LMW - kapitola 107

Kapitola 107 – Malicherná výhoda

„Chtějí hosté zůstat na noc nebo na večeři?” Když vedoucí, co zrovna u pultu počítal účty, spatřil You XiaoMoa a Ling Xiaa, co přišli zvenku, nasadil úsměv.

You XiaoMo řekl, že to bylo to první, a vedoucí se zatvářil omluvně. „Mí dva hosté, omlouvám se, ale dneska Věž Sedm Hvězd přijímá jen lidi, co se účastní aukce. Pokud se vy dva nehodláte aukce zúčastnit, můžete si akorát najít jiný hotel. Vážně je mi to líto.” Vedoucí vlastně mluvil upřímně s dobrým přístupem. Ale kdyby byl jeho protivníkem někdo s obzvláště špatnou povahou, pravděpodobně by ho to celé vybudilo k boji. Ale člověk stojící za Věží Sedm Hvězd byl Pán města HunJi. Pokud tu někdo chtěl dělat problémy, stejně musel předem zvážit, jestli to za to stálo.

You XiaoMo to zaslechl a okamžitě si vzpomněl na tu kartu význačného hosta, co měl v kapse. Pak prohledal svou magickou brašnu a v ruce se mu objevila černá karta význačného hosta.

Když vedoucí viděl, že mu ukázal kartu význačného hosta, na okamžik ho to omráčilo, než je rychle a s úctou pozval do hlavní síně na druhém podlaží.

Černá karta byla karta význačného hosta druhého řádu. Lidé, co měli takovou kartu, měli majetek přes pět milionů. Ti dva lidé měli kartu význačného hosta 2. řádu, a tak jasně museli pocházet z výjimečného zázemí.

Když ty dvě postavy zmizely v ústí schodiště do druhého patra, někteří lidé usazení v hlavní síni konečně zezelenali závistí.

Tu kartu význačného hosta nepoznal jenom vedoucí. Hodně lidí v hlavní síni ji poznalo, protože 90% z nich se bude účastnit zítřejší aukce. To akorát, že tuto kartu význačného hosta mohlo získat jen velmi málo lidí.

Ačkoli město HunJi prosperovalo, lidé, co se účastnili aukce nebyli nutně bohatí. Hodně z nich akorát přilákala slavná událost. Někteří z nich nedokázali získat ani kartu význačného hosta 3. řádu.

„Sakra, ti dva vážně mají peníze, karta význačného hosta 2. řádu je jenom pro lidi, co draží přes pět milionů!” Vyzáblý a celkem nedůvěřivý muž se podíval směrem, kterým ti dva zmizeli, a olízl si rty. Nakonec se nedokázal zdržet zaklení. Zdálo se, že se tvářil nešťastně, ale oči měl z větší části zelené závistí.

Důležité bylo, že místa pro význačné hosty byla mnohem lepší než tvrdá sedadla. Kromě toho bylo odtamtud snadné vidět na předměty v aukci. A proto hodně lidí chtělo získat kartu význačného hosta. Jinak by člověk byl schopen vidět jen cenu předmětů v aukci. Ale karta význačného hosta 3. řádu byla jenom pro lidi s majetkem přes dva miliony.

Hlas toho vyzáblého muže byl hlasitý. Vedle něj byly dva stoly s lidmi. Když se podíval na jejich oděv, zdálo se, že byli spolu.

U jednoho stolu byla obzvláště poutavá žena oblečená v plamenně rudých šatech, co zdůrazňovaly její plnou a štíhlou postavu přesýpacích hodin. Tato postava byla velmi provokativní, lákala okolní muže, aby se jejím směrem podívali znovu a znovu. Jejich vilné pohledy byly celkem nestoudné, ale žena se chovala, že o tom nevěděla. Její svůdné oči se s nečitelným výrazem dívaly směrem, kterým You XiaoMo a Ling Xiao zmizeli.

Starý muž po jejím boku viděl její výraz a nemohl si pomoct, aby se nezeptal: „Mladá slečno, je to tak, že se o ty dva zajímáš?”

„Ti dva lidé se zdáli trochu zajímaví.” Jak žena odložila sklenici vína, na rtech měla nepatrný úsměv. Nepopřela to.

„I když jsou velmi zajímaví, stejně bychom je neměli provokovat,” řekl starý muž vážně.

„Proč si to myslíš?” zeptala se žena na oplátku se zájmem.

„Ten mladý chlapec, co měl kartu, byl vskutku velmi slabý. Není hoden zmínky. Ale ten muž s ním byl celkem nečitelný. Nedokázal jsem zjistit jeho řád. Navíc jak jsi sama viděla, karta význačného hosta Sedmi Hvězd není jen tak pro někoho. Ti dva pravděpodobně mají nějaké zázemí. Je lepší je neprovokovat,” promluvil starý muž upřímně.

„Starší Yune, jasně velebíš ducha ostatních, zatímco nás shazuješ.” Žena se ušklíbla, dle jejího lhostejného výrazu se zdálo, že slovům starého muže nepřikládala žádnou důležitost.

„Mladá slečno, takhle nemůžeš mluvit. Tentokrát se této aukce účastní mnoho mocných sil. Není to tak, že by nebyl nikdo, kdo by byl silnější než sekta XiaoYao. Navíc už než jsme vyrazili, mě velmistr varoval, abych tě nenechal vztekat a urážet lidi.” Starý muž potřásl hlavou.

„Tsk.” Žena se podívala stranou, pohled měla upřený na druhé podlaží. V očích se jí podivně lesklo.

Starý muž to viděl a mohl akorát bezmocně zakroutit hlavou.

Vedoucí ty dva zavedl do luxusního pokoje. Jelikož už v místnosti byly dvě postele, nepřidělil jim dva pokoje. Odešel, teprve když viděl, že ani jeden neměl žádné námitky.

You XiaoMo nakráčel do vnitřní místnosti a viděl, že tam vlastně byly dvě postele. Jeho chvilkové překvapení se proměnilo na divoké jásání. Myslel si, že tu bude jenom jedna postel. Předtím nepožádal o dva pokoje, protože věděl, že by to Ling Xiao nedovolil, a tak zbytečně nenamítal.

Ling Xiao nakráčel dovnitř a po letmém pohledu mu nevadilo, že se jistý člověk kvůli těm dvěma postelím tak moc radoval. Přece jenom až bude čas jít spát, musel ho akorát vtáhnout do své postele a to bude konec.

„Seniore Lingu, měli bychom se vrátit k našemu původnímu vzhledu?” You XiaoMo stál před zrcadlem a díval se na neznámou tvář, co se v něm odrážela. Tuhle tvář si evidentně upravili.

Když vyrazili na cestu, Ling Xiao pozměnil jejich tváře, aby se vyhnuli tomu, že by je někdo poznal a udělal tak zbytečné problémy. Takže měli tváře naprosto jiné. Ani kdyby před nimi stáli lidé, co jim byli blízcí, jako Zhou Peng a Fang ChenYue, nepoznali by je.

„Není třeba.” Ling Xiao přešel k čajovému stolku a posadil se.

You XiaoMo se přiloudal k němu, podíval se mu do tváře a obezřetně se zeptal: „Seniore Lingu, ta tvář, co teď máš, to je tvoje skutečná tvář?”

Ling Xiao zvedl oči a podíval se na něj. Rty se mu začaly vytáčet do úsměvu. „Vážně to chceš vědět?”

You XiaoMo okamžitě o pár centimetrů ustoupil a zasmál se. „Pokud jsi ochoten mi to říct...”

Ale upřímně, vážně byl velmi zvědavý na Ling Xiaovo skutečné vzezření. Znal ho tak dlouho a přitom pořád nevěděl, jak ve skutečnosti vypadal. Akorát věděl, že se jmenoval Ling Xiao. Se stejnou výslovností jako jméno seniora Lin Xiaa, takže se nikdy nemusel bát, že by vyslovil špatné jméno.

„Aha...” Ling Xiao se přesunul blíž k němu a díval se na něj se smějícíma se očima. „Tak jsem neochotný.”

You XiaoMo zacukalo v ústech. „...”

Zanedlouho poté jim číšník přinesl chody na večeři, z kterých se ještě kouřilo. Když dojedli, You XiaoMo ho znovu zavolal a požádal, aby přinesl deset talířů půlnoční svačiny. To proto, že si vzpomněl na něco, na co skoro zapomněl. Když šel tentokrát z hory, chtěl udělat ještě jednu věc, a to nahromadit si nějaké jídlo.

Nebyl zvyklý neustále jíst Breathariánské pilulky. Jenom během své kultivace v ústraní, kdy neměl na výběr. Obvykle kladl na dobré jídlo důležitost, ale vážně neměl rád kantýnu. Neboť tam bylo spoustu upovídaných lidí. Kromě toho mu ostatní učedníci vždycky věnovali divné pohledy, a tak se rozhodl, že si během tohoto výletu z hory v dimenzi uloží hromadu jídla.

Jelikož to ve Věži Sedm Hvězd bylo zdarma, akorát by si prokázal medvědí službu, kdyby toho plně nevyužil. A tak You XiaoMo volal číšníka co půl hodiny, aby donesl občerstvení. Jakmile číšník odešel, sbalil si jídlo do své dimenze. Aby si číšník neuvědomil, co dělá, naschvál na podlahu rozsypal pár drobků, aby poskytl nepřímý důkaz, co číšník uvidí, když přijde pro talíře.

Kvůli You XiaoMově počínání byl číšník v depresi. Měl pocit, že ti dva lidé měli až moc velkou kapacitu jídla. Možná ho You XiaoMo vážně oklamal, neboť si neuvědomil, že ten předložený důkaz byl vlastně uměle vyrobený.

Ling Xiaa, co byl svědkem celého tohoto procesu, to nejprve omráčilo. Ale když číšník odešel, popadl You XiaoMoa a pečlivě jej všude ohmatal, zatímco se vesele smál. „Juniore, jak to, že jsi čím dál tím roztomilejší?!”

„Hej, necuchej mi vlasy.” You XiaoMo zápolil, aby se dostal z jeho zlovolných drápů. Tohle bylo dneska už podruhé, kdy ho sexuálně obtěžoval. Začal být víc a víc zmatený, proč mu Ling Xiao tak rád hladil vlasy.

Kolem deváté až jedenácté večer, kdy většina lidí už spala, chtěl You XiaoMo požádat číšníka, aby poslal poslední kolo občerstvení, ale netrpělivý Ling Xiao jej vtáhl do náručí. Veškerý jeho odpor si podrobil silou a You XiaoMo zapomněl na všechny své předchozí plány, jak budou spát na oddělených postelích.

Druhého dne se You XiaoMo snažil otevřít oči do toho oslňujícího slunečního světla. Jak se dalo čekat, znovu spal na Ling Xiaově těle. Tentokrát velmi klidně slezl z postele, oblékl se a omyl si tvář. Nezáleželo na tom, o koho se jednalo, pokud se člověk každé ráno probudil a zjistil, že se tiskne k tělu jiného muže a že to bylo z jeho vlastní iniciativy, bylo nemyslitelné, že by si na to nezvykl.

Jakmile se vzbudil, Ling Xiao se také vzbudil. Když se umyli, oba šli spolu do přízemí.

Snídaně se podávala v hlavní síni na prvním podlaží. Jelikož se všichni dívali, You XiaoMo mohl svou touhu využít malicherných výhod akorát odsunout a řádně se nasnídat.

Rozhodně nevěděl, že si vedoucí a číšník konečně úlevou oddechli, když si neřekl o další jídlo, a radovali se, že tento vážený předek co nevidět odejde. Ačkoli Věž Sedm Hvězd poskytovala hostům s kartou význačného hosta jídlo a pití zdarma, stejně nedokázali ustát takovou spotřebu. Kdyby byli všichni jako on, Věž Sedm Hvězd se mohla těšit akorát na bankrot.

Když You XiaoMo odešel, vedoucí ho osobně s úctou vyprovázel. Vypadal přitom jako člověk, co se rozloučil z obrovskou horou, co ho tížila na ramenech. Vypadal, že se mu naprosto ulevilo a oprostil se od starostí.
--------------------------------------------


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>