LIH - kapitola 4

Kapitola 4 – Plení řád A (den 2)

Jakmile jsem se vzbudil, pohled mi padl na pohledného muže.

Nálada mi okamžitě klesla.

„Na tohle si musím brzy zvyknout... Omlouvám se, že je v posteli těsno, hrdino.”

Jednou jsem se uklonil pohlednému muži, co stále spal vedle mě, a vylezl jsem z postele.

Důvod, proč jsem spal vedle něj, byl prostý: bylo to jediné místo, kde jsem mohl spát.

Jedinou postel okupoval hrdina a když jsem chtěl koupit pohovku, uvědomil jsem si, že tu nebylo místo, kam ji dát. Dům byl příliš malý. A navíc i kdybych se pokusil koupit pohovku, nebyl jsem schopen ji vybrat.

V důsledku čehož jsem s ním zdráhavě sdílel lože, abych se vyhnul žalostné situaci, kdy bych spal ve spacáku.

„To je skvělé! Také si myslím, že by bylo žalostné, aby ten chlapec spal sám.”

A jelikož mi k tomu Bůh dal svolení, vypadalo to, že jsem prozatím vyřešil problém s nalezením si místa na spaní.

Od teď jsem musel mít své výdaje pod kontrolou. Už jsem utratil více než 2.000 z těch 10.000 rezervních PT. Při budoucím využívání bych měl dát prioritu svým každodenním nezbytnostem a předmětům, co využiju při práci.

„Ale čekal jsem, že to všechno bude sen.”

Něco ve smyslu jako: „Jakmile se probudím, zjistím, že se mi všechno zdálo.”

Ale to místo, na kterém jsem nabyl vědomí, nebyl můj pokoj nebo parkoviště u benzínky. Ale spíš postel na jiném světě. Jakmile jsem spatřil hrdinův božský profil, ta slabá naděje, co jsem měl, se roztříštila.

No, nemohl jsem kvůli tomu být sklíčený celý den.

Sundal jsem si tričko a tepláky, co jsem měl místo pyžama, a převlékl jsem se do oblečení ze své sportovní tašky. Dneska budu celý den pracovat, takže džíny a tričko by mělo být v pohodě.

Zatímco jsem si v obýváku naplnil šálek, zíral jsem na „palouk”, co se rozprostíral v dálce za oknem.

Kolik dnů bude trvat, než to vypleju?

Na seznamu směnného obchodu nebyla sekačka trávy, a tak jsem mohl akorát plít ručně. Babička používala srp. Možná vyzkouším aspoň ten.

Nemusel jsem všechno udělat naráz. Ačkoli čas tady a na mém původním světě plynul stejným tempem, moje fyzická zdatnost byla omezená. Prostě začnu od místa, co mi přijde nejefektivnější. Jako třeba pole nebo kolem domu.

Když jsem vypil šálek vody, šel jsem s prázdnýma rukama ven.

Najít kolem domu oblast bez plevele bylo ještě těžší než dál na „palouku”. Dům byl také poničený. Ze střechy vyrůstala tráva a pár tašek spadlo.

„Tohle je celkem strašné. Musím s tím něco udělat, než zaprší.”

Ale neměl jsem zkušenosti s opravou střechy. Jestlipak to zvládnu.

...Ale v této záležitosti neexistovalo něco jako zvládnu to nebo ne. Za každou cenu jsem tu střechu musel spravit.

Když jsem si pročetl seznam prací, poměr výdaj ku zisku prací v kategorii bydlení se mi zamlouval. Čím dům lépe vypadal, jak zvenku, tak zevnitř, tím víc bonusů jsem mohl nasbírat jako přídavek k odměně za dokončení úkolu. Ani stůl, co jsem včera večer umístil do obýváku, nebyl výjimkou.

Plení také spadalo do kategorie bydlení. A proto jsem měl dneska v plánu ručně plít.

Ale předtím jsem musel něco udělat. Konkrétně získat vodu.

„Ehm, kde je studna?”

Voda pro každodenní aktivity kromě pití se dala získat zdarma ze studně.

Po chvilce pátrání jsem za domem našel něco, co vypadalo jako studna. Nebyla kulatá jako ten typ, co jsem obvykle vídal v historických seriálech, ale měla ruční pumpu.

„Tady to je také zarostlé... Pojďme to trochu vytrhat.”

Jal jsem se trhat trávu kolem studny, ta špinavá práce mi vůbec nevadila.

Stejný druh travin pokrýval i studnu, sem tam tu kvetly malé růžové kvítky. Každá rostlinka plevele zabírala hodně místa, stébla měla vysoká a široká. Zdálo se, že bude těžké ji vytáhnout. Když jsem se na to připravil, bez větších obtíží se mi podařilo plevel vytrhnout. Možná že měla kořínky mělko v půdě. Jelikož jedna rostlina plevele zabírala tolik prostoru, přišlo mi uspokojivé je vytrhávat.

Jak jsem studnu obcházel, zaslechl jsem z kapsy zvuk upozornění. Vytáhl jsem smartphone a zkontroloval to.

[Plení – řád A: 25 PT x4 = 100]

Jak jsem si myslel, řád plení kolem domu byl vyšší. Získal jsem pětkrát víc PT než u verze řádu C.

Poté jsem se vrátil na hlavní okno aplikace „Život v miniaturní zahrádce” a zkontroloval si měrku fyzické síly.

Čtyřicet devět. Podle mých propočtů se jedna jednotka fyzické síly spotřebuje vytrhnutím tisíce stébel trávy. Když využiju veškerých 50 jednotek své fyzické síly, získám 5.000 PT. Jelikož se tisíc stébel trávy rovnal ploše o dvou tatami, pak mi plení plochy o sto tatami přinese...

Tohle bylo úžasné.

Dalo se to i reálně provést. Pokud jsem si po jediné onigiri mohl obnovit 50% své fyzické síly a jednou během dne si odpočinout... neznamenalo by to, že bych získal 10 tisíc PT?!




Ne, ne, musel jsem zůstat klidný.

Najednou vyčerpat celou měrku fyzické síly mě vážně děsilo. Každopádně jsem si nemyslel, že kolem domu bylo dost plevele, abych mohl tento svůj absurdní nápad zrealizovat.

Problém byl pole.

„Bylo by pěkné, kdyby úkol plení pole měl stejný řád jako plení kolem domu.”

Poté jsem konečně začal tahat vodu. Pumpu jsem měl k dispozici od začátku. Jak praktické.

Jelikož to byl stejný druh pumpy jako u babičky doma, pamatoval jsem si, jak ji používat.

Ale jelikož jsem si vodu musel nanosit ručně, pravděpodobně bych měl vodu používat na několikrát, než ji vyliju. Na druhou stranu i když bylo důležité vodou šetřit, pokud se nevykoupu, cítil bych se uboze...

Zatímco jsem se rozhodoval, na co použít toto vědro vody, překvapil mě zvuk upozornění.

[Pumpování vody – řád C: 200 PT]

„Ech?”

Ačkoli jsem už předem věděl, že se pumpování vody považovalo za „úkol” a po dokončení získám PT, nevěděl jsem, že to bude tolik.

Když jsem si znovu zkontroloval seznam úkolů, opravdu jsem spatřil, že každých 100 litrů dávalo 200 PT. Jinými slovy to nynější vědro mělo obsah 100 litrů, ačkoli mi to tak na první pohled nepřišlo.

Jakmile jsem na chvilku odvrátil zrak, voda ve vědru zmizela. Když jsem zkontroloval dno vědra, nenašel jsem žádné díry.

Jak jsem zmateně naklonil hlavu ke straně, dostal jsem od Boha zprávu: „Jakmile vodu vytáhneš ze studně, hned se rozmístí všude, kde ji potřebuješ.”

Byl to stejný princip jako u lampy. Pokud naplním vědro vody, automaticky doplní vodní nádrž v domě. Řád „pumpování vody” měl přímou spojitost s kapacitou vodní nádrže a pokud splním určité podmínky, kapacita se dá zvýšit.

Šokovalo mě to.

Přece jenom nebylo možné, aby 100 litrů vody naplnilo vanu.

Když přišlo na vodu pro každodenní použití, dospělý spotřebuje značné množství. Navíc díky mému vlivu na tento dům tu byl místo latríny splachovací záchod a v koupelně byla kromě vany i sprcha... Jo, od teď šetřeme vodou.

Dobrou zprávou bylo, že jsem konečně pochopil, jak fungoval tento systém vody.

Zkontroloval jsem měrku své fyzické síly. Kleslo to na 47.

„Takže pumpování vody ze studně spotřebovává 2 body fyzické síly...”

Poznačil jsem si to do malého notesu.

Poté jsem vyčistil oblast kolem studně a pokračoval jsem v plení kolem vstupu do domu.

Také jsem si koupil srp, abych si zvýšil efektivitu. Taková dobrá koupě. Ušetřil jsem čas i fyzickou sílu a dopoledne se mi podařilo vydělat 2.000 PT. Pokročil jsem víc, než jsem čekal.

„Možná bych se měl brzy najíst.”

Pořád jsem měl spoustu fyzické síly, ale chtěl jsem zkontrolovat hrdinův stav.

Jak jsem se před hlavními dveřmi díval na hlavní obrazovku, zjistil jsem, že mi kromě fyzické síly z nějakého důvodu klesla i energie.

„...Proč?”

Bez odkladu mi na mou otázku odpověděl nebeský hlas. „Energie klesá pokaždé, kdy používáš nástroje, co vyžadují soustředění.” Vlastně to byl text.

Nástroje... Takže protože jsem použil srp, klesla mi energie. He.

Při takovém mechanismu nebudu moct zvládnout některé nástroje. Měl bych si dávat pozor, co kupuju.

Vodou z kohoutku venku jsem si omyl svou upocenou tvář.

Kolik let to bylo, kdy jsem naposledy plel? Po dlouhých hodinách dřiny na slunci jsem měl triko propocené. Stáhl jsem si ho přes hlavu a hodil ho do lavoru s vodou, v ruce jsem ho promáchl. A pak ho vyždímal do sucha.

Když jsem teď o tom přemýšlel, v domě nebyla pračka. Všechno jsem musel prát v ruce. Možná bych pár PT mohl směnit za mýdlo...

Pověsil jsem triko na větev stromu před domem, aby uschlo. Pak jsem se vrátil do ložnice, abych se převlékl.

Jak jsem si navlékal nové triko, pokoutně jsem se podíval po spícím hrdinovi. Od rána se nepohnul. Po téměř půl dni těžké práce a pocení venku mi přišlo příjemné jen odpočívat v takové pokojné atmosféře.

„Vážně na světě existuje někdo tak krásný, co?”

Upravil jsem mu přikrývku a prohlížel si jeho tvář. Díky obočí měl silný vzhled. Měl dlouhé řasy, rovný nos a tenké rty. Všechno to byly rysy, co lahodily oku.

Jeho vzhled by lidé označili za „požehnaný Bohem”. Kdybych necítil, jak z jeho kůže sálá teplo, a neviděl, jak se mu zvedla a klesala hruď, myslel bych si, že to je nádherně vytvořená panenka.

Tak mě tak napadá, že už nebudu mít další příležitost podívat se z blízka na tak pohledného člověka. Jakmile se vzbudí, požádám ho, jestli si ho můžu načrtnout. Pokud nesvolí o kresbu aktu, pak ho alespoň požádám o horní půlku těla. Svaly měl vážně nádherné...

Poté jsem šel do obýváku a snědl onigiri a polévku miso, co jsem koupil včera.

Pokud takhle polévka miso bylo stejná jako doma, měl bych být schopen ji připravit sám. Mám si vypěstovat sóju na miso? Dobrá, odpoledne půjdeme zkontrolovat pole!

Když jsem znovu zkontroloval obrazovku svého smartphonu, spatřil jsem, že se mi fyzická síla a energie naprosto obnovila. 

--------------------------------------------


~ Ještě chvíli budeme pracovat o samotě a jelikož Minoru projevuje jisté "japonské" sklony, konkrétně přehnaně pracovat, myslím, že brzy dojde k nějakému incidentu... ~

~ Nad tou studnou mi zůstal rozum stát. 100 litrů vody ve vědru, to jako vážně?! Bože, kde je logika?! Ani nemluvě o tom, že na vytažení 100 litrů vody by bylo třeba pěkného siláka... ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>