JAB1 - kapitola 3 (1)

Kapitola 3

Dveře do kabinetu profesora Rutledgea byly tmavé a velmi lesklé.

Shawn na ně zíral a snažil se ignorovat ten pocit nervozity ve svých vnitřnostech. Začínaly se mu potit dlaně, takže si je otřel o džíny.

Nebuď směšný, řekl si. Rutledge byl jenom člověk a ne netvor. To nejhorší, co mohl udělat, bylo říct ne.

Prostě si s ním jenom promluví, vysvětlí mu svoji situaci a bude doufat, že Rutledge nebyl takový kretén, jak si o něm všichni mysleli.

„Chtěl jste něco, pane Wyatte?” řekl hladký, tichý hlas.

Shawn skoro vyskočil. Když se otočil, snažil se najít něco, co by řekl.

„Pane Wyatte?” Rutledge se mračil, mezi obočím měl vrásku.

„Chtěl jsem s vámi mluvit, pane.”

„Nemám úřední hodiny,” řekl Rutledge, odemkl svůj kabinet a vešel dovnitř.

Dveře za sebou nezavřel a Shawn váhal, nebyl si jistý, jestli to znamenalo, aby ho následoval dovnitř.

Rutledge se posadil za svůj masivní stůl a zapnul počítač. „Nemám na to celý den, Wyatte,” řekl, aniž by se na něj podíval.

Shawn spěšně vešel dovnitř. Zavřel dveře, přišel ke stolu a zastavil se. Rozhlédl se kolem, ale nebylo tam nic moc k vidění.

„Takže?”

Shawn se přinutil podívat se na druhého muže.

Rutledge ho sledoval s náznakem netrpělivost.

Shawn sevřel opěradlo židle před sebou. „Jak jsem řekl, chtěl jsem si promluvit o svém ohodnocení.”

Rutledge sevřel rty do tenké čárky. „Nejsem si jistý, jestli tam je o čem mluvit. Nedávám druhou šanci studentům, co si ji nezaslouží. Neobtěžoval jste se přijít na většinu mých přednášek, kvalita vaší práce je otřesná a teď chcete ucházející známku. Na programu třídy je jasně napsán postoj ohledně docházky; studenti by si to měli bedlivě pročíst a měli by mít v plánu se tomu podřídit. Upřímně mě překvapuje, že jste stipendijní student. Pokud se obáváte o svoje stipendium, obávám se, že to jediné, co můžete udělat, je pustit můj předmět.”

„Nemůžu váš předmět pustit – je to nutný předmět pro další předmět, na který momentálně docházím a nemůžu pustit oba, aniž bych přišel o stipendium. Takže nemůžu neuspět ve vašem předmětu a nemůžu ho pustit. Potřebuju ucházející známku, pane.”

Pohled, který mu Rutledge věnoval, nebyl dojatý. „Můžete z toho vinit jenom sebe, Wyatte. Vaše docházka, úkoly, účast během přednášek a známky v testech jsou pod očekávání předmětu. Pokud jste sem přišel, abyste mi řekl nějakou dojemnou historku a prosil mě o lepší známku, šetřete dechem. Už jsem to všechno slyšel: nemocné staré matky, malé děti, o které se musíte starat, práce na třech místech a tak dále. Pokud nemůžete nebo nechcete studovat a učit se, udělejte nám oběma laskavost: přestaňte marnit naším časem a odejděte z univerzity.”

Shawn poklesl na duchu. Jedna jeho část doufala, že ho Rutledge bude litovat, kdyby mu řekl o své situaci, a dovolí mu odevzdat zadaný úkol později. Ale Rutledge se evidentně nestaral a nechtěl slyšet „dojemné historky”.

Shawn zatnul čelist. Jeho hrdost jej nabádala, aby se otočil a odešel, ale nemohl. Nemohl přijít o svoje stipendium. Závisely na něm jeho sestry.

Najednou si vybavil Christianovu absurdní radu.

...řekl, že profesor Rutledge má slabost pro pěkné chlapce... já jen říkám, že bys mohl flirtovat a všechno a přitom s ním nic nemít...

„Pane Wyatte?”

Shawn sebou trhl, zčervenal a podíval se zpět na něj.

„Co pořád děláte v mé kanceláři? Můžete jít.”

Jak se Shawn díval na Rutledgeův tvrdý výraz, ani za nic si nedokázal představit, že by s ním flirtoval. „Flirtování” a „profesor Rutledge” by se ani nemělo zmiňovat v jedné větě, tečka. A Shawn stejně neměl moc zkušeností s flirtováním: těch pár dívek, s kterými měl sex, nevyžadovalo žádné svádění. Po pravdě řečeno obvykle nemusel vynakládat vůbec žádnou snahu.

Shawn se zhluboka nadechl a podíval se Rutledgeovi do očí. „Pane, já...” Polkl. „Je nějaký způsob, jak si zlepšit ohodnocení? Udělám cokoli. Cokoli.”

Rutledge na něj zíral.

Pak přimhouřil oči.

„Pane Wyatte,” řekl nakonec. „Navrhujete, co si myslím, že navrhujete?”

Shawn znovu polkl. Navrhoval to? Sám si nebyl jistý, co navrhoval. „Ehm, jo?”

Rutledgeovi se rozšířily nozdry. Zaklonil se ve své židli a upřeně jej sledoval. „Prosím, objasněte to, abychom se vyhnuli zmatku.”

Shawn přejel očima po místnosti, než sklopil oči k vlastním nohám a pokrčil rameny. Jeho tenisky byly obnošené, ale nemohl si dovolit nové. „Myslím, že to víte, pane.”

Ticho.

Ubíhaly sekundy.

„Aha,” řekl Rutledge. „Zamkni dveře a pojď sem.”

Shawnovi se převrátil žaludek. S rozklepanýma nohama přišel ke dveřím a zamkl, zatímco se snažil ignorovat ten malý panický hlásek v hlavě, co na něj křičel: Co to děláš?

Díval se všude kolem jen ne na Rutledgea, obešel stůl a zastavil se vedle svého profesora. Srdce mu bušilo až v krku. Rutledge se ve své židli otočil, takže teď byl tváří k Shawnovi. Shawn zaměřil svůj pohled na tmavou látku profesorova obleku.

„Na kolena,” řekl Rutledge tiše.

Padnout na kolena byla skoro úleva při tom, jak měl rozklepané nohy.

Rutledge ho prsty vzal za bradu a naklonil mu hlavu nahoru, nutil Shawna, aby se mu podíval do očí.

„Za tohle tě můžu nechat vyloučit,” řekl.

Shawnovi se rozšířily oči.

Rutledge mu věnoval pohled takové averze, až to s ním trhlo. „Mám studenty, co nepromeškali jedinou přednášku a pilně pracují, jen aby dostali C. A pak jsou pěkní kluci s prázdnou hlavou jako ty, co si myslí, že mi vykouří ptáka a dostanou dobrou známku.”

Shawn cítil, jak mu hoří tváře. Slyšet od profesora Rutledgea slovo „pták” bylo divné jako samo peklo. Divné a vyloženě sprosté.

Rutledge uchopil Shawnovu bradu pevněji. „Myslíš si, že to je fér, Wyatte?”

Shawn polkl, ale přinutil se se pevně střetnout s jeho pohledem. „Pokud to hodláte nahlásit vedení, pamatujte, že jsem o kouření ptáka neřekl ani slovo, profesore. To vy. Pokud mě nahlásíte, já nahlásím vás.”

Rutledgeovi v tváři zaškubal sval. „Ty malej mizero.” Druhou ruku zabořil Shawnovi do vlasů a trhl s ním blíž ke svému rozkroku. „Fajn. Chceš ucházející známku? Jen do toho. Zkus mě ohromit.”

Shawn do sebe natáhl vzduch.

Rutledge se usmál. Nebyl to pěkný úsměv. „Už couváš?”

„Ne,” řekl Shawn pevně a natáhl se po jeho zipu, v duchu si říkal, že to je jenom pták. Vykouří ho a dostane ucházející známku. Jak těžké by to mohlo být? Pravděpodobně to bude chutnat nechutně, ale nezabije ho to, ani nic takového.

Správně.

Pomalu otevřel profesorovy kalhoty a pak... pak se zarazil. Bez ohledu na to, co si řekl, nemohl se pohnout a upřeně zíral na vybouleninu pod jeho černými boxerkami.
--------------------------------------------

~ Ehm, pan profesor musí mít velmi vysokou inteligenci - anebo hodně hříšné myšlenky - aby z takového mlhavého návrhu hned vymyslel, o co jde... ~

~ Spolehněte se na anglicky psanou literaturu, že to rozbalí hned v prvních pár kapitolách! ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>