Kapitola 43 – Význam té květiny
Bylo to večera následujícího dne, kdy mě Leo přišel vyzvednout.
„Promiň, že jsem tě nechal čekat. Jak se cítíš?”
„V pořádku. Dneska ráno mi Elias řekl, co se stalo, když jsem spal. Moc ti díky za všechno, co jsi pro mě udělal. Slyšel jsem, že ses také odhodlal vyřešit tu záležitost se sousedním princem v míru.”
„Jo. Není dobrý nápad, aby dnešní Caspar skákal do války. Už o tom nepřemýšlej.”
„Ale i tak jsem velmi vděčný. Děkuju.”
Leo mi znovu řekl, abych se tím netrápil. Zdálo se, že se trochu styděl.
„Jak jsem řekl včera, chci ti něco ukázat, Haruto. Budeš v pořádku, když se trochu projdeme?”
Díky magii, co Alex použil, byl můj fyzický stav bez problémů. „Ano,” odpověděl jsem Leovi a následoval ho.
Procházeli jsme s Leem královským hradem. Ta cesta, kterou jsme kráčeli, mi vážně přišla jako tajná chodba. Neboť když jsme prošli pohybující se policí na knihy, vstoupili jsme do něčeho, co se zdála jako podzemní stoka. Sám bych tohle místo znovu nenašel, pomyslel jsem si. A pak jsem na konci temné chodby zahlédl rozmazané světlo.
A tam jsem viděl ty nejtěžší a nejmasivnější dveře, co jsem kdy viděl. Po obou stranách je osvětlovalo magické světlo.
„Jsme tu,” utrousil Leo rázně a pravou rukou na dveře napsal nějaké slovo. Zdálo se, že tento počin měl stejný efekt jako použití klíče. Ozvalo se těžké skřípání a dveře se otevřely dovnitř.
„Tohle jsem ti chtěl ukázat. Pojď dál.”
Po Leově pobídnutí jsem šel dovnitř. Ani slovem jsem se nezmínil o tom, jak mi to všechno přišlo záhadné.
Za dveřmi bylo místo plné bujné zeleně a tu a tam tu kvetly malé bílé květiny. A pak uprostřed byl zasazený obrovský strom kypící fialovými květy. Byly to květiny, co byly mé absolutně nejoblíbenější. Ale u kterých jsem se vzdal pomyšlení, že bych je na tomto světě viděl.
„Jak na takovém místě může být vistérie?” zeptal jsem se omráčeně.
„Takže tohle je vážně květina, o které jsi mi řekl, že je tvoje nejoblíbenější. Když jsi mi ukázal ten obrázek, byl jsem překvapený, protože jsem byl šťastný, že ti to budu moct ukázat. Toto místo vytvořil první král pro prvního premiéra. Ten měl tuto květinu také rád, takže se sňatkem souhlasil s podmínkou, že bude muset najít tuto květinu. Od té doby se toto místo předávalo jako místo, kde každý další král přísahal svou lásku své jedné jediné.”
Aby mě přivedl na takové důležité a významné místo, bylo nemožné, abych cítil něco jiného než štěstí.
„Haruto, pro teď a navždy se mnou zůstaň.”
„Samozřejmě že zůstanu.”
Konečně jsem mu mohl dát svou odpověď. Z očí mi přirozeně začaly kanout slzy.
Nějakou dobu jsem beze slova zíral na vistérii.
„Leo, říká se, že každá jednotlivá květina vyobrazená v té knize má svůj vlastní jedinečný význam. Říká se tomu Řeč květin a v této řeči vistérie znamená 'nikdy tě neopustím'. První premiér to určitě věděl, a proto požádal o tuto květinu.”
„Takže tak to je. Takže proto sem všichni chodili a skládali přísahu, hm.”
A pak mezi námi uplynula další dlouhá chvíle ticha. Pro mě byla tato doba, co jsem strávil v Leově náručí, něco, na co nikdy nezapomenu.
--------------------------------------------
~ Takže to je na beton, spoluzakladatel země se tam také dostal z Japonska! ~
Hlavní stránka
Žádné komentáře:
Okomentovat