LMW - kapitola 184

Kapitola 184 – Předurčeno

Tohle byl vážně obrat na kole osudu!

Před sekundou si Tang YunQi stále sebevědomě myslela, že jedním slovem mohla rozhodnout o You XiaoMově životě a smrti. Její slova a chování znechutila všechny přítomné na scéně, ať už to bylo zvíře nebo člověk. A v důsledku čehož SheQiuovo zjevení o sekundu později celou situaci převrátilo. Teď byla v nevýhodě ona.

Tang YunQi si vždycky myslela, že byla výš než ostatní, a tak pro ni tato rána byla hrozná. Nějakou dobu ze sebe nedokázala vypravit ani slovo a okolí tedy nesmírně ztichlo.

You XiaoMo si povzdechl. „Řekl jsem ti, abys utekla, a ty jsi to přesto odmítala.”

SheQiuovi zacukalo v oku. „Pane, taková slova se k tobě nehodí.”

You XiaoMo zamrkal. „Vážně? Tak jaká slova se ke mně hodí?”

SheQiu řekl: „Nehodí se k tobě žádná slova. Bude nejlepší, když zmlkneš, a užiješ si tu podívanou.”

You XiaoMo řekl: „SheQiu, proč jsi úplně jako senior Ling, tak hrozný?”

SheQiu vesele odpověděl: „Je mi velkou ctí, že jsem úplně jako šéf!”

You XiaoMo: „...”

Tohoto chlápka už nebylo možné zachránit. Co na něm bylo tak dobrého? Mohl se učit od tolika lidí a on se prostě musel poučit zrovna od Ling Xiaa!

SheQiu ukázal na Tang YunQi a zeptal se: „Pane, jak chceš, abych se s ní vypořádal?”

You XiaoMo si najednou vzpomněl, že tahle holka tady pořád byla. Okamžitě nasadil výraz pečlivého zvažování. Až do teď nebyla jeho dimenze odhalena. Zabít ji anebo ne. To bylo vážně dilema!

Po chvilce panikaření se Tang YunQi nakonec uklidnila.

Když viděla You XiaoMoův zadumaný výraz, zvedla bradu a chladně si odfrkla. Odhodlaně promluvila: „You XiaoMo, myslím, že se mě neodvážíš zabít. Pokud na to přijde můj táta, zemřeš, aniž by tě někdo pohřbil. Můj táta tě nenechá jen tak být. Nabádám tě. Bude nejlepší, když mě necháš být.” (Pozn.: A už jen kvůli tomuhle proslovu bych ji zabila).

Mladá slečno, ten proslov byl až příliš útočný? Zrovna teď mám všechny výhody v rukou já. A přesto to tuhle dívku stejně nijak neděsí. Pořád se chová, jako kdyby se uráčila dát mi tuto šanci napravit své chyby... Zatraceně, kdo chce tu tvoji milost, he!

Jak ta slova zaslechl, dokonce ani on, tak dobrotivý a benevolentní člověk, si nemohl pomoct a cítil, jak v něm mírně probublával hněv.

You XiaoMo se podíval po SheQiuovi. „To říkáš... pokud... přijdou na to lidé?”

SheQiu chtěl vážně napodobit Xiao Heie a protočit na něj očima, ale byl vznešené a vytříbené démonické zvíře vysokého řádu. „I kdyby na to někdo přišel, můžeš ho zabít, než bude mít šanci to někomu říct.”

You XiaoMo vykřikl: „Ty víš, co říkám?”

SheQiu si nakonec nedokázal pomoct a protočil na něj očima. „Co chceš říct, máš jasně napsané na tváři.”

You XiaoMo si promnul tváře, to bylo tak očividné?

SheQiu se znovu zeptal: „Takže mi jasně řekni, jak ses rozhodl.”

Ačkoli chtěl Tang YunQi vážně zabít, jelikož byl úctyhodné démonické zvíře, stejně si velmi cenil přání svého pána.

You XiaoMo naklonil hlavu ke straně a podíval se po Tang YunQi. „Tak... jednej, jak uznáš za vhodné.”

Tang YunQin výraz, co naprosto přetékal sebedůvěrou, okamžitě poklesl. You XiaoMo, co jí dle jejího názoru nemohl zkřivit ani vlásek na hlavě, zrovna teď vlastně mlčky souhlasil, aby ji jeho démonické zvíře zabilo?

To nemohla být pravda. Tang YunQi byla konečně vyděšená a zapotácela se o pár kroků vzad. Byla mladá slečna sekty TianXin. Ta, co byla nade všemi ostatními. Její otec byl velmistr. Její budoucnost byla neomezená. Jak by tady mohla zemřít?

„Ty...” Tang YunQi chtěla začít tlachat, ale dokázala ze sebe vypravit jenom jedno slovo. Zbytek těch slov nikdy nevyřkne, neboť se něco v mžiku stalo a k nohám jí spadl jasně rudý jazyk.

Otřela si jasně rudou krev, co se jí neustále řinula z úst. Vydávala akorát plačtivé zvuky. Ze svého useknutého jazyka cítila pronikavou bolest, skoro se jí chtělo na místě umřít. Ale nejenom že nepadla k zemi mrtvá, také velmi jasně viděla, že jazyk jí ležel u nohou.

Tang YunQi vyskočily oči z důlků a téměř se rozsypala. Usekli jí jazyk? Už nikdo nemohla mluvit?

You XiaoMo se zachvěl a instinktivně si zakryl vlastní ústa. SheQiu vážně udělal, co mu řekl. Jenom přikývl a prošel jako hrom a pohnul se jako vítr a usekl Tang YunQi jazyk. A dokonce se zdálo, že to byl kompletně celý jazyk...

SheQiu si z nehtů sklepl krev a lhostejně se podíval po naprosto zděšené Tang YunQi. „Konečně víš, jak být zděšená, co, ženská? Škoda, že je příliš pozdě. Za svou hloupost zaplatíš a tvojí cenou bude smrt!”

Tang YunQi pociťovala hlubokou lítost. Nikdy nečekala, že umře.

Zdálo se, že SheQiu chápal význam jejího výrazu, a sladkým hlasem, z kterého odkapával jed, se zasmál. „Vlastně bys mi měla poděkovat, protože tě zabiju já a ne šéf Ling Xiao. Protože... kdyby tě vlastníma rukama zabil on, zemřela bys mnohem horší smrtí.”

Tang YunQi zuřivě zakroutila hlavou. Nemožné. Bratr Xiao by ji nikdy nezabil!

SheQiu se při pohledu na její oči zasmál a řekl tichým hlasem: „Chceš vědět proč? Je to vlastně velmi prosté. Protože tvůj nejmilovanější bratr Xiao už dávno zemřel. Ten, kterého dnem i nocí otravuješ, je podvodník.”

Tang YunQi se zúžily zorničky. Kdyby pořád mohla mluvit, naříkala by a ječela až do konce a popírala by SheQiuova slova. Ale takhle už nemohla mluvit. Místo toho se její mysl velmi jasně zaměřila na nedávné abnormální chování bratra Xiaa. Kdyby to vážně bylo tak, jak řekl, copak by se tím nevyřešily všechny ty pochybnosti, co za posledních pár dní měla? Úplně jako když se střetne bambus s ostřím nože?

Ale neměla jak věřit, že její nejmilovanější bratr Xiao byl mrtvý. Byl tak působivý. Jak by mohl zemřít? Tang YunQino srdce zaplavily pochyby a lítost a SheQiu jí ho vytrhl z těla ven.

You XiaoMo, co byl naproti nim, už to nedokázal déle snést a odvrátil se. Začínal si uvědomovat, že všichni na jeho straně byli princové násilí a prolité krve. Pokud to nebyly vnitřnosti a mozky, pak to byla srdce a jiné orgány. Copak nemohli nechat tělo netknuté?

SheQiu otočil hlavu a spatřil You XiaoMoa, co se odvrátil. A nepřekvapil ho jeho přístup: co není vidět, to se považuje za čisté chování.

Nebo spíš čekal, že se You XiaoMo neodváží sledovat celý ten proces. Sám sebe samozřejmě nepovažoval za násilného a krvelačného.

Když Tang YunQi dorazil, přesunul pozornost na Sedmiocasou démonickou lišku, co celou dobu stála stranou a přihlížela, jak vraždí její paní. Z její reakce dokázal říct, že Tang YunQi byla velmi sobecká žena.

Potomek, kterému v žilách kolovala krev dávné devítiocasé démonické lišky. To bylo neuvěřitelné štěstí a ta ženská si vytvořila jen normální pouto. A pokaždé, když otevřela pusu, jí nadávala do budižkničemů. Nebylo divu, že Sedmiocasá liška raději vytrpěla odvetu pouta a ignorovala její blížící se smrt. A když teď ta žena byla mrtvá, znovu nabyla svou svobodu.

„Máš zájem následovat mého pána a šéfa?” Za ostražitého pohledu Sedmiocasé lišky SheQiu najednou vyřkl pozvání.

V této chvíli to nešokovalo jenom Sedmiocasou lišku, ale i You XiaoMo se otočil a překvapeně se na ně podíval.

Po chvilce ticha se Sedmiocasá liška zeptala: „Proč?”

Proč jsi ty, význačné démonické zvíře vysokého řádu, ochotný následovat velmi slabého mága, co ani nebyl schopen sám sebe ochránit? Liška to nechápala.

SheQiu byl jeden velký úsměv. „Teď ti to nemůžu vysvětlit, ale můžu ti slíbit, že toho rozhodně nebudeš litovat.”

Jak to řekl, najednou mu zacukalo v koutku úst.

Skleslé oči Sedmiocasé démonické lišky se v mžiku rozšířily, jak se snažila odolat nutkání promluvit, než řekla: „Je to, co jsi řekl, pravda?”

SheQiu přikývl. „Přísahám na své jméno Devítikřídlého hada jednoty, že ani jedno slovo nebylo falešné.”

„Dobrá, souhlasím!” přijala to Sedmiocasá liška pohotově.

You XiaoMo to viděl tak, že si vyměnili jenom tři věty. Dvě věty od SheQiua a jednu větu od Sedmiocasé démonické lišky. A pak ta liška najednou přijala SheQiuovo pozvání. Podivné, prostě až do extrému podivné!

To nejhroznější na tom bylo, že to s ním, pánem pouta, prostě neprodiskutovali a o té záležitosti jejího následování prostě rozhodli mezi sebou.

You XiaoMo rozčileně namítal: „SheQiu, nemyslíš si, že by ses mě měl nejdřív zeptat na svolení?”

SheQiu se na něj podíval s omluvným výrazem, co byl jasně hraný. „Promiň, skoro jsem na tebe zapomněl. Takže pane, tvůj názor?”

You XiaoMo zaskřípal zuby. Co to bylo s tím, že na něj skoro zapomněl? Tak ohavné!

Sedmiocasá démonická liška přišla k You XiaoMovi a sklonila svou vznešenou hlavu. Pokorně požádala: „Prosím, musíš mě přijmout. Nesejde mi na tom, ani když to bude obyčejné pouto. Jsem svolná.”

Toto slovo, toto svolná, se nemohlo utrousit jen tak ledabyle. Ačkoli to vypadalo, že se nechala zlákat SheQiuovými slovy, vážně to pečlivě zvážila.

Z chování Devítikřídlého hada viděla, že jeho provázaný pán byl člověk, co naprosto postrádal aroganci. Byl naprosto jiný než ta ženská Tang YunQi. Ačkoli to bylo stejné obyčejné pouto, jeho přístup byl stejně odlišný jako Nebe a země. Takový pán a k tomu ještě ty výhody, o kterých se SheQiu zmínil... byla svolná navzdory tomu, že to bylo obyčejné pouto.

Když byl někdo tak upřímný a on by ho odmítl, nebylo by to až příliš zatvrzelé?

Nakonec You XiaoMo přikývl a souhlasil. „Jelikož jsi připravená se přidat k mému Qiu-týmu, stejně dobře ti můžu vybrat jméno. Srst máš velmi hustou, co kdybychom ti říkali MaoQiu.” (Chlupatá koule)

Sedmiocasá démonická liška chvíli němě zírala. Po chvilce ticha se obrátila na SheQiua, jako kdyby říkala: můžu si to rozmyslet?

SheQiu si odkašlal: promiň, to nejde, jakmile jsme pána prodali, absolutně se nedá vrátit nebo vyměnit!

Sedmiocasá liška: „...”

Nakonec to stejně přijala. Měla pocit, že v porovnání s SheQiuem bylo její jméno MaoQiu o mnoho lepší. Naštěstí jí neříkal HuQiu (Liščí koule). Jinak by se to proměnilo na HuQiu (Kožešinová koule).

Když si potvrdili nového člena, jeden člověk a dvě zvířata prostě odešli z místa činu.

Zrovna teď se kvůli zhroucení Démonické hory všichni rozprchli. Ale až se vzpamatují, dřív nebo později dojdou ve svém pátrání až sem. Bylo jen otázkou času, než Tang YunQi objeví.

Nejprve You XiaoMo chtěl, aby se Sedmiocasá liška provázala s Pátým seniorem. Ale pak si vzpomněl, že Lei Ju a ostatní věděli, že se Tang YunQi provázala se Sedmiocasou démonickou liškou. Kdyby ji poznali, způsobilo by to Pátému seniorovi potíže. A proto se toho nápadu zřekl.

A shodou okolností ne tak dávno Ling Xiao přijal novorozeného Božského tygra se šesti křídly. Ačkoli o něj během mládí budou muset pečovat, měl obrovský potenciál. Navíc pokud se o něj člověk bude starat od mládí, mohlo by to pomoct bližšímu pochopení.

V té samé chvíli na místě, kde se nacházeli Fang ChenYue a Fu ZiLin, probíhala ukázka umění se prodat.

Kvůli tomu, že se zhroutila Démonická hora, nedokázalo Zvíře mrtvé duše tak rychle najít Fu ZiLina. Naštěstí mu Ling Xiao řekl, že Fang ChenYue měl za provázané zvíře Záplavového draka.

Aby se Fang ChenYue vyhnul hroutící se hoře, neměl na výběr a musel Záplavovému draku dovolit, aby na sebe vzal svou původní podobu. To akorát, že se nečekaně nacházeli na místě, kde se hora rozštípla. Ačkoli byl Záplavový drak démonickým zvířetem 8. řádu, momentálně byl jenom v 7. řádu. Aby ochránil Fang ChenYuea a druhého seniora, skoro je to rozmáčklo. Naštěstí měl dost velké tělo, aby upoutal pozornost, a Zvíře mrtvé duše, co náhodou pátralo v té oblasti, ho vidělo. Jinak by ti dva lidé a jedno zvíře spadli do trhliny.

Ale přesně tady začal ten problém. Zvíře mrtvé duše se chtělo provázat s Fu ZiLinem, ale Fu ZiLin byl ze zvyku ostražitý. Nevěřil, že by sem přiběhl jen tak bezdůvodně, aby se s ním provázal. Prostě to nedávalo smysl.

Ačkoli bylo Zvíře mrtvé duše jejich zachráncem, nehodlal zlehčovat svou budoucnost jen kvůli malé zavázanosti.

„Prostě mi řekni, co je třeba, abys byl ochotný se s tímto starým zvířetem provázat?” zeptalo se Zvíře mrtvé duše žalostně.

„Proč se se mnou musíš provázat?” zeptal se Fu ZiLin bezvýrazně.

„Toto mé staré já... toto mé staré já až příliš nesnáší svobodu, a tak si chci najít pána k provázání, copak to není dovoleno?” Tvář Zvířete mrtvé duše byla pokroucená, jak ze sebe vynutil tento absurdní důvod. Zatraceně, kdo by si stěžoval na přílišnou svobodu, vážně nenáviděl, že neměl dost svobody!

Fu ZiLina to neoklamalo. „Jelikož je to takhle, nemusím to být já. Bude stačit kdokoli.”

Zvíře mrtvé duše nebylo nikdy nijak dobromyslné. Už se doručil až jemu k nohám, a přesto vlastně čelil zamítnutí a nejrůznějším výmluvám, a tak na místě vybuchl: „Probůh! Tomuhle starému já se zamlouváš, tak co ty na to? Tohle staré já se s tebou chce provázat, tak co ty na to? Tohle staré já nemá moc trpělivosti, tak ven s tím, jsi svolný se s tímto starým já provázat nebo ne?”

Fu ZiLin: „...”

Fang ChenYue: „...”

Nakonec si vytvořili pouto, ale prozatím jenom obyčejné, protože Fu ZiLin řekl, že mu zrovna teď nevěřil, a tak chtěl zhodnotit jeho výkon. Pokud s tím vážně nebude žádný problém, v budoucnu se to změní na životní pouto.

Když s ním Zvíře mrtvé duše vytvářelo pouto, cenilo zuby a slzelo. Kdyby na tomto světě byl žebříček ztracených případů, umístil by se na prvním místě! 

--------------------------------------------


~ Minuta ticha za Tang YunQi........ nebo víte co, vlastně ani ne. Zasloužila si to. ~

~ Karmový úkolníček: 1) vypořádat se s Kong Wenem. 2) vypořádat se s Tang Fanem. ~

~ Chuďátko Zvíře mrtvé duše! ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>