JAB1 - kapitola 1

Kapitola 1

Paní Hawkinsová ho zabije.

Shawn se podíval na svoje hodinky a zašklebil se. Už byla jedna v noci; slíbil paní Hawkinsové, že nepřijde domů déle než o půlnoci.

Jak se obrnil, co nejtišeji otevřel dveře. Emily měla lehké spaní.

Shawn zavřel dveře a když zavrzaly, trhl sebou. Zatraceně.

„Pane Wyatte?” řekla paní Hawkinsová, jak si promnula oči a posadila se na pohovce.

Shawn se podíval po dvojčatech, ale nezdálo se, že by se probudila. Přišel k jejich paní na hlídání. Netrvalo to dlouho: byt byl malinký.

Paní Hawkinsová se strašně mračila, na tváři měla nepříjemný výraz.

„Omlouvám se,” řekl Shawn, než mohla cokoli říct. „Vážně, vážně je mi to líto. Už se to znovu nestane, přísahám. Nemohl jsem se vrátit dřív. Byla to pomalá noc a nedostal jsem moc spropitného. Neměl jsem dost peněz, abych vám zaplatil za tenhle týden, takže jsem nakonec zůstal tak dlouho.”

Paní Hawkinsová sevřela rty. Povzdechla si: „Pane Wyatte— Shawne. Chápu vaši situaci – to je jediný důvod, proč jsem pořád ještě tady – ale vy musíte chápat mě. Také mám rodinu, ale patnáct hodin denně trávím tady a starám se o dvě čilé čtyřleté dívky. Za to mi neplatíte dost.”

„Najdu si jinou práci,” řekl Shawn rychle a snažil se potlačit tu paniku, co mu vzrůstala v hrudi. „Najdu si lepší práci a zaplatím vám víc.”

Znovu si povzdechla a potřásla hlavou. „To jste říkal minulý měsíc, Shawne.” Podívala se na děvčata. „Obdivuji vaši oddanost, ale takhle to dál nejde. Je vám jenom dvacet. Zasloužíte si něco lepšího. A ony si taky zaslouží něco lepšího. Proč jim nenajdete dobrou rodinu?”

„Ne,” řekl, jeho hlas tvrdý. „Už mají rodinu. Mají mě.”

„Jen stěží vás vidí. Pořád se po vás ptají. Stýská se jim po vás.”

Shawn na ně shlédl. Emily a Bee spaly stočené vedle sebe, svými baculatými tvářičkami se skoro dotýkaly.

V krku se mu udělal knedlík. „Taky se mi po nich stýská.” Podíval se na paní Hawkinsovou. „Prosím, najdu nějaké řešení. Už se to vážně znovu nestane.” Ze zadní kapsy vytáhl svoji peněženku a dal jí všechny peníze, co měl. „Tady, vezměte si to.”

Zakroutila hlavou, ale peníze přijala. „Přemýšlejte o tom, co jsem řekla, Shawne,” řekla, než si vzala svoji kabelku a odešla.

Shawn za ní zamknul a vrátil se k posteli.

Poklekl vedle, položil si bradu na matraci a zíral na dvojčata.

Ve slabém světle se jejich platinově blonďaté vlásky zdály skoro zlaté. Vypadaly jako malí andílci.

Shawn zavřel oči. Bože, byl tak unavený, ale spánek bylo to poslední, co měl na mysli. Nemusel otvírat lednici, aby věděl, že nemají jídlo: věděl, jak dlouho trvalo, než jim došlo. Pozítří nebudou mít co jíst.

Zoufalství mu svíralo hrdlo. Pak přišel vztek a hněv.

Shawn to ze sebe střásl. Být naštvaný na svoje rodiče, že měli hodně dluhů, že zemřeli a že je nechali na mizině, bylo zbytečné. Nemohl si dovolit mrhat časem. Potřeboval peníze. Hned.

Ale jak? Už teď měl dvě brigády.

„Shawne?”

Shawn otevřel oči. Jedna z dívek už nespala. Zacloumal jím nával paniky, když si uvědomil, že už je nedokáže rozeznat. Byla to Emily nebo Bee?

„Lásko?” zachroptěl přes knedlík v krku.

Malá dívka se pomalu posadila, dávala si pozor, aby nevzbudila svou sestru, a Shawn si vydechl. Byla to Emily: byla vyspělejší a ohleduplnější než Bee, která byla často jako naprosto bezradné klubko energie.

Emily se k němu natáhla a Shawn si ji zvedl do náručí. „Hej, princezno,” zašeptal, políbil ji na spánek a nadechl se její sladké vůně.

„Jsi doma,” řekla Emily a ovinula svoje malé ruce kolem jeho krku. „Stýskalo se mi.”

„Mě taky,” zamumlal Shawn, jak ji hladil po zádech. Je mi to líto. „Bavila ses, zatímco jsem byl pryč?”

Emily přikývla. „Hodně jsme si hrály, ale Jestřáb nás nenechal jít ven!”

„Neříkej tak paní Hawkinsové.” I když musel potlačit úsměv. „Něco dalšího?”

„Po snídani přišel velký muž. Měl pro tebe dopis, ale Jestřáb nám nedovolil se ho dotknout.”

„Dopis, co?” Shawn se postavil, Emily si držel u hrudi a přešel ke svému stolu. „Tak se podíváme.”

Zvedl obálku a vrátil se k noční lampičce. Zamžoural na něj a když spatřil, od koho to je, sevřel se mu žaludek.

„Co je?” zeptala se Emily.

Shawn otevřel obálku, vytáhl z ní list papíru a začal číst.

„...nepřijatelné známky...” „...nepodařilo se zlepšit...” „...stipendium bude ukončeno, pokud student nedosáhne...”

Papír mu vypadl z prstů na zem a on si toho nevšiml.

„Shawne? Stalo se něco zlého?”

Shlédl do Emiliných širokých modrých očí a přinutil se usmát. „Ne, tykvičko. Všechno je v pořádku.” Zabořil tvář do jejích vlasů a zavřel oči.

Když se zkazila jedna věc, zkazilo se všechno.

--------------------------------------------

~ Guhehe, je to tu, a hned na začátek taková tragédie... ~


Hlavní stránka

<Hlavní stránka>...<Následující>