ABO - kapitola 38

Kapitola 38 – Turnaj mecha

18. ročník turnaje mecha na vojenské akademii San Romia se konečně začal probouzet k životu. Když uplynuly dva dny, celoškolní turnaj mecha o víkendu konečně oficiálně začal.

Tento nadcházející turnaj náhodou padl na stejné období jako oslavy 600. výročí Impéria. Pokud se člověk umístil na prvních deseti místech z celé školy, mohl se účastnit Národního finále a reprezentovat školu v galaxii Cepheus. Dokonce bylo možné se zúčastnit ukázky mecha ve slavnostním průvodu a osobně spatřit Jeho Veličenstvo Trenta.

A navíc všichni studenti, co získali kvalifikaci účastnit se Národního finále, měli to privilegium, že budou zproštěni povinnosti získat certifikát k pilotování mecha řádu C. Lidé, co se v Národním finále umístí na prvních třech místech, také získají mecha, co mělo cenu více než 500 tisíc kreditů!

Kvůli všem těm výše zmíněným lákavým podmínkám byl tento ročník turnaje mecha tak oblíbený, že počet účastníků se vyšplhal na historický rekord. Počet studentů, co se zapsali k turnaji, vlastně překročil tisícovku!

Bylo samozřejmě nemožné, aby tisícovku účastníků ohodnotili ve skupinové soutěži nebo v turnaji ve stylu každý proti každému. Autority na škole se přímo rozhodly uspořádat během rána prvního dne preselekci. Všichni účastníci dostali své číslo a pak se přesunuli do tréninkové místnosti, aby si prošli obtížnými úkoly v pilotování mecha řádu C. Kdo tím projít nedokázal, byl přímo vyřazen!

Během ranní preselekce okamžitě vyhladili více než polovinu lidí a odpoledne už zbývalo jenom 200 lidí.

Těch 200 lidí pak bylo rozděleno do 20 skupin k postupovému kolu. Každá skupina měla 10 lidí, co hráli o body. První zápas byl omezený na 15 minut, výhra znamenala 1 bod, prohra znamenala -1 bod a při remíze se body nijak neměnily. Z každé skupiny se pak čtyři lidé kvalifikovali do dalšího kola soutěže.

První den turnaje byl stejně okázalý a svižný jako písek, který se nechal unášet širými kilometry oceánu.

Ráno začalo více než tisíc účastníků a po ranní preselekci a odpoledních postupovkách zůstalo jenom 80 lidí.

Těch 80 lidí bylo přirozeně na velmi zručné úrovni. Druhořadé amatéry to už dávno čistě vymylo. Více než 60 lidí z těch 80 byli studenty, jejichž majoritou bylo Pilotování mecha. Zbývajících 20 bylo jednak z fakulty Vojenského velitelství a Inženýrství.

—Lin Yuan a Caesar byli přirozeně mezi těmi 80 lidmi.

Úspěšně prošli úkoly během preselekce, pro Lin Yuana to byla hračka. Každý den ty úkoly trénoval s Caesarem. Ty různé scénáře v tréninkové simulaci znal nazpaměť a okamžitě získal plný počet bodů.

Ve skupině, ke které ho přidělili během postupovek, nebyl nikdo obzvláště silný. A tak byl Lin Yuan jediný, kdo ve své skupině vyhrál všech devět zápasů a dosáhl kompletního vítězství a postoupil do dalšího kola.

Těch 80 lidí, co se dostalo do semifinále, pak znovu rozdělili do 8 skupin. První polovina byla rozdělena do skupin A1 až A4 a druhá do skupin B1 až B4. V každé skupině bylo deset lidí. Předešlý bodový systém a systém zápasů zůstal stejný a čtyři nejlepší hráči budou moct postoupit do dalšího kola, kdy zjistí, kdo byl nejsilnější ze všech 32 škol.

Když se potom Lin Yuan podíval na seznam jmen ve skupině, nečekaně tam našel Bakerovo jméno. Nečekal, že se tenhle chlápek dostane do semifinále. Evidentně to zjistil i Baker a také mu obzvláště poslal zprávu: „Šéfe, zítra ráno v semifinále jsme ve stejné skupině!”

Lin Yuan se usmál a odpověděl: „Hm, viděl jsem to, nebudu se držet zpátky.”

Když Baker pomyslel, jak Lin Yuan během 3 sekund pleskl s Alfou o zem, najednou se třásl strachy— nebude se držet zpátky? To myslel, že se mnou během tří sekund pleskne, he?

***


Druhého dne v semifinále se Lin Yuan vážně nedržel zpátky.

Semifinále se stále pořádalo na škole a ta poskytovala mecha. Turnaj se pořádal v určené tréninkové místnosti a všechna mecha byla v řádu C. Typ mecha si mohli vybrat sami studenti. Lin Yuan si vybral humanoidní mecha dle svých obvyklých preferencí. Tento typ znal nejlépe a také ho uměl nejlépe pilotovat.

Lin Yuan měl číslo 77 a byl ve skupině A1. Jeho první zápas byl proti Bakerovi, co měl číslo 198.

Baker si vybral mecha typu černého ptáka. Ti dva se navzájem pozdravili a dle instrukcí rozhodčího začali se zápasem.

Jakmile zápas začal, Bakerovo mecha okamžitě vzlétlo!

Původně to chtěl obejít kolem Lin Yuana a pak se pustit do pokoutného útoku. Ale Lin Yuan si jasně vzpomínal na bitvy mezi Velkým Princem a Malým Princem, co viděl za posledních pár dní, a už dávno si osvojil charakteristiky různých druhů létajících mecha. V duchu už rychle přemýšlel o směru a trase vzletu. Když to vypočítal, bez dlouhých cavyků otevřel iontové dělo přímo na paži, zamířil— a pak vystřelil!

Se zvučnou ranou to rychle rozstřílelo křídla Bakerova mecha č. 198...

Baker: „...”

Lin Yuan: „...”

Nejenom že se Bakerovi nevrátila duše zpět do těla, ale ani Lin Yuan vůbec nezareagoval.

Včera v kvalifikačních zápasech bylo snadné vyhrát. Myslel si, že to bylo kvůli tomu, že úroveň kvalifikačních zápasů byla příliš nízká. Ale proč dneska v semifinále vyhrál za méně než minutu?

Po deseti sekundách od svého zabití Bakerův obdiv k veliteli své jednotky znovu o úroveň vzrostl.

Jakmile Lin Yuan vystoupil z kokpitu, Baker k němu okamžitě přišel a ukázal mu palce nahoru. „Veliteli jednotky, jsi vskutku až příliš úžasný! Při své úrovni se určitě dostaneš do finále! No tak, zastupuj nás Bety a přines nám čest!”

Lin Yuan se na něj tak nějak rozpačitě usmál a pak začal s dalším zápasem.

Lin Yuana ještě víc překvapilo, že se o výsledku většiny zápasů z těch pár dalších rozhodlo během deseti minut. Úhel střelby měl nesrovnatelně přesný a téměř nikdy neminul. Ať už šlo o vyhledávání slabin, protiútoky, náhlé útoky nebo pokoutné útoky, pokaždé uspěl.

Lin Yuan vyhrál devět zápasů v řadě a skupina protivníků o něj konečně projevila zájem.

—Číslo 77, ten prvák z fakulty vojenského velitelství, co rád používá humanoidní mecha, je vlastně Beta?

—Ta Beta je až příliš divoká, pořád jsem ještě úplně nezareagoval na to, jak jsem prohrál!

—Všichni soutěžící, když budete čelit 77, musíte si za každou cenu dávat pozor, ta Beta je super divoká!

Jméno toho beta netvora, co se za jediný den rozneslo po celé škole, bylo Lin Yuan.

Odpoledne toho samého dne se na školním fóru objevil jeden příspěvek—

„Kdo řekl, že Bety nejsou ostré, podívejte se na naši fakultu velitelství, náš velitel je nejostřejší!”

Tento provokativní a nepřátelský příspěvek bezpochyby napsal ten sabotážník— spolužák Baker byl odborník na vybuzování nepřátelství.

Baker vzrušeně napsal o Lin Yuanově vítězném a úžasném záznamu dnešního prvního kvalifikačního kola a pak semifinálových zápasů. A během toho získal velitel třídy mnoho bodů oblíbenosti. Během pár krátkých hodin si získal obdiv mnoha Bet a nenávist mnoha Alf.

Jak se objevovalo víc a víc odpovědí, tento příspěvek se rychle stal jedním z nejvyhledávanějších příspěvků dne.

Když šel Lin Yuan do jídelny na večeři, bylo tam celkem dost kurážných Beta dívek, co se přišlo podívat na tuto novou horkou atrakci. Spontánně převzaly iniciativu, vyhledaly Lin Yuana a pozvaly tohoto svého juniora na jídlo, během čehož si příhodně vyměnili pár tipů k pilotování mecha.

—Skupina starších studentek se na Lin Yuana dívala s významnými pohledy a Caesar z toho nakonec byl v extrémně špatné náladě.

—Ta scéna, kdy Lin Yuana obklopila skupina lidí, jako kdyby byl nějaká podívaná, v něm ještě víc podnítila vztek.

Caesar zachoval klid a vyrovnanost, zatímco se propacovával tím davem, pak natáhl ruku a chopil se Lin Yuana za rameno. Usmál se a celkem elegantně řekl: „Omlouvám se, že se vměšuju, seniorky, dneska večer mám s Lin Yuanem smluvený trénink, už nemá čas vám dělat společnost. Příště vás pozvu na večeři.”

Jen co domluvil, rychle Lin Yuana popadl za rameno a vyvedl ho z davu.

Lin Yuan: „...ech?”

Kdy jsme si smluvili trénink? Copak jsi neřekl, že dneska budeme mít volno?

Caesar Lin Yuana silou odtáhl, ale pořád mu neodpověděl, co to mělo znamenat.

Caesar z hloubi srdce stokrát proklel toho sabotážníka Bakera.

Takhle získáváš spoustu popularity, ne? A stejnou popularitu zakouší i Lin Yuan a vábí to k němu spoustu broskvových kvítků...

Ačkoli Lin Yuan nechápal, co se to s Caesarem dělo, chápal, že ho přišel zachránit z obležení davu neznámých studentek. A tak měl Lin Yuan radost. Netrápilo ho, že Caesar lhal, že spolu mají plány, a okamžitě jej následoval zpět do jejich kolejního apartmá.

Když se po prvním dnu turnaje konečně usadil prach, Lin Yuan šel do koupelny a naložil se do pěkně horké koupele, aby uvolnil svou napjatou mysl. Když vyšel z koupelny, automaticky si ze zásuvky vytáhl léky a zapil je lokem vlažné vody. A viděl, že Hobby netrpělivě čekal vedle něj a slintal.

Lin Yuan se usmál a opatrně uložil léky znovu do zásuvky. Zvedl Hobbiho a řekl: „Zase máš hlad, co?”

Hobby okamžitě a ze všech sil kývl hlavou.

Lin Yuan za posledních pár dní každý den trénoval až pozdě do noci. Často Hobbiho zapomněl nakrmit. Naštěstí byl Hobby velmi chytrý. Dokázal si zajít do ledničky a sám se nakrmit. Na rozdíl od toho, co by člověk očekával, bylo velmi nepravděpodobné, že by dopustil, aby hladověl.

Lin Yuan dneska večer každopádně neměl v plánu trénovat, a tak si Hobbiho uložil do náručí a vzal ho do kuchyňky, aby ho osobně nakrmil.

Když se Snow vrátil, zahlédl, jak Lin Yuan zrovna krmil svého mazlíčka. Vešel do kuchyňky, posadil se, dotkl se Hobbiho ucha a zeptal se: „Jak dopadlo dnešní semifinále?”

Lin Yuan s úsměvem řekl: „Nebylo to špatné, vyhrál jsem všechny svoje souboje.”

„Všechny?” řekl Snow udiveně. „Hráči, co se dostali do semifinále, nemají vůbec nízkou úroveň. Pořád tu je spoustu starších studentů a studentek, co dokonale ovládají systém kontroly mecha. Pokud nad nimi všemi dokážeš vyhrát, tak jsi vážně úžasný.”

Jak to Snow řekl, Lin Yuan se v duchu začal cítit trochu divně.

Během celého měsíce neustále studoval ty poznámky, co mu tu zanechal ten záhadný mistr, vážně mu to velmi pomohlo. A když se k tomu přidalo opakované sledování a diskuze s mistrem Malým Princem a Velkým Princem na internetu, Lin Yuan viděl, že jeho vlastní úroveň začala znatelně růst.

Šlo jen o výsledek dnešního turnaje, ale stejně ho to tak nějak překvapilo.

Původně si myslel, že dojde na nějaké ty zvraty a obraty, ale nečekal, že to půjde tak hladce a že vyhraje všechny souboje.

—Nebylo divu, že to Lin Yuan nedokázal vymyslet.

Mezi těmi lidmi, co s ním tento měsíc přišli trénovat, byl jeden maršál Rosen, co byl velitelem tří ozbrojených vojenských sil, a druhý byl imperiální princ Caesar. Ti dva vlastnili mecha řádu S. Jak by mohl být Lin Yuan, kterého vyučovali, slabý?

Lin Yuan si každý den povídal s nejlepšími experty v Impériu!

Ty techniky a povědomí, co si při tréninku rozvinul, byly prvotřídní v celém Impériu!

Když na škole narazil na mírně obyčejného mistra, bylo to okamžité zabití během minuty...

To snad ne, jeho počáteční bod byl až příliš vysoký.

Lin Yuan, co o ničem z toho nevěděl, to mohl přisoudit akorát k—

„Pravděpodobně mám štěstí?”

Lin Yuan se usmál a zmateně se poškrábal ve vlasech. „V semifinále bylo 8 skupin. Nahodile mě to přiřadilo ke skupině A1. Nezdálo se, že by účastníci ve skupině A1 byli nějak zvlášť silní, takže jsem vyhrál relativně snadněji. Je možné, že v jiných skupinách bylo mnohem víc expertů. V Caesarově skupině bylo hodně silných lidí, slyšel jsem, že tam byli dva senioři z třetího ročníku fakulty Pilotování mecha.”

Co se týkalo turnaje mecha, Snow tomu nijak zvlášť nerozuměl. Když si vyslechl Lin Yuanovo vysvětlení, jenom přikývl a řekl: „Každopádně jsi snadno přemohl první skupinu v semifinále, nemělo by být finále relativně snazší?”

„Ano, máš pravdu!” řekl Lin Yuan vzrušeně. „Finále je vyřazovací turnaj podle výsledků ze semifinále. První místo ze skupiny A1 bude čelit čtvrtému ze skupiny B1. Caesar je první ve skupině B1. A já jsem první v A1. Nemusím mu okamžitě čelit!”

—Lin Yuan si v duchu myslel, že Caesar je skutečný mistr.

Lin Yuan až příliš chápal Caesarovu úroveň a právě díky tomuto pochopení si byl Lin Yuan vědom, jak děsivý Caesar je.

To děsivé na Caesarovi nebyly jenom jeho super rychlé reakce a jeho čisté a úhledné techniky, ale také jeho klid mysli. Bez ohledu na okolnosti dokázal v klidu zhodnotit situaci a dojít k tomu nejpřesnějšímu úsudku. Uprostřed skutečného boje byl takový klid velmi důležitou výhodou.

Lin Yuan se mnoho svých technik naučil zcela od Caesara. Lin Yuan také na vlastní oči viděl, že Caesar byl schopný na sebe dokonale navázat několik nesmírně složitých pohybů, a to úžasně rychle. Když to viděl na vlastní oči, vykřikl obdivem.

Snow si s Lin Yuanem ještě chvíli povídal a pak šel do své ložnice.

Caesar zrovna vyšel ze své ložnice, když spatřil, jak Lin Yuan krmil Hobbiho. Přišel k nim a podrbal Hobbiho na uchu a tichým hlasem řekl: „Lin Yuane, v zápase zítra budeš mít za protivníka čtvrtého nejlepšího hráče v naší skupině. Je to senior z fakulty Pilotování mecha. I když je na čtvrtém místě, má stejně celkem ohromující sílu. Nesmíš nepřítele podcenit.”

Caesarův srdečný zájem Lin Yuana velmi zahřál.

Když se na to člověk podíval logicky, všichni se účastnili stejného turnaje a dali by se považovat za rivaly. Ale Caesara něco takového nezajímalo, dokonce s ním trénoval a sdělil mu spoustu svých technik v pilotování mecha. Poslední měsíc mu při tréninku asistoval. A v předvečer finále ho stejně přišel povzbudit...

Takový přítel byl vážně až příliš loajální.

Lin Yuan si nemohl pomoct, vzhlédl k Caesarovi a usmál se na něj. Promluvil upřímným tónem: „Já vím, určitě se připravím ve vší vážnosti. Děkuju, Caesare, kdyby tento poslední měsíc nebylo tebe, nemyslím si, že bych dokázal projít semifinále.”

Kvůli Lin Yuanovu vděčnému pohledu Caesarovi najednou zjihlo srdce a proměnilo se na rozbředlý zmatek.

Caesar se něžně díval na Lin Yuana. „Nemusíš ke mně být tak zdvořilý. Doufám, že se dostaneš do nejlepší desítky.”

Lin Yuan se usmál a řekl: „Budu se snažit ze všech sil. Taky chci jet na Národní finále a podívat se na Cepheus.”

Hobby, co zaslechl to slovo „Cepheus”, se okamžitě schoulil strachem a zabořil svou tvář do svého širokého a velkého ucha.

V devět hodin ráno příštího dne oficiálně začalo finále turnaje mecha.

Na rozdíl od semifinále, kde souboje rozdělených skupin probíhaly v tréninkových místnostech, finále se bude konat v centrální tělocvičně školy.

Centrální tělocvična byla výjimečně rozlehlá, byla tak velká, že se tam vešlo více než 100 tisíc diváků. A volné prostranství uprostřed bylo také velmi rozlehlé. Bylo to místo, co se obzvláště využívalo během turnajů mecha a představením s rozsáhlým programem.

32 účastníků, kterým se podařilo postoupit do finále, byli nepochybně studenti nejvyššího řádu na celé škole. Obtížnost finále bylo přirozeně o několik příček výš než semifinále. V 8:30 ráno už byla tělocvična překvapivě plná a lidé, co přišli povzbuzovat své spolužáky, už dokonce vytáhli své poutače se slogany. Jásali a jejich povzbuzující křik se rozléhal celým prostranstvím.

Snow se přišel podívat na turnaj. Samozřejmě chtěl vidět, jak se Lin Yuanovi povede. Brian byl jeho klíště číslo jedna a přirozeně chtěl Snowa následovat. Ti dva na místo dorazili celkem brzy, aby si našli to správné místo s dobrým výhledem.

V devět hodin turnaj oficiálně začal.

Prvně byla na pořadu dne krátká ceremonie, 32 finalistů, co se dostali do finále, střídavě pilotovali svá mecha na hřišti. Humanoidi, ptáci, hadi, vlci, draci, pavouci... různě barevná a různě tvarovaná mecha byla vyrovnaná na obrovském prostranství centrální tělocvičny. Divákům vřela krev a jejich potlesk a jásání stoupalo až do nebes!

Ve velkém rádiovém hlášení postupně představovali mistry každého mecha.

A pak bylo s představením na řadě č. 77...

—Účastník č. 77, pilot rudého humanoidního mecha, první ročník fakulty Velitelství, student Lin Yuan.

Když Lin Yuan zaslechl ten hlas v rozhlasu, pilotoval své mecha a zdvořile zamával rukou směrem k publiku. Bez dalšího úsilí mu oči s jasným zábleskem zářily jako dvě lucerny a zdálo se, že zdravil celé publikum.

Dneska si vybral rudé mecha. To rudé mecha, co zalévalo sluneční světlo, působilo dojmem, jako kdyby jej obklopovaly plameny. To rytmické záření v očích spolu s jeho pozdravem mu propůjčovalo uličnický lesk plný sebevědomého pohledu.

Z publika se ozvalo uširvoucí jásání.

Snowa, co byl v publiku, to trochu překvapilo a řekl: „To je Lin Yuan tak oblíbený?”

Brian si promnul nos, nahnul se Snowovi k uchu a řekl: „Jenom 6 hráčů z 32, co se dostali do školního finále, jsou Bety. Lin Yuan se ve své skupině umístil na prvním místě a mezi Betami má nejlepší skóre. Přirozeně ho Bety velmi podporují.”

Snow přikývl a nevýrazně řekl: „Och. Není divu, že když Lin Yuan vletěl do arény, že jásali tak hlasitě. Ty Alfy jsou vždycky odměřené a mimo realitu, myslí si, že všichni ostatní jsou níž než ony. Beta Lin Yuan by jim měl dát řádnou lekci a pořádný výprask.”

„...” Brian se trochu popleteně zeptal: „Ty... nenávidíš Alfy?”

Jak to, že vždycky když mluvil o Alfách, používal takový opovrhující a pohrdlivý tón?

Snow mrazivě promluvil: „Nechceš mi říct, že to, co jsem řekl, není pravda, že ne? Všechny Alfy si myslí, že jsou jejich geny lepší. Bety a Omegy neberou vůbec v potaz. Obzvláště když některé Alfy, co jsou pěkná šovinistická prasata, dokonce považují Omegy za své osobní hračky, co mají zamknout doma. Neberou Omegy jako nic jiného než stroj na rodění... Zapomeň na to, už se mi o nich nechce mluvit.”

Snowův tón byl naprosto zhnusený, jako kdyby si jen zmínkou o Alfách pošpinil ústa.

Brian byl chvíli zticha, než už to nemohl dál tolerovat. Potají přesunul ruku a položil ji na tu Snowovu. Aby si vyslechl, co chtěl, vhodně promluvil: „Ne všechny Alfy jsou takové. Já jsem také Alfa... Takhle mě vidíš?”

Snow sekundu prázdně zíral a chtěl ruku stáhnout, ale Brian akorát zesílil sevření.

Otočil hlavou a střetl se s jeho podlézavým pohledem plným očekávání. Snowovi nevysvětlitelně zjihlo srdce. Ztuhlým tónem řekl: „Ty... ty nejsi jako oni.”

Brianovi se rozzářily oči. „Kde nejsem jako oni?”

Snow dlouho přemýšlel, než konečně došel k závěru: „Tebe jsem si vybral. Přirozeně jsi jiný než ty Alfy, co jsou jako šovinistická prasata.”

Brian: „........”

V té větě nebylo ani jedno slovo, kterým by Briana chválil. Nebo spíš chválil jen vlastní vhled. Nicméně Brian byl celkem šťastný, že měl ve Snowově srdci zvláštní postavení, co „bylo jiné než ostatní Alfy”!



Zrovna v té chvíli publikum propuklo v nadšený potlesk, turnaj už oficiálně začal.

Tak velké prostranství rozdělili na čtyři pole: Východ, Západ, Jih a Sever. Zápas mezi skupinou A1 a B1 byl na východním poli. Zápas podléhal systému skórování, po každém útoku na protivníka následoval jeden bod a 11 bodů bylo maximum. Kdo jako první získal 11 bodů, postupoval do dalšího kola.

Skupina A1 proti skupině B1, první zápas.

Humanoidní mecha č. 77 politované Lin Yuanem hrálo proti vlčímu mecha č. 299 pilotovanému Dannim.

Protože to byl neznámý protivník, jednoduše neznal jeho sílu. Lin Yuan se držel zásady, kterou mu řekl ten záhadný mistr— na začátku jednej v klidu, okamžitě zaujmi obranné postavení.

Danny byl účastník z třetího ročníku na fakultě pilotování mecha. Evidentně podcenil schopnosti tohoto Beta juniora z prvního ročníku. Když zápas začal, agresivně se k němu vrhl ve svém šedém vlčím mecha.

Rychlost sprintu vlčího mecha byla prakticky jako tornádo. Světelným dělem v tlamě namířil přímo na břicho humanoidního mecha, byl připravený k útoku. Zároveň s tím zapnul drápy osazené ostrými elektromagnetickými čepelemi. Jak se drápy blížily ke krku humanoidního mecha, najednou je něco popadlo a vychýlilo ze směru.

Kvůli takovému litému ofenzivnímu přístupu publikum propuklo v aplaus!

Lin Yuan překvapivě nebyl vůbec nervózní, v klidu propočítával vzdálenost mezi nimi a začal rychle ustupovat!

Ti dva lidé se navzájem pronásledovali a útočili. Jeden couval, rychle ustupoval k okraji arény. Když vlčí mecha vidělo, že humanoidní mecha už nemohlo dál ustupovat, vytasilo svůj meč a téměř tomu humanoidnímu mecha usekl hlavu— ale Lin Yuan ve zlomku vteřiny nečekaně vmanévroval 18° stranou. Přesně se vyhnul té ostré čepeli a i následnému útoku střelnou zbraní. Humanoidní mecha pak zvedlo svou pravou nohu a otevřelo elektromagnetické zařízení skryté ve svém palci a přímo máchlo nohou k břichu protivníka!

Vlčí mecha s hlasitým řevem utržilo mocný kop do břicha a okamžitě ho to odhodilo vzad!

Rudá světelná indikace nad hlavou vlčího mecha se okamžitě rozsvítila. Zároveň s tím se na soudcovském panelu rozsvítilo skóre 1:0!

Lin Yuan, co byl v obranném postavení, vlastně získal první bod!

Taková scéna publikum najednou omráčila...

Bylo očividné, že vlčí mecha č. 299 se agresivně vrhlo vpřed a humanoidní mecha č. 77 neustále ustupovalo vzad. Všichni přihlíželi, jak mu ten úder měl užuž zasáhnout krk, ale nevysvětlitelné bylo, že nakonec bod získalo č. 77?

Jak zasáhl slabinu protivníka, publikum jen stěží vidělo všechno jasně...

Pohyby č. 77 byly vážně až příliš rychlé a situace se obrátila téměř mrknutím oka!

Následující počínání bylo naprosto podle Lin Yuanova rytmu.

Danny tváří v tvář svému juniorovi z prvního ročníku utrpěl spoustu trapných porážek. V srdci začal pociťovat pobouření a jeho útoky začínaly být agresivnější. Ale podivné bylo, že kdykoli se pokusil zaútočit jako první, zdálo se, že Lin Yuan se vždycky dokázal ustavičně bránit. A bod šel vždycky k Lin Yuanovi.

1:0...... 3:0...... 7:2...... 11:3.

Lin Yuan tento zápas vyhrál se skóre 11:3.

Brzy skončily zápasy i v jiných arénách. Rozhlas začal ohlašovat výsledky—

„Č. 77 Lin Yuan úspěšně postoupil do dalšího kola.”

„Č. 65 Caesar úspěšně postoupil do dalšího kola.”

„Č. 198 Will...”

Prvních 16 postupujících bude bojovat ve druhém kole turnaje.

Druhé kolo byl jednoduchý vyřazovací zápas. Lin Yuan čelil vítězi skupiny B2 Willovi, co pilotoval černého ptáka.

Přesné pilotování, v postoji žádnou aroganci nebo horkokrevnost a schopnost rychle reagovat... Rudé humanoidní mecha, co pilotoval Lin Yuan, běželo přes arénu. Jeho mrštnost a ohebnost připomínala čilého člověka. Publikum vidělo jen nával rudého víru, co se před nimi prohnal a zanechal za sebou poryv větru, skok, otočka, zvednutí zbraně a máchnutí čepelí k zemi— spojení mezi těmi obtížnými pohyby byla vskutku až příliš krásné!

Znovu bez námahy vyhrál se skóre 11:5. Kvůli aplausu z publika se skoro zřítila střecha!

—Lin Yuan z fakulty vojenského velitelství byl mladá Beta v prvním ročníku. Vypadal úplně jako udatný neznámý válečník, co se objevil naprosto nečekaně. Vlastně prosvištěl semifinále celoškolního zápasu ve Vojenské akademii San Romia!

Jak to někdo mohl pochopit?! Publikum to prakticky omráčilo!

Prvních osm účastníků plus deváté a desáté místo jako náhradníci v případě zranění se mohli účastnit a reprezentovat školu na Národním finále. Následujících osm vyřazovacích soubojů bylo vlastně nevýznamných. Jediným rozdílem v nich bylo, jak velké stipendium od školy dostane a finální trofej, nic víc.

Ale Lin Yuan si nedovolil se uvolnit. V odpoledních vyřazovacích soubojích stále bojoval upřímně a stejně soustředěně jako předtím.

Nakonec všichni, co Lin Yuana sledovali, byli v šoku a oči měli jako bez života. Provraždil si cestu do finále a nakonec si nárokoval druhé místo!

Byla to Beta v prvním ročníku a přes všechny obtíže se probojoval až na vrchol. Setkal se s Bohem a porazil Boha, setkal se s Buddhou a porazil Buddhu. Byl prostě litý a nezastavitelný!

Sám Lin Yuan byl vlastně velmi klidný a vyrovnaný, protože v této chvíli ten výsledek ještě plně nepřijal. Duše se mu ještě nevrátila do těla.

Když se dostal do první osmičky, byl si vědom, že bude moct jít na Cepheus účastnit se Národního finále. Jeho chování se už začalo uvolňovat. Během odpoledních zápasů moc nepřemýšlel. Jen se snažil uvolnit svou mysl, snažit se ze všech sil a užít si každý zápas. Bylo to naprosto mimo jeho očekávání... že by bylo vůbec možné, aby se dostal takhle daleko.

Jak Lin Yuan stál na pódiu, hlavu měl stále v oblacích a zahalenou mlhou.

...uch, to už to skončilo?

...co to bylo s tím druhým místem?

Až do okamžiku, kdy ředitel vzal trofej a osobně mu ji předal, měl Lin Yuan hlavu naprosto zamlženou zápasem. Teprve pak se mu duše konečně vrátila a on skromně přijal trofej z rukou ředitele. Jak tu těžkou trofej držel oběma rukama, nebyl si jistý, jak se jí řádně chopit.

Belfast se usmál a poplácal Lin Yuana po rameni. „Jsi skvělý člověk s velkou morální integritou. Jménem školy jdi do soutěže na Cepheu a dál se snaž ze všech sil.”

Lin Yuan okamžitě zaujal řádný postoj a čelem k řediteli mu předvedl standardní vojenské zasalutování. „Rozumím! Pane řediteli!”



Po zápasech se Lin Yuan vracel na kolej spolu s Caesarem, v rukách trofej.

Trofej druhého místa byla stříbrná a Caesarova trofej za první místo byla zlatá. Lin Yuan celou cestu studoval trofej ve své ruce. Ta trofej byla ve tvaru letícího orla a ta soška byla velmi realistická. Na podstavci byl také vyrytý emblém školy.

Lin Yuan vzrušeně řekl: „Tohle jsem vůbec nečekal, vlastně jsem se dostal na druhé místo...”

Vlastně když se Lin Yuan konečně střetl ve finále s Caesarem, Lin Yuan rozhodně mohl vyhrát šampionát, kdyby jen Caesar trochu polevil.

Caesar nečekal, že tenhle malý kluk projde oběma dny turnaje a během toho se tak zocelí. Vlastně se tak rychle zlepšil, že teď dokázal dovést zápas s ním k remíze. V tom bodě Caesar okamžitě zvýšil ostražitost a vypořádal se s ním ve vší vážnosti. Nakonec zápas vyhrál se skóre 11:9.

Nebylo to tak, že by Caesar nechtěl, aby Lin Yuan tento šampionát vyhrál. Ale věděl, že kdyby Lin Yuan vyhrál jako Beta, rozhodně by to podnítilo zášť mnoha Alf, neboť to byla za celou historii nevídaná situace. Později by byl Lin Yuan ve velmi složité situaci.

Bylo snadné se vyhnout kopí na veřejnosti, ale těžké zabránit bodnutí ve tmě. Přehnaná pozornost nebyla pro dobro věci.

V důsledku čehož Caesar tento turnaj vyhrál, neboť bylo stále třeba udržet davy pod kontrolou.

A pokud se říkalo, že potrefená husa nejvíc zakejhá— ti ve vyšších ročnících, které výsledky jejich seniorů a seniorek nepřesvědčily, mohli se svým hněvem přijít rovnou za ním.

Když se Caesar podíval na Lin Yuana a viděl ho, jak s hlavou skloněnou bedlivě zkoumal trofej, nemohl si pomoct a zjihlo mu srdce.

Byl to tak výjimečný chlapec. Ale protože byl Beta, nemohl ze sebe vydat skutečný zářivý lesk. Protože bylo jeho rodinné zázemí až příliš obyčejné, vždycky si musel dávat pozor a mít se před vším na pozoru... Tento svět byl pro Bety a Omegy až příliš nespravedlivý.

—Naštěstí jsem tu.

—Udělám všechno, co je v mých silách, abych tě ochránil. Tady v trnité změti armády budu tvou nejpevnější podporou.

Caesar se najednou zastavil a řekl: „Lin Yuane.”

Lin Yuan, co stále pečlivě studoval trofej, se na místě zastavil a ohlédl se na Caesara. Zmateně řekl: „Co je?”

Caesar se usmál a natáhl k němu ruku. „Blahopřeju, oba jsme získali trofej, můžeme jít spolu do Národního finále a navzájem se povzbuzovat.”

Lin Yuan se také usmál a natáhl ruku, aby se s Caesarem potřásl. „Navzájem se povzbuzujme!”

Když padla noc, syntetické hvězdy na širé nebeské klenbě vrhaly teplé světlo a vytvářely stíny na rukou dvou náctiletých, co byly pevně semknuté. Lin Yuan měl v očích vzrušení a radost. Nicméně ta jeho nevšímavost nic neměnila na Caesarových pocitech přátelství a něhy.

Autorka chce něco říct:

Včera v noci jsem měla tak unavené prsty, že jsem skoro uprostřed noci odpadla....

Naštěstí jsem konečně úspěšně zakončila první velký svazek [Vojenská Akademie] a další kapitola otevře nový svazek [Cepheus].

Prosím, dál mě podporujte~~

Sleťte se k Xiao Yuanovi a Snowovi, aby požadovali objetí! Hledáme povzbuzení!

Co se týče BriBri a Malého Prince, ti dva čmeláci nepotřebují povzbuzovat a automaticky je budou z těsné vzdálenosti následovat! Bohatá čínština! 

--------------------------------------------

~ Tenhle turnaj mě skoro zabil. Přeložit bojové scény je tak neskonale těžké, ale tyhle scény s mecha jsou ještě k tomu tak protivné! A když si to potom člověk celé přečte, tak ani není vidět, kde je ta rozvláčnost, co mi zabrala tolik dní!!! ~

~ V druhém svazku ABO se podíváme do hlavního města, Lin Yuan se dostane do pěkného maléru, z kterého ho vysoká Caesar. Setkají se i s oním "záhadným mistrem" a maršál Rosen konečně dostane trochu víc prostoru. No, a pak se do maléru dostane i Caesar, ale to předbíhám... ~

Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>