JAB1 - kapitola 8

Kapitola 8

Když dorazili, už byla tma.

Jak vystoupili z auta, Shawn se podíval na dům a bez humoru řekl: „Vlastně teď pár věcí začíná dávat strašný smysl.” Bylo skoro směšné nazývat to domem. Bylo to rozlehlé sídlo klasického designu.

Bee vzrušeně zatleskala. „Palác!”

„Nebuď hloupá,” řekla Emily nadřazeným tónem. „V palácích žijí králové a princezny. Naše země nemá klálovskou rodinu.”

„Královskou rodinu,” opravil ji Rutledge a zamknul auto. „Pokud chceš někomu říkat, že je hlupák, ujisti se, že sama neděláš chyby.”

Bee na Rutledgea zářila jako sluníčko a vzala ho za ruku. „Mám tě ráda, pane Rutledgei!”

Rutledge na tu drobnou dívenku zíral s mlhavě zmateným výrazem na tváři, než se podíval na Shawna.

Shawn potlačil úsměv a řekl: „Nech pana Rutledgea na pokoji, Bee. No tak, chyť se mě.”

Bee trucovala, ale pustila Rutledgeovu ruku a vzala za ruku Shawna. Emily se chytila jeho druhé ruky, zatímco z domu vyšlo pár služebných a vzalo jim zavazadla dovnitř.

„Nelíbí se mi,” řekla Emily, jak kráčeli k domu.

„Nebuď hrubá, srdíčko,” řekl Shawn a letmo se podíval na dotyčného muže, co kráčel vedle nich. „Pan Rutledge tě uslyší.”

Rutledge soustředil pohled na dům; nejevil žádné známky, že by jejich konverzaci poslouchal.

Shawn odvrátil pohled. Bylo těžké uvěřit, že před pár hodinami měl tohoto bezvadně oblečeného muže s přísnou tváří na sobě, jak se pohyboval a sténal.

„Ale nelíbí se mi,” řekla Emily tvrdohlavě, ale ztišila hlas. „Nelíbí se mi, jak se na tebe dívá.”

„Jak se na mě dívá?” zopakoval Shawn.

„Jako Bee na palačinku.”

Shawn se přinutil k úsměvu. Tohle bylo na úplně nové úrovni trapnosti. „To si jenom představuješ, růžičko.”

„Ale—”

„Jenom sis to představila,” zopakoval Shawn a doufal, že Rutledge Emilina slova neslyšel.

Rutledge měl tvář tvrdou a chladnou, prostou jakékoli barvy. Tohle byl muž, co se po patnácti letech vracel domů za svých otcem a rodinou. Vypadal asi stejně šťastně jako muž cestou do vězení.

Dveře jim otevřel komorník – zatracený komorník – a pozdravil Rutledgea tichým: „Pane Dereku.”

Shawn vedl dívky dovnitř. Vypadaly stydlivě a nervózně a Shawn musel přiznat, že on nebyl o nic méně nervózní než ony; jen to lépe skrýval.

Jeho první dojem z haly byla rozlehlost – mramoru a sloupů a klasických bust a tyčící se kupole.

„Dereku!”

Shawn vzhlédl. Po schodech scházela vysoká tmavovlasá žena, na rtech měla nejasně úlevný úsměv. Objala Rutledgea a políbila ho na tvář.

„Vivian,” zašeptal Rutledge. „Vypadáš dobře.”

Takže tohle byla jeho sestra, co ho přesvědčila přijet.

Shawn se na ni zvědavě díval. Rozhodně viděl tu rodinnou podobu. Zdálo se, že je o pár let starší než její bratr, možná třicet pět.

Vivian se odtáhla a přes Rutledgeovo rameno se podívala na Shawna a dívky, ale než ona nebo Shawn mohl něco říct, do domu vešli dva postarší muži.

Jeden z nich, ten vyšší, měl podivnou podobnost Rutledgeovi. Vlastně by mohli být dvojčata, kdyby ten muž nebyl zhruba o třicet let starší. Shawn usoudil, že tohle musel být Rutledgeův otec, Joseph Rutledge.

„Vrací se marnotratný syn,” řekl Joseph s úšklebkem. „Věděl jsem, že tenhle den přijde.”

„Pak se mýlíš,” řekl Rutledge chladně. „Přišel jsem jenom proto, že do mě Vivian neustále ryla. Evidentně jsi prakticky na své smrtelné posteli.”

„Dereku!” řekla Vivian a vypadala pobouřeně.

„Tak to tě musím zklamat,” řekl Joseph. „Jsem ve výtečném zdraví.” Lhal. Jeho pleť měla skoro šedavý nádech. „Takže nijak brzy žádné peníze nedostaneš.”

„Víš, že tvoje peníze nepotřebuju,” řekl Rutledge.

Ledově na sebe zahlíželi a ta podoba, co sdíleli, byla ohromující. Shawn přemýšlel, jestli to Rutledge věděl a nesnášel to.

V té chvíli přesunul Joseph pohled na Shawna.

Svýma tmavýma očima si ho prohlédl od hlavy k patě, Shawn si tak byl bolestně vědom svého obnošeného, levného oblečení.

Rty staršího Rutledgea se zkroutily ve výsměchu. „A tohle?”

Rutledge přistoupil k Shawnovi a položil mu ruku na rameno. „Tohle je můj milenec, Shawn Wyatt.”

Druhý starší muž se zostra nadechl.

Josephova tvář nic neprozradila, ale i tak se tak nějak zdálo, že teplota v místnosti klesla o několik stupňů.

Shawn se v duchu zašklebil, ale nebylo to tak, že by to nečekal.

„Shawne, tohle je můj otec, Joseph Rutledge,” řekl Rutledge, jeho hlas necharakteristicky něžný. Ten kretén si to rozhodně užíval. „A starý přítel mého otce, Nathan Brooks.”

„Rád vás poznávám,” lhal Shawn a přemýšlel, jestli pan Brooks byl ten muž, s jehož dcerou Joseph chtěl, aby se jeho syn oženil.

„Aha,” řekl Joseph nakonec, než svůj těžký pohled přesunul k dvojčatům. „A toto?”

Shawn potlačil nutkání skrýt si děvčata za zády. „To jsou mé sestry, pane Rutledgeu. Emily a Melissa.” Bee projednou zůstala zticha a nedohadovala se ohledně svého jména. Obě dívky přistoupily blíž k Shawnovi.

„Aha,” řekl Joseph Rutledge znovu, než oslovil služebnou. „Připravte pokoje pro naše hosty.”

„Pro děti připravte pokoj vedle mého,” vmísil se do toho Rutledge. „Shawn evidentně zůstane u mě.”

Shawn se trochu zděsil.

Josephovi tepalo ve spánku. Vivian svého otce ustaraně pozorovala. Pan Brooks měl na tváři výraz znechucení a ani se neobtěžoval to skrývat.

„Udělejte, jak říká,” odsekl Joseph Rutledge a prolomil tak to ticho. „Doveďte je do jejich pokojů. Večeře bude za půl hodiny. Dereku, na slovíčko.”

Shawn se otočil, aby následoval služebnou, když ho někdo popadl za paži a zastavil ho.

„Za chvilku se uvidíme,” řekl Rutledge a dal mu letmý polibek.

Nebo to alespoň pravděpodobně měl být letmý polibek, ale Shawn zjistil, že se rty tiskl k jeho, rozevřel je, celý nadšený. Pocítil Rutledgeovo překvapení, než ho Rutledge vzal za krk a políbil ho doopravdy. Zdálo se, že ten polibek trval věčně.

Když se Rutledge konečně odtáhl, Shawn jen stěží dýchal.

Shawn se nerozhlížel po reakcích ostatních – dokázal si to velmi dobře představit.

Popadl dívky a následoval služebnou.

Tvář měl velmi horoucí.
--------------------------------------------


~ Emily: Nelíbí se mi, jak se na tebe kouká.

Shawn: Jak se na mě kouká? 

Emily: Jako Bee na palačinku.

Já: Pfft (a nenávistně stírám kafe z monitoru) ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>