JAB1 - kapitola 4 (2)

Kapitola 4 - 1/2

Když jeho přednášky skončily, Shawn zamířil do Rutledgeovy kanceláře, jak mu bylo nařízeno.

Zhluboka se nadechl a zaklepal na známé dveře.

„Dále.”

Shawn šel dovnitř a opatrně zavřel dveře.

Pak přišel k Rutledgeově stolu.

„Takže?” řekl a překřížil si ruce na hrudi.

Rutledge pomalu vzhlédl. Výraz na jeho tváři byl jednoznačně kamenný, jak k Shawnovi přesunul list papíru – ten „úkol”, co odevzdal. „Co to má znamenat?”

Shawn ten papír zvedl a znovu si přečetl tu jedinou větu na něm, jako kdyby nevěděl, co se tam psalo.

Chcete mě nechat rupnout, abych neměl na výběr a musel vás znovu vykouřit?

Shawn se v duchu trochu zděsil. Nemohl uvěřit, že ztratil hlavu a napsal to.

Ale nahlas řekl: „Neumíte číst, pane?” Ještě před pár dny by se neodvážil odpovědět Rutledgeovi tak drzým tónem, ale mít jeho péro v puse evidentně dělalo divy.

Rutledge vstal a přešel k němu.

Zastavil se jen pár centimetrů od něj.

Shawn se nehýbal, odmítal se nechat zastrašit.

„Za tohle tě můžu nechat vyloučit,” řekl Rutledge.

„Jasně, ale až všichni zjistí, že jste měnil známky za sex, vyrazí vás a zničí vám to kariéru.”

Rutledge ho popadl za krk. „Ty malej mizero.” Ruka se mu na hrdle sevřela. „To mi vyhrožuješ?”

„Ne,” zachroptěl Shawn. „Jen vážně nesnáším, když mě někdo šikanuje. Nenutil jsem vás strkat mi péro do pusy, profesore.”

Rutledgeovi se rozšířilo chřípí. Nic neříkal, svaly v čelisti se mu napínaly.

„No vážně, co se mnou máte za problém?” řekl Shawn, zápolil, aby se přes tlak Rutledgeova stisku nadechl. „Nemůžu být jediný student, co jste použil. Nejsem hrdý na to, co jsem udělal, ale byla to férová dohoda: oba dva jsme z toho něco dostali. Proč vás mám pořád v zádech?”

„Nikdy jsme známky za sex nesměnil,” procedil Rutledge. „Ty jsi byl jediná výjimka.”

Shawn zamrkal. „Cože? Ale já slyšel—”

„Ano, neustále dostávám nabídky, ale hlásím každého, kdo je dost hloupý na to, aby mi to přímo navrhl. Vypadám jako člověk, co by směnil známky za cokoli, Wyatte?”

No, ne. Proto měl Shawn problém uvěřit, když mu Christian o té zkazce řekl.

„Ale potom...” Shawn Rutledgea studoval. „Tak co já? Proč já?”

Ticho houstlo. A houstlo. A ještě víc houstlo.

Ach.

Shawn si olízl rty. „Chcete mě.” Vydal ze sebe nejisté uchechtnutí. „Jů. Jsem—jsem tak nějak poctěný, asi.”

Rutledge na něj zahlížel, jeho stisk na Shawnově hrdle se protahoval. „Je to jenom chtíč, nic jiného. Nebude z toho žádné zvláštní zacházení.”

„Už teď mi dáváte 'zvláštní zacházení', profesore. Poslední dobou jste vážně kretén – dokonce víc než obvykle.” Shawn jeho pohled opětoval. „Buďme upřímní, chlape. Potřeboval jsem, abych nepropadl, a tak jsem vás vykouřil. Nenutil jsem vás, abyste mou nabídku přijal. Chtěl jste vykouřit ptáka a to jste dostal. Není moje chyba, že jste tomu nedokázal odolat. A rozhodně není kruci moje chyba, že vás to vzrušilo. Tak si to prosím přestaňte na mě vybíjet. Chápu to: jste sexuálně frustrovaný, ale jděte se vyhonit nebo někoho ošukat—”

„To si nemyslím,” řekl Rutledge velmi tiše.

Shawnovi se nelíbil lesk v jeho očích. „Cože?”

„Vždycky dostanu, co chci,” řekl Rutledge, jeho tichý tón byl v přímém protikladu s pevným stiskem na Shawnově hrdle. Pravděpodobně bude mít modřiny. „Pokud chci tvoji pusu, dostanu tvoji pusu a ne někoho jiného. Na kolena.”

Shawn na něj zíral. To myslel vážně?

„To si nemyslím, profesore,” řekl stejně tiše. „To vy si chcete nechat vykouřit ptáka. Já nejsem teplej. Co z toho budu mít?”

Rutledge přimhouřil oči. „Stejnou chybu už neudělám. Na závěrečnou známku budeš muset pracovat jako každý jiný. Nedám ti známku, co si nezasloužíš.”

„Tak to vypadá, že to bude poprvé, co nedostanete, co chcete. Pane. Pusťte mě. Hned.”

Rutledge ho nepustil, jeho pohled jej hodnotil. „Dva tisíce,” řekl.

Shawn se zamračil. „Cože?”

„Dva tisíce dolarů za měsíc.” (Pozn.: +/- 50 tisíc)

Shawn se zasmál, mělo to v sobě nevěřící, tvrdou hranu. „To si ze mě děláte srandu. Nejsem děvka.”

Rutledge pozvedl obočí.

Shawn se zamračil, ačkoli cítil, jak se mu rozpalují tváře. „To je jiné.”

„Jak je to jiné?” Rutledgeovi se zkroutily rty, ale Shawn by to nikdy nenazval úsměvem. „Ve skutečnosti je to mnohem upřímnější a přímější než děvkaření kvůli známce. Potřebuješ peníze, Wyatte.”

„Jak to víte?” řekl Shawn zostra.

„Mám oči. Většinu oblečení máš obnošenou a starou.”

Rutledgeův tón byl věcný, a přesto si byl Shawn najednou velmi vědom ošumělosti svého vzezření v porovnání s Rutledgeovým bezvadným oblekem. „Nemáte nic lepšího na práci než studovat oblečení svých studentů?”

Rutledge přejížděl palcem po tepu na Shawnově krku. „Dva tisíce měsíčně. Jenom za kouření. Popřemýšlej o tom, Wyatte.”

Shawn o tom nechtěl přemýšlet. Chtěl se Rutledgeovi vysmát do tváře a odejít, ale...

Ale.

Pomyslel na prázdnou ledničku a spižírnu doma. Pomyslel na nájem, co měl příští týden zaplatit. Pomyslel na to, že se brzy blížila zima – a na účet za topení. Pomyslel na mzdu pro paní Hawkinsovou. Pomyslel na to, že Emily a Bee jen stěží vídal, protože musel pracovat na dvou místech a pořád jen stěží vydělal na živobytí.

Lákalo jej to. K čertu s tím, lákalo jej to. Nebyl na to nijak zvlášť hrdý, ale Rutledge měl pravdu: potřeboval peníze a nebyl v postavení, kdy si mohl vybírat zdroj peněz.

„Tři tisíce,” řekl Shawn. Pokud měl děvkařit, nehodlal se prodávat za levno. Rutledge nebyl ženatý, měl pohodlnou práci a vydal několik knih, co vyhrálo ocenění. Mohl si to snadno dovolit.

Rutledge si odfrkl. „To nemůžeš myslet vážně. Za ty peníze si můžu najít padesát děvek.”

„To určitě můžete. Ale chcete mě. A já nejsem děvka.”

„Málem jsi mě oklamal.”

Shawn to popíchnutí ignoroval a řekl tiše, zatímco se Rutledgeovi díval do očí: „Není to tak, že byste si to nemohl dovolit. Tři tácy za vyšukání mojí pusy, kdykoli budete chtít.”

Rutledgeovi se rozšířilo chřípí. V jeho tváři se četlo těžko, ale ten hlad v jeho očích, když se podíval Shawnovi na rty, se zakrýval hůř. Shawn se kvůli tomu cítil divně. Byl normální, ale byl k sobě dostatečně upřímný, že si přiznal, že mu zatraceně moc lichotilo, že tento muž – tento mocný muž, kterého se všichni báli a kterého respektovali – jej tak moc chtěl.

„Kdykoli budu chtít?” řekl Rutledge a pozvedl zrak k Shawnovým očím.

Shawn po chvilce váhání přikývl. Jak často by Rutledge mohl požadovat, aby to udělal? Pravděpodobně nanejvýš párkrát do týdne. Zhruba desetkrát měsíčně. A dostane za to tři tisíce dolarů. Bude moct pustit jednu svou brigádu a strávit s dětmi víc času.

Bude to za to stát.

„Velmi dobře,” řekl Rutledge a uvolnil mu hrdlo. Vrátil se do svého křesla a podíval se na Shawna. „Na co čekáš, Wyatte?”

Shawn polkl a shlédl na impozantní vybouleninu v jeho kalhotách. Rozhodně to zvládne. Jen desetkrát do měsíce a tři tisíce dolarů za jeho nepříjemnosti. Už jednou Rutledgea vykouřil a nebylo to nijak odpuzující nebo něco. Zvládne to.

Shawn zamknul dveře a pak klesl na kolena před nejnenáviděnějším profesorem na škole.
--------------------------------------------

~ Haha, Shawn bude ještě překvapený, k čemu se upsal... ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>