

—Odešel bez nostalgie, ani jednou se neohlédl.

Ling Yu potají řídil Rosenovo brnění Černého draka a odletěl z galaxie Cepheid. Ale zatímco vylétával z galaxie Cepheid, zastihla ho vzácná vesmírná písečná bouře, ke které docházelo jednou za dvě desetiletí.

Druhého dne našli trosky Rosenova mechanického brnění ve vesmírném odpadu nedaleko Cepheidu.

Silná vesmírná písečná bouře roztrhala to černé brnění, kusy trosek poletovaly ve vesmíru. Byly tam i trosky se stopami Ling Yuovy krve.

„...”

Jak se ten vždy klidný a neoblomný muž díval z okna na ty poletující trosky brnění, nakonec se zhroutil.

Stál vedle okna, záda nepřirozeně rovná, nehty zaryté do dlaní rukou. Z očí mu skanuly slzy, byl to tichý potlačený pláč, kvůli kterému byli všichni jeho podřízení nesmírně šokovaní.

„Ling Yu...”

„Víš?”

„Miluju tě...”

Rosen to říkal pořád dokola, ale ten muž to nikdy neuslyší.

Bylo to poprvé, co podřízení Jasných jednotek, co Rosena následovali mnoho let, viděli, jak generál ztratil nad sebou kontrolu.

V tichosti sledovali záda generála Rosena, nikdo se neodvažoval k němu přijít a utěšit ho, nikdo se neodvažoval promluvit.

Teprve mnohem později se Rosen přinutil změnit náladu a jeho tvář byla znovu bezvýrazná. „Ukliďte ty trosky, vezměte je zpět k monumentu generála Ling Yua.”

Odešel od okna a tvář se mu konečně vrátila do jeho obvyklého poklidného výrazu.

—Jeho srdce bylo klidné.

Té noci Ling Yuovi potají vztyčili pomník v Rosenově zahradě za apartmá.

Na tom pomníku byla vyrytá řádka energických a mocných znaků: Velitel Noční armády Impéria Lacey, generálmajor Ling Yu.

Ta slova tam vyryl sám Rosen.

Protože Rosen věděl, že Ling Yu dal veškerou svou krev a mládí svému pluku a že jeho oblíbená totožnost byla generál Nočních jednotek Impéria.

—Ling Yu, armáda tě vyloučila, už dál nebudou uznávat tvou totožnost.

—Ale v mém srdci budeš vždy mým oblíbeným generálem.





Ve velící kabině Jasných jednotek si šeptali dva důstojně vyhlížející pobočníci.

„Blížíme se k velitelství. Maršál byl ve velící kabině tak dlouho, měli bychom jít dovnitř se na něj podívat?”

„Nevyrušuj ho. V těhle mezihvězdných troskách byl pohřbený generál Ling Yu. Maršál se zrovna setkal s Vladimirem, určitě přemýšlí o minulosti. Nech ho chvíli o samotě. Dobře.”

Rosen se zamkl ve velitelské kabině.

Oknem viděl nekonečný vesmír, viděl ty známé mezihvězdné trosky. Vesmírné písečné bouře tu pravidelně zanechávaly mnoho vraků válečných lodí. Ve vesmíru volně poletovaly velké plochy trosek jako strašlivý hřbitov.

Na Rosenově vždy klidné tváři se nakonec objevil náznak pokřiveného, bolestného pohledu.

Ling Yu.

Celá ta léta... mi chybíš...

Ve své černé uniformě byl nejvyšším velitelem armády Impéria Lacey. Mimo Jeho Veličenstva byl nejoblíbenějším člověkem— Neporaženým bohem války.

Ale tento muž se nikdy nezasmál.

Lidé měli dojem, že se vždycky tvářil poklidně, že jeho hluboké oči byly jako zmrzlý led v zimě.

V tom okamžiku se zdálo, že Rosen Bessemer, jak tam tak sám stál ve velící kabině čelem k širému vesmíru, se zády vysokými a ztuhlými, byl vytesán do osamělosti.
--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

4 komentáře:

  1. To je tak krásně procítěné a zároveň úsměvné i smutné. Moc se mi tato část líbila.
    Děkuji <3

    OdpovědětVymazat
  2. Keby len Rosen vedel, že ich syn prežil. A že ho bude dokonca obdivovať... Bol by asi pyšný. Teda až na to, že sa mu prihodí pravdepodobne to isté, čo ”mamke" 😂.

    OdpovědětVymazat
  3. Hrozně mě to zajimá, ale to jak Omegy otročí mi pořád přijde děsně nechutné. Pořád tu prskám za počítačem. xDDD ale chci vědět co se stane.
    Určitě z toho zešedivím

    OdpovědětVymazat