AK - kapitola 38 @

Kapitola 38 – Pokrok? @

Slíbil jsem si s Leem, že spolu zreformujeme Caspar. Každopádně jsem se odhodlal se svými znalostmi a zkušenostmi udělat co možná nejvíc.

Abych si rozšířil své znalosti zemědělství, aktivně jsem chodil do Oddělení zemědělství na královském hradě, kde mi štědře všechno vysvětlovali.

Eliasovo postavení se proměnilo na něco jako můj asistent a bylo mi vskutku líto, že jsem ho nutil takhle pracovat, i když byl rytíř.

„Když jsem sloužil u rytířského řádu, kvůli svému postavení prostého člověka mi mnohokrát dávali na starost zbytečné a různé úkoly. Ale když jde o tebe, paní Shane, je to záležitost získání znalostí pro dobro této země. Mé pocity jsou spíše pocity vděčnosti. Také jsem si samozřejmě zajistil rytířský trénink, takže se tím prosím netrap.”

Když takhle odpověděl, ulevilo se mi a od té chvíle jsem mu svěřoval práci.




A tak jsem postupně prohloubil své zasahování do státních záležitostí.

Na druhou stranu můj vztah s Leem vážně neudělal moc pokrok.

Protože jsme se navzájem milovali, samozřejmě byly doby, kdy jsme mezi sebou měli takovou atmosféru. Ale ačkoli jsme se navzájem dotýkali rukama, nijak jsme od toho bodu nepokročili. Měl jsem pocit, že tohle vážně nebylo dost, ale nahlas jsem to říct nemohl.

I dneska večer, když jsme se střetli očima, byl to signál. V tichosti jsem zavřel oči a přijal jsem Leovy rty a také jeho jazyk.

Lízal mi vršek úst, kvůli čemuž mi uteklo zasténání.

Leo natáhl ruce k mým kalhotám a zručně mi je sundal. Také jsem položil ruce Leovi na opasek, ale jelikož to zabralo příliš mnoho času, mohl jsem akorát zbytečně zápolit.

Když Leo natáhl ruku k tomu místu, aby se mě přímo dotkl, nemohl jsem si pomoct a vypravil jsem ze sebe: „...Hm... prosím, tam dole mě tak neškádli.”

Namítal jsem proti tomu, jak mě Leo urputně mnul, když jsme tohle dělali naposledy.

„Tvoje reakce je prostě příliš roztomilá; nemůžu si pomoct. Taky se mě dotýkej, Haruto.”

To řekl, zatímco mi potáhl za ruku. Od té doby, co jsem mu řekl své skutečné jméno, mi tak Leo začal říkat, kdykoli jsme byli sami.

Jak jsme se líbali, natáhli jsme ruce, abychom se navzájem mnuli.

„Leo, já... už se chci udělat...”

„Ještě chvilku vydrž, uděláme se spolu.”

Jak to Leo řekl, přirážel a mnul se svou věcí o moji.

„Ach, hm... nemůžu. Udělám se...!”

Ten příjemný pocit byl pro mě moc, takže jsem se nakonec udělal o něco dřív. A jako obvykle to nakonec dopadlo tak, že mě Leo škádlil a hrál si se mnou.

Po rychlé očistě se Leo připlížil zpět do postele. Ani dneska nedošlo k žádnému pokroku.

„Haruto, slyšel jsi, co se zítra bude dít?”

„Ano. Slyšel jsem, že bude ceremonie na oslavu konce války s Trancií.”

Trancie byla země, co až do samého konce válčila s Casparem. Na oslavu třetího výročí od konce války byly na ceremonii pozvány klíčové osoby z Trancie.

„Správně. Náš vztah s Trancií byl mnoho let napjatý, ale poslední dobou se to uvolnilo. A proto je velmi významné, že jsme se dostali k tomuto třetímu výročí konce války.”

„Aha.”

Také jsem chápal významnost této ceremonie.

„A proto pokud to zítra proběhne v pořádku, rád bych si s tebou o něčem promluvil. A pak chci, abys byl můj, Haruto.”

Jeho náhlá řeč mě překvapila. Nic jsem neřekl, jenom jsem ho objal a v reakci jsem mnohokrát přikývl. Leo také nic neřekl, jen mě prostě hladil po vlasech.

Takhle jsem usnul v naprostém štěstí.
--------------------------------------------

~ Můžu říct, že tohle byla jedna z nejtrapnějších důvěrných scén, co jsem kdy četla... A překlad vypadal asi tak, že jsem na to hodně dlouho zírala a myslela si: "A jak mám tohle asi přeložit, co?" ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>