JAB1 - kapitola 6

Kapitola 6

Ukázalo se, že líbání nebyla jen jednorázová záležitost. Zdálo se, že si Rutledge myslel, že když to dělal jednou, měl právo strčit Shawnovi jazyk do pusy, kdykoli se mu zachtělo – a zdálo se, že se mu zachtělo velmi často.

V důsledku čehož Shawn trávil příšerně mnoho času Rutledgeovi na klíně s Rutledgeovým jazykem v puse a Rutledgeovou rukou na zadnici. Z toho posledního byl trochu nervózní, ale nezdálo se, že by Rutledge chtěl něco dalšího. Shawna napadlo, že si prostě nemohl pomoct, takže z toho nevyšiloval.

Obvykle mu po zhruba deseti minutách intenzivního líbání Rutledge rozkázal, aby ho vykouřil, ale dneska si dával na čas, líbal ho pořád dokola a naprosto oplzle, až Shawn jen stěží popadal dech. Ten známý pocit, že je naprosto přemožený, byl zpět a Shawn zjistil, že lapal po dechu a vydával ze sebe tlumené zvuky – ani si nebyl jistý proč. Bylo to prostě příliš. Nebyl si jistý, jestli se mu ten pocit – ten pocit, že je naprosto uchvácený – líbil nebo jestli ho nenáviděl.

Rutledge konečně polibek ukončil, ale místo toho, aby mu prostě rozkázal, aby ho vykouřil jako obvykle, začal Shawna líbat od krku dolů.

„Eer, jsem si celkem jistej, že tohle nebylo součástí dohody,” řekl Shawn.

Rutledge ho samozřejmě ignoroval.

Shawn protočil očima. Od té doby, co celá tahle věc začala, zjistil, že Rutledge se ve třídě vlastně ovládal a neprojevoval rozsah své... osobnosti. Když byli o samotě, Rutledge se neostýchal: byl naprosto despotický. Všechno se muselo dělat tak, jak chtěl Rutledge.

Shawna vytrhlo z myšlenek, když ucítil, jak mu Rutledgeovy velké ruce vklouzly pod tričko a laskaly mu holá záda.

„Tady celkem překračuješ hranice, chlape,” zamumlal Shawn, i když kdyby byl k sobě upřímný, nijak moc mu nevadila Rutledgeova snaha o dotyk. Přemýšlel, jestli by mu to mělo vadit.

Nebylo to poprvé, co Shawna napadlo, že ani zdaleka nebyl celou věcí tak vyděšený, jak by měl být. Ale zase měl penis toho chlápka v puse každý den. Tohle nic nebylo.

Rutledge mu dál agresivně okusoval krk. „Vytáhni mě a udělej mě.”

Než to Shawn mohl udělat, Rutledgeův telefon začal na stole vibrovat.

Rutledge se zaťatými zuby zaklel, zvedl hlavu od Shawnova krku a natáhl se pro svůj telefon.

„Ano?” odsekl, aniž by se podíval, kdo volal.

Shawn se zájmem sledoval, jak se Rutledgeova tvář proměnila na kamennou masku. Evidentně se mu nelíbilo, co mu volající říkal, protože jeho hlas zhrubl. „Nemám zájem, Vivian.” Odmlka. „Nezajímá mě, co chce. Šetři dechem. Nepřijdu.”

To v Shawnovi vzbudilo zvědavost a nahnul se blíž k telefonu, jak se snažil zachytit, co říkala.

„...otec je velmi nemocný, Dereku,” řekla ta žena – Vivian. „Přísahám, že ti nelžu. On by to nikdy nepřiznal, ale vím, že tě chce vidět, než—než... Prosím. Kvůli mně.”

Rutledge zaťal čelist. „Nehodlám dělat, co chce. Nevezmu si tu hloupou holku.”

„Amanda je hodná mladá žena,” řekla Vivian. „Ano, její otec je přítel našeho otce, ale ona není její otec. Je laskavá a—”

„Vivian,” přerušil ji Rutledge a zahlížel přitom na svůj stůl. „Na něco zapomínáš. Já nejsem na ženský. A i kdybych byl, nikdy bych se neoženil s ženou, co mi vybral.”

Vivian si povzdechla. „Jen přijď tenhle víkend domů. To je to jediné, o co tě žádám.”

Rutledge si stiskl kořen nosu. „Fajn,” vyplivl. Drze položil a pustil telefon na stůl.

„Tvoje sestra?” řekl Shawn. Došlo mu, že Rutledge už neměl náladu na sex, a tak chtěl sklouznout z jeho klínu, ale Rutledge ho popadl a trhl s ním k polibku.

Ten polibek byl krutý, tvrdý a trestající. Skončil stejně rychle jako začal.

Rutledge ho popadl za bradu a zíral na něj, hněv z něj sálal ve vlnách. „Doprovodíš mě.”

Shawn se uchechtl. „Já? Díky za informaci.”

„Zaplatím ti,” řekl Rutledge, aniž by ho to vyvedlo z míry. „Další tři tisíce za víkend.”

Shawn na něj zíral. „To nemůžeš myslet vážně. Jsi ochotný mi zaplatit tři tácy jen proto, abys naštval svýho tátu?”

Kvůli tomu pohledu, co mu Rutledge věnoval, by sebou před pár týdny trhl. „To není tvoje věc.” Podíval se na svoje hodinky. „Jsou skoro dvě. Jdi domů a zabal si na víkend. Za dvě hodiny tě vyzvednu.”

Shawn položil Rutledgeovi ruce na ramena. „Ha, počkej. Já nikam nejedu. Myslím to vážně. Nemůžu.”

Rutledge po něm střelil podrážděným pohledem. „Proč ne?”

Shawn váhal. „Mám dvě mladší sestry. Jsou jim jenom čtyři. Nemůžu je tu celý víkend nechat. Nikoho jiného nemají.”

Rutledge měl na tváři výraz, který Shawn nedokázal přečíst. „Najdi jim paní na hlídání. Zaplatím.”

Shawn na něj protočil oči a seskočil z jeho klína. „To je tvoje odpověď na všechno? Nemůžeš si všechno koupit, víš? Nehodlám děti nechat s někým, koho neznají. Jejich paní na hlídání má na víkend volno.”

Rutledge si povzdechl, trochu nakrčil obočí, jak mu přes rty přeběhlo zamračení. „Fajn. Vezmi ty fakany s sebou.”

Shawn se zarazil, než se otočil zpět na něj. „Nemyslím si, že to je dobrý nápad. Kolem cizích jsou nervózní a ty... no, ty jsi ty.”

Rutledgeovi na tváři se objevil suchý úšklebek. „Navzdory oblíbenému názoru si nedávám děti k snídani.” Vstal a šel k Shawnovi. „Jedeš se mnou,” řekl a zastavil se před ním. „Nezajímá mě, co uděláš s dětmi, ale ty jedeš se mnou.”

Než mohl Shawn cokoli říct, Rutledge ho popadl za límec a vtáhl ho do polibku.

Za pár minut ho Rutledge konečně nechal se nadechnout a Shawna rozrušilo, když zjistil, že měl prsty zaťaté v Rutledgeově košili.

„Jasně,” řekl tak nějak omámeně a zamrkal.

Rutledge ho postrčil ke dveřím. „Vyzvednu tě za dvě hodiny. Adresu znám.”

„Jasně,” řekl Shawn znovu a odešel. Cítil se víc než jen trochu zmatený a vyděšený.
--------------------------------------------

~ No, a kdybyste se Shawna teď zeptali, pořád by tvrdil, že "není teplej"... ~



Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>