Kapitola 116 – Město WuFeng
Nebeský řád se dal považovat za člověka na vrcholu kontinentu Long Xiang. Kultivátoři byli ve svém tréninku podrobení omezením, neboť každé čtyři řády byla obrovská překážka. Takže většina kultivátorů byla řádu Slunce a níže. Další velká skupina byla kultivátoři mezi řádem Měsíce a Duchovním řádem, obzvláště ten Duchovní řád.
Celkem dost kultivátorů Duchovního řádu se celý život zaseklo na této obrovské překážce, protože bylo nesmírně obtížné prolomit se z Duchovního řádu na Královský řád. Takový člověk by se nemusel najít dokonce ani mezi deseti dalšími. Takže lidé Nebeského řádu se mohli chovat jako místní tyranové, pokud tedy nenarazili na vyšší Duchovní řád.
Tohle byl důvod, proč vůdce města HunJi mohl dominovat celé oblasti a zasévat v ostatních silách nesmírný strach.
Myslel si, že v tom nejlepším případě bude mít Ling Xiao sílu řádu Hvězdy. Nečekal, že tentokrát sice měl oči, ale neviděl, že to, co si myslel, že byl kámen, byl vlastně takový tvrdý kus železa.
Ačkoli byli oba v Nebeském řádu, nemohli se považovat za stejně silné. Rozdíl v úrovni každé další hvězdy byl významný. Pokud neměl žádnou speciální magickou zbraň nebo tah na záchranu života, bylo nemožné vyzvat na souboj člověka vyššího řádu. Zvlášť když rozdíl mezi nimi nebyl jen jedna hvězda.
„Vůdče města, tento člověk má velmi vysokou sílu. Vypadá to, že se můžeme akorát stáhnout.” Ten starý vedoucí z Centrální dílny se podíval na vzdáleného Ling Xiaa s hrůzou v očích.
Tang Hun tento návrh okamžitě odmítl a řekl s temnou tváří: „Ne. Pokud teď ustoupíme, bude pro nás ještě těžší ho znovu najít. Musím se dostat k té metodě, jak pěstovat magické byliny nejvyšší jakosti.”
Pokud se k této metodě dostane, dřív nebo později nastane den, kdy se bude moct vyzvednout nad všechny mocné lidi kontinentu Long Xiang.
„Ale vůdče města, tento člověk má tak velkou sílu. Nedokážeme ho porazit, když se spolehneme jen na nás pár,” promluvil vedoucí váhavě. Samozřejmě že věděl, jak vzácná byla metoda pěstování magických bylin nejvyšší kvality. Kdyby se tahle informace dostala ven, nezajímali by se o to jenom oni. V té chvíli by se objevily i ty skryté mocné síly.
Ale aby si člověk užil výhody, musel být pořád naživu.
„Samozřejmě nevyhrajeme jen s námi pár. Ale nejsme tu jenom my. Ti tři mocné síly se musí velmi zajímat o poklady, co s sebou mají. Dokud...”
„Ani za milion let, vůdče města!” Vedoucí nečekal, až domluví, a prostě mu do toho skočil.
Tang Hun se na něj chladně podíval. „Proč ne?”
Vedoucí vysvětlil: „Pečlivě si to promysli, vůdče města. Ti tři mocné síly mají spadeno na démonické vejce 8. řádu a duchovní tekutinu. Ale co je naším cílem? My už duchovní tekutinu máme. Démonické vejce 8. řádu jsme už poskytli k aukci. Jaký další důvod takhle máme je zabít? Takže rozhodně budou mít svoje podezření ohledně našeho účelu. Pokud na to přijdou, metoda pěstování magických bylin nejvyšší kvality možná neskončí v našich rukách.”
Tang Hun o tom chvilku přemýšlel. Nemohl popřít, že na slovech vedoucího bylo něco pravdy. A tak řekl: „Když teď skryl toho mladého muže, můžeme ho akorát najít a zkusit to s ním. Máš nějaké nápady?”
Vedoucí to chvilku zvažoval a řekl: „Vůdče města. Vypadá to, že tentokrát můžeš akorát vytáhnout tamtu věc. Jenom to se dokáže vyhnout očím a cítění kultivátora Nebeského řádu.”
Tang Huna to na okamžik ohromilo. Pak se zamračil, protože ta věc byla jeho poklad. Kdyby to nebyla poslední možnost, nesáhl by na to. Ale jak se díval na nynější situaci, mohl to akorát udělat.
Zanedlouho ty tři mocné síly vycítily, že se jedna ze sil stáhla. Ačkoli je trochu překvapilo, že se vzdali tak snadno, když pomysleli na sílu toho muže, všichni cítili, jak se jim zvedají vlasy na hlavě. Kultivátor Nebeského řádu 5 hvězd nebyl člověk, kterého by mohli provokovat. Kdyby dřív věděli, že ten člověk je tak působivý kultivátor, nebyli by tak zbrklí.
Když se stáhla tato skupina, vzdala to i sekta JiLe. Ačkoli to démonické vejce 8. řádu a duchovní voda byly velmi lákavé, člověk musel být naživu, aby si to mohl užít. Mu YunTianova síla vlastně nebyla špatná a nebylo mnoho lidí jeho věku, co by se mu mohli rovnat. Ale zrovna teď byl jenom v řádu Měsíce. Ačkoli lidé, co s sebou přivedl, byli jen o vlásek od Nebeského řádu, v porovnání s opravdovým kultivátorem Nebeského řádu ten rozdíl v síle nebyl jen v jedné hvězdě.
Když se stáhla sekta JiLe, i kdyby sekta XiaoYao a klan XueSha spolupracovaly, jejich šance na vítězství nebyla větší než 30%.
Zanedlouho poté se stáhl i klan XueSha. Jelikož už přišli o pár silných mužů, pokud by ztratili další, bylo by pro ně těžké to ospravedlnit, až by se vrátili.
Mu Yao si chtěla hněvem zadupat. Mohla jen bezmocně odejít se starším Yunem, i když tu duchovní vodu, co ten muž měl, urgentně potřebovali.
Když všichni odešli, Ling Xiao umírnil svou strašlivou auru. Ale kdyby věděli, že Ling Xiaova skutečná síla nebyla Nebeského řádu, ale ještě vyšší, utíkali by ještě rychleji.
Svým tak nějak ostrým pohledem se rozhlédl do všech stran, přesvědčil se, že tu nikdo nezůstal. Ling Xiao najednou mávl rukou ve vzduchu a tam se objevila trhlina. Brzy poté se z té trhliny někdo vykutálel a spadl Ling Xiaovi, co stál pod trhlinou, přímo do náručí.
Kdyby Mu Yao a starší Yun viděli tuto scénu, rozhodně by úlekem zbledli a zároveň by děkovali svým šťastným hvězdám, že byli dostatečně moudří, že to vzdali.
„Jé.” Člověk, co vypadl z té trhliny, nebyl nikdo jiný než You XiaoMo.
V této chvíli mě oči doširoka rozevřené hrůzou. Nervy měl pořád pocuchané, zatímco se díval na Ling Xiaa, co ho držel.
Ling Xiao už stáhl tu temnou, zlověstnou a vražednou atmosféru kolem sebe. Podíval se na You XiaoMoa s uhlazeným a elegantním výrazem, koutky rtů se mu mírně zvedly a ukázaly škádlivý úsměv. „Juniore, přemýšlíš, že jsem dneska obzvláště pohledný a skvělý, takže tě to omráčilo?”
You XiaoMo měl nutkání dát té pohledné a skvělé tváři jeden pěkný políček, ale to na tom nebylo to důležité.
Ling Xiao najednou řekl: „Juniore. Zrovna teď jsi měl nutkání mi vážně dát pěkný políček?”
You XiaoMo mírně našpulil rty. Zrovna když se chtěl zeptat, jak to věděl, rychle těch pár slov, co málem vyslovil, vší silou spolkl. Nevinně zamrkal. „Seniore Lingu, to už jsi ty špatné lidi poslal na úprk?”
„Ano, to jsi od pohledu nepoznal?” usmál se Ling Xiao.
You XiaoMo se rozhlédl kolem a převrátil se mu žaludek. Nebylo divu, že měl pocit, že se ve vzduchu vznášel pach krve. Všude kolem Ling Xiaa byly uťaté údy. Také tu bylo zhruba deset vysušených mrtvol. Zdálo se, že ti lidé zemřeli velmi tragicky. Co to kruci bylo? Ještě dneska neměl oběd!
Ling Xiao zvedl hlavu a podíval se na slunce visící na obloze. Zasmál se a řekl: „Juniore. Pojďme se rychle vydat dál. Bude nejlepší, když se před polednem dostaneme do města nebo městečka. Takhle to stihneme na oběd.”
Jak to řekl, prostě You XiaoMoa pevně objal. Po jediném skoku zmizeli v širém oparu a zanechali po sobě jen marnou větu celkem uslzených, malinkých a drobných protestů, co tam zůstaly a chvíli dělaly společnost mrtvolám, než vyprchaly.
„Já ne...”
Většina lidí procházela městem WuFeng, když odcházeli z pohoří WuFeng, neboť to bylo na okraji pohoří. Ačkoli se tomu říkalo město, oblast města WuFeng byla vlastně stejná jako město HunJi. Navíc toto místo se nenacházelo pod vlivem žádné síly. Bylo to město, kam mohl každý volně vejít a odejít.
Ling Xiao nesl You XiaoMoa až před město WuFeng. V této chvíli bylo slunce přímo v nadhlavníku, čas na oběd, jak se předtím zmínil. Pak You XiaoMoa, co byl plný zášti, postavil na zem.
„Juniore. Podívej. Dostali jsme se do města WuFeng.” Ling Xiao ho zlehka poplácal po hlavě.
You XiaoMo ho ignoroval a šel napřed zhodnotit město WuFeng.
Když už byli u toho, když jeli do města HunJi, také projeli městem WuFeng. Ale tehdy tu nezůstali dlouho, takže z toho místa neměl You XiaoMo nijak hluboký dojem. Ale bylo to velmi chaotické město, protože ho nikdo nespravoval. Takže věci jako rvačky, rabování, přepadení a podobně byly celkem běžné.
Ti dva zrovna chtěli vstoupit do města WuFeng, když z původně nestřeženého vchodu najednou vyběhli dva lidé. Jeden byl vysoký, druhý krátký a vypadali celkem bídně. Navíc měli předkus. Ty zažloutlé vyčnívající zuby jednoho z nich byly obzvláště odporné. Ale jejich síla nebyla nijak žalostná, oba měli sílu řádu Slunce. Zrovna teď se na You XiaoMoa a Ling Xiaa dívali zlověstně a zle.
Ten krátký ničema si You XiaoMoa prohlédl od hlavy až k patě. Pak se temně usmál. „Ode dneška musí každý, kdo vchází a vychází z města WuFeng zaplatit poplatek.”
„Ale posledně jsme jasně nemuseli platit,” vykřikl You XiaoMo překvapeně. Nemohl se mýlit. Tehdy zvracel v kočáru a Ling Xiao ho nepožádal o peníze.
Ten krátký se zašklebil a řekl: „Ode dneška se to vyžaduje. Ale jelikož je to vaše první platba, řeknu vám něco pěkného. Toto město WuFeng je ode dneška území gangu Vlčí Tesák. Až se dostanete dovnitř, radši byste si měli dávat pozor, jak se budete chovat. Jinak byste mohli přijít o svůj malý živůtek.”
Gang Vlčí Tesák?
You XiaoMoa to omráčilo. Nepřeslechl se. Přišlo mu, že Ling Xiao před pár dny zabil vůdce gangu Vlčí Tesák. Jak to, že se nerozpadli a místo toho silou okupovali město WuFeng?
A požadovali poplatek za vstup. You XiaoMo se otočil a podíval se po Ling Xiaovi. Zapomeň na to, bylo lepší, když nebudou vyhledávat potíže.
„Fajn. Kolik za jednoho člověka?”
„Dvě stě zlatých,” promluvil ten krátký a zasmál se.
„Proč nás prostě neokradete?” You XiaoMo chtěl zrovna vytáhnout ruku z magické brašny, když se najednou zarazil. Dejte mu pokoj. Město HunJi vybíralo jenom dvě zlaté. A tady chtěli dvě stě zlatých? To bylo prostě okrádání. Už neměl v plánu jim peníze vydat, přece jenom už s gangem Vlčí Tesák měli špatnou krev.
Tvář toho krátkého okamžitě potemněla. I ten vysoký vedle něj se na ně začal dívat temně a chladně.
„Jelikož dáváte přednost trestu než nabídce, splním vám přání,” řekl ten krátký nenávistně, zatímco si odfrkl. Pak se společně s tím vysokým chopili ostrého nože a vyrazili k nim z obou stran a sekli dolů. Troufali si vzdorovat pravidlům daných gangem Vlčího Tesáku? To byla jejich smrt. Jak pěkné, ti dva jim poslouží jako příklad pro ostatní.
„Bum! Bum!”
Jeden vysoký a druhý krátký, ty dvě postavy najednou vyzvrátily čerstvou krev. Tváře měli smrtelně bledé, jak jejich těla ztěžka narazila do sloupků brány města WuFeng. Když spadli zase na zem, krky měly zkroucené. Byli mrtví jako dodové!
Lidé, co to drama sledovali, byli tak šokovaní, že nedokázali přemýšlet. Dva kultivátoři řádu Slunce byli mrtví po jediné ráně pěstí. Pak v šoku sledovali, jak ti dva lidé nakráčeli do města WuFeng.
--------------------------------------------
Hlavní stránka
Postavy a pojmy
Žádné komentáře:
Okomentovat