LMW - kapitola 102

Kapitola 102 – Pravidla

Na cestě prosvištělo kolem mnoho mužů na koních a zůstal po nich oblak žlutého prachu. Deset tisíc koní impozantně běželo tryskem kupředu a nakonec se zastavilo pár stovek metrů před městem HunJi. Kvůli těm vysokým obrovským městským hradbám, co se tyčily až do oblak, se každý jevil nesmírně malý.

You XiaoMo měl pocit, že má strašnou smůlu. Když se mu konečně podařilo slézt z vozu, zrovna se chtěl nadýchnout trochu čerstvého vzduchu, když před ním tryskem projela skupina jezdců. Kopyta jejich koní rozvířila žlutý prach, co mu pokryl celou tvář, dokonce se mu dostal i do úst.

„Fuj...” You XiaoMo tak nějak deprimovaně zkroutil rty a vyplivl pusu plnou žlutého prachu. To byl ale smolař.

Ti lidé vlastně nebrali ohledy na druhé, neboť tohle bylo ještě před městem HunJi. V řadě ke vstupu do města čekalo nespočet lidí. Takový rozruch neovlivnil jen samotného You XiaoMoa. Celkem dost lidí bylo jako on a měli tváře pokryté prachem. Ale překvapilo ho, že i když se zdálo, že ti lidé byli rozzuření, neodvážili se vyjádřit svůj hněv.

Zrovna když o tom přemýšlel, někdo mu dal odpověď.

„Chlapče, to ty sis zrovna odplivl?” Vysoký a štíhlý muž jedoucí na koni najednou obrátil svého koně a přijel k You XiaoMovi. Z výšky se podíval na You XiaoMoa, co si otíral ústa, tvářil se hrozivě, jako kdyby se díval na krtonožky a mravence.

You XiaoMoa to omráčilo. Co to mělo znamenat? Neříkejte mu, že mu nebylo dovoleno si odplivnout, když měl pusu plnou hlíny?

Ale vážně překvapující bylo, že ten člověk vlastně ve všem tom dunění kopyt slyšel někoho si odplivnout.

Jak o tom přemýšlel, viděl, jak se všichni přihlížející tvářili soucitně a účastně. Ale ani jeden z nich mu nepřišel na pomoc. Vlastně mezi nimi bylo pár, co stálo s rukama založenýma a co tu scénu se škodolibou radostí sledovalo.

You XiaoMo si chvíli lámal hlavu a pak se zeptal: „Můžu se zeptat, co chceš?”

Vysoký štíhlý muž se zašklebil a řekl: „Chlapče. Nevěděl jsem, že máš takovou kuráž. Ale před mým skvělým já nemá kuráž význam, užitečné jsou jenom pěsti.”

Kuráž? You XiaoMo měl pocit, že mu ze všeho nejvíc scházela kuráž.

Ale když se po chvíli čekání nedozvěděl, o co šlo, začínal být netrpělivý. Půl dne se natřásal a pořád se cítil trochu nepříjemně. A tak se zeptal: „Tenhle chlápek. Co to teda chceš?”

Když vysoký štíhlý muž spatřil na jeho tváři netrpělivost, jeho výraz ochladl. Natáhl ruku vzad a vytáhl velký nůž ve tvaru srpku měsíce. Máchl jím přímo na omráčeného You XiaoMoa, sekl dolů přímo na něj a řekl: „Chlapče. Vidím, že tohle je poprvé, co jsi přišel do města HunJi. Teď tě naučím jedno z místních pravidel. Nemysli si, že jsi tady někdo. V mých očích nejsi ani mravenec!”

You XiaoMo naprosto nedokázal vymyslet, proč na něj tento člověk najednou zaútočil, když se spolu zrovna bavili. Nezdálo se, že by řekl něco urážlivého.

Ale ta srpková čepel neměla šanci dopadnout na You XiaoMovo tělo. Zpoza něj se z okna vozu natáhla útlá ruka jako bílý nefrit a snadno zastavila ostrou srpkovou čepel. Bez ohledu na to, kolik síly vysoký štíhlý muž vynaložil, srpková čepel neklesla ani o kousek.

Tvář vysokého štíhlého muže se najednou změnila. V očích mu probleskl zlověstný lesk, zatímco plamenně zakřičel: „Kdo se opovažuje se postavit gangu Vlčí tesák? Znavilo tě žití? Ukaž se, pokud si troufáš!”

„Chlapče. Taky pro tebe mám pravidlo. Ať tě před mým skvělým já ani nenapadne dotknout se mého člověka.”

Závěsy vozu se ve větru třepotaly. Zevnitř se ozval vřelý hlas s lenivým, unylým hlasem. Ten hlas byl tak nějak podmanivý a mdlý, neuspěchaný a velmi příjemný na poslech. Ale z těch slov odkapávalo pohrdání a zajelo tomu vysokému štíhlému muži přímo do jeho napnutých nervů.

Brzy se pod závěsy vozu ukázal pár stříbrně bílých brokátových bot. A ty následoval vysoký štíhlý muž, co pomalu vystoupil. Byl oděný ve sněhově bílé róbě zdobené zlatým hedvábím, co se třepotalo ve větru. Měl elegantní obočí a zářící oči, evidentně byl elegantní a stylový a když se objevil, upoutal pozornost všech.

Na mužových rtech hrál něžný úsměv, jako kdyby se zrovna setkal s přítelem a ne jako kdyby jednou rukou držel srpkovou čepel druhého muže.

Když You XiaoMo spatřil Ling Xiaa, okamžitě se roztřeseně zvedl a skryl se za ním.

Když se znovu podíval na tu srpkovou čepel, co mu byla tak velmi blízko, znovu se zachvěl. To bylo vážně nebezpečné. Kdyby Ling Xiao nezačal jednat, už by teď byl přeseknutý vedví.

Měl pocit, jako kdyby byl v extrémním nebezpečí. Tento svět byl příliš strašlivý, člověk tu bez zaváhání mohl zabít ostatní. Vážně se chtěl vrátit zpět na Zemi!

Ling Xiao nečekal, až ten vysoký štíhlý muž promluví, a prostě ohnul prst a odpinkl tu srpkovou čepel pryč.

To jeho pinknutí nebylo nijak silné, ale vysoký štíhlý muž to nedokázal ustát. Kromě toho seděl na koni. Jak do něj tato síla udeřila, prostě celý spadl z koně a ztěžka dopadl na zem, až se vzedmul obrovský oblak prachu.

Vysoký muž silně kašlal a zápolil, aby se dostal zpět na nohy, a cítil, že má pár žeber zlomených. Když se znovu podíval na Ling Xiaa, v jeho očích se zračilo trochu strachu a frustrace. „Pokud máš kuráž, stůj tu a neutíkej. Gang Vlčí tesák vás dva rozhodně nenechá na pokoji.”

Ling Xiao zvedl oči a podíval se na ne tak vzdálený gang Vlčí tesák, co stál s ostrými meči vytasenými a úplně toužil po boji.

Tohle bylo s největší pravděpodobností proto, že viděli, jak Ling Xiao snadno shodil jejich vůdce, takže se nikdo z nich neodvažoval chovat zbrkle. Nemohl si pomoct a ušklíbl se, tohle byla tak ubohá cháska. Měli jen takovou trošku schopností a stejně se odvážili dělat problémy, jak se jim zachtělo.

„Hlupáku!” Ling Xiao se ušklíbl, jak se mu posmíval. Pak zatahal You XiaoMoa a obrátil se zpět ke koňskému potahu.

V té chvíli Kůň běsnícího ohně tak nějak inteligentně zaržál. Kopl svými zadními kopyty a dal se znovu do běhu, ale tentokrát běžel trochu pomaleji. Už to nebyl pocit, jako kdyby házel lidmi uvnitř ze strany na stranu. Možná to bylo tím, že byli před městem HunJi, kde přicházelo a odcházelo spoustu lidí, takže to nebylo vhodné k trysku plnou rychlostí.

Zvuk kopyt vymámil z lidí poplašené výkřiky. Teprve teď si všichni všimli, že ten vůz táhl Kůň běsnícího ohně. Podle legendy měl tento kůň velmi prchlivou povahu a neuvěřitelnou výdrž. Ale byla škoda, že se Koně běsnícího ohně nacházeli jen v lese MoRi, takže se viděli jen zřídka. Nečekaně se jeden ukázal tady, takže to okamžitě způsobilo celkem rozruch. Byla škoda, že jeho majitel už odjel.

Když se užuž měli dostat k velké bráně do města HunJi, okamžitě vůz zablokovali dva strážníci.

Kůň běsnícího ohně zevnitř kočáru ucítil mírný nátlak a zaržál. Pak celkem neochotně zastavil.

Ti dva strážní si potají vydechli úlevou. Nebylo to tak, že by na Koně běsnícího ohně ještě nikdy nenarazili. Věděli, že měl velmi prchlivou povahu a pokud by chtěl vážně vtrhnout do města, na základě své síly by ho nedokázali zastavit. Navíc člověk, co dokázal Koně běsnícího ohně zkrotit, rozhodně nebyl někdo obyčejný. Pokud toho člověka uvnitř kvůli tomuhle urazí, nebude to nic dobrého.

„Omlouvám se, ale každý, kdo chce vstoupit do města HunJi, musí zaplatit dva zlaté za osobu,” řekl jeden ze strážných.

Tohle byl jeden ze způsobů, jak město HunJi vydělávalo peníze. Vyjma rodilých obyvatel museli všichni vnější lidé zaplatit vstupní poplatek při každém vstupu. Čím víc lidí vstoupilo do města, tím víc se vybralo na vstupních poplatcích. Ačkoli ze dvou zlatých mohla obyčejná rodina vyžít dva měsíce, pro většinu lidí to nebylo moc. Stačilo si potom ve městě jenom najít místo a postavit stánek a dva zlaté se daly kdykoli vydělat zpět. Takže tento vstupní poplatek byl pro spoustu lidí v přijatelném rozsahu.

Když stráže domluvili, z okna se natáhla útlá ruka se čtyřmi zlatými v dlani.

Stráž se mezerou v okně podívala dovnitř a matně viděla dvě postavy. Lidem, co používali Koně běsnícího ohně, také určitě nechyběly zlaťáky, a tak je nepožádal, aby se mohl podívat dovnitř, a nechal je projet dovnitř.

Ve vozu You XiaoMo vesele vykřikl: „Naštěstí mám s sebou zlaťáky. Kdyby ne, ani bychom neprojeli branou.”

Ling Xiao se usmál. Neřekl mu, že by vlastně nezáleželo, ani kdyby ty zlaté neměli, protože se to dalo nahradit jinými věcmi. Pokud by ty věci měly větší cenu než čtyři zlaté, stráž by si to s největší pravděpodobností nechala pro sebe a použili by vlastní zlaté jako náhradu. Taková situace nebyla vzácností. A město HunJi to nezakazovalo, takže to záviselo jenom na štěstí strážného.

„Seniore Lingu. Kam teď jedeme?” You XiaoMo si schoval měšec se zlatými a pak zvedl záclonu na okně a v dobré náladě se podíval ven. V rušných ulicích byly všemi směry pohybující se hlavy. Tento úžasný pohled byl mnohem živější než ve městě HePing. Brzy naprosto zapomněl na to, co se stalo před městskými branami.

„Nejdřív půjdeme do aukční síně a nahlásíme, co budeme dražit. Zbytek prodiskutujeme potom.” Ling Xiao se malátně opřel o vnitřek vozu. Oči mu padly na profil You XiaoMovy tváře, co byla od vzrušení trochu zrudlá. Snažil se svůj pohled trochu zmírnit.

„Kde je aukční síň?” zeptal se You XiaoMo zvědavě. Ale měl trochu pochyby, jestli je Kůň běsnícího ohně vážně dokáže dovézt až k jejich cíli. Nikdy nevěděl, že koně dokážou rozpoznat cestu, ale na druhou stranu věděl, že zvířata na kontinentu Long Xiang se nedala logicky vysvětlit.

„Na konci této ulice,” odpověděl Ling Xiao.

You XiaoMo chtěl zrovna odstrčit korálkový závěs, když se koňský potah náhle zastavil. Stačil okamžik nepozornosti a letěl dopředu. Zrovna když se měl vykutálet ven, Ling Xiao ho chytil svou velkou rukou a sebral ho.

You XiaoMo byl rozvalený v jeho náručí, pořád se cítil zmateně, ale než se mohl zeptat, co se stalo, Ling Xiao mu řekl nad hlavou: „Dorazili jsme k aukční síni.” Jak to Ling Xiao řekl, vzal ho do náručí a vyskočil z vozu.

Ve vzdouvajícím se davu na konci ulice bylo vidět, jak muž nesl jiného muže. A i když ten nesený mladý muž vypadal celkem malý a útlý, nic na tom neměnilo, že to byl pořád muž.

Jak You XiaoMo cítil všechny ty překvapené pohledy přicházejících ze všech stran, zčervenal a rychle seskočil z Ling Xiaova náručí.
--------------------------------------------

~ Však říkám, nové místo a nové problémy. ~

~ Schválně, kdo si ještě pamatuje, co hodlají dražit... ~

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>