LIH - kapitola 6

Kapitola 6 – Vaření – řád C (den 3)

Třetího dne v tomto podivném novém světě jsem se vzbudil, jen co slunce osvětlilo můj pokoj.

Když jsem se něžně odtáhl od spícího hrdiny, prvně jsem zkontroloval upozornění.

[Sdílení lože – řád C: 2.000 PT x3 = 6.000 PT]

Klesla mi ramena, cítil jsem se sklíčeně. Zdálo se, že jsem včera v noci něco omylem provedl, a to třikrát.

„J-jsem si jistý, že jsem spal opatrně... Divné.”

Krátce poté jsem hrdinovi upravil přikrývku a odešel z místnosti.

Samozřejmě jsem byl za tu hojnost PT vděčný, ale mé srdce to nezvládalo. V myšlenkách mi hryzala provinilost a vymykalo se to kontrole.

Ale nechtěl jsem se vzdát spaní na posteli. Nějak jsem ty starosti odstrčil jediným pohybem. Jelikož byl tento svět propojený s aplikací „Život v miniaturní zahrádce”, úkol Sdílení lože a odměna za to byla možná součást podpůrného systému aplikace. Nebo by to mohla být systémová chyba. Bůh s tím s největší pravděpodobností něco udělá.

Ačkoli Bůh se poslední dobou odmlčel. Od posledně mě nekontaktoval.

Když jsem se v koupelně převlékl, napumpoval jsem denní množství vody ze studně a pak jsem začal štípat dřevo.

Ale jakmile jsem se chopil sekyry, cítil jsem, jak mě opouštěla síla.

Tak nějak jsem necítil motivaci. Zkontroloval jsem hlavní okno a zjistil jsem, že jsem měl plnou měrku energie. Moje fyzická síla klesla jen o množství potřebné na pumpování vody.

Položil jsem se na stůl a nějakou dobu jsem se cítil znaveně. Pak jsem si hrál s mobilem a pak jsem se vydal k předním dveřím, abych si vyzvedl věci z doručovací schránky.

Jak jsem schránku otevřel, ucítil jsem příjemnou vůni.

„Ach, voní to dobře. Taky to vypadá lahodně.”

Zlatohnědé tousty, jasně žlutá míchaná vejce a párky s masovou šťávou. Když jsem to položil na stůl, stačil mi jeden pohled a obnovilo mi to ducha.

Namazal jsem na toust máslo a dal si na něj i vejce a párek. Když jsem přidal hořčici a kečup, už zbývalo se jenom zakousnout.

Výborné! Boží donáška byla nejlepší!

Když jsem uvážil efekt zotavení těchto jídelních položek, byla by škoda je sníst ráno, když jsem měl pořád plno síly. Proto jsem se snažil vynechat snídani. Ale nešlo to. Zvlášť když jsem byl před tím, než jsem uvízl tady, zvyklý jíst třikrát denně.

Přestaň! Nemá smysl se stresovat bez snídaně jen kvůli tomu, abych ušetřil pár PT. Od teď bych se měl ráno pořádně najíst, dám si šálek kávy a pak budu čelit zbytku dne.

Když už byla řeč o mrhání penězi, před chvílí jsem zjistil, že jsem mrhal v jiném ohledu.

Talíře, příbory a dochucovadla, co přišla spolu s doručeným jídlem, tu zůstala i poté, co jsem řečené jídlo snědl. A to mi mohlo pomoct ušetřit. To proto, že teď jsem musel koupit akorát suroviny k vaření a nemusel jsem vyhazovat peníze za hotové jídlo.

Jen tak mimochodem, dneska ráno jsem obdržel pár receptů.

Když jsem je získal, mohl jsem si je vyhledat v okně svého „Života v miniaturní zahrádce”. Když jsem otevřel menu nápojů, mohl jsem si vybrat předmět: pomerančový džus. Zdálo se, že jelikož jsem si předtím koupil pomerančový džus, splnil jsem podmínky k odemčení tohoto nápoje.

Jakmile jsem tento recept vybral, do donáškové schránky mi to poslalo lis na ovoce a nůž na ovoce.

S tímhle bych měl být schopen pomeranč vymačkat.

A když jsem tak učinil, ty předměty mi zůstaly.

Bylo to dost džusu přesně na jeden šálek. Měl jsem pocit, že z pomeranče na mém původním světě bych získal víc džusu, ale v porovnání s nelogickou kuchyňskou zahrádkou to bylo pořád pochopitelné.

Jakmile jsem upil džusu, zaslechl jsem známý zvuk oznámení.

[Vaření – řád C: 40 PT x1 = 40 PT za porci džusu]

Pokud jsem z pomerančového džusu mohl získat jen tolik PT, bylo by ekonomičtější, kdybych vyrobil větší množství.

Okamžitě jsem si koupil džbán a zkusil jsem vymačkat pět porcí pomerančového džusu. Ačkoli jsem nepoužil moc nástrojů, po pátém šálku mi energie klesla o 1 bod. Dalo se s jistotou říct, že vaření, co vyžadovalo více času nebo použití ohně, spotřebuje víc energie...

Pojďme vařit krok za krokem.

Co mě překvapilo, bylo to, že ve stejné kategorii jako vejce jsem našel dostupná kuřata. Když jsem to prozkoumal, v kategorii mléčných produktů jsem našel krávy.

Jak pěkné, dobytek.

Ale pokud jsem chtěl chovat živá zvířata, nemohl jsem se o ně starat sám. Navíc každý druh dobytka stál jiné množství PT. Krávy pro mě momentálně byly příliš drahé.

Zdálo se, že se nějakou dobu budu muset s mléčnými výrobky spolehnout na donášku.

Po jídle jsem šel ven si trochu odpočinout. Počasí bylo pěkné, slunce nade mnou nebylo ani silné, ani slabé.

Z děravé střechy vzlétlo pár ptáků. Dneska jsem měl v plánu ji spravit.

Prozatím si uspořádejme ranní rozvrh.

Nejdřív jsem na pole musel zasít brambory. Mělo by být v pořádku je zasít na stejné místo jako petrželku. Potom jsem musel naštípat dřevo a spravit dům. A během toho sledovat růst brambor.

Pomerančový džus měl stejný účinek jako polévka miso. Když jsem se ho napil, trochu obnovil energii.

Otevřel jsem Obchod a aniž bych marnil čas, koupil jsem pár semínek brambor. Vybral jsem druh Kita Akari. Žluté, měkké a moučné, tyhle brambory se v dušených pokrmech rozpadnou. Ale stejně jsem je měl radši než druh Danshaku. Možná že si dneska udělám nějaké to dušené.

V doručovací schránce byla semínka brambor a složený manuál. Semínek nebylo víc než tucet, takže jsem momentálně nemusel rozšiřovat pole. Pod manuálem bylo různé příslušenství jako rukavice a malá lopatka. Tyhle věci jsem objednal spolu se semínky.

Problém tkvěl v rychlosti růstu semínek. Chtěl jsem se vyhnout včerejší situaci s „upozorňovacím peklem”. V manuálu na mě vyskočila fráze „sklizeň ve stejný den”. Jak jsem si myslel...

Pokud bude čas do sklizně příliš krátký, budu mít problémy se skladováním.

„S tak rozlehlými políčky by tu někde měla být alespoň stodola.”

„Později ji zkusím najít,” zamumlal jsem si pro sebe, jak jsem motykou zrýval zemi. Ach, správně, tuto motyku jsem si koupil dřív.

„Podívej se na hlavní okno miniaturní zahrádky. Jelikož se level prostředí zvýšil, stodola by se měla odemknout.”

Boží zpráva přišla tak náhle, že jsem překvapením poskočil.

„Bože! Důležitější je, že kategorie péče—”

„Promiň. Ohledně toho ještě nemůžu nic říct. Myslím, že se s ním budeš muset vyhnout kontaktu, dokud se to nevyjasní. Samozřejmě ti nebudu bránit se o něj starat z dobroty srdce.”

Jakmile jsem si přečetl zprávu, co mi Bůh poslal, neměl jsem slov. Samozřejmě jsem se nechtěl jen přeptat na to, proč jsem získával PT za to, že jsem se ho dotýkal. Ale kdybych řekl, že jsem se necítil provinile, když jsem používal PT z těchto situací, lhal bych.

Kromě tohoto se mi nijak zvlášť neprotivilo získávat PT navíc. Nakonec jsem se rozhodl zkontrolovat hrdinu.




Jak jsem štípal dřevo a vrhl se na opravu střechy, kontroloval jsem brambory. Se sekyrou jsem to samozřejmě neuměl, ruce jsem měl ochromené po každém máchnutí.

Přesně jak jsem čekal, brambory dozrály rychle. Ale jejich růst byl v porovnání s tou včerejší pekelnou petrželkou roztomilý.

„Hm? To už je tak pozdě?”

Uvědomil jsem si, že jsem od snídaně nic nejedl. Ale na druhou stranu jsem neměl nijak moc velký apetit.

No, měl jsem s sebou trochu vody a pořád jsem měl dost fyzické síly. Podle manuálu bude brzy čas na to, abych výhonky napůl zakryl hlínou, takže se snažme ještě o něco déle.

Ale nakonec jsem ty brambory nesklidil.

Jakmile z výhonků brambor začaly rašit malá kvítka, hned na kraji pole jsem se vyzvracel. Ale nemělo by to být tím pomerančovým džusem. Když jsem ho pil, nezdál se mi zkažený. Už nějakou dobu mě mírně bolela hlava a pak se do mě pustila nevolnost. Než jsem se nadál, vzniklo z toho tohle.

Šklíbil jsem se, jak se donekonečna ozývala upozornění.

I když jsem na jejich zasetí vynaložil takového úsilí, teď jsem se o ty bramborové rostlinky nedokázal postarat. Pokud se mi nepodaří zareagovat na ta upozornění, určitě to bude mít vliv na úrodu. V nejhorším případě to možná zničí všechny rostlinky...

A pak se všechno dělo jako ve snách. Vzpomínal jsem si, že jsem si opláchl tvář vodou z kohoutku venku.

Cítil jsem nutkání si lehnout, bylo mi příliš špatně na to, abych něco dělal. Možná jsem byl prostě beznadějný. V další chvilce jsem byl stočený v posteli a nevzpomínal jsem si, jak jsem se tam dostal.

Když jsem se podíval napravo, spatřil jsem hrdinův profil. A to bylo celé. To bylo všechno, na co jsem si vzpomínal, než jsem usnul.

Ale ani ve spánku mě ty myšlenky nenechaly v klidu snít.

Byly v PT obchodě dostupné léky?

Chtěl jsem něco udělat, abych zmírnil tuto bolest.

Horko. Nepříjemně. Chtěl jsem ledový obklad—

Jakmile jsem otevřel oči, zjistil jsem, že jsem stále ležel v posteli. Slunce už zapadlo, v místnosti byla tma.

Ach, nedodělal jsem svou práci.

Vysmrkal jsem se a cítil jsem, jak mi něco sklouzlo z čela.

Mokrý ručník. Ale už nebyl studený. Ani jsem si nepamatoval, že bych si ho dal na čelo...

He? Co bylo tohle? Zdálo se, že mě šálil zrak.

Jak jsem se podíval stranou, toho mladého muže, co měl ležet vedle mě, nebylo nikde vidět. Tedy ne že bych tím říkal, že po jeho existenci nebylo ani stopy. Například když jsem se natáhl, abych se dotknul místa, kde měl být, bylo stále trochu teplé. Což znamenalo, že tu ještě před chvilkou měl být.

Nebo nebyl tohle všechno náhodou sen?

Víčka jsem měl jako ze železa. Už jsem je nedokázal udržet otevřené. Jak jsem se znovu potopil do spánku, za víčky jsem spatřil záblesk světla. 

--------------------------------------------


~ Nedalo mi to, protože... Už? Dáma (uch, chlapec,) v nesnázích by byla, takže hrdina musel samozřejmě procitnout, aby ji (ho) zachránil. Příště! Příště....! ~

~ Tohle je mimo téma, ale... Naprosto s Minoru souhlasím. Také si vždycky naplánuji, jak uklidím tohle, vydrbu tamto, zařídím támhleto a v polovině stejně odpadnu (samozřejmě ne tak tvrdě jako Minoru) a musím přesouvat na jindy... Plány prostě nefungují! ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>