JAB1 - kapitola 4 (1)

Kapitola 4

„Uklidni se, chlape,” řekl Christian, když klesl na místo vedle něj.

„Co tím myslíš?” řekl Shawn a rozhlédl se po aule, než shlédl na svoje ruce.

„Jsi napnutej k prasknutí. Jsi nervózní kvůli svým známkám? Copak jsi neřekl, že jsi s Rutledgem mluvil a že jsi ho přesvědčil, aby ti dal druhou šanci?”

„Jo, to jo. Ještě mě nepotopil – zrovna jsem zjistil, že mi dal D.” A bože, to byla taková úleva. Shawn si nemyslel, že by kdy byl šťastnější, že dostal D.

„Blahopřeju,” řekl Christian s úsměvem a poplácal ho po zádech. „Pořád mě udivuje, že se ti podařilo ho přesvědčit.”

Shawn se svědomitě vyhnul pohledu svého kamaráda.

„My o vlku,” zamumlal Christian.

To okamžité šumění, co zachvátilo přednáškovou aulu, bylo skoro zábavné. Skoro.

Shawn se letmo podíval na Rutledgeovu vysokou siluetu, než sklopil oči.

„Známky z půlky tohoto semestru jsou zapsané,” řekl Rutledge bez předmluvy. „Nahlásil jsem známky třiceti osmi studentů, jejichž známky byly horší než C-. Hlášení se odeslalo do kanceláře tajemníka univerzity, která je rozešle konkrétním studentům.” Odmlčel se. „Pokud máte nějaké otázky, ptejte se.”

Ticho.

Jeden chlapec zvedl ruku.

„Ano, pane Taylore?” řekl Rutledge, jak kráčel k tomu studentovi. Shawn se nepodíval; jen to viděl na okraji svého zorného pole.

„Nechápu to,” řekl Taylor. „Dostal jsem F a evidentně je to finální! To si ani nemůžu zlepšit známku? V každém jiném předmětu naše známky z poloviny semestru neovlivňují naše celkové ohodnocení. Kolem a kolem jsou jenom na to, aby nám řekly, jak si v předmětu stojíme a jestli musíme trochu víc zapracovat nebo ne, ale ve vašem předmětu evidentně ne. Co to— nechápu to!”

Shawn se zděsil.

„Chudák,” zamumlal Christian.

Následovalo odmlčení.

„Pane Taylore,” řekl Rutledge nakonec, jeho hlas byl nebezpečně tichý. „Četl jste program předmětu?”

„No, jo, jasně.” Taylor zněl jakkoli, jen ne jistě.

„Kdyby jste si přečetl program, věděl byste, že v mém předmětu známky z půlky semestru ovlivňují konečné ohodnocení. Jinými slovy, pokud v půlce semestru dostanete nedostatečnou známku, nedostanete procházející známku ani na konci. Žádné výjimky.”

„Ale to není fér!” řekl Taylor. „Takhle se to nedělá!”

„Takhle se to dělá v mém předmětu.” Pokud to vůbec bylo ještě možné, Rutledge ještě víc ztišil hlas. „Nenechám projít studenta, co má propastnou docházku v polovině semestru a neodevzdal své úkoly nebo je odevzdal pozdě. Kdybyste si přečetl program, jak jsem vám všem řekl první den semestru, nebyl byste v této situaci. Za to můžete děkovat jenom sám sobě. Máte nějaké další dotazy? Inteligentní dotazy?”

„Ne,” zabručel Taylor.

„Takže jsme skončili nebo chce ještě někdo další marnit mým časem na zbytečné otázky, na které byste měli znát odpověď?”

To ticho bylo téměř děsivé. Nikdo se neodvažoval dýchat.

„Dobře.” Rutledge se obrátil ke své katedře.

„Jů,” zašeptal Christian stěží slyšitelně. „Co se mu vyškrábalo do zadku a chcíplo tam?”

Pravděpodobně ho naštvalo, že mě nemůže potopit, pomyslel si Shawn.

Naskočila mu husí kůže. Vzhlédl a zjistil, že mu Rutledge věnoval pohled takové averze, že z toho měl pocit, jako by ho to vypuzovalo z místnosti. Shawn zvedl bradu a pevně se střetl s jeho pohledem. No vážně, co měl ten chlap za problém? Nebylo to tak, že by Rutledgea přinutil, aby dal svoje péro do úst svého studenta.

Kvůli té myšlence – té vzpomínce – se Shawn zarděl a nepříjemně se na svém místě ošil. Jak se díval na Rutledgeovu kamennou tvář, bylo těžké uvěřit, že se to vážně stalo.

Ale stalo se to.

Shawn se letmo podíval po Rutledgeových rukách – svíraly mu tvář, jak mu Rutledge strčil svoje péro do úst—

Shawn si olízl rty, kůži měl nepříjemně rozpálenou a upřel pohled dopředu.

Nebude na to myslet.

Nebude.




Myslel si, že ten incident dokáže pustit z hlavy. Myslel si, že ho Rutledge po tom incidentu bude prostě ignorovat.

Zmýlil se v obou bodech.

Shawn si povzdechl a rozladěně zíral na úkol před sebou. Posledních pár dní byl Rutledge neuvěřitelně nepříjemný, dával mu brutálně obtížné úkoly a neustále ho káral před ostatními, když se Shawnovi nepovedlo je dokončit k Rutledgeově spokojenosti.

„Hotovo, Wyatte?” řekl známý chladný hlas a Shawn se napjal. Podíval se po Christianovi po své levici, ale jeho kamarád měl s přehnaným zájmem oči upřené do knihy. Zrádce.

„Brzy budu mít hotovo,” lhal Shawn. Ztuhl, když Rutledge položil ruku na lavici a sehnul se, aby se podíval na prázdný papír před ním.

„Aha,” řekl Rutledge.

Shawn otočil hlavu, aby do něj zabodl pohled, a překvapilo ho, jak blízko byla tvář druhého muže. Jenom centimetry. Tmavé oči se na okamžik střetly s těmi jeho, dokud se rty jejich majitele výsměšně nezkroutily. Rutledge se narovnal do své impozantní výšky a řekl: „Váš úkol očekávám za deset minut, Wyatte.”

„Ale řekl jste—”

„Deset minut,” opakoval Rutledge hlasem, co jasně řekl, že nesnese žádné argumenty.

Odkráčel a Shawn zahlížel na jeho záda.

Obrátil pohled zpět na papír před sebou a mrzutě na něj zíral. Nebylo to fér. Jak měl tenhle úkol dokončit za tak krátkou dobu? Otázky byly absurdně těžké a jen stěží se v nich odráželo to, co se učili na přednáškách. Proč ho ten kretén nemohl nechat prostě na pokoji? Měl pocit, že Rutledge byl odhodlaný udělat mu ze života peklo – a dařilo se mu to.

Shawn se zamračil, snažil se udržet svou náladu pod kontrolou a nedařilo se mu to. Byl unavený, nedostávalo se mu spánku, hladový a naštvaný – to nikdy nebyla dobrá kombinace.

Později bude ze všeho vinit ten nedostatek spánku. Shodí to na nedostatek spánku, že napsal to, co by nikdy nenapsal, kdyby nebyl tak zatraceně unavený, hladový a naštvaný.

Shawn svůj „úkol” odevzdal přesně za deset minut a odkráčel zpět do své lavice. Nebyl ani na půl cesty, když Rutledge řekl velmi tichým hlasem: „Pane Wyatte, moje kancelář po přednáškách.”

Shawn přikývl s pusou vyschlou.

Idiote, řekl si. Neměl dopustit, aby ho přemohl jeho temperament.
--------------------------------------------

~ Kdo si tipne, co na ten papír napsal? ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>