GDC - kapitola 39 (2)

Když Wei WuXian viděl Xue Yangovu schopnost změnit se během zlomku vteřiny z nemilosrdného na láskyplného, opravdu se o ty dva slepé, skutečného i falešnou, v místnosti obával. Ale obzvláště o A-Qing. Ona všechno viděla. Pokud na to Xue Yang přijde, rozhodně zemře, aby zabránil prozrazení svého tajemství. Ačkoli věděl, že A-Qing stejně nakonec pravděpodobně zemřela Xue Yangovou rukou, stejně se cítil nervózně, protože si projde tou samou zkušeností.

Najednou si všiml, že Xue Yang Xiao XingChenovi nenápadně bránil, aby se dotkl jeho levé ruky. Když se podíval pozorněji, zjistil, že Xue Yang měl na levé ruce uťatý malíček. Podle toho uťatého místa bylo vidět, že to nebylo nové zranění. Tehdy Xiao XingChen rozhodně věděl, že Xue Yang měl jenom devět prstů. Takže proto měl Xue Yang na levé ruce černou rukavici, když to hrál.

Xiao XingChen byl celkem oddaný jeho pomoci.

Když na jeho zranění nanesl léčivo, nevšedně úhledně ho ovázal. „Hotovo, ale bude lepší, když se nebudeš hýbat nebo si zase pohneš kostmi.”

Xue Yang se už ujistil, že byl Xiao XingChen tak důvěřivý, že ho nepoznal. Ačkoli byl pokrytý krví a v obklopení dalšího nepořádku, na tváři se mu znovu objevil lenivý úsměv: „Pane kultivátore, takže se nehodláš zeptat, kdo jsem? Proč jsem tak těžce raněný?”

Kdyby byl na jeho místě někdo jiný, opatrně by se vyhnul tématu, aby neodhalil podrobnosti, co by odhalily jeho totožnost. On naopak naschvál udělal pravý opak. Xiao XingChen se otočil, aby vyčistil lékařské náčiní a obvazy, a tiše odpověděl: „Pokud to neřekneš, proč bych se měl ptát? Já jsem tě jen náhodou viděl a rozhodl se pomoct. Stejně to pro mě není nic složitého. Až se tvoje zranění zahojí, půjdeme si každý svou cestou. Kdybych byl na tvém místě, také bych měl spoustu věcí, na které bych nechtěl, aby se druzí ptali.”

Wei WuXian to okomentoval: 'I kdyby se Xiao XingChen zeptal, ten malý delikvent by si pravděpodobně vymyslel nějaké souvislé vysvětlení a oklamal ho.'

Bylo přirozené, že lidé měli komplikovanou minulost. Xiao XingChen se přílišnému tázání vyhnul z úcty. A přesto bylo pro Xue Yanga příhodné tuto jeho úctu využít. Wei WuXian si byl jistý, že si Xue Yang nejenom nechá všechna svá zranění vyléčit Xiao XingChenem, ale až se uzdraví, rozhodně je nenechá jít svou vlastní cestou.

Xue Yang odpočíval v ložnici strážce domu rakví, zatímco Xiao XingChen šel do hlavní síně. Otevřel novou rakev, sebral ze země slámu a v tlusté vrstvě ji rozložil na dně rakve. Otočil se na A-Qing. „Ten člověk uvnitř je zraněný, tak mu necháme postel. Nevadilo by ti vystačit si s tímhle? Dal jsem na dno slámu, takže by tam nemělo být moc chladno.”

A-Qing se toulala po ulicích od dětství. Jelikož žila spolu s větrem a hladem, nebylo nikde, kde by nespala. Nonšalantně odpověděla: „Vůbec ne. Stačí, že mám kde spát. Nebude tu zima. Už si kvůli mně plášť nesundávej.”

Xiao XingChen ji pohladil po vlasech. S mečem i žíňovou metlou na zádech vyšel znovu ven. Aby jí zajistil bezpečí, nikdy jí nedovolil, aby jej následovala na noční lovy. Když se A-Qing vyškrábala do rakve a chvilku v ní ležela, zaslechla, jak na ni Xue Yang volá z druhé místnosti: „Malá Slepá, pojď sem.”

A-Qing vystrčila hlavu: „Co?”

Xue Yang: „Chceš bonbon?”

Špička A-Qinžina jazyku byla nakyslá, jako kdyby vážně chtěla bonbon. Navzdory tomu stejně odmítla. „Nesním ho. Nepůjdu.”

Xue Yang jí sladce pohrozil: „Jsi si jistá, že si nedáš? Příliš se bojíš, abys přišla? Ale myslela sis, že se vážně nemůžu pohnout? Že když nepřijdeš, že nepůjdu za tebou a nenajdu tě?”

Když A-Qing poslouchala ten podivný tón jeho slov, zachvěla se. Představila si, že se najednou nad rakví objevil záludný úšklebek, a měla pocit, že to bylo ještě děsivější. Po chvíli váhání konečně vzala svou hůl a pomalu si proťukávala cestu ke dveřím do místnosti. Než mohla promluvit, letěl k ní malý předmět.

Wei WuXian se tomu chtěl instinktivně vyhnout, bál se, že to byl nějaký druh zbraně. Samozřejmě toto tělo nedokázal ovládat. Okamžitě poté si to konečně uvědomil: Je to past!

Xue Yang A-Qing zkoušel— pokud byla vážně slepá, nebyla by schopná se tomu vyhnout!

A-Qing byla jak chápavá, tak také každý den předstírala, že je slepá, takže se tomu vůbec nevyhnula. Jak viděla, že se ten předmět řítí k ní, ani nemrkla. Místo toho dovolila, aby ji to zasáhlo do hrudi, pak odskočila vzad a supěla: „Hej! Co jsi po mě hodil?”

Jelikož A-Qing zkouškou prošla, Xue Yang odpověděl: „Bonbon, pro tebe. Zapomněl jsem, že jsi slepá a že ho nemůžeš chytit. Dopadl ti k nohám.”

A-Qing si odfrkla a dřepla si. Šátrala kolem, jako kdyby byla vážně slepá, až našla bonbon. Něco takového ještě nikdy nejedla. Nasucho polkla, otřela bonbon, dala si ho do úst a vesele ho kousala zuby. Xue Yang ležel na boku, jednou rukou si podpíral bradu a zeptal se: „Je to dobré, Malá Slepá?”

A-Qing: „Mám jméno. Nejmenuju se Malá Slepá.”

Xue Yang: „Neřekla jsi mi svoje jméno, takže ti můžu říkat jenom takhle.”

A-Qing své jméno říkala jenom lidem, co na ni byli hodní, ale nelíbilo se jí, jak to Xue Yang řekl, a tak mu to řekla. „Poslouchej. Moje jméno je A-Qing. Neříkej mi pořád dokola Malá Slepá!”

Poté, co to řekla, měla pocit, že měla hlas tak nějak drsný. Obávala se, že by toho člověka naštvala, a tak okamžitě načala nové téma: „Jsi tak divný člověk. Jsi celý od krve a takhle zraněný, ale máš s sebou bonbon.”

Xue Yang se zašklebil. „Když jsem byl malý, vážně jsem měl bonbony rád, ale za žádnou cenu jsem se k nim nemohl dostat a mohl jsem se akorát dívat, jak je lidi jí. Takže jsem si vždycky myslel, že pokud budu jednoho dne bohatší, že si budu s sebou nosit nekonečnou zásobu bonbonů.”

A-Qing zrovna dojedla bonbon, co jí dal. Olízla si rty, chtěla víc. Její touha po sladkém převážila její strach z člověka před sebou. „Takže máš víc?”

Xue Yang se zasmál. „Samozřejmě. Pokud přijdeš sem, dám ti další.”

A-Qing se postavila a s bambusovou holí k němu přišla. A přesto když byla napůl cesty k němu, Xue Yang se na ni začal strašidelně dívat, jeho úsměv se nezměnil. Bez nejmenšího zvuku z rukávu vytáhl naostřený meč.

Byl to Jiangzai.

Namířil hrotem meče k A-Qing. Pokud by postoupila jen o pár dalších kroků kupředu, nabodla by se na meč. Ale kdyby A-Qing i na tu nejmenší chvilku zaváhala, odhalilo by to skutečnost, že vlastně nebyla slepá!

Jelikož Wei WuXian sdílel A-Qinžiny smysly, také cítil, jak se mu zvedaly vlasy na hlavě. Navzdory tomu mladá dívka statečně hledala svou cestu kupředu, poklidně a obyčejně. Když byl hrot meče ani ne centimetr od jejího břicha, Xue Yang ho odvrátil a vložil zpět do rukávu. Místo toho vytáhl dva bonbony, jeden dal A-Qing a druhý si sám hodil do úst.

Zeptal se: „A-Qing, kam se poděl ten tvůj pan kultivátor, takhle uprostřed noci?”

A-Qing cucala a žvýkala bonbon. „Myslím, že šel na lov.”

Xue Yang se zahihňal: „Na lov? Spíš na noční lov.”

A-Qing: „Ach, vážně? To je více méně stejné. Jaký je v tom rozdíl? Prostě pomáhá ostatním bojovat s duchy a zvířaty, aniž by mu za to platili.”

Wei WuXiana opravdu udivilo, jak byla chytrá.

Nebylo to tak, že si A-Qing nepamatovala, co jí Xiao XingChen řekl. Vlastně si to pamatovala lépe, než kdo jiný. Řekla to „noční lov” špatně naschvál. Jelikož ji Xue Yang opravil, svým způsobem potvrdil, že byl také kultivátor. Xue Yangova zkouška selhala a místo toho ho zkoušela ona. Ta dívka byla jen takhle mladá, a přesto už měla takovou taktiku.

Ačkoli Xue Yang vyhlížel pohrdlivě, jeho hlas zněl zmateně: „Už je slepý. Jak může jít na noční lov?”

A-Qing zuřila: „Už jsi zase v tom. Co je špatného na slepotě? I když je pan kultivátor slepý, stejně je vážně skvělý. Jeho meč je jako svištění sem a svištění tam. Jedním slovem: rychlý.”

Jak tam poskakovala, Xue Yang se najednou zeptal: „Nevidíš, tak jak víš, že je jeho meč rychlý?”

Protivník byl rychlý, ale její obrana byla rychlejší. A-Qing odpověděla rozzuřeným hlasem: „Je rychlý protože to říkám. Meč pana kultivátora musí být rychlý! Je pravda, že nevidím, ale copak nemůžu poslouchat? Co se tu jen snažíš říct? To diskriminuješ slepé lidi jako my?”

Chovala se přesně jako naivní dívka, co se vychloubala člověkem, kterého obdivovala. Znělo to tak přirozeně, jak jen mohlo.

Když teď prošla všemi jeho třemi zkouškami, Xue Yangův výraz se konečně uvolnil. Bylo pravděpodobné, že konečně uvěřil, že je A-Qing opravdu slepá.

Ale naopak A-Qing začala být vůči Xue Yangovi nesmírně ostražitá.

Druhého dne Xiao XingChen našel nějaké jídlo, slámu a došky na opravu střechy. Jakmile vešel dovnitř, A-Qing ho zase potají odtáhla ven. Šeptala o tom, jak byl tento člověk podezřelý a jak soudě podle toho, jak před ním měl tajemství, i když byli oba kultivátoři, rozhodně nebyl dobrý člověk. Bohužel si myslela, že ten uťatý malíček byla jenom maličkost, a tak se nezmínila o té nejosudnější charakteristice.

Xiao XingChen ji začal konejšit: „Už jsi od něj snědla bonbon, takže bys ho měla přestat odhánět. Samozřejmě že půjde, až se jeho zranění zahojí. Nikdo by nebyl ochotný s námi zůstat v tomto domě rakví.”

To byla vskutku pravda. V takové chatrči byla jenom jedna postel. Měli štěstí, že nefoukal vítr a nepršelo, jinak by střecha byla velký problém. Nikdo by tu nechtěl žít.

Zrovna když A-Qing chtěla pokračovat ve svých stížnostech na Xue Yanga, ozval se za nimi hlas jistého člověka: „To mluvíte o mě?”

K A-Qinžině překvapení znovu slezl z postele. Ale vůbec se nebála, že na ni přišel. „Mluvíme o tobě? Nelichoť si!” Vzala svou bambusovou hůl a vešla dovnitř. Proplížila se za okno a dál je odposlouchávala.

Před domem rakví se Xiao XingChen otočil na Xue Yanga. „Tvoje zranění se ještě nezahojila a už se tady procházíš. Jsi si jistý, že budeš v pořádku?”

Xue Yang: „Uzdravím se rychleji, když budu chodit. A není to tak, že bych měl obě nohy zlomené nebo tak nějak. Na takové zranění jsem zvyklý. Vyrostl jsem s výprasky od ostatních.”

Zdálo se, že Xiao XingChen nevěděl, co na to říct, jestli ho měl utěšovat nebo to brát jako žert. Po odmlce odpověděl: „Ach...”

Xue Yang pokračoval: „Kultivátore, ty věci, co jsi sem přinesl, budou na opravu střechy?”

Xiao XingChen: „Ano. S největší pravděpodobností tu dočasně zůstanu. Děravá střecha nebude k dobru A-Qing nebo tvým zranění.”

Xue Yang: „Mám pomoct?”

Xiao XingChen mu poděkoval: „To zvládnu.”

Xue Yang: „Kultivátore, víš, jak na to?”

Xiao XingChen se zasmál a potřásl hlavou. „Promiň, ale ještě nikdy jsem takovou věc nezkoušel.”

A tak ti dva začali společně spravovat střechu. Jeden z nich pracoval a druhý dával instrukce. Xue Yang byl v řeči celkem výmluvný a obzvláště mu šly vtipné poznámky. Jeho humor doprovázel troufalý tón běžný na pouličních trzích. V minulosti měl Xiao XingChen s největší pravděpodobností jen velmi vzácně kontakt s takovým druhem lidí. Bylo snadné jej pobavit, a tak se začal smát jen po pár větách. Když A-Qing slyšela, jak veselá byla jejich konverzace, v tichosti pohnula rty. Po pečlivém zkoumání se zdálo, že to vyznělo jako „nech mě tě zabít, ty zatracenče”.

Wei WuXian se cítil stejně jako A-Qing.

Xue Yangova vážná zranění, co ho skoro připravila o život, byla zčásti kvůli Xiao XingChenovi. Ti dva měli vztah naprosté nenávisti. Xue Yang v duchu pravděpodobně doufal, aby Xiao XingChen zemřel tou nejpříšernější smrtí, a přesto s ním stále dokázal konverzovat tak lehkým tónem. Kdyby se za tím oknem zrovna teď skrýval sám Wei WuXian, zabil by Xue Yanga bez ohledu na následky, aby se vyhnul pozdějším problémům. Ale nebylo to jeho vlastní tělo. A i kdyby A-Qing chtěla, nebyla schopná jej zabít.

Zhruba po měsíci se díky Xiao XingChenově zázračné péči Xue Yangova zranění téměř zahojila. Kromě toho, jak při chůzi mírně kulhal, mu nic nepůsobilo obtíže. Navzdory tomu se ještě nijak nezmínil o odchodu.

Dál žil s těmi dvěma v tomto malém domě rakví. Wei WuXian neměl ponětí, co kul za pikle.

Dneska poté, co Xiao XingChen uložil A-Qing ke spánku, chtěl užuž znovu odejít na noční lov, když se najednou ozval Xue Yangův hlas: „Kultivátore, proč mě dneska večer nevezmeš s sebou?”

Zranění jeho hrdla se už mělo také vyléčit. Ale naschvál nepoužíval svůj původní hlas a mluvil jiným tónem. Xiao XingChen se zasmál. „Samozřejmě že ne. Když promluvíš, začnu se smát a když se začnu smát, už nebudu mít stabilní meč.”

Xue Yang úpěnlivě odpověděl: „Tak nebudu mluvit. Ponesu ti meč a pomůžu ti. Prosím, nepřezírej mě.”

Vždycky byl mistr v chování, jako kdyby byl rozmazlené dítě. Když mluvil k lidem, co byli starší než on, zněl jako mladší bratr. A jelikož se Xiao XingChen pravděpodobně staral o své juniory, když byl učedníkem kultivátorky BaoShan, přirozeně na Xue Yanga nahlížel jako na svého juniora. Xue Yang byl také kultivátor, takže Xiao XingChen s radostí souhlasil s jeho žádostí.

Wei WuXian si pomyslel: Xue Yang rozhodně nebude tak hodný, že by chtěl Xiao XingChenovi pomoct s nočním lovem. Pokud A-Qing nepůjde, rozhodně jí unikne něco důležitého.

A-Qing byla opravdu chytrá. Také ji napadlo, že Xue Yang pravděpodobně neměl dobré úmysly. Když ti dva odešli, vyskočila z rakve a z dálky je následovala. Vzdálenost mezi nimi byla trochu moc velká, neboť se bála, že na ni přijdou, a nakonec je ztratila z dohledu.

Naštěstí když Xiao XingChen předtím umýval zeleninu, zmínil se, že malou vesnici nedaleko sužují chodící mrtvoly a řekl těm dvěma, aby se zdrželi pobíhání po okolí. A-Qing si na to místo stále pamatovala. Přidala do kroku a brzy nato dorazila. Proklouzla dírou pro psy pod ohradou vesnice, skryla se za jedním domem a záludně vykoukla.

Wei WuXian si nebyl jistý, jestli A-Qing pochopila, co se dělo, ale on ve svém nitru pocítil náhlý mráz.

Xue Yang stál po straně cesty s rukama založenýma na hrudi a s hlavou nakloněnou ke straně se usmíval. Xiao XingChen stál naproti. V klidu vytasil svůj meč. Shuanghua se zaleskla svým stříbrným odleskem, než probodla srdce vesničana.

Ten vesničan byl stále naživu.
--------------------------------------------


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>