GDC - kapitola 42

Kapitola 42 – Tráva (10)

Lan WangJiho meč sekl Xue Yanga přes hruď. Nejenom že krvácel, ale Bichen svým hrotem vytáhl i Měšec na lapení ducha, co měl skrytý za klopami. Ale Wei WuXian nemohl vidět, co se stalo.

„Xue Yangu! Co chceš, aby ti vrátil? Shuanghuu? Není to tak, že by ti Shuanghua patřila, takže proč říkáš 'vrať mi to'? To nevíš, co je hanba?”

Xue Yang se nahlas zasmál. „Seniore Weii, vážně mi nechceš prokázat žádné smilování, co?”

Wei WuXian: „Směj se. Jen do toho. I když zemřeš se smíchem, nebudeš schopný spojit Xiao XingChenovu duši. Byl tebou tak znechucený, a přesto ho stále chceš přivést zpět, aby sis s ním zahrával.”

Xue Yang náhle zakřičel: „Kdo si s ním chce zahrávat?!”

Wei WuXian: „Tak proč jsi poklekl a prosil mě, abych ti pomohl vyspravit jeho duši?”

Někdo tak bystrý jako Xue Yang samozřejmě věděl, že ho Wei WuXian naschvál rozptyloval, zaprvé aby jej odklonil od hněvu a zadruhé, aby zvedl hlas a Lan WangJi tak mohl říct, kde je, a zaútočit. I tak navzdory sám sobě odpověděl.

Promluvil krutým hlasem: „Proč jsem to udělal? Ha! Jak to můžeš nevědět? Chci z něj udělat zběsilou mrtvolu, zlého ducha, abych ho mohl ovládat! Copak nechtěl být počestným člověkem? Tak to udělám tak, že nikdy nepřestane zabíjet, takže nikdy nebude mít klid!”

Wei WuXian: „Hmm? To ho tolik nenávidíš? Tak proč jsi zabil Chang Pinga?”

Xue Yang se ušklíbl. „Proč jsem zabil Chang Pinga? Vážně ses na to musel ptát, patriarcho YiLingu?! Copak jsem ti to neřekl? Řekl jsem, že hodlám vyhladit celý klan Chang z Yueyangu a že po nich nenechám ani psa!”

Kdykoli mluvil, bylo to, jako kdyby ohlašoval svou pozici. Neustále se ozývaly zvuky čepele bodající do masa, ale Xue Yangova tolerance bolesti byla mnohem vyšší než u normálních lidí. Wei WuXian během Vcítění viděl, že i když ho bodli do břicha, mohl se smát, jako kdyby se nic nestalo.

Wei WuXian pokračoval: „To je skvělý důvod, co jsi vymyslel. Bohužel se ta léta neshodují. Někdo jako ty, co usiluje o pomstu kvůli nejmenším maličkostem a co vraždí tak nemilosrdně, by nečekal tolik let, aby vyřídil jeden klan, ne? Znáš důvod, proč jsi Chang Pinga zabil.”

Xue Yang: „Tak mi to řekni. Co vím? Co vím?!”

Tu poslední větu zakřičel. Wei WuXian se zeptal znovu: „Ty jsi ho jenom nezabil. Proč ses rozhodl použít lingchi, mučení, co představuje 'trest'? Pokud bys mstil sám sebe, proč jsi použil Shuanghuu místo svého vlastního Jiangzhaie? Proč jsi mu vydloubl oči a udělal jsi to tak, že byl přesně jako Xiao XingChen?”

Xue Yang křičel do ochraptění: „Nesmysl! To je celé nesmysl! Je to pomsta— proč bych ho k čertu nechal zemřít v pohodlí?”

Wei WuXian: „Opravdu jsi usiloval o pomstu, ale o čí pomstu jsi vlastně usiloval? Takový vtip. Pokud jsi chtěl pomstu, lingchi jsi měl provést na sobě!”

Se dvěma zasvištěními se k němu hnaly ostré zvuky něčeho, co pročíslo vzduch. Wei WuXian sebou ani necukl. Wen Ning vyrazil před něj a zachytil dva hřeby, co se leskly krutým, černým světlem.

Xue Yang ze sebe vydal sérii strašlivého smíchu, jako kdyby byl vřeštící sova. Ten smích naráz odumřel a on ztichl. Přestal věnovat pozornost Wei WuXianovi a vrátil se k boji s Lan WangJim uprostřed mlhy.

Wei WuXian si v tichosti pomyslel: Ten malý delikvent má tak vysokou vitalitu. Je to, jako kdyby vůbec necítil bolest a jako kdyby byl v pořádku bez ohledu na to, kde jej zraní. Kdyby jen ještě chvilku mluvil a Lan Zhan ho ještě párkrát bodl. Jsem si jistý, že už nebude moct skákat kolem, když mu usekneme paže a nohy. No, bohužel už mi na tu návnadu neskočí!

Najednou se z mlhy ozvala série řízného ťukání.

Wei WuXian rychle přemýšlel a zakřičel: „Lan Zhane, útoč, odkud ťuká ta hůl!”

Lan WangJi se okamžitě vrhl vpřed. Xue Yang ze sebe vydal potlačený sten. Za okamžik se znovu ozvala bambusová hůl, na místě pár metrů dál!

Lan WangJi dál útočil na místa, odkud se ozýval hluk. Xue Yang pohrozil: „Malá slepá, neděsíš se, že tě rozbiju na kousky, když mě takhle následuješ?”

Od té doby, co ji Xue Yang zabil, se A-Qing vždycky skrývala, aby ji nenašel. Ale Xue Yang se z nějakého důvodu vážně nestaral o takového ducha, jako kdyby měl pocit, že byla příliš slabá, aby si na ni dával pozor. Ale teď ho A-Qing následovala, jako kdyby byla jeho stín. Ťukala svou bambusovou holí a odhalovala jeho pozici. Ukazovala Lan WangJimu, kde by měl zaútočit!

Xue Yang se pohyboval nesmírně rychle. Okamžitě se objevil někde jinde. Když A-Qing žila, běžela rychle. Když teď byla duch, držela se ho blízko, jako kdyby byla kletba. Ťukala svou bambusovou holí do země tak rychle, jak jen mohla. Řízné údery zněly blízko a daleko, nalevo a napravo, vpředu a vzadu. Bylo nemožné se jim vyhnout. Jakmile se ozvaly, okamžitě je následoval Bichenův odlesk meče!

Na začátku se Xue Yang pohyboval mlhou jako ryba ve vodě. Mohl se jak skrýt, tak skrytě útočit, kdykoli chtěl. A přesto teď musel vyšetřit trochu pozornosti, aby se vypořádal s A-Qing. Se zaklením za sebe rychle hodil talisman. Okamžitě po tom zlomkovém rozptýlení následované A-Qinžiným zavřeštěním, co mrazilo až do morku kostí, mu Bichen probodl hruď!

Ačkoli Xue Yangův talisman už zničil A-Qinžina ducha, a tak přestala ťukat, kde se nacházel, ten útok byl osudný. Xue Yang už nemohl být dál tak nepředvídatelný jako předtím!

Z mlhy přišly zvuky vykašlávání krve. Wei WuXian hodil Měšec na lapení ducha, aby zachránil A-Qinžinu duši. Xue Yang ztěžklými kroky chvíli kráčel a pak najednou skočil vpřed. S rukama nataženýma zařval: „Dej mi to!”

Bichenovo modré světlo pročíslo vzduch. Lan WangJi mu čistě odsekl jednu paži.

Hned vytryskla krev. Velká oblast bílé mlhy před Wei WuXianem byla zbarvená doruda. Pach krve byl tak nezdolatelný, že dokonce i jediný nádech přinášel vlhký, rezavý pach. Ale jeho to vůbec nezajímalo. Soustředil se jen na to, aby pátral a vstřebal duši A-Qing, kterou to rozptýlilo.

Naopak i když Xue Yang nevydal ani hlásku, ozval se těžký úder, jak koleny padl na zem. Zdálo se, že ztratil tolik krve, že se konečně zhroutil a už nedokázal dál chodit.

Lan WangJi znovu povolal Bichena. Další útok Xue Yangovi odsekne hlavu!

A přesto z mlhou pokryté země najednou do nebe vystřelily modré plameny.

Byl to oheň z transportačního talismanu!

Wei WuXian věděl, že situace nebyla dobrá. Nehleděl na nebezpečí v mlze a vrhl se kupředu. Okamžitě poté na zemi skoro uklouzl. Kde byl krvavý pach nejsilnější, byla země pokrytá vlhkou, stále čerstvou krví, všechna byla z Xue Yangovy odťaté paže.

Ale Xue Yang byl pryč.

Lan WangJi přišel k němu.

Wei WuXian se zeptal: „Kopáč?”

Bichen zranil Xue Yanga na nejpodstatnějším orgánu a také ho připravil o paži. Soudě podle množství ztracené krve určitě zemře. Bylo by nemožné, aby měl stále dost energie a duchovní moci, aby použil transportační talisman.

Lan WangJi mírně kývl. „Zasadil jsem kopáči tři rány. Když jsem ho téměř polapil, zaútočila skupina chodících mrtvol a dala mu tak příležitost k úniku.”

Wei WuXian promluvil s vážným výrazem: „Ačkoli byl zraněný, kopáč stejně odnesl Xue Yangovu mrtvolu, i když ho to stálo spoustu duchovní moci. Pravděpodobně věděl, kdo Xue Yang byl a co mohl udělat. Odnesl Xue Yangovu mrtvolu... aby ji prohledal, jestli u sebe měl Styžskou tygří pečeť.”

Povídalo se, že poté, co Xue Yanga „odstranil” Jin GuangYao, se Styžská tygří pečeť ztratila. Ale podle nynější situace bylo velmi pravděpodobné, že tu pečeť měl u sebe. Ve městě Yi se shromáždily desítky tisíc chodících mrtvol a dokonce i zběsilé mrtvoly. Bylo by nesmírně obtížné je kontrolovat jen práškem mrtvolné otravy a hřeby v lebce. Jenom Styžská tygří pečeť mohla vysvětlit, jak jim Xue Yang rozkazoval dle svého přání, jak jim kázal ho poslechnout a útočit. Někdo tak mazaný a nedůvěřivý jako on by Tygří pečeť rozhodně nedal někam, kde by byla vidět. Pocit bezpečí mohl mít jen tehdy, když si ji neustále nechával u sebe. Když kopáč odnesl jeho tělo, odnesl i Styžskou tygří pečeť.

Tohle nebyla žádná triviální záležitost. Wei WuXianův hlas byl přísný: „Když už je situace taková, můžeme jenom doufat, že je moc té Tygří pečeti, co Xue Yang obnovil, omezená.”

Najednou mu Lan WangJi zlehka něco hodil.

Wei WuXian to dokonale chytil. „Co to je?”

Lan WangJi: „Pravá ruka.”

Hodil mu nový měšec Qiankun. Wei WuXian si konečně vzpomněl, kvůli čemu prvně přišli do města Yi, a rozzářil se. „Pravá ruka našeho drahého přítele?”

Lan WangJi: „Hm.”

Navzdory maření kopáče, skupině chodících mrtvol a husté mlze se Lan WangJimu stejně úspěšně podařilo najít pravou ruku těla. Wei WuXiana to více než potěšilo. Chválil ho: „Od HanGuang-Juna jsem nečekal nic menšího! Teď jsme zase o jeden krok napřed. Jaká škoda, že to není hlava. Chtěl jsem vidět, jak náš drahý přítel vypadal. No, hádám, že k tomu stejně brzy dojde... Kde je Song Lan?”

Poté, co Xue Yangovo tělo zmizelo, se cirkulace mlhy zrychlila. Zdálo se, že prořídla a bylo tak nějak snazší spatřit okolí. Kvůli tomu si Wei WuXian najednou všiml, že je Song Lan pryč. Na místě, kde původně ležel, dřepěl akorát Wen Ning a prázdně na ně zíral.

Lan WangJi položil ruku zpět na Bichen, co už schoval zpět do pochvy. Wei WuXian ho zastavil: „To nic. Není třeba být vylekaný. Song Lan nebo ty zběsilé mrtvoly už pravděpodobně nemají žádné vražedné úmysly, jinak by nás Wen Ning varoval. Je pravděpodobné, že nabyl vědomí a sám odešel.”

Mírně zapískal. Wen Ning vstal a pokročil k odchodu, jeho postava zmizela v mlze. Řinčení řetězů tažených po zemi postupně vyprchalo v dálce. Lan WangJi už nic dalšího neřekl. V klidu se otočil na Wei WuXiana. „Pojďme.”

Zrovna když chtěli užuž odejít, se Wei WuXian najednou zastavil. „Počkat.”

Spatřil, jak něco osamoceně leželo v krvi.

Byla to uťatá levá paže. Čtyři prsty byly pevně zaťaté. Malíček chyběl.

Pěst na paži byla pevně sevřená. Wei WuXian si dřepl. Teprve když použil většinu své síly, se mu podařilo prsty jeden po druhém rozevřít. Když se pěst otevřela, zjistil, že v ní byl malý bonbon.

Ten bonbon byl mírně zbarvený do černa. Rozhodně už nebyl k jídlu.

Držel ho tak pevně, že ho málem rozdrtil.

Wei WuXian a Lan WangJi se spolu vrátili do domu rakví. Dveře byly otevřené. Jak čekali, Song Lan stál vedle rakve, v které ležel Xiao XingChen. Díval se dovnitř s hlavou skloněnou.

Všichni učedníci měli vytasené meče. Choulili se stranou, obezřetně zírali na zběsilou mrtvolu, co na ně zrovna zaútočila. Když viděli, že se Wei WuXian a Lan WangJi vrátili, vypadali, jako kdyby jim zrovna zachránili život, a přesto byli příliš vyděšení, aby ze sebe vydali byť jen hlásku. Báli se, že by Song Lana poplašili nebo rozzuřili.

Wei WuXian nakráčel do domu rakví a představil ho Lan WangJimu: „Tohle je Song Lan, kultivátor Song ZiChen.”

Song Lan stojící vedle rakve zvedl hlavu a otočil se na ně. Lan WangJi si zvedl lem své róby a elegantně překročil vysoký práh domu rakví a pak kývl.

Jelikož Song Lan nabyl zpět své vědomí, vrátily se mu i zorničky. Zíral na ně pár jasných, černých očí.

Ty oči, co původně patřily Xiao XingChenovi, se zalévaly hlubokým, nepopsatelným žalem.

A tak nebylo třeba ptát se na žádné otázky. Wei WuXian už to věděl. Během toho období, kdy z něj Xue Yang udělal zběsilou mrtvolu a rozkazoval mu, všechno viděl a pamatoval si to.

Bez ohledu na to, jak moc by se vyptávali, jak moc by ještě mluvili, by to akorát kladlo ještě větší důraz na bolest a beznaděj.

Po chvilce ticha Wei WuXian vytáhl dva měšce na lapení ducha, oba byly stejně malé. Předal je Song Lanovi. „Kultivátor Xiao XingChen a slečna A-Qing.”

I když se A-Qing nesmírně děsila Xue Yanga, před chvílí stejně zezadu a zblízka následovala člověka, co ji zabil. Odmítala ho nechat uhnout nebo uniknout, dokud mu Bichen nakonec neprobodl srdce a nedostalo se mu, co si zasloužil. Ze zásahu toho talismanu téměř zmizela. Wei WuXian přinesl jen pár střípků, a to musel pátrat a pronikat, jak jen mohl. Ale teď byla její duše také celkem rozptýlená, stejně jako ta Xiao XingChenova.

Ty dvě hroudy slabých duší byla každá schoulená ve svém měšci na lapení ducha. Bylo to, jako kdyby stačil mírný náraz, aby se v měšci rozplynuli. Song Lan je převzal rozechvělýma rukama a položil si je do dlaně. Ani se neodvážil je nést za tkanice, bál se, že by se příliš komíhali.

Wei WuXian se zeptal: „Kultivátore Songu, co máš v úmyslu dělat s tělem kultivátora Xiao XingChena?”

Song Lan jednou rukou opatrně držel dva měšce a druhou rukou vytáhl Fuxui a napsal na zem dvě řádky: „Spálit tělo. Opatrovat duši.”

Když teď byla Xiao XingChenova duše tak roztříštěná, rozhodně se nemohla vrátit do těla, takže spálení těla nebyl špatný nápad. Když bude tělo pryč a zůstane jen ryzí duše a když ji bude pilně opatrovat, možná přijde den, kdy se znovu vrátí.

Wei WuXian přikývl. „Co máš v úmyslu dělat pak?”

Song Lan napsal: „Toulat se světem s Shuanghuou. Vymycovat zlá stvoření spolu s XingChenem.” Po odmlce pokračoval: „Když se probere, řeknu, že se omlouvám, že to nebyla jeho chyba.”

Tohle bylo to, co Xiao XingChenovi nemohl říct, než zemřel.

Mlha v městě Yi se postupně rozplývala. Už bylo vidět cesty a křižovatky. Lan WangJi a Wei WuXian vedli skupinu učedníků z opuštěného města. Před městskými branami se s nimi Song Lan rozloučil.

Pořád na sobě měl černou kultivátorskou róbu. Jak tam sám stál, nesl si dva meče, Shuanghuu a Fuxue, dvě duše, Xiao XingChena a A-Qing, a vydal se jinou cestou.

Ne tu, co je zavedla do města Yi.

Lan SiZhui zíral na jeho odcházející siluetu. „Xiao XingChen, jasný měsíc, jemný vánek; Song ZiChen, vzdálený sníh, hořký mráz... Jestlipak se ti dva budou moct znovu setkat.”

Wei WuXian kráčel po cestě pokryté plevelem. Najednou spatřil trs trávy a v duchu si pomyslel: Tohle tehdy bylo místo, kde Xiao XingChen a A-Qing našli Xue Yanga.

Lan Jing Yi: „Teď bys nám měl říct, co jsi vážně viděl během Vcítění, ne? Proč by ten člověk byl Xue Yang? Proč předstíral, že byl Xiao XingChen?”

„A taky, byl to Zádušní generál? Kam šel? Proč už ho nevidíme? Je pořád ve městě Yi? Proč se tak najednou objevil?”

Wei WuXian předstíral, jako kdyby tu druhou sérii otázek neslyšel. „No, tohle je velmi komplikovaná historka...”

Za chůze převyprávěl celý příběh a poté byli všichni tak deprimovaní, že si na Zádušního generála nikdo nevzpomněl.

Lan JingYi vykřikl jako první: „Proč by něco takového existovalo?!”

Jin Ling zuřil: „Ten Xue Yang je takový mrzký lump! Smrt je pro něj příliš lehké vykoupení! Kdyby tam byla Víla, přiměl bych ji, aby ho rozsápala k smrti!”

Wei WuXian byl celý vyděšený. Kdyby tam byla Víla, než by zemřel Xue Yang, on sám by zemřel děsem.

Chlapec, co A-Qing skrz štěrbinu ve dveřích složil poklonu, zadupal nohama. „Slečno A-Qing, ach, slečno A-Qing!”

Lan JingYi křičel ze všech nejvíc. Vypadal příšerně, ale tentokrát mu nikdo nepřipomněl, aby mluvit tišeji, neboť i Lan SiZhui měl oči zarudlé. Bylo štěstí, že ho Lan WangJi neumlčel. Lan JingYi uslzeně a obrečeně navrhl: „Měli bychom jít za pana kultivátora Xiao XingChena a slečnu A-Qing spálit nějaké peníze. Před rozcestím támhle je vesnice, ne? Koupíme tam nějaké věci a pomodlíme se za ně.”

Všichni souhlasili: „Ano, ano!”

Za řeči dorazili do vesnice. Lan JingYi a Lan SiZhui netrpělivě pelášili dovnitř a přinesli pár nahodilých vonných tyčinek, svící a papírových peněz. Přešli ke straně a z cihel a kamení postavili něco, co připomínalo pec. Chlapci si pak dřepli kolem a začali pálit papírové peníze a jak rozdmýchávali oheň, mumlali si.

Ani Wei WuXian nebyl v dobré náladě. Po cestě sem ani nijak moc nežertoval. Ale když viděl tohle, nakonec už to nedokázal déle snést. Otočil se na Lan WangJiho. „HanGuang-June, podívej se, co dělají lidem přímo před dveřmi. A ty jim v tom ani nebráníš.”

Lan WangJi odpověděl lhostejným tónem: „Můžeš je zastavit ty.”

Wei WuXian: „Dobrá. Ukázním ti je.”

A šel k nim. „To se mi jenom zdá? Všichni jste učedníci z významných sekt. Vaši rodiče a příbuzní vás museli naučit, že mrtví lidé nemohou dostat papírové peníze, ne? Proč by mrtví lidé chtěli peníze? Nemůžou je přijmout. A jste před něčími dveřmi. Pokud je budete pálit tady...”

Lan JingYi jej odmávl. „Kšá, kšá. Blokuješ vítr. Takhle to už nebude moct hořet. A není to tak, že jsi zemřel, tak jak víš, že mrtví lidé nemůžou dostat papírové peníze?”

S tváří pokrytou slzami a popelem se na něj obrátil jiný chlapec a souhlasil: „Správně. Jak to víš? Co když je vlastně můžou dostat?”

Wei WuXian zamumlal: „Jak to vím?”

Samozřejmě že to věděl!

Během těch zhruba deseti a něco let, co byl mrtvý, nedostal ani jeden list papírových peněz!

Lan JingYi mu do srdce zabodl další nůž. „A i kdybys je nemohl dostat, pravděpodobně by to bylo proto, že je pro tebe nikdo nespálil.”

Wei WuXian se sám sebe zeptal: Jak to? To jsem byl vážně takový břídil? To nebylo jediného člověka, co by pro mě spálil papírové peníze? Vážně jsem žádné nedostal, protože je nikdo nespálil?

Čím víc o tom přemýšlel, tím víc měl pocit, že to bylo nemožné. Otočil se a zašeptal Lan WangJimu: „HanGuang-June, pálil jsi pro mě papírové peníze? Aspoň jsi pro mě spálil papírové peníze, ne?”

Lan WangJi se po něm podíval. Shlédl, oprášil si popel, co mu přilnul dole k rukávu, a pak v tichosti zíral do dálky. Nedal mu v odpověď jediné slůvko.

Jak se Wei WuXian díval na jeho klidnou tvář, pomyslel si: Vážně?

Vážně nic nespálil?!

Najednou k nim přišel vesničan s lukem na zádech. Působil celkem naštvaně. „Proč to pálíte tady? Jste před mým domem. Jak neblahé!”

Tihle chlapci ještě nikdy nedělali nic takového a nevěděli, že bylo neblahé pálit papírové peníze před něčím domem. Všichni se omluvili. Lan SiZhui si honem otřel tvář. „Támhleto je váš dům?”

Vesničan: „Hej, spratku, jen se podívej, co to říkáš. Moje rodina tu je už tři generace. Jak to může být něco jiného než můj dům?”

Když Jin Ling zaslechl jeho tón, začal být okamžitě nešťastný a užuž chtěl vstát. „Jak se opovažuješ s námi takhle mluvit?”

Wei WuXian mu stiskl hlavu a znovu ho usadil.

Lan SiZhui pokračoval: „Teď to chápu. Promiňte, tou otázkou, na co jsem se zeptal, jsem nemyslel nic špatného. To jenom, že když jsme naposledy prošli kolem tohoto domu, viděli jsme jiného lovce. A proto jsme byli zmatení.”

Vesničana to zmátlo. „Jiného lovce? Co myslíte tím jiným lovcem?”

Ukázal jim tři prsty. „Tenhle dům se předával po tři generace. Jsem tu jenom já, žádní mí další bratři! Můj otec umřel už dávno a ani jsem se neoženil, ani nemluvě o tom, abych měl dítě. Kde by tu kruci byl další lovec?”

Lan JingYi: „Vážně tu byl!”

Také se postavil. „Měl na sobě spoustu oblečení a na hlavě velkou čapku. Seděl přímo na tvém dvorku a spravoval si luk a šípy, jako kdyby měl jít brzy lovit. Když jsme sem dorazili, dokonce jsme se ho zeptali na směr. To on nás navedl do města Yi!”

Vesničan vyplivl: „Nesmysl! Vážně jste ho viděli na mém dvorku? V této domácnosti nikdo takový není! Na místech jako město Yi by dokonce i duchové mohli lidi zmlátit. Navedl vás tam? To vás spíš chtěl zabít! To, co jste viděli, byl rozhodně duch!”

Několikrát si odplivl, aby zmírnil svůj hněv, pak potřásl hlavou a otočil se k odchodu. Chlapci akorát zírali jeden na druhého.

Lan JingYi stále protestoval: „Ale vážně seděl na tomto dvorku. Vážně si jasně vzpomínám, že...”

Wei WuXian řekl Lan WangJimu pár věci. Pak se otočil. „Teď to chápete? Někdo vás navedl do města Yi. Ten lovec, co vás tam nasměroval, nebyl žádný zdejší vesničan. Převlékl se tak, byl to člověk se zlými úmysly.”

Jin Ling: „Bylo to tak, že nás sem někdo vedl od toho incidentu s mrtvými kočkami? Všechny ty věci dělal ten falešný lovec?”

Wei WuXian: „S největší pravděpodobností.”

Lan SiZhui přemýšlel: „Proč vynaložil takové úsilí, aby nás zavedl do města Yi?”

Wei WuXian: „To stále nevíme. Ale po tomhle si dávejte pozor. Pokud znovu narazíte na takové podivné věci, nejděte jim po stopě sami. Nejdřív zkontaktujte svou sektu a spolupracujte s velkou skupinou lidí. Kdyby HanGuang-Jun náhodou nebyl ve městě Yi, možná byste dokonce zemřeli.”

Když si učedníci představili, co by se stalo, kdyby zůstali trčet ve městě Yi, mnoho z nich cítilo, jak jim vstávají vlasy na hlavě. Bez ohledu na to, jestli by je nakonec obklíčily skupiny mrtvol nebo jestli by čelili živému démoni Xue Yangovi, ta situace by byla naprosto strašlivá.

Jak kráčeli s učedníky, po chvíli, kdy už bylo nebe skoro tmavé, Lan WangJi a Wei WuXian konečně dorazili do města, kde zůstali pes a osel.

To město nebylo jen jasně osvětlené, ale také plné povídání lidí. Všichni učedníci vykřikli, že tohle se konečně zdálo jako místo, kde žili lidé.

Wei WuXian natáhl paže k oslovi a zakřičel: „Malé jablíčko!”

Malé jablíčko zahýkalo, jako kdyby bylo naštvané. Wei WuXian okamžitě zaslechl štěkání psa. Hned vběhl za Lan WangJiho. Víla k nim také přispěchala. Pes a osel stáli na opačných stranách a vrčeli na sebe.

Lan WangJi: „Dej ho na vodítko. Je čas jíst.”

Táhl Wei WuXiana, kterého měl téměř přilepeného k zádům, a kráčel k druhému patru. Následoval jej sluha. Jin Ling a ostatní je chtěli následovat, ale Lan WangJi se otočil a věnoval jim obtížně srozumitelný pohled.

Lan SiZhui okamžitě řekl ostatním: „Pokoje starších a juniorů by měly být oddělené. Můžeme zůstat na prvním podlaží.”

Lan WangJi kývl a pokračoval ve stoupání, tvář měl nezaujatou jako vždycky. Jin Ling váhavě stál na schodech, nebyl si jistý, jestli by měl jít nahoru nebo ne.

Wei WuXian se otočil a zašklebil se: „Dospělí a děti by měli být odděleně. Je nejlepší, když neuvidíte nějaké věci, co se dějí.”

Jin Lingovi zacukalo v ústech. „Kdo by to chtěl vidět!”

Lan WangJi řekl sluhovi, aby připravil jeden stůl dole pro skupinu učedníků a jednu soukromou místnost pro Wei WuXiana a jeho. Ti dva seděli naproti sobě.

Wei WuXian: „HanGuang-June, poslouchej mě. Nenech svou sektu vypořádat se s veškerými následky města Yi o samotě. Je to tak velké město. Pokud to tam vážně chceš urovnat, bude tě to stát spoustu v mnoha ohledech. Bude to celkem obtížné. Shuzhong stejně není pod správou sekty Lan z Gusu. Spočítej učedníky dole a zjisti, z jakých sekt pocházejí. Povolej k tomu i jejich sekty. Ty sekty by ti měly také pomoct.”

Lan WangJi: „Uvážím to.”

Wei WuXian: „Ano, prosím, uvaž to. Všichni rádi bojují o kořist a hází zodpovědnost jeden na druhého. Pokud teď tvoji sektu využijí, i kdyby to bylo pro jejich dobro, možná za to nebudou vděční nebo nepochopí, proč jsi to udělal. Pokud se to bude příliš opakovat, budou brát jako samozřejmost, že se tvoje sekta vždycky stará o takové věci. Takhle to na tomto světě chodí.”

Po odmlce pokračoval: „Ale když už o tom mluvíme, vážně jsou smolaři. Město Yi je příliš odlehlé a kolem nejsou žádné strážní věže. Jinak by dovnitř omylem nevtrhli Jin Ling, SiZhui a ostatní. A ani duše A-Qing a kultivátora Xiao XingChena by tam nezůstaly skryté tolik let.”

Kultivačních sekt, bez ohledu na to, jestli byly velké nebo malé, bylo jako hvězd na noční obloze. Většina se nacházela ve vzkvétajících městech, ke kterým byl praktický přístup, nebo na duchovním území s nádhernou scenérií. Ale sekty se zdráhaly zůstávat v jistých odlehlých oblastech. A dokonce i kultivátoři bez příslušnosti na ta místa zacházeli jen vzácně. A tak když takovou oblast postihly zlé bytostí, tamější obyvatelé obvykle trpěli v tichosti. Nikde nedokázali najít pomoc.

Když byl stále naživu předešlý vůdce sekty Jin z Lanlingu, Jin GuangShan, tuto záležitost už nadnesl Jin GuangYao. Ale stálo by to celé jmění a Jin GuangShan nebyl tím nápadem příliš nadšený. A také jelikož tehdy nebylo vůdcovství sekty Jin z Lanlingu tak mocné, nepohlíželo se na tuto záležitost jako na důležitou a nakonec se s tím nic neudělalo.

Poté, co Jin GuangYao oficiálně převzal postavení vůdce sekty a stal se Vůdčím kultivátorem, okamžitě svolal lidi a zdroje ze sekt a začal uskutečňovat své minulé cíle. Na začátku byly hlasy opozice ohlušující. Hodně lidí mělo podezření, že toho sekta Jin z Lanlingu využila pro vlastní zisk a že si tím nacpali vlastní kapsy. Jin GuangYao s úsměvem na rtech vytrval pět let. Během těch let se spojil, ale také rozkmotřil s mnoha lidmi. Využil jak jemných, tak násilných metod a udělal všechno, co mohl, a konečně dokončil to, co si přál. Bylo postaveno více než 1.200 „strážních věží”.

Tyto „strážní věže” byly rozeseté po odlehlejších místech. Každá byla přidělena učedníkům z konkrétních sekt. Pokud došlo k něčemu divnému, okamžitě začali jednat. Když se s tou záležitostí nedokázali vypořádat, vyslali zprávu ostatním sektám nebo samostatným kultivátorům o pomoc. I kdyby kultivátoři, co přišli, chtěli něco na oplátku a místní byli příliš chudí, aby jim něco dali, stačily na to peníze, co sekta Jin z Lanlingu nahromadila během každého roku.

Ke všemu tomu došlo po smrti Patriarchy z YiLingu. Wei WuXian se o těchto výhodách a nevýhodách doslechl od Lan WangJiho, až když během svého putování prošli kolem pár strážních věží. Povídalo se, že se Kapří věž připravovala postavit další várku strážních věží, takže se jejich počet zvýší na tři tisíce a pokryjí větší oblast. Ačkoli poté, co postavili první strážní věže, se jim díky jejich značným účinkům dostalo rozsáhlého souhlasu, hlasy podezření a výsměchu také nikdy neustaly. Až na to přijde, kultivační svět to určitě znovu uvrhne do chaosu.

Zanedlouho poté dorazilo jídlo i alkohol. Wei WuXian se podíval po stole, předstíral, jako kdyby to nebylo záměrně. Skoro všechny chody byly pokryté rudou. Soustředil se na Lan WangJiho hůlky a všiml si, že z větší části jedl z jemnějších chodů, jen zřídka z těch jasně rudých. A i když si sousto dal, jeho výraz zůstal naprosto stejný. Wei WuXian cítil, jak se mu sevřelo srdce.

Lan WangJi si všiml jeho pohledu a zeptal se: „Co se děje?”

Wei WuXian si pomalu nalil šálek alkoholu. „Chci se s někým napít.”
--------------------------------------------


~ A tohle byl závěr epizody z města Yi a Xue Yangem. Jestli jsem si to správně vyložila, tak Xue Yang byl vlastně do Xiao XingChena (zvráceně) zamilovaný a Chang Pinga zabil proto, že XXC urazil... Takovému člověku by svědčil termín yandere, ne? ~

~ Interakce mezi Wei WuXianem a mladými učedníky je vždycky tak legrační. Akorát teďkom to jsou určitě body pro učedníky. Chudák WuXian nedostal žádné zádušní peníze, protože Lan WangJimu nikdo neukázal, jak se to dělá! ~

~ Příští kapitola bude na odlehčení. A jak poslední věta napovídá, bude opilá. ~




Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>