LIH - kapitola 10

Kapitola 10 – Něžná péče – řád B

Postupně jsem do hrnce naházel ty ubohé brambory, co jsem během sklizně rozdrtil.

Pořád jsem je mohl použít na bramborovou kaši a jelikož jsem na ni měl recept, spadalo to do kategorie vaření, a tak jsem v důsledku toho mohl získat PT. V podstatě to bylo jako zabít dvě mouchy jednou ranou. Zítra hned pěkně po ránu udělejme můj speciální bramborový salát. Taky konečně najdu využití pro petrželku.

Když jsem zlehka spláchl hlínu z nadbytečných brambor, uložil jsem je ve sklepě. Pokud jsem nepočítal špatně, mělo by jich být kolem šedesáti. Dobrá sklizeň. Zvlášť když uvážím, že jsem ty brambory zanedbal.

„Káva ti nechutná?” řekl jsem, ustal jsem v mačkání brambor, abych se podíval na hrdinu.

Nemohl jsem si pomoct a suše jsem se usmál, když se jeho tvář zahanbeně zkroutila. Viníkem byl lok kávy. Rozhodně se nutil k tomu, aby to polkl.

„...To je lék?”

Trápilo mě, že jsem ho slyšel to říct s tak vážnou tváří. Káva byla tak užitečná věc. Udržela vás vzhůru, pomáhala udržovat zdravý měchýř a tak.

„Lidé si to vychutnávají pro tu hořkou chuť a vůni. Je to tak trochu luxus. Ach, taky ji piju.”

„Takové věci máš rád?”

„Ano. Piju ji každý den. Je to skoro závislost.”

Chopil jsem se svého hrnku a vypil jsem zbytek černé tekutiny. Pokud se nad šálkem kávy tvářil tak komplikovaně, co se stane v den, kdy mu naservíruju natto?

„Závislost?”

„Ach, ne, dělám si srandu! Správně, co je tvůj nejoblíbenější nápoj?” Když jsem si všiml hlubokých vrásek mezi hrdinovým obočím, snažil jsem se změnit téma.

„Saké nebo čistá horká voda.”

Čistá horká voda? Co jsi, stařík?

Odkašlal jsem si, snažil jsem se, abych nevybuchl smíchy. Pak jsem mu věnoval zářivý úsměv a utrousil jsem „to zní pěkně”, než jsem se vrátil ke své operaci bramborová kaše.

Jelikož měl rád alkohol, možná bychom si k večeři mohli dát aperitiv. Samozřejmě něco jiného než víno rosé, co znělo až příliš podobně jako jméno té obrovské žížaly.

...To se mi ulevilo. Zdálo se, že náš vztah šel celkem dobře.

Předtím mi Bůh řekl, že jakmile si promluvíme, určitě spolu budeme vycházet.

Upřímně řečeno mě ráno naprosto přemohl. Možná to bylo jeho aurou, tou jedinečnou atmosférou, co se kolem něj vznášela.

Jelikož se Bůh zmínil, že byl hrdina, byl jsem nervózní. Přemýšlel jsem, jestli to bude přísný člověk. Od přírody jsem nebyl nijak odolný, takže kdyby se ke mně s tou nádhernou tváří choval drsně, určitě by mi to zlomilo srdce.

Ale moje očekávání byla mimo. Hrdina byl ochotný dělat manuální práci a často si kvůli mně dělal starosti... Už od minulé noci mi prokazoval laskavost.

Něžný a spolehlivý hrdina. Byl jsem rád, že to on byl majitelem téhle miniaturní zahrádky.

Aniž bych to věděl, koutky rtů se mi vyklenuly nahoru. Ale koho to teď zajímalo? Hrdina byl momentálně v koupelně.

Díky němu se nám dneska večer poštěstilo mít teplou vodu.

Když mě při pohledu na horkou vodu viděl v tak dobré náladě, nechal mě jít do vany jako první. Konečně jsem si po tolika dnech mohl užít horkou koupel.

Ale kvůli tomu jsem teď byl ospalý.

Jen jsem si do notesu zapisoval včerejší výdaje, ale víčka jsem měl tak ztěžklá—

Jelikož jsme včera neměli žádné významné výdaje PT, odložil jsem to na později a nejprve jsem zkontroloval odměnu.

Ze všeho nejdřív se mi podařilo ušetřit trochu PT tím, že jsem uvařil snídani ze surovin, co mi doručili do schránky. Pro každou kategorii jsem teď měl více než sto receptů. To by se dalo považovat za hodně. V budoucnu budu vařit ze zeleniny, co zasadím, abych si zvýšil level vaření.

Řád u pumpování vody a štípání dřeva jsem měl C. Jinými slovy, to, že jsem se dneska večer mohl vykoupat, bylo naprosto díky hrdinovi. U obou těchto úkolů už by měl mít nejvyšší možný řád, ne? Dokonce i já bych jeho schopnosti při dnešním štípání dřeva ohodnotil jako uspokojivé.

A potom jediným problémem je tento úkol Sdílení lože...

[Sdílení lože: 2.000 PT x8 = 16.000 PT]

Čitatel rostl.

Jelikož tohle byl záznam ze včerejška, tahle odměna by měla být z toho, jak jsem se v horečce převaloval. Vůbec jsem si na to nevzpomínal, ale byl jsem si jistý, že jsem se převaloval hodně. Možná že tohle bylo to, co hrdinu vyrušilo ze spánku?

A pak tu byl další problém.

Před tím záznamem úkolu Sdílení lože tu byl záznam něčeho dalšího, na co jsem si nevzpomínal. Vypadalo to, že to přepsalo nějaké další oznámení, takže jsem si toho až do teď nevšiml.

[Něžná péče – řád B: 6.000 PT x1 = 6.000 PT]

Ehm... Něžná péče, co? Tento úkol a odměnu za něj jsem už obdržel dřív. Ale tohle by se mělo považovat za systémovou chybu, ne?

Přece jenom jsem si vážně nepamatoval, co jsem udělal, abych získal tuto odměnu. Znovu jsem ten záznam překontroloval. Tehdy poprvé jsem hrdinu otřel a to byl úkol řádu C.

Teď to byl řád B. Řád se o level zvýšil.

Děsivé. Co jsem provedl, že jsem jedním vrzem získal 6.000 PT?

„Správně, měl bych si zkontrolovat stavové okno!”

A ve chvíli, kdy jsem to udělal, jsem málem zaječel.


Jméno: Minoru

Povolání: Hrdinův mazlíček

Fyzická síla: 80/80

Energie: 48/55

Zahradnictví: Lv.4 – 1.500/2.500

Titul: Milovník bylinek

Prostředí: Lv.6 – 9.385/13.000

Titul: DIY

Vaření: Lv.5 – 1.500/2.500

Titul: Labužník

Péče: Lv.9 – 48.500/54.000

Titul: Neopětovaná láska

Nevěděl jsem, kde začít.

Ze všeho nejdřív, co to je s tím „mazlíčkem”? Takže jsem byl mazlíček toho člověka?

Dopadlo to takhle, protože jsem měl až příliš vysoký level péče? Co to mělo za význam? Když si pomyslím, že péče o hrdinu ze mě udělá jeho mazlíčka...

Tituly byly také strašné.

Nevadilo mi, že se tituly měnily spolu s mým levelem, ale tenhle titul „Labužník” byl rozhodně útok na mou osobu, ne? Hej, Bože! To ses snažil říct, že se až příliš spoléhám na donášku? To není tvoje věc! Hned udělám polévku miso a dokážu ti, že se mýlíš.

Ale co mě trápilo ze všeho nejvíc, byl ten titul v kategorii Péče.

Věděl jsem, že to byla vylepšená verze toho titulu „Trochu zvědavý”. Věděl jsem to, ale... proč mi to přišlo tak nějak hořkosladké?! Co kruci byla tahle „Neopětovaná láska”? Ten člověk, co tyhle tituly vymyslel, byl v rozpuku mládí?!

Bože, prosím, hned to vysvětli...

„Pořád jsi vzhůru?”

Kvůli jeho hlasu jsem málem poskočil a notesem jsem si zakryl smartphone.

To bylo nebezpečné! Zrovna teď nic neviděl, že ne?

V zádech jsem cítil teplo a hrdinův hlas přicházel nad mou hlavou.

„Co se stalo, Minoru? Přece jen se necítíš dobře?”

„Ech, ne... zrovna jsem tady užuž usnul a trochu se mi zatočila hlava.”

Dokonce i mě to přišlo jako laciná výmluva.

„No samozřejmě. Včera v noci jsi měl horečku. Měl bys jít brzy spát.”

Později jsem si uvědomil, že jsem tomuto člověku mohl říct v podstatě cokoli a že mi to zbaštil.

Ta ruka, co mě hladila po zádech, byla tak něžná, že mi z toho plesalo srdce. Ale promiň. Nebylo možné, abych teď usnul.

Sklopil jsem pohled, potřásl jsem hlavou. V té chvíli jsem se mu nedokázal podívat do očí. Chtěl jsem být sám, abych si urovnal pocity.

„Brzy půjdu do postele. Pořád musím udělat pár věcí.”

„Musíš? To myslíš ten notes?”

„Ano, musím zaznamenat denní výdaje. Ale tento notes je také něco jako můj osobní deník, takže to nemůžu ukázat ostatním...”

Zavřel jsem notes a zvedl jsem hlavu. Hrdina už neměl ruku na mých zádech. Seděl na židli naproti mně, měl na sobě jiné oblečení než to, co měl během dne: noční košili s velmi volným límcem.

Než se dneska ráno pustil do opravy střechy, také jsem mu koupil nové pracovní oblečení.

„Takové věci, co vyžadují detaily, jsem obvykle nechával na svých podřízených,” řekl hrdina. Jak ukázal na notes, přimhouřil oči. „Nejde mi to.”

Teprve teď jsem si uvědomil, že tohle byla hrdinova verze úsměvu.

Když už byla řeč o hrdinových podřízených, museli to být nadaní lidé. Tohle bylo poprvé, kdy o svém životě nějak konkrétně mluvil, a já jsem nastražil uši, abych to slyšel.

„S prací se sekyrou mám víc zkušeností, tak co kdybys od teď nechal štípání dřeva na mě? A pokud to nevadí, rád bych taky pumpoval vodu.”

Zdálo se, že nevzpomínal akorát na svou minulost. V mžiku mi zrudly tváře a uklonil jsem se.

„S-samozřejmě. Moc děkuju.”

„To nic. Pokud budeš mít nějaké jiné těžkosti, prosím, řekni mi.”

Svou velkou rukou mě poplácal po rameni. Bušilo mi srdce. Jen jsem pomyslel na to, že se každý den budu moct naložit do vany, a skoro jsem skákal radostí.

Ale i když mi jeho nabídka udělala radost, také mi bylo trapně.

Sig se o mě bál a hodně mi pomáhal, ale já jsem myslel jen na svůj cíl.

Až do teď jsem vytrvale plel, pěstoval zeleninu a získával odměny. Úplně jsem kvůli tomu ztratil hlavu; musel jsem vydělat víc PT, musel jsem našetřit víc PT.

Zabezpečit si cestu domů bylo samozřejmě důležité. Musel jsem nasbírat finance, abych si koupil most.

Ale nemusel jsem věnovat pozornost každému úkolu.

Od začátku až do teď jsem nasbíral téměř 50.000 PT. A vlastně více než 70% z toho pocházelo... z kategorie Péče.

Jinými slovy pokud tyto výjimečné odměny nebyly systémová chyba, měl bych dát prioritu úkolům, co měli co dělat s péčí o hrdinu.

Sbližme se s ním. Přitiskněme se k němu.

...No, s tím se nedalo nic dělat! Byla pravda, že odměny z kategorie Péče byly několikrát větší než u ostatních kategorií. Neměl jsem na výběr a musel jsem toho využít. Získat 2.000 PT lusknutím prstů!

Budu s hrdinou spolupracovat, udržovat tuto miniaturní zahrádku a až nasbírám odměny, koupím si most. Znovu získám svůj původní život a pak dorazí hrdinova nádherná nevěsta; pro každého to bude happy end. Sbližme se s hrdinou ještě víc, abychom se u mostu mohli obejmout a rozloučit se.

Rozhodl jsem se, že půjdu podle tohoto plánu.

„Sigu, ať je tohle místo nádherné. Udělejme to společně, společným úsilím!” řekl jsem. V hlase mi znělo odhodlání, jak jsem zaťal pěst. Když to hrdina viděl, zasmál se. Mírně přimhouřil oči ve svém vlastním stylu úsměvu.

„Taky se přidám.”

Jak se zvedl na nohy, volný límec jeho noční košile mu sklouzl níž a odhalil hruď a ohromující prsní svaly. Požehnané tělo, co jsem nemohl mít bez ohledu na to, jak moc bych trénoval. A tento hrdina s tak dokonalým tělem neměl rád detailní práci.

Od teď budu dál šetřit PT, zatímco budu Siga podporovat. To byla ta nejlepší možnost.

„Dej mi vědět, až půjdeš spát,” řekl hrdina, jak vešel do ložnice. Jak se dveře zavřely, tvář mi zvážněla.

Spát... Bylo tu jenom jedno místo na spaní.

Honem jsem otevřel PT směnu a hledal jsem pohovku. Ale nebylo tu místo, kam ji dát. Ale to dávalo smysl. Dům se velikostně nezměnil.

„Zapomněl jsem...”

I když to nebylo tak dávno, co jsem se rozhodl se tohoto zdržet. Za takové nestoudné prostředky, jak vydělat PT... promiň.

Když jsem teď viděl tak podivné stavové okno, měl jsem potíže spát vedle hrdiny.
------------------------------------------

Něžná péče – řád C: 3.000 / [Poznámka] S péčí poklepat / To lechtá.
--------------------------------------------


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>