LIH - kapitola 2

Kapitola 2 – Miniaturní zahrádka

Zrovna teď jsem měl odpočívat, trávit svou předem neurčenou dovolenou u babičky doma. Měl jsem se vyhřívat v teplu její útěchy a zapomenout na veškeré utrpení světa.

Ale přihodila se mi jedna špatná věc za druhou. Při jízdě jsem špatně odbočil, ztratilo se mi auto a teď dokonce zmizel i most zpět do civilizace. Proč se mi to dělo?! Pokud to byl sen, prosím, ať už se probudím!

Zíral jsem na obrazovku svého smartphonu. Pevně jsem tu zatracenou věc sevřel.

Ten dřívější hlas mě polekal. „Kdo jsi,” řekl.

Vážně jsem nevěděl, jak odpovědět. A přesto jsme z nějakého důvodu začali konverzovat a já si nakonec vyslechl mnoho absurdních věcí.

„Pořád tomu nemůžu uvěřit. Zvláště té části o tom, že tohle je jiný svět.”

„Ale nemůžeš dělat nic jiného než tomu věřit.”

Slunce brzy zapadne za obzor. Opřel jsem se zády o kmen stromu, zatímco jsem si dřepl na zem. Kvůli svému zmatku jsem trochu uvolnil sevření smartphonu. V dálce krákali ptáci, co se velmi podobali vránám, a letěli zpět do hnízda.

Hlavní příčinou mého bolehlavu byl zrovna teď ten nápad, že jsem byl uvězněný na „jiném světě”.

Jako kdybych uvěřil něčemu tak hloupému.

Ale po hodině strávené průzkumem svého okolí jsem začal slova toho takzvaného Boha víc a víc přijímat. Po bedlivějším průzkumu bylo toto místo obklopené hlubokými údolími. Zdálo se to mírně jiné než typická japonská krajina. Dokonce i vrány mi přišly jiné, pokud to vůbec byly vrány.

Důležitým bodem bylo, že mi trvalo jenom hodinu celé to místo prozkoumat.

Jinými slovy, tento svět byl překvapivě malý. Obejít to celé kolem dokola trvalo jen asi třicet minut.

„Jen tak mimochodem, řeka je hranice, takže za žádnou cenu do ní neskákej. Dokonce ani já nedokážu předvídat, kde skončíš, pokud se pokusíš odtud odejít násilím.”

Po těchto slovech mé sevření na mobilu znovu zesílilo. Dal jsem si chvilku na zklidnění a pak jsem řekl: „Prosím, Bože, přidělej tam zábradlí.”

Pokud bych uklouzl, měl bych po životě.

Ale místo aby mé starosti rozptýlil, ten samozvaný bůh lehkomyslně řekl: „Zábradlí se dá nainstalovat za PT.”

Ano, nejotravnější překážkou byla tato věc jménem „PT”.

Bez ohledu na to, v kterém jste byli světě, základní lidské potřeby zůstanou stejné. Například jsem měl teď hlad, ale neměl jsem nic k jídlu. Před touto mou nynější nesnází bych ten problém vyřešil tím, že bych si koupil oběd z nedalekého obchodu.

Ale na tomto světě nebyly žádné obchody a peníze, co jsem měl při sobě, byly k ničemu. Místo toho se tu jako měna používaly „PT” nebo body.

Zdálo se, že jsem PT mohl získat jako odměnu za odvedení určené „práce”. Výměnou PT za různé věci jsem mohl uspokojit své základní lidské potřeby. Celkem se to podobalo systému ve většině videoher.

Což znamenalo, že od teď jsem musel co možná nejvíc sbírat PT.

Jinak se odtud nebudu moct dostat.

„Bože... nemyslím si, že to dokážu sám. Jak dlouho vůbec potrvá, než našetřím dost PT?” I když jsem uboze prosil, znělo to natrénovaně, jako kdybych to dělal mnohokrát předtím. Ačkoli abych byl upřímný, dělal jsem to.

A odpověď Boha byla nemilosrdná jako vždy. „Promiň, ale když jsi prvně překročil hranici, už to tento svět zahájilo. Nevím, co se stane, pokud do toho zasáhnu. V nejhorším případě by se cesta odtud pokřivila a zmizela... Kolem a kolem jsi to byl ty, co sem vstoupil bez dovolení, Minoru.”

Mezi rty mi unikl vzlyk.

Když to řekl takhle, nemohl jsem najít žádnou námitku. Tohle byl důsledek mé neopatrnosti, že jsem se spoléhal jen a pouze na GPS a nekontaktoval jsem babičku a svou rodinu kvůli instrukcím na cestu.

Ale vězení na jiném světě mi přišlo jako příliš velký trest.

„Prozatím existuje jenom jeden způsob, jak tě odtud dostat. Za nasbírané body si kup most. Tak například, můžeš vytrhat trochu trávy kolem sebe?”

Bez dalšího rozmýšlení jsem vytrhl relativně velký plevel.

Když jsem za pobízení od Boha vytrhal pár dalšího plevele, zaslechl jsem tichý zvuk. Zvuk, co se podezřele podobal upozornění. Zkontroloval jsem telefon a spatřil jsem, že na obrazovce opravdu vyskočilo upozornění.

[Plení – řád C: 5 PT x1 = 5]

Překvapilo mě to.

Odkud se vzalo toto upozornění? Pečlivě jsem zkontroloval svůj telefon a zahlédl jsem pochybnou aplikaci, u které jsem si nevzpomínal, že bych ji nainstaloval. Její ikonka byla výhonek a vidle a pod tím slova „Miniaturní zahrádka”.

Co to bylo, hra?

„Poslal jsem ti podpůrný systém, aby to pro tebe bylo snazší,” řekl Bůh, jeho hlas pronikal z reproduktoru na telefonu.

„Zrovna teď jsi získal pár bodů, ne? Můžeš se na to podívat na obrazovce správy PT. Taky tam máš stav. A taky naše budoucí konverzace veďme pomocí funkce zpráv.”

Když jsem otevřel okno správy PT, spatřil jsem, že jsem z toho dřívějšího plení získal 5 PT. Popisek u toho byl „Západní cesta: řád C”. Co to znamenalo?

„Řády jsou něco jako určení priority. Můžeš to brát jako návod k účinnějšímu pokroku. Čím je řád vyšší, tím je i odměna vyšší. Pokud si zvýšíš level, můžeš přijmout obtížnější práci. Takže se snaž ze všech sil.”

Co myslel tím „levelem”?

Váhal jsem, ale nakonec jsem si prohlédl obrazovku stavu.


Jméno: Minoru

Povolání: Ztracený

Fyzická síla: 10/50

Energie: 2/30

Zahradnictví: Lv.1 – 0/100

Vaření: Lv.1 – 0/30

Péče: Lv.1 – 0/30

[Vrozené schopnosti]

Ilustrace: obnova síly (malá)


Jů... Tohle bylo v mnoha ohledech komplikované.

Nejdřív se podívejte na úroveň té energie. Byla skoro naprosto vyčerpaná! Při tom pohledu mi srdce bilo jako splašené. Ale když jsem teď na to pomyslel, bylo zajímavé, že jsem v téhle situaci ještě vůbec měl nějakou energii. Točila se mi hlava. Měl jsem pocit, že se co nevidět zhroutím.

A pak tu bylo moje povolání. Co to znamenalo to Ztracený? Ani nemluvě o tom, že jsem stále neměl v úmyslu vzdát se kreslířství mangy...

Po mých stížnostech se na kraji obrazovky objevilo okno zprávy.

„Ze všeho nejdřív, koncept... kreslíře mangy na tomto světě vůbec neexistuje. Takže to už vzdej.”

Aha...

Ramena mi klesla a jako odpověď jsem napsal „OK”.

To jediné, co z mých dnů kreslíře mangy zbylo, byla vrozená schopnost. Znamenalo to, že s každou ilustrací, co nakreslím, se mi obnoví energie? Jelikož mi kreslení šlo, měl jsem ve zvyku psát si poznámky s obrázky. Ale neměl jsem s sebou žádné psací potřeby nebo papír, takže bych si je musel koupit z PT obchodu.

Otevřel jsem Směnný obchod a prošel si to tam. Vypadalo to, že na deset notesů budu potřebovat 50 PT. Pokud plení určité oblasti dávalo 5 PT a balík deseti notesů byl typicky 500 yenů, pak 1 PT bylo jako deset yenů.

Ačkoli bych měl mít technicky 5 PT, Bůh se zmínil, že odměnu, co jsem získal, nebudu moct použít až do dalšího dne.

Ale v kategorii „Výměnné PT” se zobrazovalo závratných 10.000 PT.

„Chyba?”

„To je podpora na začátek. Můžeš to použít na koupi nástrojů, sazeniček a jídla. Také si můžeš zajít ke studni. Ale voda tam není pitná... Nejenom že je to zdarma, ale také při každém použití dostaneš PT. Je to jako zabít dvě mouchy jednou ranou.”

„Počkat. Musím si kupovat pitnou vodu?”

Zadrželi mi zásoby vody, pokud si nebudu dávat pozor, mohl bych zemřít žízní!

„Neboj se. Tenhle svět se možná zdá podobný tvému, ale z podstaty je jiný. Zítra ti to vysvětlím podrobně. Pokud se brzy nevrátíš na základnu, bude naprostá tma, víš?”

Jakmile jsem pochopil význam jeho slov, zbledl jsem. Základna byla ten dům?

Když už jsme byli u toho, naprosto jsem zapomněl na toho spícího blonďatého muže. Upřímně řečeno jsem měl hlavu plnou jiných věcí...

Jako kdyby byl Bůh všemohoucí, okamžitě mi poslal další zprávu.

„Ano, ano, také mu tu situaci musíš vysvětlit! Myslím, že pořád spí, i když by nevadilo, ani kdyby už byl vzhůru. Jsem si jistý, že spolu budete vycházet.”

Kvůli takovým mlhavým informacím se mi ani trochu neulevilo. Ale jelikož byla každou sekundou větší tma, neměl jsem na výběr a musel jsem se vrátit do toho starého, sešlého domu.

Autorova poznámka: Bůh používá termíny jako PT a level díky funkci překládání ve smartphonu. 

--------------------------------------------


~ Tak mu to Bůh pěkně po lopatě vysvětlil a v podstatě řekl, že s tím nemůže nic dělat... Samozřejmě že s tím blonďatým mužem bude vycházet, proč bychom tu jinak okouněly?! ~



Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>