LMW - kapitola 193

Kapitola 193 – Rozhodující boj

Jak slunce postupně vyšlo, hora, kde se nacházela sekta TianXin, se začala prosvětlovat. Pokud se sekta QingCheng a sekta TianXin měly střetnout, pak nejdokonalejším místem bylo nádvoří sekty TianXin.

Toto nádvoří bylo už od úsvitu plné diváků, ale většina jich stála celkem daleko od hlavního prostranství. Bitva mezi dvěma kultivátory Královského řádu byla přece jenom obvykle velmi strašlivá. Ty vlny by mohly omylem zasáhnout každého.

Za pohledů davu plného očekávání se z dálky najednou blížilo tucet svištících zvuků. Letěly rychle a lidé kvůli tomu zalapali po dechu překvapením.

Zanedlouho poté na nádvoří dorazil vůdce skupiny a prohlásil v doprovodu velmi drzého smíchu: „Tang Fane, já Luo ChengYuan jsem předstoupil; přestaň být želva, co se skrývá ve svém krunýři, a pojď bojovat!”

Všechny pohledy lidí na nádvoří se přesunuly na místo, kde stál Luo ChengYuan. Poté po jeho boku zastavilo další svištění, za jeho zády se vznášely tucty postav včetně jeho syna Luo ShuHeho.

Někteří lidé doširoka rozevřeli oči, aby spatřili Luo ShuHeho démonické zvíře 9. řádu, a konečně ho našli na jeho rameni. Ale zvíře bylo ve své miniverzi, takže ho neviděli jasně.

Ačkoli neviděli Ptáka šesti hromů, kvůli silnému složení sekty QingCheng hodně lidí zalapalo po dechu strachem. Ten dav to mírně rozrušilo, tisíciletá sekta byla tak osobitá, druhořadé síly se s ní nemohly rovnat.

Sekta QingCheng vyslala šedesát silných kultivátorů, přičemž nejslabší mezi nimi byl v řádu Měsíce. Kultivátoři řádu Hvězdy a Duchovního řádu byli všude, jako zlevněné ředkvičky. Sekta QingCheng jen na tuto jednu bitvu vyslala mnoho silných kultivátorů. Vypadalo to, že se sekta TianXin nemohla tomuto boji vyhnout.

Na druhou stranu i když Luo ChengYuan vedl své muže a čekal s nimi ve formaci, Tang Fan se stále neobjevil.

Luo ChengYuan nakrčil čelo a nahlas zakřičel: „Tang Fane, to se tak bojíš nás v sektě QingCheng, že musíš stáhnout ocas a nemůžeš vylézt?”

Jeho hlas byl naschvál hlasitý, rozléhal se skoro tisíce mil. Jako kdyby se bál, že by ho Tang Fan neslyšel.

„Ach, Luo ChengYuane, nemysli si, že ti jedno démonické zvíře 9. řádu pomůže vládnout nad jihem. Slova, co vyřkla ústa člověka, co je tisíce let na druhém místě, jsou absolutní nesmysl. Dovol mi to dneska objasnit, zrovna tady to 'tisícileté' druhé místo zůstane navždy druhým místem. Bez ohledu na to, jak moc budeš šplhat, nikdy se nedostaneš na první místo.”

Nahoře na vrcholku hory sekty TianXin se Tang Fan chladně uchechtl. Jeho nepokrytá slova způsobila mezi lidmi, co stáli na nádvoří, rozruch. Kdo by si pomyslel, že Tang Fan řekne něco tak arogantního?

Luo ChengYuanův výraz v tváři najednou zintenzivněl, pohled se mu rychle zachmuřil. „Pokud to nezkusíš, nepoznáš, kdo je věčné druhé místo. Ale myslím, že teď už nemáš na výběr, protože zrovna teď já, velmistr, sešlu na sektu TianXin zkázu.”

Jakmile tuto větu dořekl, na opačné hoře se objevily tucty siluet.

Znovu se blížilo svištění vzduchem; zanedlouho poté naproti Luo ChengYuanovi dorazili další lidé. Vedl je Tang Fan a za jeho zády byli válečníci ze sekty TianXin, mezi kterými byl nejslabší v síle řád Měsíce, podobně jako u sekty QingCheng.

Všichni přítomní tu byli ti nejvzácnější ze vzácných. Lidé, co se shromáždili na nádvoří, si nemohli pomoct a rozšířily se jim oči, aby si tu scénu vryli do paměti.

Ve stejné době se You XiaoMo stále skrýval ve svém pokoji, ale také slyšel ty dva hlasy.

Myslel si, že bude třeba, aby mu někdo hlásil situaci na bojišti, ale nečekal, že to uslyší naživo. Ti dva museli použít spoustu moci, aby mluvili takhle nahlas, co?

SheQiu, co lenivě ležel na You XiaoMově posteli, najednou vyšel zpoza přepážky a nečekaně něco navrhl. „Pane, chceš se na to jít podívat?”

You XiaoMo ztuhl s knihou v ruce a naklonil hlavu ke straně. „Jsi ochotný mě vzít ven?”

Myslel si, že si SheQiu přál, aby nikdy nevycházel z této místnosti. Ale když si pomyslel, že SheQiu vlastně převzal iniciativu, a chtěl ho vzít ven... Něco na tom nebylo správně, ale vážně se na tu bojovou scénu chtěl podívat na vlastní oči.

SheQiu přikývl. „Samozřejmě.”

Ačkoli You XiaoMo nedokázal vymyslet, co si myslel, nezajímalo ho to. Pokud půjde na bojiště, možná uvidí Ling Xiaa, a tak souhlasil.

Následoval je také Qiu-tým; nechtěli zůstat v dimenzi. Protože kdyby tam zůstali, neviděli by tu zábavu. You XiaoMo neměl na výběr a musel je pustit ven; všichni se proměnili do své miniverze a skryli se mu v oděvu.

Aby mohl opustit horu, musel se vyhnout Tang Fanovým mužům, které poslal, aby ho monitorovali.

Ale to pro You XiaoMoa nebylo nic těžkého. Tang Fan si myslel, že byl jen slabý malý mág, takže ten špeh, co poslal, byl jenom v řádu Hvězdy tří hvězd.

Pokud vstoupí do své dimenze a pak ji bude pomalu ovládat, přesunout se na úpatí hory sekty TianXin, kde se nacházelo nádvoří, pro něj nebylo nic složitého.

Ale zrovna teď, když byl You XiaoMo připravený vyrazit ven, najednou za ním přišel učedník z Pozemské hory.

You XiaoMo tohoto chlápka poznal, byl to jeden z těch, co Kong Wenovi zametal dvorek. Když šel posledně za Kong Wenem, také tohoto muže viděl. Zdálo se, že se jmenoval Zhu An nebo tak nějak.

Zhu An řekl: „Juniore You, promiň, že tě vyrušuju, ale je třeba, abys šel se mnou. Chce se s tebou setkat mistr hory.”

You XiaoMo ustaraně nakrčil čelo. Že se ho Kong Wen dožadoval zrovna v tuto chvíli, pravděpodobně neznamenalo nic dobrého. Zeptal se: „Seniore Zhu, víš, proč mě chce mistr vidět?”

Zhu An bez emocí řekl: „Nevím. Juniore You, prostě mě následuj a zjistíš to.”

Dořekl tu větu a zdálo se, že si byl jistý, že ho You XiaoMo bude následovat, a tak se otočil a vykročil.

You XiaoMo chvíli váhal, pak zdráhavě potřásl hlavou a následoval ho. Vážně by měl zapracovat na svém vztahu s Kong Wenem, jinak to způsobí problémy jeho dvěma seniorům, co by se ocitli uprostřed střetu. Kromě toho měl pocit, že pokud by promarnil tuto šanci, neměl by žádné další příležitosti.

Dvůr na ohrazeném prostranství byl stejný jako vždycky. Po pár měsících okolí zůstalo, ale lidé byli bohužel pryč.

Zhu An přišel ke dveřím a s úctou promluvil: „Mistře hory, přivedl jsem člověka, kterého jste si žádal.”

Po chvilce se zevnitř ozval Kong Wenův pochmurný hlas: „Jdi ven a hlídej. Pokud ti nedám svolení, nikoho dalšího sem nepouštěj.”

Zhu An odpověděl: „Ano, mistře hory.”

You XiaoMo otevřel dveře a vešel dovnitř. Spatřil Kong Wena stát vedle okna s rukama spojenýma za zády, přesně jako posledně. Jediným rozdílem bylo, že vedle okna už nebyla magická bylina 8. řádu Planoucí květina.

You XiaoMo mu přešel za záda a obezřetně se zeptal: „Mistře, kvůli čemu si mě žádáš?”

Kong Wen se otočil, jeho obvyklou chladnou tvář teď nečekaně překrýval vlídný úsměv. Díval se na něj pohledem plným laskavosti, jako kdyby to byl laskavý starší.

You XiaoMovi najednou po celém těle naskočila husí kůže, v mozku se mu spustil alarm. Dneska bylo s Kong Wenem něco špatně.

Kong Wen se zasmál. „Nebuď nervózní, malý sedmý, zavolal jsem si tě hlavně proto, že jsem si s tebou chtěl popovídat.”

You XiaoMovi ztuhla ústa, pokusil se nasadit úsměv. „Mistře, o čem si chceš povídat?” Musel bych být hlupák, abych ti věřil – povídat si? Na povídání s Kong Wenem neviděl nic dobrého.

Kong Wen řekl: „Malý sedmý, teď jsi v sektě TianXin zhruba rok; jako tvůj mistr jsem tě nebyl schopen moc učit, neobviňuješ mě, že ne?”

You XiaoMo sklonil hlavu. „Ne, pane, vím, že jsi měl spoustu práce.”

Jak You XiaoMo vyřkl to poslední slovo, naschvál ho prodchl ironií.

Kong Wen se choval, jako kdyby to nechápal. „Tak to je v pořádku, ale nečekal jsem, že za méně než rok bude tvůj vztah s Prvním a druhým seniorem ještě lepší než s ostatními. Nejenom že mě První senior kvůli tobě neposlechl, dokonce i ten vždycky chladný druhý senior se tě zastal, což mě vážně překvapilo. Malý sedmý, můžeš mě, svému mistrovi říct, jaké výhody jsi těmto dvěma nabídl, že tě začali ochraňovat?”

You XiaoMo nedokázal v Kong Wenových hlubokých tmavých očích nic vyčíst. O krok ustoupil a řekl: „Mistře, jací myslíš, že jsou první a druhý senior? Jsou to učedníci, co jsi osobně učil, to ty musíš jejich povahy znát nejlépe. Myslíš si, že by odhodili své životní principy jen kvůli nějakým nahodilým výhodám?”

Kong Wen se zasmál. „Samozřejmě bych je měl znát nejlépe. Proto mám pocit, že to je tak divné. Jak jsi ze všech lidí zrovna ty dokázal mé dva ceněné učedníky přesvědčit, aby se postavili na tvou stranu. A dokonce aby mě neposlechli?”

You XiaoMo řekl: „Mistře, ptáš se na to mě, proč se na to nejdřív nezeptáš sám sebe? Nejprve jsi mě přijal za svého učedníka, ale pak jsi mě ignoroval. Protože si toho První senior všiml, začal se o mě starat častěji. Později si mi to začal co možná nejvíc stěžovat. Nikdy ses ke mně nechoval jako k řádnému učedníkovi a co na to řekneš?”

Kong Wen si všiml, že se jeho řeč změnila ze zdvořilé na nezdvořilou. Výraz se mu v mžiku zachmuřil. „To si na mě stěžuješ?”

You XiaoMo zakroutil hlavou. „Ne, nestěžuju, jenom říkám pravdu.”

Kong Wen řekl: „To, co za celý život lituji ze všeho nejvíc. To nejhorší, co jsem kdy udělal, bylo přijmout tě za svého učedníka.”

You XiaoMo odpověděl: „S tím souhlasím.”

Kong Wenův pohled zchladl. „You XiaoMo, už nebudu chodit kolem horké kaše. Velmistr uvěznil Lin Xiaa a jelikož s ním máš vztah, velmistr tě určitě nenechá jen tak jít. Pokud chceš přežít, vydej všechny své předměty a já ti zaručím, že můžeš ze sekty TianXin bezpečně odejít.” 

--------------------------------------------


~ Taky mě z té jeho laskavosti střáslo. Že ho moc neučil? Neučil ho vůbec, akorát ho ignoroval! A nakonec přece jenom ukázal svou pravou tvář. Tohle je loupež za bílého dne! ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>