ABO - kapitola 39 @

Kapitola 39 – Odjezd

Po hlavním turnaji mecha následovaly zkoušky vojenského tréninku, jak bylo plánováno. Co se týkalo těch, co se upřímně účastnili tréninku, neměli absolutně žádný problém projít. Míra úspěchu při této zkoušce byla u nových studentů 100%. Původně měli i po složení zkoušek formálně docházet na hodiny, ale tento rok se náhodou shodoval s 600. výročím Impéria Lacey. V hlavním městě konstelace Cepheus se měla co nevidět pořádat velká oslava. Všechny lidmi obývané planety pod imperiální vládou měly desetidenní volno.

Plných 10 dní prázdnin bylo pro studenty bezpochyby vzácná příležitost k odpočinku. Mnoho lidí mohlo prostě jet domů za svými rodiči nebo se bavit cestováním po jiných regionech.

Ale pro Lin Yuana a Caesara se každá minuta z těchto 10 denních prázdnin stala nesmírně cenná.

—Protože museli jet do hlavního města Cepheu, aby se zúčastnili předturnajového tréninku.

Na rozdíl od individuálních zápasů, co se pořádaly na škole, bylo Národní finále jako týmová soutěž všech skupin. Byla rozdělená na překážkovou dráhu, stresové klání, taktické klání a také rozhodující boj finální skupiny. Každá část měla svá vlastní kritéria hodnocení. Nejenom že týmové soutěže měly nesmírně přísné požadavky na individuální schopnost každého hráče, ale také kladla důraz na týmovou práci mezi skupinami. Asociace mech měla dodatečnou podmínku, a to že všechny soupeřící školy pojedou na hlavní planetu a účastní se tréninku tři dny před finále.

Vojenský instruktor, co měl skupinu doprovázet na Cepheus, byl momentálně podplukovník Knox.

27. února podplukovník Knox svolal prvních deset studentů. Vážně promluvil: „Národní finále je skupinová soutěž na základě škol. Všichni mějte na paměti, že od teď všichni jednáte jako jedna jednotka. Čest se vyhrává společně a selhání prohrává společně! Naše škola vyhrála titul šampiona v Národním finále čtyři roky za sebou. Ani tentokrát nesmíme o trofej šampiona přijít! Doufám, že si budete navzájem věřit a že spolu budete spolupracovat, abyste ukázali ten nejlepší talent na naší škole!”

Všichni okamžitě a upřímně odpověděli: „Rozumím! Instruktore!”

Knox přikývl. „Zítra ráno přesně v sedm nula nula se sejdeme před školní branou. Vezmu vás na hlavní planetu k třídennímu předsoutěžnímu tréninku. Věřím, že nyní už všichni důkladně znáte pravidla a nařízení turnaje. Až dorazíme na hlavní planetu, Asociace mech bude zodpovědná za stravu a ubytování. Pokud se budete chtít soukromě setkat s přáteli nebo se jít někam pobavit, musíte si ode mě vyžádat povolení k odchodu.”

Knox se na chvilku odmlčel a pronikavým pohledem se postupně podíval do tváří všech deseti studentů. „Všichni tomu rozumí?”

Všichni okamžitě jasnými hlasy odpověděli: „Rozumíme, instruktore!”




Když šel Lin Yuan zpět na kolej, přišlo mu to trochu podezřelé a zeptal se: „Caesare, byl ten mistr, co mě předtím učil, senior Leo?”

Zrovna nedávno během tréninku Lin Yuan pečlivě pozoroval a porovnával deset nejlepších studentů. Mezi nimi byli celkem tři lidé z třetího ročníku z fakulty Pilotování mecha, dva chlapci a jedna dívka. A mezi nimi byl Ace, co měl překvapivě jemný hlas, a další chlapec jménem Leo, jehož hlas byl tak trochu hluboký a tichý. Lin Yuan si s tím záhadným mistrem při každém setkání povídal jen přes mecha, takže nakonec bylo nemožné určit, jaký měl ve skutečnosti hlas.

Podle toho všeho, co věděl, se na toho mistra hodil jenom senior Leo.

Ale podivné bylo, že se zdálo, že ho Leo nijak nepoznával? Lin Yuan dokonce převzal iniciativu a usmál se na něj, ale on nečekaně zůstal lhostejný?

Caesar otočil hlavou a naprosto zmateným pohledem se podíval na Lin Yuana. Nemohl si pomoct a s úsměvem vysvětlil: „Není to Leo. Nezačínej s nervozitou. Ten mistr se turnaje neúčastnil. Žije v hlavním městě na Cepheu, bude na nás čekat. Až dorazíme do hlavního města, pozve tě na večeři.”

Lin Yuan vzrušeně přikývl. „Ach, takže to nakonec bylo takhle!”

Nebylo divu, že mu ten turnaj přišel trochu divný. Ten záhadný mistr byl tak mocný, ale on v aréně neviděl žádného hráče s tak vysokou úrovní. Takže to dopadlo tak, že se neúčastnil. Jinak by byl titul šampiona určitě jeho.

Když Lin Yuan došel k tomuto závěru, už nebyl zmatený. Jen co se vrátil na kolej, okamžitě šel do své ložnice se vykoupat.




Brian si v obýváku zapnul TV s velkou obrazovkou s ultravysokým rozlišením a pustil si telenovely. Tentokrát sledoval seriál v žánru sci-fi. Bylo to hlavně o různých klonech a jejich pocitech zášti a nepřátelství. Caesar si šel sednout vedle něj a zeptal se: „Zítra ráno s Lin Yuanem odjíždím do hlavního města. Jaké máš plány na těch 10 dní prázdnin?”

Brian řekl: „Taky se zítra vracím do hlavního města. Dva dny budu oslavovat dědečkovy 200. narozeniny. Všichni členové rodiny Bayh se musí účastnit.”

Na 200. narozeniny pana Astona se museli dostavit nejenom všichni z rodu Bayhů, ale dokonce i imperiální rodina poslala dárky.

Ceasarův královský strýček Berg se provdal za nejmladšího syna pana Astona Drewa a pak porodil jeho jediného syna Briana. Imperiální rodina a rod Bayhů měl spolu blízké vztahy ještě předtím, než se provázali sňatkem. Také to bylo proto, že pan Aston byl v Impériu uznáván jako mistr mecha a považoval se za prvního nebo druhého nejlepšího. Jeho prestiž v celém Impériu dokonce překonala prestiž jistých vojenských velitelů.

Vyrobil mecha řádu S pro Jeho Veličenstvo, prince Caesara a maršála Rosena. Mecha pro svého pokrevního syna generála Drewa naprosto ignoroval. Ten starý kavalír měl velmi excentrickou povahu, dával mecha jen těm, co se mu zamlouvali. Dokonce i v pokročilém věku dvou set let měl stále zářného ducha a celý den zkoumal díly mecha jako dřív. Nepřijal moc učedníků, ale z každého z nich se vyklubal mistr...

Takový uznávaný člověk, co byl ctěný a který oplýval prestiží, navíc ze staré generace slavil narozeniny. Jak si člověk mohl představit, až na to přijde, bude to velmi hlučná a vzrušující událost.

Jak si ti dva povídali, vrátil se na kolej i Snow.

Brian spěšně vstal, přešel k němu a zeptal se ho: „Snowe, jak plánuješ strávit těch deset dní?”

Snow ploše odpověděl: „Nemám nic v plánu.”

Brian se zmateně poškrábal ve vlasech. „Vracím se domů, možná ti nebudu moct dělat společnost.”

Snow řekl: „Na tom nezáleží.”

Jen co domluvil, otočil se k odchodu do své ložnice a zavřel za sebou dveře, aby se v soukromí vykoupal.

Brian se cítil tak trochu ztraceně a šel si zpět sednout na pohovku. Otočil hlavu k Caesarovi a řekl: „Vlastně chci Snowa vážně vzít do hlavního města, aby se mnou strávil pár dní, ale jelikož se bude konat velkolepá oslava narozenin mého dědečka, budou se vracet i moji příbuzní jako strýček a teta. Kdyby mě náhodou viděli se Snowem, bylo by to pro něj nepříznivé...”

Caesar naprosto chápal Brianovy potíže. Přikývl a řekl: „Děláš správně, že jdeš bez něj. Váš nynější vztah přece jenom není vhodný na to, abyste vyložili všechny karty na stůl. Bude tam celá rodina Bayhů. Kdybys ho s sebou vzal, rozhodně by sis akorát říkal o malér.”

Brian byl chvilku zticha. „Ale ty jedeš s Lin Yuanem na turnaj a já taky jedu do hlavního města. Všichni odjíždíme. Nebude na koleji sám?”

Nebylo třeba říkat, že Snow se svou lhostejnou a chladnou povahou neměl žádné kamarády. Pokud budou všichni jeho spolužáci pryč, zůstane tu jenom on. Když Brian pomyslel na to, že celých těch deset dní zůstane sám v opuštěném apartmá a nebude mít nikoho, kdo by mu dělal společnost nebo si s ním povídal, byl z toho velmi rozrušený.

Caesar navrhl: „Nebylo by lepší mu zarezervovat zájezd a nechat ho vybrat, kde by se chtěl pár dní bavit?”

Brian o tom popřemýšlel. „Zeptám se ho, jestli chce někam jet.”

Brian vstal a šel ke dveřím Snowovy ložnice. Zaťukal, otevřel dveře a vešel.

Snow se zmateně zeptal: „Co? Copak zítra nejedeš domů? Neměl by sis zabalit?”

Brian najednou udělal krok vpřed a pevně Snowa objal. Položil Snowovi bradu na rameno a začal se mu tváří zlehka otírat o tvář. Ztišil hlas a promluvil: „Brzy pojedu domů, celých deset dní tě neuvidím...”

Snow: „...”

Lichotivé počínání a něžný tón této Alfy Snowa vždycky zasáhlo přímo do slabého místa.

Snow byl chvilku ztuhlý, než se pak váhavě natáhl, aby Briana ukonejšil. Jemně ho hladil po hlavě a tiše říkal: „Deset dní není moc, neboj se.”

Brian se zhluboka nadechl, Snowova mírně chladná vůně byla velmi příjemná, velmi se zdráhal ho pustit.

Po chvilce pevného objetí ho Brian konečně dokázal pustit, upřímně se na něj podíval a řekl: „Mám VIP členskou kartu u Centrální cestovní agentury, můžu ti pomoct vybrat nějaký pěkný zájezd na zakázku. Během těch deseti dnů se můžeš někam vydat a pobavit se, chtěl bys jít na nějaké konkrétní místo?”

Snow řekl: „To není třeba, prostě tyhle prázdniny využiju na experimenty.”

Brian se okamžitě začal mračit a řekl: „Po tolika těžkostech se nám konečně poštěstilo mít prázdniny. Co to je za experimenty, co děláš, hm?”

Snow řekl: „Absolventský projekt seniorky Cheryl se konečně dostal do poslední závěrečné fáze. Jsem její osobní asistent. Těch posledních pár dní zůstanu a pomůžu jí.”

Když Brian zaslechl Cherylino jméno, tvář mu okamžitě potemněla. „Zase ta seniorka, nezůstávej s ní celý den!”

Ve vzduchu byl cítit výrazný pach octu.

Snow honem řekl: „Nic s ní nemám.”

Brian se pořád tvářil tak nějak nespokojeně. „Dívá se na tebe evidentně abnormálním pohledem, rozhodně o tebe má zájem! Z jakého důvodu by si tě vzala za asistenta? Jsi jenom v prvním ročníku a na školu jsi nastoupil teprve nedávno. Hledala asistenta ke svým experimentům a nezkusila oslovit žádného studenta z druhého ročníku, ale místo toho přišla za tebou? Copak to není pokus o flirt? A celých deset dní ti dovolí s ní zůstat o samotě a provádět experimenty?!”

Brianovy oči už žhnuly hněvem.

Snow tak nějak litoval, že seniorku Cheryl vytáhl jako štít. Tento štít byl naprosto k ničemu, akorát měl opačný účinek.

...jak mám tu Alfu uklidnit, když je naštvaná?

Snow o tom popřemýšlel, copak posledně ten polibek nezabral celkem dobře?

A tak se Snow postavil na špičky a jemně Briana políbil na rty a přerušil tak jeho rozlícené vyslýchání.

Brian: „....................”

Snowův polibek zadržel ta bezohledná slova, co chtěl bez rozmyslu vyřknout. Ten jemný, chladný dotyk na jeho rtech byl letmý, jako kdyby to byla jen iluze, co mu problýskla jeho zamlženou myslí.

Brian na vteřinu vytuhl. Pak Snowa okamžitě objal kolem pasu a pevně ho políbil na oplátku!

„He...”

Copak posledně ten polibek nebyl pěkný a rychlý? Proč byla tahle scéna tak špatně...

Snow ho honem odstrčil, jak jen nejsilněji dokázal, ale Brian ho pevně objímal oběma rukama.

Kvůli nadřazenosti fyzické síly Alf Snow zápolil, ale bylo to naprosto marné. Brianův hbitý jazyk využil příležitosti a otevřel mu ústa. Okamžitě začal zkoumat vnitřek Snowových úst. Horečnatě sál a proplétal se se Snowovým jazykem, ten polibek začal divoce nabírat na horkosti.

Snow ztuhle napjal záda.

Směsice jejich slin v jeho ústech a hbité počínání jazyka Alfy na něj měla velký vliv. Za této tyranské péče a při takovém plamenném tření mu páteř polechtal náznak jemné touhy. Bylo to dost mocné na to, aby se zachvěl, což se mu vydalo po obvodovém nervstvu a vtrhlo mu to přímo do mozku.

Jak ho Alfa líbal, celé tělo mu hrálo a zesláblo. Snow dokonce zjistil, že musel polknout jeho sliny.

„Hmm... ngh... mmm...mmm...”

Brian jej líbal ještě nadšeněji a navíc technika pohybů a líbání tohoto chlápka byla více než x-krát lepší než posledně.

Účinek Snowových po domácku vyrobených inhibitorů se ještě stále ověřoval. Během tohoto období se vyhýbal blízkému kontaktu s Brianem. Kvůli dnešnímu líbání mu omega feromony v těle začaly zase kolísat!

Kvůli Brianovu horečnatému francouzskému polibku mu Snow téměř naprosto změkl v náručí.

—Nečekal jsem, že můj vlastní pokus o uklidnění vlastně podnítí oheň v těle.

Teprve když Brian konečně vyprázdnil veškerou svou touhu v těle, polibek ukončil a odtáhl se od Snowových úst. Snow se držel jen díky poslední špetce své síly, pevně svíral pěst, lapal po dechu a pak se na něj podíval. „...teď jsi spokojený?”

Mírně uzardělá tvář, vlhké rty a jeho modré oči zlehka zastřené vrstvičkou lesklé vlhkosti. Jak vzhlédl a pokoušel se předstírat chladný a lhostejný pohled, prostě to bylo to nejlepší pokušení...

Brian se zhluboka nadechl a bolestně držel svá intenzivní nutkání pod kontrolou. Usmál se a řekl: „Dobře, věřím, že s Cheryl nic nemáš. Ale vážně s ní musíš deset dní provádět experimenty?”

Snow mdle řekl: „Přidal jsem se jen ke konci experimentu. Jenom vypomáhám své seniorce, nic víc.” Snow se odmlčel a dodal: „Kromě mě jsou tam ještě další asistenti z druhého ročníku... Moc o tom nepřemýšlej.”

Brian konečně upustil od svých starostí. „To je dobře, teď si jdu zabalit, čekej, až se vrátím!”

Když domluvil, také se přisunul blíž a něžně Snowa políbil na čele. A pak se dokonale spokojený otočil a odešel.

Brian se konečně vyprovodil. Snow se znovu posadil ke svému stolu a vypil půl sklenice studené vody, co měl na stole.

Tep měl trochu neovladatelný, celé tělo se mu začalo rozehřívat a dokonce reagovaly i některé části jeho dolní půlky...

Tato situace nebyla moc optimistická.

Snow se zhluboka nadechl a zašeptal: „Noční Sněhu.”

Stříbrné mecha v jeho prostorovém tlačítku na krku se okamžitě proměnilo na plně humanoidní model a postavilo se hned před Snowa. Klidně řeklo: „Tady, pane.”

Po chvilce ticha Snow řekl: „...můžu ti věřit?”

Noční Sníh rozvážně řekl: „Pane, když mě Brian dokončil, jeho prvním rozkazem mému inteligentnímu centru bylo... totiž mít vůči mému pánovi jménem Snow... věčnou loajalitu.”

Snow: „...”

Věčnou loajalitu ke Snowovi?

To byl první rozkaz, co Brian dal tomuto mecha?

Snow momentálně nevěděl, co říct. Nedávno mu Brian opatrně položil prostorové tlačítko s mecha do dlaně a teď měl v srdci takové nepopsatelné teplo.

Ten chlápek pod pantoflem...

Někdy byl celkem bláhový, ale vážně byl k němu doopravdy hodný...

Tón Nočního Sněhu najednou zněžněl. „Pane, neboj se, jako tvé mecha ti budu věrný, tobě a jenom tobě... i kdyby šlo o mého stvořitele Briana, nemám právo tě zradit.”

Snow byl ještě dlouho zticha, než konečně natáhl ruku k mecha.

V očích Nočního Sněhu to problýsklo a také k němu natáhl ruku a něžně si položil Snowovu ruku do dlaně té své.

Díky této formální úmluvě mezi pánem a mecha mohl Snow konečně polevit v obezřetnosti a otevřít své srdce.

Ačkoli mecha měla inteligenci, konec konců to byly stále stroje. V lidských bytostech bylo tolik nepředvídatelných myšlenek a kdo ví, jaké emoce je mohly ovlivnit. Noční Sníh byl mecha, co zkompletovali teprve nedávno, a jeho paměť byla stále prázdná a nepopsaná. Pokud nově vytvořené mecha uzavřelo se svým pánem úmluvu, bylo mu k smrti loajální.

Snow lidským bytostem stále docela nevěřil. Mohl věřit jenom svému mecha.

Jak o tom Snow přemýšlel, zašeptal: „Noční Sněhu, chci ti říct tajemství. Není ti dovoleno to nikomu říct.”

Noční Sníh přikývl. „Rozumím, pane.”

Snow řekl: „Vlastně jsem Omega.”

Noční Sníh řekl: „To jsem věděl, pane.”

Snow: „...”

Vážně nezareagovalo nijak silně. Pravděpodobně to bylo tím, že si nebylo plně vědomo toho, jak vážné bylo, když se Omega vetřela na vojenskou školu.

Snow se odmlčel. „Nejdřív mi pomoz detekovat hladinu Omega *** feromonu v krvi.” (Pozn.: *** cenzurováno, pravděpodobně eufemismus pro chtíč nebo sexuální touhu).

Snow natáhl paži a okamžitě přiložil prst k jehle na detektoru Nočního Sněhu a odebral si kapku krve na datovou analýzu. A Noční Sníh brzy oznámil konečný výsledek: „Pane, hodnota feromonů v tvém těle je 7,0mg/l.”

7,0mg/l...

Feromony v Omegách mírně kolísaly v závislosti na změnách v náladě a fyziologickém stavu. Normální koncentrace feromonů u dospělé Omegy byla v rozmezí 7,0 a 9,0. Když se hodnota dostane na 7,0, omega feromony se objeví v pachu jedince. A když je hodnota větší než 9,0, značí to začátek estrusu.

Včera Snow také propašoval svou krev do laborky. Koncentrace feromonů byla na hodnotě 0,1, což bylo téměř zanedbatelné. To proto, že se užíváním omega inhibitorů donekonečna snižovaly feromony v omega těle.

Ale dneska to najednou stouplo na 7,0.

Kromě vlivu Brianova francouzského polibku tu byl ještě jeden důvod – bylo celkem jasné, že inhibitorové injekce byly stejně nestálé a nespolehlivé jako ty předešlé. Při kontaktu s Alfou, a zvláště při intimním kontaktu, se inhibitor v těle vlastně okamžitě rozpadl.

Snow naštěstí přidal spoustu surovin, aby ten pach zakryl a aby Brian nic nevycítil. Jinak ta situace zrovna teď... by se naprosto vymkla kontrole!

Snow se zhluboka nadechl, vzal si ze zásuvky injekci a vpíchl si ji do žíly na paži. Počkal zhruba pět minut a pak nechal Noční Sníh, aby ho znovu otestoval. A nově naměřená hodnota rychle klesla na 0,1.

—Tato metoda se už nedala použít.

Na této škole byly desítky tisíc Alf. Snow se nemohl vyhnout všem Alfám naráz. I kdyby šel po cestě a prošel kolem Alfy, pach feromonů by také ovlivnil efektivitu inhibitoru v jeho těle. Kvůli tomu, že při výrobě nahradil několik surovin něčím jiným, se teď účinek inhibitoru snížil. Aby mohl vyrobit nejlepší inhibitor, stejně musel koupit a použít zakázaná léčiva zmíněná v receptu.

Snow to chvíli v klidu zvažoval, než vstal a přešel ke své skříni a vytáhl sejf, co v něm skrýval.

Vytáhl malou krabičku nervového anestetika, ostrý elektromagnetický nůž, sadu oblečení, co vypadalo obyčejně, ale co mělo ve skutečnosti v rukávu skrytou velkou kapsu, a také pár černých kožených bot.

Snow si rychle oblékl to těsně přiléhající oblečení a kožené boty, jehličky nervového anestetika si skryl do rukávů a nůž schoval do tajné kapsy po straně zipů kožené boty. Pak řekl: „Noční Sněhu, vrať se do prostorového tlačítka.”

Noční Sníh rozkaz okamžitě poslechl a vrátil se do náhrdelníku na Snowově krku.

Snow si vzal ze zásuvky ID a jízdenku na vesmírnou loď, nacpal si to do brašny, pak zhasl světla a předstíral, že už šel spát. A pak tiše promluvil na Noční Sníh—

„Počkej, až všichni usnou, pak okamžitě odejdeme.”

Světle zlatý rukopis na jízdence vesmírné lodi se v temnotě noci blýskal mírnou fluorescencí, což byl unikátní vzhledový rys, co se přirozeně nacházel na Nejvyšší jízdence VIP Vesmírné lodi.

Postupně se před nimi vyjasnily dva řádky slov...

Konečná stanice: hlavní město konstelace Cepheus, Cepheid.

Čas odjezdu: 28. únor, 2:30...




V ložnici vedle Lin Yuan ležel ve vaně naložený do horké koupele, zatímco také vzrušeně přemýšlel o jejich příjezdu na hlavní hvězdu a pak jejich následném setkání s tím záhadným mistrem.

Nevím, co ten mistr bude za člověka?

Lin Yuan byl při pomyšlení, že se s tím člověkem střetne tváří v tvář, velmi vzrušený. Až na to přijde, bude mu muset řádně poděkovat. Bez jeho vedení a těch pečlivě okopírovaných elektronických poznámek by jsem se nikdy tak rychle nezlepšil. Hladce a bez překážek jsem se dostal do prvních deseti lidí z celé školy a dokonce jsem se umístil na druhém místě.

Bylo by lepší, aby převzal iniciativu a pozval ho na večeři...

Deset nejlepších účastníků turnaje každopádně dostalo finanční odměnu. Suma odměny na druhém místě, kde se umístil Lin Yuan, bylo velmi impresivních 20 tisíc krystalových mincí. Tohle byla rozhodně největší suma peněz, co od svého dětství až do nynějška jako student prvního ročníku viděl!

Když skončil s koupelí, vyšel z koupelny a ze zvyku otevřel zamčenou zásuvku. Lin Yuan vytáhl malou lahvičku léků a jeden snědl.

V té chvíli se najednou ozvalo zaklepání na dveře.

Lin Yuan uložil léky zpět do zásuvky a otevřel dveře. Spatřil, že tam stál Caesar.

Lin Yuan se tázavě zeptal: „Co se děje?”

Caesar se mírně usmál a řekl: „Zrovna před chvilkou mě kontaktoval ten záhadný mistr, s kterým ses chtěl neustále setkat. Posledních pár dní měl celkem napilno, ale pozval tě na setkání, až turnaj příští týden skončí. Už rezervoval restauraci. Až na to přijde, pojď se mnou, půjdeme spolu.”

Lin Yuan okamžitě vzrušeně řekl: „To je skvělé!”

Caesar se odmlčel a pak řekl: „A chce se s tebou setkat i můj starší bratr.”

Lin Yuan se překvapeně zeptal: „Tvůj starší bratr?”

Caesar přikývl. „Můj domov je na hlavní hvězdě, můj bratr je také nadšenec do mecha. Od dětství si obzvláště oblíbil hrát si s mecha. Když se doslechl, že mám spolubydlícího, co se umístil na druhém místě, vážně tě chtěl poznat. Nevím, jestli ti to bude vadit?”

Lin Yuan se poškrábal ve vlasech a řekl: „Vlastně s tím nemám problém. Ale copak instruktor neřekl, že je třeba požádat o propustku, pokud se člověk chce soukromě setkat s přáteli? Odejít během tréninku bez dovolení, není to něco doopravdy špatného?”

Caesar spěšně promluvil: „To není problém, zítra večer to s ním můžu probrat. Až zítra večer dorazíme na hlavní hvězdu, instruktor nejprve dohlédne, abychom se přihlásili v hotelu. Trénink začne pozítří. Zítra večer budeme mít volno, jen tě náhodou vezmu na prohlídku po hlavním městě, aby sis užil pohled na noční město, a on tě příhodně pozve na večeři.”

Lin Yuan vzrušeně řekl: „Tak to je potom dobře! Dostal jsem pozvánku na zítřejší večer! Taky se chci jít podívat na noční scenérii hlavního města! Mělo by tam být spoustu lahodného jídla, co jsem ještě neochutnal...”

A opravdu, vždycky byl vážně dychtivý, co se jídla týče.

Jak se Caesar díval na Lin Yuanovo vzrušené vzezření, nemohl si pomoct a jeho pohled zjihl a zněžněl. „Neboj se, vezmu tě dát si speciality Cepheidu. Nejdřív by sis měl zabalit, všechno si uspořádej a brzy jdi spát, protože zítra ráno musíme brzy vstávat.”

Lin Yuan vzrušeně přikývl a řekl: „Hm, dobrou noc!”

Když se otočil zpět do své ložnice, rychle začal balit.

Členové soutěžícího týmu museli v hlavním městě zůstat týden. Ubytování a jídlo během tohoto týdne zcela zajišťovala škola. Lin Yuan neměl nic důležitého, co by si měl vzít. Jen si vzal pár věcí na převlečení a pak otevřel zásuvku, aby si zabalil tu lahvičku s léky.

Když otevřel zásuvku, zjistil, že zásuvka byla naprosto prázdná...

Lin Yuan zůstal stát na místě jako socha.

….a co moje léky???!!!

Lin Yuan na to chvíli prázdně zíral a myslel si, že musel mít halucinace. Podíval se pořádně a zjistil, že v zásuvce vážně nic nebylo.

Protože ty léky byly tak důležité, zamykal je do zásuvky a bral si jednu pilulku každý den po koupeli. Když zrovna teď snědl pilulku, najednou na dveře zaklepal Caesar. Lin Yuan neměl čas zásuvku zamknout a šel si rovnou promluvit s Caesarem.

Když se vrátil, léky byly pryč?

Takový vtip! Jednu si vzal a pak je rozhodně dal zpět, jak mohly najednou zmizet?

Lin Yuan nejistě zíral na zásuvku a pozorně začal hledat kolem. Dlouho hledal, ale stejně nedokázal najít ani stín lahvičky s léky. Ale na okraji zásuvky objevil pramínek čistě bílé zvířecí srsti...

„...Hobby! Vrať mi to!”

Lin Yuan se otočil a hledal svého domácího mazlíčka.

Nebyl ani v této místnosti, ani v koupelně, ale když otevřel a rozložil skříň, dopadlo to tak, že se Hobby skrýval v šatníku.

Držel tu lahvičku v tlapkách a vesele pojídal léky, tlamou neustále žvýkal. Velmi to vonělo a bylo to sladké...

Lin Yuan byl nesmírně naštvaný. Okamžitě se Hobbiho chopil a uzmul mu lahvičku z tlapek. Stačil mu jeden pohled a rychle na místě ztuhl.

Tenhle gurmánský budižkničemu, za takovou chvilku vlastně snědl celou lahvičku léků?!

Lin Yuan ho plnou silou plácl po hlavě. „Hobby! Kdo ti řekl, abys to ukradl? Tohle nemůžeš jíst!”

….bébébé, jeho majitel byl velmi naštvaný.

….jeho majitel rozhodně věděl, že nesnášel, když ho lidi plácali po hlavě.

Hobby vzhlédl na Lin Yuana s pocitem mírné křivdy. Oči se mu prakticky leskly slzami, co se měly co nevidět skutálet z očí, a on měl co nevidět vzlykat.

Lin Yuan byl bezmocný, neměl na výběr. Chopil se velkého fotoelektrického tabletu a podržel ho před ním. S nevzhlednou tváří se zeptal: „Proč kradeš moje léky?! Co když budeš mít spoustu vedlejších účinků?”

Hobby zmateně sklonil hlavu a napsal: „Pane, to nejsou bonbony?”

Lin Yuan: „...”

Hobby dál vážně psal: „Pečlivě jsem se na to podíval. Nejsou na tom žádné nálepky. A na lahvičce není žádné logo. Kdyby to byl lék, rozhodně by na tom bylo nějaké logo, ne? Nejsou to bonbony, co ti Lin Yao udělala? Lin Yao už předtím vyrobila takové bonbony a byly velmi dobré.”

Lin Yuan: „...”

Hobby: „Když jsem viděl, jak je každý den jíš, také jsem chtěl ochutnat...”

Lin Yuan: „...”

—Nakonec byl najednou trochu zmatený, jestli měl dobrého nebo špatného domácího mazlíčka.

Byla pravda, že jeho sestra byla v kulinářství nadaná. Jeho rodina si na planetě Rennes otevřela cukrárnu. Nejenom že neustále pekla různé koláče a cukroví, ale také vyráběla sladkosti. Uměla použít různé syrové suroviny, aby syntetizovala různé příchutě sladkostí a aby je pak prodala v obchodě. Vždycky měla celkem pěkné tržby. Když byl Hobby doma, také často jedl sladkosti od Lin Yao.

A navíc léky od doktora Fornta byly opravdu v nenápadné lahvičce od bonbonů. A zvenku nebylo žádné logo... Nebylo divu, že Hobby před ním předtím vždycky netrpělivě slintal. Tento domácí mazlíček si to evidentně špatně vyložil, chybně si myslel, že to byly bonbony od Lin Yao...

Ačkoli se této chyby nedopustil naschvál, pořád byl problém v tom, že to ten hlupák snědl, jako kdyby to byly bonbony. Má jet soutěžit v turnaji v hlavním městě, co by měl dělat, kdyby se u něj najednou projevila nějaká podivná nemoc?!

Autorka chce něco říct:

Autorka: Malí přátelé, nevzdávejte se léčby, ach!

Snow: Léčby jsem se nevzdal, ale plán léčby je vždycky špatně...

Lin Yuan: Já své léky bral pravidelně, ale teď jsou pryč...

Caesar + Brian: Líbí se nám, co slyšíme a vidíme!
--------------------------------------------

~ Že by se to konečně pohnulo? Že by v příští kapitole bylo velké @ s Caesarem a Lin Yuanem? ~



Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>