ABO - kapitola 40

Kapitola 40 – Hlavní město

Léky, co doktor Fornt dal Lin Yuanovi, nebyly nijak označené. A byly v nenápadné lahvičce, kam se normálně dávaly bonbony. Hobby si pomýleně myslel, že to byly bonbony, co vyrobila Lin Yao. Ten nenasyta je prostě ukradl. I když byl Lin Yuan velmi naštvaný, i když to takhle dopadlo, Hobby to neudělal naschvál. Nemohl být doopravdy naštvaný na takové bláhové domácí zvířátko.

Když se Lin Yuan podíval na Hobbiho svěšenou hlavu a oči, co se leskly slzami, nakonec se začal bát.

Když tohle malé zvířátko snědlo pilulky, bude mít nějaké vedlejší účinky? Konstituce lidí a zvířat se lišila. Pokud domácí zvíře sní lék, co byl vyroben pro člověka, dokonce ani on nevěděl, co z toho vzejde za důsledky...

Čím víc o tom Lin Yuan přemýšlel, tím byl nervóznější. Bez obalu vzal Hobbiho do náručí, okamžitě se otočil a vyšel ze dveří.

Momentálně už bylo velmi pozdě v noci a venku hustě pršelo. Jak Lin Yuan držel Hobbiho v náručí, otevřel velký deštník a držel ho pečlivě schovaného, až se dostal ke školní bráně. Dorazil na veterinární kliniku na ulici a položil Hobbiho na stůl. Šel rovnou za doktorem a nervózně řekl: „Pane doktore, mohl byste ho prosím prohlédnout, omylem snědl moje léky. Nevím, jestli z toho bude mít nějaké problémy.”

Doktor se v klidu podíval na mladíka před sebou a zeptal se: „Jaké léky tvůj mazlíček snědl?”

Lin Yuan o tom chvíli přemýšlel a řekl: „Nevím, jak se ty léky jmenují...”

Doktor už se na další otázky nevyptával. Přímo Hobbiho chytil za chlupatou packu a odebral mu trochu krve, aby robotický asistent vedle něj mohl provést laboratorní test. Robot celkem rychle ukázal různá data, co zjistil z laboratorního testu, na obrazovce a doktor si to pečlivě pročetl a řekl: „Neboj se, není to žádný problém. Pokud ty léky nebyly toxické, domácí mazlíčci je mohou sníst a nebude to na ně mít nějak velký dopad.”

Lin Yuan viděl, že s Hobbim nebylo nic divného, a tak ho to uklidnilo. S úlevou řekl: „Děkuju, pane doktore.”

Jak Hobbiho držel, vydal se zpět a začalo pršet ještě silněji. Lin Yuan se bál, že Hobby strašlivě promrzne. Začal si rozepínat knoflíky na kabátě a naprosto ho ovinul v náručí. Dokonce ho pečlivě zabalil do látky.

—Hobby se ještě víc odtáhl od tepla svého majitele a cítil se ještě nešťastněji.

Kdyby ho jeho majitel před pár lety nevzal z vesmírné stanice domů, už by umrzl.

Tento majitel na něj byl vždycky hodný, každý den ho krmil lahodnými jídly... Když později jel do školy, potají se skryl v jeho kufru. A když na to jeho páníček přišel, taky se nenaštval. Dokonce riskoval, aby ho s sebou vzal do školy...

Ale dneska byl jeho pán vážně naštvaný.

Protože bezděky způsobil kalamitu.

Vážně si myslel, že v té nenápadné lahvičce byly bonbony od Lin Yao, a tak to nenasytná část jeho mozku chtěla ukrást. A navíc když to jedl, vážně to chutnalo jen jako bonbony. Bylo to velmi sladké a lahodné, a tak jich v důsledku toho nakonec snědl hodně...

Přirozeně vůbec nečekal, že to byly velmi důležité léky jeho pána.

Kdyby věděl, že to vlastně byly léky, radši by se nechal umlátit k smrti, než by je snědl...

Čím víc o tom Hobby přemýšlel, tím byl smutnější. Odtáhl se z Lin Yuanova pevného objetí a držel se jeho oděvu. Bál se, že už ho nebude chtít...

Než se Lin Yuan vrátil na koleje, už bylo po půl druhé. Složil deštník a sundal si kabát a zjistil, že látka na jeho hrudi byla naprosto mokrá. Zmátlo ho to, sklonil hlavu a shlédl. A spatřil, že se Hobby odtahoval z jeho objetí a zasmušile vzlykal.

Z těch velkých očí neustále kanuly slzy a Lin Yuan na to chvilku prázdně zíral.

...Tohle bylo poprvé, co viděl domácího mazlíčka, co uměl brečet.

Lin Yuan najednou pocítil, jak se mu v srdci vzedmula lítost, a jeho původní hněv se naprosto vypařil.

I když si Hobby zasloužil trest, nakonec to neudělal schválně. Vina byla částečně i na něm. Kdyby mu předem řekl, že to jsou léky, nikdy by si to nespletl s bonbony a neukradl je.

Lin Yuan viděl, že celou tu dobu byl rozrušený tak moc, že vzlykal. Jelikož mu zjihlo srdce, měl pocit, že neměl na výběr a něžně ho pohladil po uchu. Řekl tichým hlasem: „To nic. Z ničeho tě neviním... Buď hodný, jdi spát, dobře?” Lin Yuan vzal Hobbiho na kraj své postele a udělal mu tam malé hnízdečko, než si šel také lehnout do postele.

Ačkoli na jeho těle nebylo nic abnormálního, Lin Yuan si nemohl pomoct a cítil se velmi nervózně.

Během tohoto období si ty léky vždycky bral včas a necítil ve svém těle žádné problémy. Co tím vlastně doktor Fornt myslel, když řekl, že měl jinou konstituci? To bez těchto léků okamžitě onemocní? Ačkoli o lékařských vědách nic nevěděl, nikdy neslyšel o takové konstituci, kdy člověk musel brát léky každý jednotlivý den, aby zabránil nemoci. Co se to tady dělo?

Momentálně už bylo po půl druhé a nebylo dobré vyrušovat doktora Fornta uprostřed noci...

Lin Yuan ležel v posteli, převracel se a převaloval, ale pořád nebyl ani trochu ospalý.

Hobby se také stáhl do svého vlastního hnízdečka a také naprosto nemohl spát. Nitro měl plné sebeobviňování a smutku. Přidělal svému majiteli potíže a ublížil mu. Pro domácího mazlíčka to byl prostě neomluvitelný hřích. Páníčka to přešlo a už mu nehuboval, ale Hobby se nicméně nesrovnatelně nenáviděl.

Ale ten lék, co snědl, už nemohl vyplivnout...

Co by teď měl dělat?

Jeho páníček sebou házel a převaloval se a evidentně nemohl usnout. Bylo mu nepříjemně? Byl nemocný?

Hobby se děsil, že jeho majitele stihne neštěstí. Chtěl ho jít zkontrolovat a uklidnit. Nakonec sebral veškerou svou odvahu, potají vylezl Lin Yuanovi na postel a pak zlehka natáhl drápky, aby ho jemně poškrábal na dlani.

Lin Yuan na své dlani cítil osrstěné tlapky a rozsvítil lampičku. Viděl, že se Hobbimu v očích leskly slzy a že srst na tváři měl naprosto promočenou. Lin Yuan se na něj usmál a pohladil ho po uchu. „To nic. Už jsem řekl, že tě z toho neviním, a přesto pořád brečíš.”

Hobby okamžitě a veškerou svou silou zakroutil hlavou.

Lin Yuan mu zmateně předal fotoelektrický tablet. „Co se děje?”

Hobby napsal, co ho trápilo: „Pane, musíš rychle zajít k doktorovi! Bolí tě někde něco?”

Lin Yuan vlastně váhal, jestli by mě zajít za doktorem nebo ne. Ale ve svém těle nepociťoval žádné abnormality. A navíc už bylo po půl druhé brzy ráno. Nemohl prostě uprostřed noci zavolat doktorovi a říct jenom: „Ne že bych se cítil špatně, ale stejně mě prohlédněte.” No ne? Kvůli něčemu takovému by ho doktor odehnal...

Hobby viděl, že jeho pán váhá, a tak okamžitě napsal: „Pokud nechceš zajít za doktorem, můžeš také o pomoc požádat Caesara! Má mecha a to mecha může zanalyzovat vzorek krve. A pokud vyvstanou nějaké problémy, taky to může zkontrolovat!”

Lin Yuan o tom popřemýšlel a pak řekl: „Je už pozdě. Caesar už by měl spát, ne?”

Hobby spěšně napsal: „Vždycky chodí do postele hodně pozdě. Už dřív jsem to vypozoroval.”

Jak domluvil, zmizel jako pára nad hrncem.

Naštěstí si Caesar nikdy nezamykal dveře, když šel spát. Hobby okamžitě vrazil hlavou do dveří od Caesarovy ložnice, aby si otevřel.

Caesar zrovna mluvil se svým starším bratrem o tom, jaká lokace by byla dobrá k jejich setkání. Zrovna měl v plánu jít spát, když spatřil, jak koule bílých chlupů hlavou rozrazila dveře a přihnala se k němu s jasnými známkami po slzách na tváři.

Caesar ho zmateně chytil. „Co se děje? Kdo tě trápí?”

Hobby okamžitě zvedl tablet, co měl v tlapkách, sklonil hlavu a napsal: „Vaše královská výsosti, udělal jsem něco špatného. Spletl jsem si léky svého páníčka s bonbony a snědl jsem je...”

Poté následovala řádka plačících emotikon.

Caesar: „...”

Hobby se slzami, co se mu leskly v očích, napsal: „Co když je pán nemocný? Musíš se na něj jít rychle podívat, obávám se, že ho stihne neštěstí...”

—Léky? Jaké léky Lin Yuan bral? Byl nemocný?

Caesara to velmi trápilo. Neváhal, zvedl Hobbiho a nakráčel přímo do Lin Yuanovy ložnice.

Když vešel do ložnice, viděl, že se Lin Yuan napůl opíral o hlavu postele. Caesar položil Hobbiho stranou, pomalu přešel k Lin Yuanově posteli a posadil se. Podíval se na Lin Yuana a tiše se zeptal: „Co se stalo? Hobby řekl, že ti snědl léky. Jsi nemocný? Je to vážné?”

Lin Yuan chvíli váhal a pak řekl: „Vlastně nevím, co to je za léky... Když jsem byl malý, měl jsem vážnou nemoc. Zachránil mě náš soused, doktor Fornt. Doktor Fornt řekl, že mám relativně neobvyklou konstituci a že můj imunitní systém je z podstaty defektní. Celá léta jsem bral léky, co by to upravily.” Lin Yuan se odmlčel a tak nějak ustaraně řekl: „Obvykle se necítím zle, ale když si nevezmu léky, tep se mi zrychlí a celé tělo mám jako v horečce... Hobby si myslel, že ty léky, co beru, jsou bonbony. Bojím se, že se na tomhle výletu na hlavní hvězdu něco pokazí.”

—Když si nevezme léky, zrychlí se mu tep a celé tělo má jako v horečce? Co to bylo za divnou nemoc?

Ani Caesar o takové nemoci nikdy neslyšel. Když viděl, jak byl Lin Yuan v tváři bledý, nemohl si pomoct a v srdci se mu vzedmula nervozita. Spěšně řekl: „Teď se tím netrap, moderní medicína je tak rozvinutá, že většina nemocí se dá naprosto vyléčit. Mám pár známých na Imperiální centrální nemocnici na hlavní hvězdě. Až na to přijde, řeknu jim, aby ti udělali komplexní prohlídku.” Caesar se odmlčel. „Bolí tě někde něco?”

Lin Yuan zakroutil hlavou. „Nic.”

Caesar na chvilku ztichl, pak otevřel pusu a rozkázal: „Bílé Pírko, vylez a udělej Lin Yuanovi krevní test.”

Bílé Pírko se okamžitě ukázalo z prostorového tlačítka a vzalo na sebe svou podobu humaniodního mecha. Vzrušeně Lin Yuanovi odebralo z žíly kapku krve. Pak ten malý krevní vzorek prozkoumalo a zanalyzovalo. A pak rychle ukázalo data pečlivě uspořádané ve sloupcích. „Pane, pane! Výsledky laboratorních testů jsou naprosto normální a v krevním vzorku se nenašly žádné toxiny! V žádném biochemickém indikátoru není žádný problém! Lin Yuan je vskutku výjimečně zdravý člověk! Všechna data spadají do očekávaného standardu!”

Lin Yuan: „...”

Caesar bezmocně řekl: „Dobrá, můžeš se vrátit.”

Otravné Bílé Pírko se vrátilo zpět do svého prostorového tlačítka. Caesar pak vzal to čisté bílé prostorové tlačítko, co měl na zápěstí, a předal ho Lin Yuanovi.

Lin Yuan zvedl hlavu a nevěřícně se na něj podíval.

Caesar tichým hlasem promluvil: „Ať tě Bílé Pírko doprovází. Kdyby vyvstaly nějaké problémy, může je okamžitě odhalit. Bílé Pírko má automatickou funkci detekování a analyzování životně důležitých funkcí svého nositele.”

Lin Yuan: „...”

Pokud tuto funkci mělo mecha řádu C, pak bylo nepochybně jedno z nejlepších mech. Prodejní cena takového mecha rozhodně přesahovala 500 tisíc krystalových mincí. A Caesar mu vlastně tak rychle předal tak cenné mecha. Lin Yuan najednou nevěděl, co by měl říct.

—Pro mnoho lidí bylo mecha víc než jen prostý majetek.

—Obzvláště to platilo o mecha, co svého pána následovalo mnoho let. Dalo se považovat za nejbližšího přítele svého pána.

Caesar mu překvapivě a bez nejmenšího zaváhání půjčil Bílé Pírko a Lin Yuan si nemohl pomoct a z hloubi srdce ho to tak nějak dojalo.

Lin Yuan chvíli nic neříkal. A pak řekl: „Předáváš mi takovou vzácnost... Můžu?”

Ta předaná věc, Bílé Pírko, byla vlastně velmi šťastná a křičela: „Lin Yuane, rychle to přijmi! Vážně se o tebe moc dobře postarám!”

Caesar se najednou usmál. Jemně vzal Lin Yuana za ruku, upravil prostorové tlačítko mecha na velikost jeho zápěstí a pak mu ho opatrně zapnul kolem. Tiše řekl: „Pokud to přijmeš, Bílé Pírko na tebe dohlídne a já budu moct být v klidu.”

Lin Yuan: „...”

Když Caesar viděl, jak Lin Yuan sklonil hlavu a jak mu bylo trapně a nevěděl, co se sebou, nemohl si pomoct a zjihl mu pohled. „Neboj se, zítra ráno vyrazíme na hlavní hvězdu. Až dorazíme, okamžitě tě vezmu do nemocnice ke komplexní prohlídce. Medicína je na hlavní hvězdě velmi pokročilá. I kdybys měl nějakou nemoc imunitního systému, doktoři ti dají odpovídající léky.”

Lin Yuan se podíval na zápěstí, kde měl čistě bílé prostorové tlačítko. Srdce mu přetékalo vřelostí, ale pořád nevěděl, co by měl říct.

Caesar ho konejšivě poplácal po zádech. „Ne, netrap se tím a jdi spát. Zítra ráno budeme brzy vstávat.”

Lin Yuan byl chvíli zticha, než přikývl a řekl: „Hm.”

Caesar se zvedl a otočil se k odchodu, když Lin Yuan najednou otevřel pusu a řekl: „Caesare, díky.”

Caesar otočil hlavou a spatřil ten Lin Yuanův upřímný pohled. Přitom mu zjihlo srdce a on si nemohl pomoct a pomyslel si— není třeba, abys mi děkoval. Původně jsem tě ze všeho nejvíc chtěl chránit.




Jakmile Caesar odešel, Lin Yuan se dotkl prostorového tlačítka na svém zápěstí a konečně ze sebe vydal dlouhý úlevný povzdech.

Po pravdě řečeno se dřív doopravdy bál. Obzvláště ho trápilo, že by mu jeho zdraví dělalo problémy a že by to ovlivnilo turnaj. Kdyby to byla hra jednotlivců, nezáleželo by na tom, že by nezískal odměnu, ale tentokrát to byla týmová soutěž, kde zastupoval školu. Kdyby jeho osobní problémy nakonec ovlivnily dosažení jeho školy, prostě by neměl žádnou důstojnost, aby se vrátil a čelil řediteli.

Ale stačilo pár konejšivých vět od Caesara a překvapivě a zázračně to rozptýlilo veškeré nejistoty, co měl v nitru.

Lin Yuan se ohlédl a spatřil Hobbiho, co byl uvelebený na okraji postele, kvůli černému svědomí se od něj odtáhl. Nemohl si pomoct a šťouchl ho do jeho velkých uší. Usmál se a řekl: „No tak, neobviňuj se. Tentokrát ta vina neleží jenom na tobě. Měl jsem to vyjasnit a už dřív ti říct, že to jsou vlastně léky, jasné... Zavolal jsi Caesara, dá se to brát tak, že jsi vyvážil dobré a zlé. Nezlobím se na tebe. Jen příště nejez všechno, co ti padne pod ruku.”

...pane, to mi odpouštíš?

Hobby se po Lin Yuanovi nervózně podíval, na ten jeho úsměv a okamžitě vesele přikývl.

Lin Yuan o tom popřemýšlel a řekl: „Zítra pojedu s Caesarem na Cepheus. Na tuhle soutěž tě s sebou nemůžu vzít. Zdá se, že Snow tu chce zůstat a provádět experimenty. Takže tě dám Snowovi. Musíš být hodný a dělat, co ti řekne.”

Hobby poslušně kývl hlavou.

Lin Yuan se konečně zbavil svých starostí, uložil Hobbiho zpět do jeho hnízdečka a také se sám uložil na postel a usnul.

Divné bylo, že poté, co ho Caesar přišel ukonejšit, se už Lin Yuan nepřevaloval a neobracel a nečekaně ho to uvolnilo a on spal až do úsvitu.

***


Ve vedlejším pokoji se Snow chystal odejít na Vesmírnou stanici.

Zrovna když vykročil ke dveřím z ložnice, zaslechl venku hlasy. Zdálo se, že Caesar o něčem mluvil s Lin Yuanem.

—Už jsou skoro dvě v noci, proč ti dva ještě nespí?

Jelikož pár lidí na koleji ještě nespalo, Snow neměl dobrý pocit, že by se takhle oblékl a vyšel rovnou ze dveří.

Mírně nakrčil obočí. Zamknul dveře, otočil se a otevřel okno a ze svého rukávu vytáhl nesmírně tenký kovový drát. Část s háčkem zajistil na okraji okna a druhý konec si pevně ovinul kolem ruky.

Snow se zhluboka nadechl a najednou vyskočil, přetočil tělo a vyskočil ven!

Jeho pružné a silné tělo rychle sklouzlo podél kovového drátu, nohama v kožených botách našlapoval podél zdi, aby to chytře ztlumil a pak— dopadl vyrovnaně na zem!

Snow vzhlédl ke své ložnici, švihl prstem a vtáhl kovový drát zpět do rukávu. Pak se otočil a odešel.

Uprostřed noci za deště tu byl osamocený náctiletý oděný v černém oděvu a obrovským kloboukem, co mu zakrýval kštici jemných platinově blonďatýh vlasů. S dřevěným výrazem na tváři rychle kráčel k Vesmírné stanici. Jeho chladná a lhostejná záda rychle zmizela v temnotě noci.

***


Následující ráno vstali Lin Yuan, Caesar a Brian velmi brzy.

Protože se na Cepheu měla pořádat oslava 600. výročí Impéria, dělalo to rozruch. Počet vesmírných lodí, co létaly z planety Broken Army do souhvězdí Cepheu, konečně vzrostl na dva spoje za den. Jeden let vyrážel ve 2:30 brzy ráno a dorazil ve 12:30. A pak tu byl ještě jeden ráno, co vyrážel v 8:00 a dorazil v 18:00. Na pokrytí vzdálenosti mezi planetou Broken Army a souhvězdím Cepheus bylo třeba celých deset hodin letu.

Lin Yuan a Caesar jeli společně se školním týmem. Brian si zarezervoval vlastní letenku, a tak všichni tři letěli stejným vesmírným letem v osm ráno.

Ti tři vstali v šest třicet a ke snídani si vytáhli jídlo z ledničky. Lin Yuan měl v náručí Hobbiho a chtěl ho předat Snowovi. Brian se chtěl se Snowem také rozloučit. Ti dva šli ke Snowovým dveřím a zaťukali. Ale nikdo dlouho neodpovídal.

Lin Yuan se zeptal: „To Snow pořád spí?”

Brian řekl: „Má velmi konzistentní rutinu. Každý den se budí velmi brzy. Takže měli bychom ho vzbudit?”

Když domluvil, začal být zvědavý a chtěl dveře otevřít. Ale zjistil, že byly zamčené zevnitř.

Lin Yuan se usmál a řekl: „Dneska jsou prázdniny. Pravděpodobně chce trochu déle spát. Nerušme ho.”

Brian o tom chvíli přemýšlel a řekl: „Vypadá to tak. Během těhle dnů musí Snow provádět experimenty. Mám za to, že nebude mít čas se o Hobbiho starat. Dej ho mě. Vezmu ho s sebou na Cepheus. Nebude problém se o něj pár dní starat.”

Hobby začal okamžitě zoufale kroutit hlavou.

Nežertujte, pokud se vrátím na hlavní planetu a přijde na mě královna Anna, vezme mě zpět do laboratoře k rozmnožování...

Lin Yuan se po něm podíval, jak kroutil hlavou, jako kdyby na tom závisel jeho život, a naprosto ho ignoroval. Nakonec ho předal přímo Brianovi. Pak ho šťouchl do jeho velkého ucha a řekl: „Nechceš mi dělat víc potíží, že?”

„...” A opravdu, ta Lin Yuanova věta byla sama o sobě velmi odstrašující a Hobby okamžitě ztichl.

Brian vůbec nevěděl, že Hobby byl domácí mazlíček královny Anny. Když viděl, jak žalostně svěsil hlavu, nemohl si pomoct a usmál se. Řekl: „Neboj se, v minulosti jsem netýral žádné zvířátko. Musím jet zpět domů a pár dní tam pobýt. Uvařím ti něco lahodného.”

Hobby se sklíčeně uložil Brianovi v náručí a už nepromluvil jediné slovo. A v duchu se donekonečna modlil, aby ho královna Anna nikdy nenašla...

***

V osm ráno všichni prošli mezihvězdnou kontrolou a nastoupili na vesmírnou loď Pearl 097.

Lin Yuan, Caesar a dva z deseti nejlepších studentů z Mecha turnaje vstoupili do kabiny. Lin Yuan převzal iniciativu a pozdravil je a brzy se spolu navzájem spřátelili. Po cestě si povídali o pilotování mecha. Čas rychle utíkal a než se kdokoli z nich nadál, už bylo odpoledne.

Po vesmírném skoku se vesmírná loď konečně dostala k hlavní planetě Cepheu— na Cepheid.

Lin Yuan vzrušeně otevřel okýnko v kabině a vyhlédl ven.

Na rozdíl od mrazivého chladu planety Rennes a parného vedra na Broken Army měla hlavní planeta Impéria, Cepheid, mírné klima a po celý rok jaro, takže se nejlépe hodila k lidskému osídlení.

Ze vzdáleného vesmíru a z velké dálky byla tato planeta jako vodní modrý krystal prosycený zářivým leskem drahokamů, obklopený pár malými stříbrně bílými měsíci, co rotovaly po svých oběžných drahách v obklopení bílé mlhoviny pod nimi. Tato planeta měla stejnou mlhavou krásu jako snová zem, co spočívala uprostřed oblaků a mlhy.

Jedním z Lin Yuanových původních důvodů, proč se přihlásil ke zkouškám na vojenskou akademii, bylo mít v budoucnu možnost sdílet dům na hlavní planetě. A přivézt sem matku a sestru, aby tu žily. Jak se v tuto chvíli díval na hlavní planetu, co měl přímo před očima, v nitru byl Lin Yuan nevyslovitelně vzrušený.

Poté, co přistáli na vesmírné stanici na Cepheidu, Brian šel do svého domu a Caesar a Lin Yuan následovali svůj tým a instruktora Knoxe. Deset účastníků turnaje spolu jelo ve velkém vznášedle a vydali se do hotelu, co byl předem rezervovaný.

Za celou cestu Lin Yuan zvědavě sledoval scenérii venku. Na nebeském rozvrstvení byly různá vznášedla vysokého řádu a uspořádaně jela sem a tam. Vršky výškových budov podél ulic téměř nebyly vidět a při pohledu na jasná a barevná světla na silnicích to působilo dojmem, že celý svět zářil stejně jasně jako den. Lin Yuan si nemohl pomoct a v duchu naříkal – hlavní planeta byla vskutku až příliš prosperující!

Vznášedlo velmi rychle dorazilo do hotelu.

Grand Royale Hotel byl jedním z nejslavnějších sedmi hvězdičkových hotelů na Cepheidu. Asociace mech vždycky štědře utrácela. Studenti, co se každým rokem účastnili Národního finále, byli vždycky ubytovaní tady, protože to byl hotel nejblíže stadionu.

Pokoje v hotelu byly zavěšené ve vzduchu jako Ruské kolo z dávné pozemské éry.

Když se hosté v lobby v přízemí odbavili, specializované vzdušné lodě je a jejich zavazadla vyvezly do vzdušných pokojů. Know rezervoval 5 standardních dvoulůžkových pokojů a každý pokoj přidělil dvěma studentům, známé dal k sobě. Lin Yuan a Caesar přirozeně byli ve stejném pokoji.

Když se vrátili do pokoje, Caesar přišel ke Knoxovi a řekl: „Instruktore, dneska večer chci s Lin Yuanem jít ven setkat se s jedním svým přítelem.”

Know přikývl a vážně řekl: „Tohle je poprvé, co je Lin Yuan na hlavní planetě, až ho vezmeš ven, dávej na něj pozor. Nezapomeňte na to, že se scházíme zítra v devět ráno.”

Caesar přikývl: „Já vím.”

Ti dva se spolu vrátili do pokoje a uložili si zavazadla. Lin Yuan si nemohl pomoct a přistoupil k oknu. Díval se na ulice a chodce pod sebou a vzrušeně řekl: „Vážně je to dobrý pocit žít na nebi!”

Tento vznášející se hotel využíval gravitační síly, aby pokoje upevnil na nebi. I na stropu byla vrstva průhledného skla. Když se to průhledné okno roztáhlo, byly přímo vidět nebeská tělesa a hvězdy na nebi. A vzbuzovalo to pocit, že člověk byl velmi blízko nebi. Když pršelo, byla vidět nádherná scenérie, jak déšť pomalu stékal po průhledné střeše.

Samozřejmě bylo velmi drahé postavit takovýto vznášející se hotel a obvykle byl i finančně náročný na provoz, a tudíž bylo těžké jej vidět na odlehlých planetách. Lin Yuan očividně ještě nikdy předtím nepobýval v takovém vznášejícím se hotelu, a proto měl v očích vzrušení a zvědavost.

Caesar přišel k němu a usmál se. Řekl: „Jdi se převléct. Můj bratr už dorazil do restaurace. Pojďme se s ním nejdřív setkat. Po večeři můžeme zajít do nemocnice a podrobit tě důkladné prohlídce.”

Lin Yuan okamžitě přikývl. „Dobře.”

Lin Yuan si vzal oblečení a vykročil do koupelny se převléct. Když vyšel zase ze dveří, zjistil, že Caesar se zrovna převlékal vedle skříně.

—Ten chlapec před ním měl zdravou medovou pokožku, odhalenou kůži na celém holém těle měl precizně tvarovanou, proporce jeho těla a širokých ramenou a dlouhých nohou měly blízko k dokonalosti. Na břichu měl šest dokonale vytesaných břišních svalů, co osvětlovalo světlo v místnosti. Dokonce i svaly na pažích kypěly mocí a krásou.

Lin Yuana to na okamžik omráčilo a rychle odvrátil zrak.

Oba dva byli chlapci a také to byli spolubydlící, co se znali velmi dlouho. Mělo by být velmi běžné, že se navzájem viděli se převlékat. Ale v ten zlomek sekundy se pach těch silných a bohatých feromonů, co vylučovalo Caesarovo Alfa tělo, rozšířil vzduchem a Lin Yuan nevěděl proč, ale najednou ho naprosto zamrazilo v zátylku a zastavilo se mu srdce. A z nejhlubších částí jeho těla se dokonce vzdouvala podivná, chlípná touha.

Caesar se rychle převlékl a usmál se. Řekl: „Jsi připravený? Tak pojďme.”

Když domluvil, chopil se iniciativy, přešel k Lin Yuanovi a chopil se ho za rameno, aby ho vyvedl ven. Ale Lin Yuan Caesara náhle popadl za zápěstí a co možná nejrychleji ho ze sebe smetl!

...ve vzduchu se začal nevysvětlitelně vznášet pach sladkých Omega feromonů.

Caesar zadržel dech a když se na Lin Yuana otočil, zjistil, že Lin Yuan měl pokožku nepřirozeně uzardělou. Řasy se mu neustále chvěly a dech měl výrazně zrychlený. Caesar najednou ztuhl. „Co se ti stalo?”

Lin Yuan pevně sevřel pěst. Řekl mírně chvějícím se hlasem: „Já... necítím se moc dobře...”

Okamžitě ustoupil a chtěl vběhnout zpět do koupelny, aby se dostal z dosahu vlivu Caesarových feromonů.

Ale jen co se posunul o dva kroky vzad, najednou mu v těle vybuchla a probublávala intenzivní horkost a rozlévala se mu tělem. Ten proud horka vyrazil přímo k citlivé části dolní půlky jeho těla. Lin Yuanovi se nečekaně podlomila kolena a on téměř spadl na zem.

Caesar okamžitě a hbitě přikročil k němu. Natáhl se a podepřel ho. Ustaraně se zeptal: „Kde přesně se necítíš dobře? Proč jsi tak uzardělý...”

Caesar jemně přiložil Lin Yuanovi ruku k čelu a zjistil, že měl příšerně vysokou teplotu.

Lin Yuan se v tom záchvatu bolesti snažil vyhnout Caesarově dotyku. Zdálo se, že v hloubi těla mu horečnatě řvalo násilné divoké zvíře a snažilo se vymyslet, jak se prolomit tou vrstvou vězení. Lin Yuan byl celý zesláblý kvůli tomu horku, co mu plynulo tělem. O nějaké jeho síle nemohla být ani řeč, dokonce i zorné pole mu začalo postupně plavat.

Tělo se mu víc a víc rozpalovalo, zatímco mysl měl víc a víc zamlženou.

Jak ho Caesar držel v náručí, Lin Yuan se třásl po celém těle a prakticky nedokázal promluvit.

Pach Omega feromonů byl ve vzduchu bohatší a bohatší. Caesar konečně dosáhl limitu své trpělivosti. „Bílé Pírko!”

Bílé Pírko okamžitě vyskočilo z prostorového tlačítka a vykoktalo: „Pa-pa-pa-pane! J-j-j-já jsem v jeho krvi odhalil přítomnost Omega feromonů, koncentrace feromonů je na 8,5mg/l. Určitě to je kvůli chybě v mém inteligenčním centru. J-já to znovu otestuji...”

Caesar se zamračil a řekl: „Honem mi řekni výsledky testů!”

„Ano! Ano!” Bílé Pírko zrychlilo testování. Po pár sekundách ho to znovu šokovalo a řeklo: „J-j-j-je to stále 8,5mg/l! Jak je to možné! Copak není Beta? Jak může mít v těle Omega feromony, aaaaa?”

Caesar se překvapeně podíval na člověka ve svém náručí.

Ta delikátní, pěkná chlapecká tvář byla naprosto zrudlá, řasy se mu neustále chvěly a tato abnormálně vysoká teplota jeho těla...

—Tohle vůbec nebyla nemoc!

—Tohle byla očividně předzvěst Omega estrusu!

Caesar byl najednou v komplikované náladě.

Dopadlo to tak, že s jeho čichem vlastně nikdy nebylo nic v nepořádku!

Lin Yuan byl evidentně Omega, co si vpíchl inhibitor, aby skryl svou totožnost!

Lin Yuan byl jako ve snách a cítil jenom to, že ho Caesar nesl v náručí. Před svýma zamlženýma očima měl Caesarovy nejasné oči, v uších slyšel tlumený hlas a zdálo se, jako by se v něm ozýval náznak komplikovaných emocí. „Lin Yuane, ty jsi Omega?!”

Lin Yuan měl tak popletenou mysl, že neslyšel nic z toho, co mu Caesar říkal.

Kvůli té příjemné vůni, co vycházela z Caesarova těla, si Lin Yuan nedokázal pomoct a chtěl se k němu dostat ještě blíž. Lin Yuan natáhl své chvějící se ruce a lehce zatahal Caesara za oděv na hrudi. „Caesare... Já... já... necítím se dobře...”

Pach Omega feromonů byl teď ve vzduchu ještě intenzivnější!

Caesarův výraz se mírně změnil, zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Pak Lin Yuana přímo zvedl, vyšel rovnou k mecha, co bylo stále v omráčeném stavu, a řekl: „Bílé Pírko, okamžitě pročisti vzduch! Změň podobu a pusť nás do kokpitu!”

Bílému Pírku se navrátila jeho čipernost. Okamžitě pročistilo vzduch v místnosti a pak ty dva poslalo přímo do svého kokpitu.

Caesar vyrovnaně řekl: „Vrať se do Imperiálního paláce!”

„Ano! Pane!”

Čistě bílé mecha vyskočilo do vzduchu a proletělo otevřeným otvorem ve střeše. Zároveň s tím roztáhlo svá obrovská křídla. Nejvyšší možnou rychlostí letělo směrem k Imperiálnímu paláci Impéria Lacey! 

--------------------------------------------

~ Tak se mi konečně podařilo doklepat tu poslední stránku a hned vám to sem nesu ještě horké, pěkně rovnou z pece. ~

~ Takže Snow si hraje na špióna a Lin Yuan s Caesarem jsou v pěkně ošemetné situaci. Že by konečně k něčemu došlo? ~ 



Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>