GDC - kapitola 39 (1)

Kapitola 39 – Tráva (7)

Zdálo se, že se A-Qing na krátko zarazila, než odpověděla: „N-ne.”

Xiao XingChen: „Tak choď trochu pomaleji. Nebuď tak rychlá. Nechtěla bys znovu do někoho vrazit, ne?”

Vůbec nezmínil, že on sám neviděl. Jak držel A-Qing za ruku, dovedl ji ke straně cesty. „Jdi tudy. Je tu méně lidí.”

Jak jeho slova, tak počínání bylo vlídné, a přesto opatrné. A-Qing se váhavě natáhla, ale nakonec mu stejně uzmula měšec na mince, co mu visel u pasu. „Bratře, A-Qing ti je velmi vděčná!”

Xiao XingChen: „Žádný bratr. Kultivátor.”

A-Qing zamrkala: „Ale jsi jak kultivátor, tak bratr.”

Xiao XingChen se usmál. „Tak jelikož mi říkáš bratře, proč mi nevrátíš ten měšec?”

Bez ohledu na to, jak rychlý byl pouliční tulák jako A-Qing, stejně by neoklamal smysly kultivátora.

Celá vylekaná sebrala svou hůl a odsprintovala co možná nejrychleji. A přesto neodběhla moc daleko. Xiao XingChen ji jednou rukou popadl zezadu za límec a přivedl ji zpět. „Jak už jsem řekl, neměla bys utíkat tak rychle. Co když znovu do někoho narazíš?”

A-Qing zápolila, aby se dostala z jeho sevření. Ve rtech jí zacukalo, horními zuby si skousla spodní ret. Wei WuXian to okamžitě pochopil: Ale ne, zakřičí úchyl!

Najednou z rohu ulice přispěchal muž ve středním věku. Jakmile spatřil A-Qing, oči se mu hned rozzářily. Přihnal se k nim a nadával: „Ty malá potvoro. Konečně jsem tě chytil. Vrať mi moje peníze!”

Prosté nadávání nestačilo na to, aby si ulevil od hněvu. Napřáhl paži a rukou máchl po její tváři. A-Qing okamžitě sklopila zrak a zavřela oči. Ale než ta facka dopadla na její tvář, v půlce se zastavila.

Xiao XingChen: „Pane, prosím, uklidněte se na chvilku. Je celkem nezdvořilé se takhle chovat k mladé dívce, nemyslíte?”

A-Qing se potají podívala zpoza víček. Ten muž ve středním věku jasně použil spoustu síly, ale i tak ho Xiao XingChen držel zdánlivě lehce a ten muž se nedokázal ani pohnout. Ačkoli byl nervózní, tvrdohlavě obviňoval: „Co tady dělá takový slepec jako ty? Zachraňuješ dámu v nesnázích? Takže ta malá mrcha je tvoje milenka? Věděl jsi, že je zlodějka? Ukradla mi peníze! Pokud ji ochráníš, jsi taky zloděj!”

S mužem v jedné ruce a A-Qing v druhé se Xiao XingChen otočil. „Dej tomu muži jeho peníze.”

A-Qing vylovila tu malou sumu a předala ji. Xiao XingChen pustil muže, co si peníze spočítal. Pořád tam všechno bylo. Jak se znovu letmo podíval po slepém kultivátorovi, věděl, že by se s ním vypořádával jen těžko, a tak se rozpačitě odvlekl pryč.

Xiao XingChen: „Vážně jsi příliš smělá. Jak se odvažuješ krást, i když jsi slepá?”

A-Qing vyskočila deset centimetrů nad zem. „Dotkl se mě! Štípl mě do zadku a strašně to bolelo, tak co je špatného na tom, že jsem si vzala trochu jeho peněz? V tak velkém měšci měl jenom tak málo a ještě kvůli tomu šikanuje ostatní. Zemře bez halíře!”

Wei WuXian s ní nesouhlasil: Jasně jsi do něj narazila s úmyslem krást jako první, ale teď říkáš, že to on ti ukřivdil jako první. To je ale podvodný argument.

Xiao XingChen potřásl hlavou. „I když to je takhle, vážně bys měla být chytřejší a neprovokovat ho. Kdyby tu dneska nikdo nebyl, ta záležitost by neskončila jen s jednou fackou. Slečno, opatruj se.”

Když domluvil, otočil se opačným směrem a odešel. Wei WuXian to pozoroval: Nepožádal o svůj měšec s penězi. Tenhle můj kultivační strýček je k ženám také vlídný.

A-Qing držela v ruce měšec, co ukradla, a pár sekund tam stála a prázdně zírala. Najednou si ho nacpala za klopu, hnala se se svou holí a narazila Xiao XingChenovi přímo do zad.

Xiao XingChen ji mohl akorát znovu pomoct nabýt rovnováhu. „Ještě něco?”

A-Qing: „Pořád mám tvůj měšec!”

Xiao XingChen: „Teď je tvůj. Uvnitř toho stejně moc není. Než to všechno utratíš, určitě nikoho dalšího neokrádej.”

A-Qing: „Slyšela jsem nadávání toho špinavce. Takže jsi taky slepý?”

Když Xiao XingChen zaslechl druhou větu, jeho výraz povadl. I jeho úsměv zmizel.

Ty smělé, nevinné poznámky dětí byly často nejkrutější. Děti nic nevěděly. A právě proto, že nic nevěděly, zraňovaly pocity lidí těmi nejpřímějšími metodami.

Ta rudá skvrna pod obvazy ovinutými kolem Xiao XingChenových očí čím dál víc tmavla, skoro mu prosákla látkou. Zvedl ruku a držel si ji před očima, zatímco se mu paže mírně chvěla. Bolest a zranění, co provázelo vydloubnutí si vlastních očí, se nedalo tak snadno zahojit.

Ale A-Qing si prostě myslela, že se mu točila hlava. Rozzářila se: „Tak mi dovol tě následovat!”

Xiao XingChenovi se podařilo usmát. „Proč bys mě chtěla následovat? Aby ses stala kultivátorem?”

A-Qing: „Jsi vysoký a slepý a já jsem malá a slepá. Pokud budeme cestovat spolu, můžeme se o sebe navzájem starat. Moje rodiče jsou pryč a nemám kde zůstat. Budu následovat kohokoli kamkoli.” Jelikož byla tak chytrá, bála se, že ji Xiao XingChen odmítne, a tak využila jeho příjemné povahy a pohrozila mu: „Utrácím vážně rychle. Pokud mě odmítneš vzít s sebou, ty peníze budou hned pryč a budu muset znovu krást a klamat lidi. A pak mě někdo tvrdě udeří a já spadnu a už nenajdu svou cestu. Chudák já!”

Xiao XingChen se zasmál. „Někdo tak chytrý jako ty by měl být schopen oklamat ostatní, aby oni nedokázali najít svou cestu. Kdo na světě ti může provést to samé?”

Jak to Wei WuXian chvíli sledoval, přišel na něco zajímavého.

Když teď viděl skutečného Xiao XingChena, zjistil, že Xue Yangova napodobenina byla v porovnání se skutečností vážně přesná! Kromě jeho tváře byly všechny detaily věrné skutečnému Xiao XingChenovi. Kdyby mu to někdo řekl, dokonce by věřil, že Xiao XingChen posedl Xue Yangovo tělo.

A-Qing prosila, otravovala a předstírala, jak je ubohá, a celou cestu se tiskla k Xiao XingChenovi. Ten ji celkem párkrát varoval, že pokud ho bude následovat, bude to nebezpečné, ale A-Qing ho neposlouchala. Nevyděsilo ji ani to, když Xiao XingChen v jedné vesnici, kterou procházeli, vymýtil starou konvici, co nabyla vědomí. Dál mu říkala „pane kultivátore” a lepila se k němu jako sirup. Nikdy se od něj nevzdálila na víc než tři metry. Jak ho následovala, Xiao XingChen konečně v tichosti svolil, aby s ním zůstala. Možná usoudil, že A-Qing byla bystrá, statečná mladá, slepá dívka, co neměla kam jít, ale přitom nebyla nikdy přítěží.

Wei WuXian si původně myslel, že Xiao XingChen musel mít nějaký cíl. Ale jak minul pár vzpomínek, z podnebí a nářečí usoudil, že ta místa, na která šli, nemohla tvořit přímou trasu. Nezdálo se, že by někam šel, spíš jako kdyby náhodně chodil na noční lovy. Šel kamkoli, kde se lidé zmínili o tom, že se tam děly podivné věci.

Wei WuXian odhadoval: Možná že ten případ s klanem Chang z Yueyangu mu dal příliš velkou ránu. Už nechtěl být mezi klany a sektami, ale nemohl se vzdát svých aspirací, a tak se rozhodl chodit na noční lovy, jak se potuloval kolem. A řešil tolik problémů, kolik jen mohl.

Momentálně Xiao XingChen a A-Qing kráčeli po dlouhé, udusané cestě, podél které z obou stran rostl plevel a tráva vysoká do pasu. A-Qing najednou vykřikla „ach”. Xiao XingChen se okamžitě zeptal: „Co se děje?”

A-Qing: „Ugh. Nic. Podvrtla jsem si kotník.”

Wei WuXian jasně viděl, že to vůbec nebylo tím, že by si podvrtla kotník. Chodila v pohodě jako vždy. Kdyby nemusela před Xiao XingChenem předstírat, že je slepá, aby nemohl mít proč ji odehnat, mohla by za chůze skákat až do nebe. A-Qing vykřikla, protože když se ohlédla, najednou mezi trsy plevele spatřila ležet černou postavu.

Ačkoli nevěděla, jestli byl mrtvý nebo naživu, s největší pravděpodobností to bude stejně přítěž, a tak očividně nechtěla, aby Xiao XingChen toho člověka našel. Pobízela ho: „Pojďme, pojďme. Pojďme si trochu odpočinout v tom kdovíjakém městě, co je před námi. Jsem tak unavená!”

Xiao XingChen: „Copak sis nepodvrtla kotník? Chceš, abych tě nesl?”

A-Qing byla v sedmém nebi, nahlas ťukala svou bambusovou holí do země. „Ano, ano, ano!” Xiao XingChen se s úsměvem otočil zády k ní a poklekl na jedno koleno. Zrovna když se k němu A-Qing chtěla vrhnout, Xiao XingChen ji najednou zastavil. S vážným výrazem se postavil. „Něco tu páchne jako krev.”

A-Qing také cítila mdlý náznak krve. V tom nočním vánku to vskutku bylo občas poznat. Blafovala: „Vážně? Proč to necítím? Co nějaká rodina kolem zabíjí dobytek?”

Zrovna když domluvila, člověk v křoví zakašlal, jako kdyby Nebesa chtěla jít proti jejímu přání.

I když byl ten zvuk skoro nepostřehnutelný, Xiao XingChenovým uším nemohl uniknout. Okamžitě našel směr, vkročil do křoví a dřepl si vedle toho člověka.

Kvůli tomu, jak Xiao XingChen toho člověka stejně našel, A-Qing zadupala a pak předstírala, jak šátrá k němu. „Co se stalo?”

Xiao XingChen kontroloval tep toho člověka. „Někdo tu leží.”

A-Qing: „Proto byl ten pach krve tak silný. Je mrtvý? Měli bychom vykopat jámu a pohřbít ho?”

Mrtvý člověk byl samozřejmě menší přítěž než živý, a tak se A-Qing nemohla dočkat, až ten člověk zemře. Ale Xiao XingChen odpověděl: „Ještě ne. Je jen vážně zraněný.”

Když o tom popřemýšlel, jemně si toho člověka vzal na záda.

Když A-Qing viděla, že ten špinavý, zkrvavený muž zabral místo, na kterém mohla být ona, a že ji Xiao XingChen už nebude moct nést do města, našpulila rty a holí udělala do země pár hlubokých děr. A přesto věděla, že Xiao XingChen nemohl člověku nepomoci, a tak by stejně nezabralo, kdyby si stěžovala. Vrátili se zpět na cestu a pokračovali v chůzi.

Čím déle kráčeli, tím byl Wei WuXianův pocit známosti větší. Najednou si vybavil: Není to ta cesta, po které jsme s Lan Zhanem přišli do města Yi?

No ano, na konci cesty bylo vidět tyčící se město Yi.

V této době nebyly městské brány tak zchátralé. Věž byla stále v dobrém stavu a na zdi nebyly žádné čmáranice. Když vešli do města, mlha byla trochu hustší, ale v porovnání s nepřirozenou hustotou v pozdější době to nebylo vůbec na překážku. Podél cesty ze dveří a oken domů pronikalo světlo a dokonce lidská konverzace. Ačkoli to bylo pochmurné místo, mělo v sobě nějakou živost.

Xiao XingChen nesl na zádech člověka s vážnými zraněními a promáčeného krví, a tak rozhodně věděl, že žádný obchod dovnitř nepustí někoho jako on. A tak nehledal místo k odpočinku, ale místo toho se noční hlídky, co prošla kolem, přímo zeptal, jestli byl ve městě nějaký volný dům rakví.

Strážník mu řekl: „Támhle jeden je. Chlápek, co ho strážil, minulý měsíc zemřel. Momentálně tam nikdo není.” Když viděl, že Xiao XingChen byl slepý a že možná bude mít těžkosti najít cestu, rozhodl se, že ho tam dovede.

Tohle byl přesně ten dům rakví, kam uložili Xiao XingChenovo tělo, když zemřel.

Poděkovali strážníkovi a Xiao XingChen odnesl zraněného člověka do pokoje napravo. Místnost nebyla velká, ale nebyla ani malá. Byly tam všechny nezbytnosti, včetně nízké postele u stěny. Opatrně toho člověka položil na postel. Vytáhl z měšce qiankun elixír a vtlačil ho tomu člověku mezi sevřenými rty.

A-Qing chvíli šátrala kolem místnosti, než se rozzářila. „Je tu tolik věcí! Tady je lavor!”

Xiao XingChen: „Jsou tu kamna?”

„Ano!”

Xiao XingChen: „A-Qing, proč nezkusíš svařit trochu vody? Dávej pozor a nezraň se.”

A-Qing ještě víc trucovala a dala se do práce. Xiao XingChen se dotkl čela toho člověka, pak vytáhl další elixír a vpravil ho do něj. Wei WuXian se vážně chtěl pořádně podívat tomu člověku do tváře, ale A-Qing o něj jasně neměla zájem. Byla celkem otrávená a odmítla mu věnovat jediný pohled. Když svařila vodu, Xiao XingChen mu pomalu otřel krev z tváře. A-Qing mu ze zvědavosti věnovala pohled a vydala ze sebe němé „he”.

Když měl teď ten člověk čistou tvář, viděla, že jeho vzezření bylo vlastně celkem slušné.

Jak Wei WuXian tu tvář spatřil, okamžitě poklesl na duchu.

Přesně jak čekal, byl to Xue Yang.

V tichosti si povzdechl: Nepřátelé se vážně nedokážou navzájem vyhnout, co? Xiao XingChene, ty jsi vážně... beznadějný smolař.

V této době Xue Yang se svým dětinským kouzlem vypadal jen jako chlapec. Ale kdo mohl vědět, že chlapec jako on, kterému byly vidět špičáky, když se usmíval, byl maniak, co vyhladil celé klany.

Když spočítal léta, tohle bylo pravděpodobně poté, co se Jin GuangYao stal Vrchním kultivátorem. V takové obtížné situaci Xue Yang pravděpodobně zrovna unikl před Jin GuangYaovou „eliminací”. Jelikož ho nemohl zabít, Jin GuangYao přirozeně nechtěl, aby se něco z toho dostalo na veřejnost. Anebo to možná bylo proto, že věřil, že nebude moct přežít, a tak veřejnosti řekl, že už Xue Yanga eliminoval.

Ale zlosynové měli vždycky sklon přetrvat déle než hrdinové. Na prahu smrti ho zachránil jeho starý rival XingChen. Bylo nešťastné, že Xiao XingChen nebyl tak obezřetný, aby prohmatal a prozkoumal jeho tvář. Omylem zachránil svého nepřítele— toho, kvůli kterému žil takto. Ačkoli A-Qing viděla, jelikož nebyla kultivátorka, Xue Yanga neznala. A o to méně věděla o nesmírné nenávisti, co mezi těma dvěma byla. Dokonce ani nevěděla, jak se Xiao XingChen jmenoval...

Wei WuXian si znovu povzdechl. Xiao XingChen už nemohl mít větší smůlu. Bylo to, jako kdyby jej poskvrnila veškerá neblahá energie tohoto světa.

Xue Yang se najednou zamračil. Xiao XingChen mu zrovna zkoumal a zavazoval zranění. Vycítil, že se Xue Yang má co nevidět probrat, a promluvil: „Nehýbej se.”

Někdo jako Xue Yang, co v životě provedl nespočet špatných skutků, byl přirozeně ostražitější než obyčejní lidé. Jak zaslechl tento hlas, oči se mu rozletěly dokořán a on se naráz posadil. Dokutálel se do rohu místnosti a zahlížel na Xiao XingChena s litým výrazem a obezřetným postojem. Jeho oči připomínaly oči polapeného zvířete, vůbec v sobě neskrývaly tu zlobu a krutost.

Jak to A-Qing sledovala, celá se zachvěla. Ten pocit se přenesl i na Wei WuXiana, co tiše zakřičel: Mluv! Xiao XingChen rozhodně nezapomněl na Xue Yangův hlas.

Xue Yang: „Co...”

Jakmile promluvil, Wei WuXian věděl, že nebyla žádná naděje. Dokonce ani poté, co promluvil, Xiao XingChen nebude moct odhalit, kdo byl.

Xue Yang měl zraněné i hrdlo. Když vykašlal velké množství krve, hlas měl tak ochraptělý, že by nikdo nedokázal říct, že to byl on!

Xiao XingChen seděl na kraji postele a ujistil ho: „Řekl jsem ti, aby ses nehýbal. Otevřou se ti rány. Neboj se. Jelikož jsem tě zachránil, samozřejmě ti neublížím.”

Xue Yang se dokázal rychle přizpůsobit náhlým změnám v situaci. Okamžitě usoudil, že ho Xiao XingChen s největší pravděpodobností nepoznal. Převrátil očima a zakašlal. „Kdo jsi?”

A-Qing ho přerušila: „Pokud máš oči, copak sám nevidíš? Je to potulný kultivátor. Udělal všechno proto, aby tě odnesl a zachránil, a dokonce ti dal magické elixíry, a přesto jsi tak zlý!”

Xue Yang se na ni okamžitě obrátil. Promluvil chladným hlasem: „Ty jsi slepá?”

Wei WuXiana to poplašilo.

Ten malý delikvent byl jak prohnaný, tak ostražitý. I když měla A-Qing bílé oči, nepolevil v ostražitosti. Nepominul žádné podezřelé body a okamžitě zachytil A-Qinžino podřeknutí. Xue Yang řekl jenom tři slova. Po těch třech slovech bylo nemožné určit, jestli byl zlý nebo ne. Tedy pokud A-Qing neviděla jeho výraz.

Dobré na tom bylo to, že A-Qing vyrostla na lžích. Na místě odpověděla: „To diskriminuješ slepé lidi? No, zachránil tě slepý člověk. Jinak by nikoho ani nezajímalo, jestli vedle té cesty shniješ! Jako první jsi panu kultivátorovi ani nepoděkoval. Taková drzost! A taky jsi mě nazval slepou takovým tónem. Pche... Co je špatného na tom být slepá...”

Úspěšně změnila téma a směr konverzace. Jak A-Qing nepřetržitě mumlala neoblomným, a přesto sklíčeným tónem, Xiao XingChen okamžitě přešel k ní, aby ji utěšil. Xue Yang v koutu protočil očima. Xiao XingChen se na něj znovu otočil. „Neseď u zdi. Ještě jsem ti nezavázal tu ránu na noze. Pojď sem.”

Xue Yang s lhostejným výrazem dál přemýšlel.

Xiao XingChen dodal: „Pokud se to brzy neošetří, možná skončíš jako invalida.”

Jak to Xue Yang zaslechl, rázně se rozhodl.

Wei WuXian mohl spekulovat, o čem přemýšlí. S takovým tělem pokrytým vážnými zraněními nemohl nikam jít, pokud mu to nikdo nepomůže ošetřit. Jelikož byl Xiao XingChen takový hlupák, co se mu dal k dispozici, proč jeho pomoc nepřijmout?

A tak okamžitě změnil výraz. Hlasem plným vděčnosti odpověděl: „Tak ti děkuju, pane kultivátore.”
--------------------------------------------

~ A teď už to půjde akorát do kytek... Xiao XingChene, ty máš takovou smůlu... ~

~ Nakonec na to došlo, kapitola byla až moc dlouhá, takže tentokrát půlka. ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>