LIH - kapitola 5

Kapitola 5 – Sdílení lože – řád C

„Kdypak budu mít dost vody, abych se mohl vykoupat...”

Jak jsem si sušil vlasy ručníkem, vyhlédl jsem z okna v obýváku. Nebe venku už bylo tmavé.

Vážně jsem si chtěl dát pěknou a dlouhou koupel ve vaně, ale prozatím si budu muset vystačit se sprchou. Na plnou vanu bylo třeba až moc vody. Když se k tomu připočetlo množství vody, co bylo každý den třeba na jiné věci, možná by nestačilo dokonce ani 200 litrů. Chtěl jsem vylepšit vodní nádrž, aby měla kapacitu aspoň 300 litrů.

Na obrazovce smartphonu problýskla Boží rada. „Je možné vylepšit řád úkolů na pumpování vody a tím následně zvýšit i řád vodní nádrže. Poté je nejlepší možností úkoly na štípání dřeva.”

Kromě nošení vody jsem musel i naštípat dřevo... Jak jsem si vybavil, jak vyčerpávající dneska bylo plít a nanosit vodu, cítil jsem se tak nějak mdle.

Když už jsme byli u toho, myslel jsem si, že se mi vedlo celkem dobře. Nejenom u plení, ale odpoledne jsem také začal s kuchyňskou zahrádkou... Povzdechl jsem si. Byl jsem tak unavený.

V podstatě jsem se dneska po obědě konečně podíval na pole. Evidentně to byla kuchyňská zahrádka. Začal jsem s plením půdy o ploše zhruba deseti tatami. Jak jsem si myslel, úkol plení pole měl stejný řád jako úkol plení oblasti kolem studny: řád A.

Bůh si uvědomil, že jsem začal pracovat na poli, a znovu mi poslal radu. „Zkontroluj spíž. Je tam pár semínek petrželky, co můžeš použít jako trénink.”

Měl jsem radost, že mi to dával zadarmo, ale petrželka mi vlastně žaludek nenaplní. Uměl jsem si představit, že to použiju na okrasu některých chodů nebo jako bylinkový posyp na kousek pizzy. Možná proto mi Bůh dal tato semínka na trénink.

Aniž bych marnil čas, jsem ta semínka zasadil na pole. Jakákoli příprava jako nechání semínek nasáknout ve vodě nebyla evidentně nutná. A že jsem poskytnutí hnojiva mohl nechat na poli, bylo nečekané.

Tohle bylo snadné. Upřímně mě to překvapilo. Kdo mohl vědět, že se později budu proklínat za svou vlastní hloupost?

Hodinu po zasetí semínka vyrašila. Petrželka na tomto světě byla vážně plná života. A přesto to, k čemu došlo pak, byla nefalšovaná noční můra. V tom zmateném zmatku na mě Bůh pálil příval rozkazů jako „dones vodu!” a „hned je prostříhej!”, zatímco jsem já honem sklízel petrželku.

Udržovat kuchyňskou zahrádku byla taková práce, co? Bylo to celkem jiné, než co jsem čekal.

„Pilně jsi pracoval, Minoru! Výnos pole je přímo úměrný tvému levelu zahradnictví, takže si dávej pozor na to, jaká semínka kupuješ. Doporučuju začít s brambory, protože na začátku vyžadují méně péče.”

Jo. Po tom všem jsem byl vážně unavený. Starat se o kuchyňskou zahrádku byla vážně dřina.

Od té chvíle se petržel každou hodinu dožadovala sklizně lístků. Kdykoli byly připravené, dostal jsem na smartphone upozornění, kvůli čemuž jsem se pohyboval naprosto zmatečně.

Když jsem zkontroloval protokol aktivity, zjistil jsem, že hodnota [Bylinka (petrželka)] byla na 99. Jinými slovy to byl limit, kolik rostlin jsem mohl vysázet naráz. Zdálo se, že jsem nemusel příliš otročit... Ach... měl jsem slzy v očích...

Pokud bych nechal petrželku vysetou na poli, za den by uschla. A tak jsem mohl stejně dobře jednu vykopat a pěstovat ji v džbánku s vodou. Když jsem to udělal, položil jsem džbánek k arkýřovému oknu v kuchyni. Díky tomu, že petrželka zpřetrhala svá pouta s kletbou pole, už jsem neobdržel žádná upozornění o tom, že se o ni mám starat.

„Zítra musím spravit střechu a vodní potrubí... Taky se budu držet doporučení Boha a zasadím pár brambor.”

Jak jsem je hledal na seznamu směny, objevil jsem několik druhů brambor. Ale některé byly zašedlé a nemohl jsem je vybrat.

Daly se brambory na tomto světě v bezpečí jíst? Na to asi přijdu zítra.

„Cesta je pořád dlouhá, co?”

Skroloval jsem seznamem a přemohlo mě jen to širé množství předmětů, co bylo přede mnou. Mezi jiným tu bylo různé jídlo, nástroje a předměty do domácnosti.

Nejdůležitějším předmětem byl most, ale ještě ani nebyl na seznamu směny. Bůh řekl, že si nejdřív musím zvýšit svůj level, než ho na seznamu uvidím.

Na obrazovce stavu jsem měl čtyři kategorie, co jsem mohl levelovat: zahradnictví, prostředí, vaření a péče.

Každý úkol spadal pod jednu z těch čtyř kategorií a po dokončení se zvýší EXP v konkrétní kategorii. Například ten plevel, co jsem dneska vyplel, spadal do kategorie prostředí. A sklizeň petrželky spadala pod kategorii zahradnictví. Level se zvýšil, když získané PT přesáhlo určenou hodnotu.

„Díky rychle rostoucí petrželce mám čas tak akorát na to, abych naštípal trochu dřeva. Dneska žádná oprava střechy...”

Kvůli máchání sekyrou mě bolely ruce. I spotřeba energie byla intenzivní. Ale poté, co jsem sklidil petrželku a naštípal dřevo, moje odpolední směna skončila.

Na seznamu úkolů jsem zkontroloval informace ohledně štípání dřeva. Odměna byla stejná jako za pumpování vody a množství dřeva, co jsem mohl naštípat, jsem mohl zvýšit zvýšením levelu úkolu. Dřevo jsem mohl použít na udržování tepla v domě při mrazivém dnu nebo k vaření vody.

Abych se mohl naložit do pěkné, horké lázně, musel jsem pracovat pilněji.

„Ech? Co to je?” řekl jsem. Jak jsem se díval na obrazovku protokolu PT, naklonil jsem hlavu ke straně.

Byl tam dneska úkol, u kterého jsem si nevzpomínal, že bych ho vykonal.

[Sdílení lože – řád C: 2.000 PT x1 = 2.000 PT]

No... upřímně řečeno, vzpomínal jsem si, odkud se tento úkol vzal. Jen jsem si to nechtěl přiznat.

Nebylo jak se tomu vyhnout. Bylo to podivné. V porovnání s odměnou za plení byla odměna za tento úkol o celou desetinnou čárku dál. A bylo divné, že tam byl násobitel. Jak by to vůbec fungovalo?

Možná to poukazovalo na to, kolikrát jsem se hrdiny ve spánku dotkl... To bylo možné.

Ale i tak, získat 2.000 PT naráz bylo vcelku atypické. Pomyslel jsem si, že se tato odměna rovnala půl dne plení, a cítil jsem se ještě víc komplikovaně.

„Ach, správně. Status! Pokud jsem vážně získal tolik PT, měl by se mi zvýšit level, ne?!”

Aniž bych marnil čas, jsem otevřel obrazovku stavu. A jakmile jsem to udělal, zasténal jsem.

Jméno: Minoru

Povolání: Údržbář

Fyzická síla: 12/70

Energie: 8/35

Zahradnictví: Lv.3 – 800/1.000

Titul: Milovník bylinek

Prostředí: Lv.5 – 3.135/6.000

Titul: Herbicid

Vaření: Lv.3 – 200/400

Péče: Lv.5 – 2.000/2.500

Titul: trochu zvědavý

Ani jsem nevěděl, kde začít.

Vypadalo to, že úkol „Sdílení lože” spadal pod kategorii péče. Kvůli té odměně 2.000 PT jsem okamžitě stoupl na level 5.

...Aha. Péče, co?

Tento svět byl miniaturní zahrádka, co Bůh vytvořil pro hrdinu. Pokud se všechny úkoly soustředily kolem něj, nebylo žádným překvapením, že úkoly, co se vztahovaly k hrdinovi, měly vysokou odměnu. Jako ten předešlý úkol „Sdílení lože”, co spadal do kategorie péče. Prostě jen prozatím vytěsním z mysli, proč by se sdílení lože považovalo za péči.

Navíc co byly ty „tituly”?

„Herbicid” se ještě dal pochopit. „Milovník bylinek” dával také smysl... Ale co to znamenalo „trochu zvědavý”? Všechno bylo také napsané malými písmeny. To to napsal prvňák? Nebo možná jen neviňátko?

„Bože, můžu mít chvilku tvého času? Rád bych chtěl k tomu vysvětlení.”

Pokud to celé bylo jen propracovaný žertík ze strany Boha, bylo by to dobře. Ale když odpověď po dlouhé době dorazila, byla tak krátká:

„Tvé dotazy se prošetřují.”

Kvůli všemu tomu čekání jsem byl nervózní. Možná neměl čas napsat vysvětlení...

Přemýšlel jsem, jestli tento úkol „Sdílení lože” a příslušná odměna byla systémová chyba. Pravděpodobně.

Jinak bych dneska v noci neměl kde spát.

...Ne, počkat.

„I kdyby to byla systémová chyba, mám teď způsob, jak si snadno vydělat,” zašeptal mi ďáblík u ucha.

Cítil jsem se vůči hrdinovi provinile, ale když to řeknu po lopatě, byla to moje šance. Pokud jsem si mohl PT vydělat jen malým dotykem, stálo za to experimentovat, co bude fungovat.

S tím jsem se rozhodl otřít hrdinovi tělo.

Okamžitě jsem naplnil vědro teplou vodou z koupelny a dorazil jsem k posteli a zíral jsem na pohledného hrdinu.

Nevykládejte si to špatně; tohle jsem nedělal kvůli PT. Už před tím, než jsem se dozvěděl o tomto vykořisťování, jsem přemýšlel, že bych ho otřel dočista.

Ale nebylo to tak, že by mě trápil jeho tělesný zápach. Vlastně jsem včera v noci téměř zapomněl, že vedle někoho spím. Měl tak jemný pach.

Ale zůstávat den za dnem ve stejné pozici by pro hrdinu bylo těžké. Také jsem se trápil, že by začal mít proleženiny. Když jsem ho během dne zahlédl, měl jsem pocit, že by bylo dobré ho přesunout a otřít ho. Ale teď...

„Jestlipak se Bůh naštve, pokud to udělám, aniž bych se ho předem zeptal... No, jelikož doporučil, abych s hrdinou sdílel lože, nemyslím, že se naštve.”

Posadil jsem se na okraj postele a požádal jsem spícího hrdinu o svolení se ho dotknout.

Srdce mi bilo jako zvon a modlil jsem se k Bohu, aby se nevzbudil po prvním dotyku.

Když nijak nezareagoval poté, co jsem ho vzal za paži nebo když jsem mu zatlačil na rameno, přelila se přese mě úleva. Pak jsem dál pokračoval v pečlivém otírání. Neměl by s tím být problém, když jsme oba muži, ne? To nejsoukromější místo bylo stejně dobře zakryté.

Na tohle už jsem pomyslel během dne, ale když jsem teď seděl tak blízko něj, musel jsem to říct znovu: vážně byl nádherný. Nebyl na něm ani náznak nedokonalosti. Dokonce i ty nepatrné jizvy na těle se zdály jako medaile, co ukazovaly jeho způsob života. Dlaň levé ruky měl pokrytou mozoly. Pokud bych měl hádat, pravděpodobně byl levák. Přemýšlel jsem, jakou barvu měly jeho oči. Možná modrou? Přece jenom tu byl ten stereotyp s blonďatými vlasy a modrýma očima. Nebo je měl možná zelené. Nebylo možné, aby je měl černé, že?

Jakmile se hrdina probere, jaký bude mít pocit z toho, že musí tak malý svět sdílet s mužem jako já? Bude překvapený? Bylo by na nic, kdyby mu to přišlo nepříjemné...

Ale to bylo stále daleko.

Když jsem se teď nemusel bát, že bude mít proleženiny, beze zvuku jsem ho položil na postel a pak jsem vyšel ze dveří.

Jak jsem vyléval vodu z vědra do odpadu v koupelně, zaznělo upozornění.

„Och, to je odměna?”

[Něžná péče – řád C: 3.000 x5 = 15.000 PT]

A skoro jsem upustil smartphone.

Něžná péče?! Nejenom to, ale násobitel byl mnohem méně, než jsem čekal. To snad ne... Tohle jsem dělal z větší části pro jeho dobro, a přesto se to také počítalo? A proč zněl název toho úkolu tak dvojsmyslně?!

Když jsem odsprintoval zpět do ložnice, padl jsem před spícím hrdinou na kolena. „Vážně se omlouvám za to, co jsem udělal!” Bože, Buddho a hrdino, slibuju, že už tohle sexuální obtěžování nebudu dělat!

Autorova poznámka:

[Na konci druhého dne]

Povolání: Pomocník

Péče: Lv.8 17.000/30.000

Titul: Velmi zvědavý
--------------------------------------------


~ Chudák Minoru, pokud se hrdina brzy nevzbudí, tak ho klepne... ~

~ Petrželka ho pěkně šikanovala, co brambory. Budou stejně náročné? ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>