LMW - kapitola 113

Kapitola 113 – Neúspěšné vyjednávání

Jakmile vstoupili do Věže Sedm Hvězd, živá diskuze v hlavním sále okamžitě utichla.

Na Ling Xiaa a You XiaoMoa se jeden po druhém upřeli údivné pohledy. Ačkoli od konce aukce neuplynula ani půl hodina, novina o nich a o muži v černé róbě se už roznesla po městě HunJi.

Dvě super velké neznámé ukradly dva závěrečné poklady v aukci. Toto téma byla hitovka. You XiaoMoa samozřejmě přehlédli a všichni se upřeli na Ling Xiaa. Tento pohledný muž, vznešený jako princ od hlavy až k patě – nikdo nedokázal říct, ke které síle patřil.

Ling Xiao těm divným pohledům nevěnoval žádnou pozornost. Našel si v hlavním sále prázdný stůl a posadil se.

Malý sluha You XiaoMo jej přirozeně následoval. Ale nevěděl, že vedoucí a číšník, co jej zahlédli, najednou změnili výraz. Okamžitě si vzpomněli na tu nepříjemnou zkušenost. Tenhle spratek tu byl vlastně znovu.

„Pane vedoucí, co budeme dělat? Zase je tu tento člověk!” Číšník byl celý sklíčený. Měl z You XiaoMoa mnohem hlubší dojem než vedoucí, protože je měl předešlou noc na starost. Za pár krátkých hodin ho volali nahoru a dolu pětkrát nebo šestkrát. Tehdy ho vedoucí, co nevěděl, co se děje, skoro proklel k smrti.

Vrásčitá tvář vedoucího se zachvěla. Zašklebil se a řekl: „Tentokrát se nemusíš bát. Aukce už skončila. Pokud tu chtějí dál zůstat, budou si muset zaplatit za pokoj a jídlo.”

„Správně!” Číšník se okamžitě zotavil. „Tak co teď budeme dělat? Zdálo se, že je král jedlíků.”

Vedoucí se okamžitě začal ďábelsky smát. „Je dobře, že je král jedlíků. Brzy by si měl objednat spoustu jídla. Rychle jdi za nimi. Čím víc jídla si objednají, tím víc vyděláme.”

„Pane vedoucí, jsi tak moudrý!” Číšník mu okamžitě ukázal palce nahoru. „Hned za nimi jdu.”

A tak se vedoucí, co se považoval za moudrého, a číšník už konečně dál nemračili s protaženými tvářemi. Obzvláště číšník. Vzal z pultu čajovou konvičku a nadšeně šel k You XiaoMově stolu. Na tváři měl výraz, co říkal: „Dneska tě vycucám do sucha.”

„Mí dva hosté, co byste si dneska dali k jídlu?” Číšník jim nadšeně nalil čaj.

Po několika hodinách hladovění v aukční síni You XiaoMo kurážně řekl: „Dej mi nejdražší a nejlepší jídla ve vašem hotelu.”

To bylo samozřejmě na základě jeho nově nalezeného bohatství.

Číšník se rozzářil neskrývanou radostí. „Můj host má dobrý vkus. Nejdražšími a nejlepšími jídly našeho hotelu Sedm Hvězd jsou Oblačná kachna nebeského pokladu, Osm nesmrtelných křižujících moře a Ryba dračí brány. Můžu se zeptat, kolik porcí budete chtít od každého?”

Vedoucí měl pravdu.

„Jednu!” You XiaoMo zvedl jeden prst.

Číšníkův veselý úsměv okamžitě ztuhl. Koktavě se zeptal: „Drahý hoste, můžete to ještě jednou zopakovat, kolik porcí chcete?”

„Jednu od každého. Pokud tu bude moc, nedokážeme to sníst.”

Jak mohl You XiaoMo vědět, co v duchu intrikařil? Už dávno zapomněl, jaký dojem udělal na číšníka a vedoucího. Teď už byl člověk s miliony a na tu malou, malichernou zlodějinu už zapomněl. Pokud by počkali na den, kdy bude zase chudý, možná o tom znovu popřemýšlí.

Číšníkovi se chtělo brečet. Ta tři jídla, i když byla nejdražší a nejlepší v celém jejich hotelu, stejně se na nich vydělalo jen pár zlatých. A copak tento člověk nebyl král jedlíků? Tři chody, tak malé množství, vážně ho to uspokojí?

Číšník, kterému se dostalo těžké rány, se vrátil k pultu a zašeptal to vedoucímu. Výraz vedoucího se změnil, takže se shodoval s tím číšníkovým, a často se po You XiaoMovi díval plný nenávisti.

Bez ohledu na to, jak nevšímavý You XiaoMo byl, stejně bylo nemožné, aby si nevšiml, že na něj někdo neustále zahlížel. Nemohl si pomoct a cítil se zmateně. „Seniore Lingu, proč na mě ten vedoucí pořád zírá?”

Ling Xiao si nemohl pomoct a na jeho pohledné tváři se mu objevil úsměv. Ten dotyčný člověk na to už zapomněl, ale on ne. Od té chvíle, co k nim číšník vzrušeně přišel, už to odhadl. Zacukalo mu v koutcích úst. „Pravděpodobně si myslel, že jsi velmi pohledný.”

You XiaoMo se začervenal. Po chvilce se tiše zeptal: „Vážně?”

Ling Xiaovi přišel jeho potají potěšený tón velmi roztomilý, skoro kvůli tomu vybuchl smíchy. Tomuhle člověku se vždycky podařilo ho takhle pobavit. Zabíjel ho bujarostí.

„Samozřejmě... vážně.”

You XiaoMoa to potěšilo, vůbec si nebyl vědom, že ho oklamali, protože tohle bylo poprvé, kdy někoho slyšel říkat, že je pohledný.

Od chvíle, kdy spatřil svůj odraz v zrcadle, si nemyslel, že by byl pohledný. Jelikož jeho nynější tvář byla zhruba stejná jako v předešlém světě, obě dvě spadaly do průměrné kategorie. Jeho tvář nebyla nijak zvlášť skvělá nebo nějak zvlášť pohledná, ale také nebyla nijak zvlášť nenápadná. Nanejvýš se dal považovat za okouzlujícího.

Ling Xiao se obával, že by vážně propukl smíchy, a tak rychle odvrátil zrak od jeho tváře.

V této chvíli se ze schodiště z druhého patra najednou ozvaly kroky. Všichni se podívali na zdroj toho zvuku. Do zorného pole se jim najednou dostala postava v rudém. Vlastně to byla svůdnice ze sekty XiaoYao, Mu Yao. Bylo nečekané, že stále ještě neodjela a pořád zůstávala ve Věži Sedm Hvězd. Pár mazaných lidí mělo najednou pocit, že brzy dojde k nějakému dramatu.

Zatímco se na Mu Yao upíraly pohledy všech, zlehka přišla k Ling Xiaovu stolu.

You XiaoMo zvedl hlavu a spatřil před sebou stát celkem povědomou nádhernou ženu. Za tou nádhernou ženou byl vážně vyhlížející starý muž. Nemohl si pomoct a na chvilku ztuhl, než našel hlas: „Ty... děje se něco?”

„Doufám, že vám nevadí, že si k vám přisedneme?” Mu Yao se mírně usmála. Ačkoli její usmívající se tvář nebyla rozzářená ani zářivá, pořád to byl pocit, jako kdyby se k brokátu přidaly květiny. Její už tak nádherná tvář byla najednou ještě oslnivější.

Nikdo nečekal, až You XiaoMo promluví, a všude kolem bylo slyšet lapání po dechu.

Svůdnice sekty XiaoYao byla dobře známá a zdálo se, že skoro všichni zde usazení ji poznali. Jelikož ji poznali, nikdy ji neviděli se na nikoho tak sladce usmívat. A stačil jim jeden pohled, aby věděli, že měla něco za lubem.

You XiaoMo se obezřetně podíval po Ling Xiaovi. Tohle byla zdrženlivá slečna a ještě k tomu nádherná. Ačkoli chtěl říct, že mu to nevadilo, vzpomněl si, jak byl Ling Xiao včera strašlivý, když řekl něco takového. Takže se toho dneska neodvážil. Slečna byla vskutku vzácnost, ale jeho život byl vzácnější.

Jak o tom You XiaoMo takhle přemýšlel, naschvál si odkašlal a omluvně se podíval po Mu Yao. „Promiň, ale byli bychom radši, kdybyste si nepřisedávali.”

Úsměv na Mu Yaoině nádherné tváři se skoro zhroutil. Už tak byla velká čest, že by s nimi tato mladá dáma obdařená velkou krásou seděla u jednoho stolu, a oni se vlastně odvážili říct, že by byli radši, kdyby si nepřisedávala? Tohle všechno samozřejmě řekla jenom v duchu. Kdyby nebylo toho, že měla postranní úmysly, už dávno by převrhla stůl. Ale když viděla, že cesta oklikou neuspěla, také neměla v úmyslu v té šarádě pokračovat. Vrhla se do toho přímo po hlavě a řekla: „Chci s vámi dvěma něco prodiskutovat.”

Staršímu Yunovi za ní zacukalo v koutku. Věděl, že mladá slečna měla co nevidět bouchnout.

You XiaoMoa to překvapilo. Copak sem ta zdrženlivá dáma nepřišla jíst? „Nezdá se, že bychom tě znali.”

Mu Yao se usmála, zatímco řekla: „No, teď mě znáte.”

You XiaoMo vážně nedokázal pochopit, co s nimi chtěla tato zdrženlivá dáma prodiskutovat. Navíc měl pocit, že diskutovat by měl Ling Xiao, takže se okamžitě významně podíval na Ling Xiaa.

Ling Xiao jeho signál přijal, to pobavení v jeho očích bylo ještě nápadnější. Malátně přimhouřil oči a řekl vřele a přátelsky: „Vím, o čem chceš diskutovat, ale je mi to líto. Víc nemáme.”

Mu Yao otevřela a zavřela ústa, nějakou dobu nebyla schopná utrousit jediné slovo.

Tento muž byl vážně přímý. Nejenom že se do toho vrhl přímo po hlavě, ale byl také nesmírně otevřený. Ačkoli vážně neměla příliš velkou naději, byla trochu nešťastná, že ji odmítli takhle přímo. Kdyby kvůli těm slovům vážně odešla, nebyla by hodna svého titulu svůdkyně.

„Jaké podmínky máte? Prosím, mluvte,” řekla Mu Yao pomalu, jak stáhla svůj pomalu vzrůstající hněv.

You XiaoMo si ji znovu prohlédl od hlavy až k patě. Zdálo se, že tato zdrženlivá slečna nerozuměla lidské řeči.

Zdálo se, že Ling Xiao to čekal a řekl: „Slečno, není to tak, že bychom nechtěli prodat. Už žádnou nemáme.”

Ačkoli to dál zdůrazňoval, Mu Yao mu nevěřila. Vzácné věci jako duchovní tekutina, kdo by si nenechal trochu stranou pro sebe na špatný den? Takže jeho slovům vůbec nevěřila.

„Tohle by mělo být poprvé, co jste ve městě HunJi?” Mu Yao se rozhlédla kolem a pak ztišila hlas. „Dneska jste v aukci porazili sektu JiLe a klan XueSha. Vzali jste si démonické vejce, o které soupeřili. Podle toho, jak se obvykle chovají, vás rozhodně nenechají jen tak. Pokud jste ochotní dát mi flakón duchovní tekutiny... pokud tolik nemáte, bude stačit půl flakónu, sekta XiaoYao vám může zaručit, že z města HunJi odjedete v bezpečí. Co vy na to?”

Ling Xiao nezareagoval, zatímco You XiaoMo úlekem trochu nadskočil.

Podle toho, co říkala, měla sekta JiLe a klan XueSha v plánu proti nim zakročit, až budou odjíždět z města HunJi. Ať to mělo být něco velkého nebo malého, pokud se s tím chtěli vypořádat, byli na to jenom dva. Ale přesněji řečeno vlastně jenom jeden.

„Seniore Lingu...” You XiaoMo se podíval na Ling Xiaa.

Ling Xiao položil čajový šálek, s kterým si hrál. S nečitelným úsměvem se podíval přímo na Mu Yao. „Tvá nabídka je velmi dojemná. Ale už jsem řekl, že už vážně nemáme žádnou duchovní tekutinu. I kdybys to řekla ještě nádhernějšími slovy, stejně žádnou nepředložíme. Tak proč nás pořád otravuješ?”

Mu Yaoin výraz potemněl. Snažila se to říct každým možný způsobem. Ale nečekala, že ti dva lidé stejně odmítnou přípitek, jen aby se napili trestu.

Už se na ně neusmívala srdečně, se sbalenými pěstmi vstala a řekla: „Jelikož je to takhle, přeju vám oběma hodně štěstí. Ale pokud vás okradou, jen co vyjedete z městských bran, bude příliš pozdě toho litovat!”

Jak to řekla, pohodila hlavou a odešla. Starší Yun se významně podíval po Ling Xiaovi a You XiaoMovi, než odešel v jejích stopách.
--------------------------------------------



Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>