LMW - kapitola 182

Kapitola 182 – Zhroucení Démonické hory

You XiaoMo stál před těmi doširoka rozevřenými dveřmi a prohlédl si vyvýšené místnosti. Zjistil, že ty vyvýšené místnosti byly zdánlivě místa, kde kultivovali kultivátoři. Některé ty vyvýšené místnosti byly tak prosté a holé, že tam byla jenom postel. Podlahy v některých byly zaneřáděné a byly tam rozházené zbraně a bojové techniky.

Aby se You XiaoMo mohl prohlásit za kvalifikovaného lovce pokladů, připravil si magickou brašnu a sesbíral z vyvýšené místnosti všechno, ať to dobré nebo špatné. Pak se přesunul do další místnosti. Co se týkalo těch pevně zavřených kamenných místností, prozatím se jich neodvažoval dotknout. Kdo ví, jestli by na něj zevnitř najednou nevyběhlo něco živého.

Zrovna když You XiaoMo skončil s vybílením desáté místnosti, najednou zachytil závan bylinkové vůně. Ta bylinková vůně byla nesmírně silná a neustále proudila ze sousední kamenné místnosti.

You XiaoMo k té kamenné místnosti přišel a podíval se na pevně zavřené kamenné dveře. Zdálo se, že se ty kamenné dveře už dlouho neotevřely, rostl na nich zelený mech. Mohlo by to být tak, že tato kamenná místnost bylo místo, kde se uchovávaly magické byliny?

Bez ohledu na odpověď přítomnost té bylinkové vůně znamenala, že uvnitř musely být magické byliny.

You XiaoMo si okamžitě vykasal rukávy a vynaložil veškerou svou sílu. Dveře se konečně na škvírku otevřely. V této chvíli z těch pootevřených dveří okamžitě vyrazila bylinková vůně magických bylin. Když se jí nadechl, osvěžilo mu to duši.

Za deset minut konečně odtlačil ty kamenné dveře dost na to, aby se utvořila mezera dost velká, aby se mohl protáhnout dovnitř.

Když se takhle vpasíroval do kamenné místnosti, lapal přitom po dechu a sípal, spatřil místnost plnou políček s magickými bylinami. A měl pocit, že to za to všechno stálo.

Toto místo bylo ještě rozlehlejší než ta velká síň. Nedalo se to považovat za kamennou místnost, protože to bylo jako miniaturní svět. Nad hlavou neměl strop, ale rozkládala se tam modrá obloha. Podlaha byla pokrytá políčky s magickými bylinami. Byly tam byliny, co už dozrály, a ty, co ještě nedozrály. A některé dokonce teprve klíčily.

Většina těch bylin byla nízkého řádu, pak tam byly byliny středního řádu a nejméně bylo bylin vysokého řádu.

Celkem deprimující bylo, že těch magických bylin vysokého řádu tam nebylo moc. Než je You XiaoMo našel, spatřil jenom malý záhonek magických bylin vysokého řádu, co uboze ležel v koutku. Od pohledu to nebylo víc než sto rostlinek.

You XiaoMo bědoval, jak přesouval všechny ty magické byliny vysokého řádu do své dimenze.

V této chvíli se Luo ShuHe a ostatní konečně dostali na vrchol hory poté, co vytrpěli tisíc utrpení a deset tisíc těžkostí. Kdyby se Ling Xiao nevypořádal s tím vodním démonem 9. řádu, pravděpodobně by byli ještě pomalejší.

Ale na vrcholu je přivítala velká síň, co už utrpěla tisíc puklin a sto děr.

Luo ShuHe se tvářil nesmírně nevzhledně. „No ano, někdo nás předběhl.”

Ale rozsah zkázy ve velké síni překonal jeho očekávání. Myslel si, že i kdyby ho někdo předběhl, nebude mít dostatečně velkou sílu, aby prošel přes stráže. Nečekal, že síla té osoby bude ještě vyšší, než co si myslel, že je možné.

Dorazily i ostatní síly. Když spatřili stav velké síně, jejich reakce byly odrazem Luo ShuHeho.

V této chvíli si starší Mo ze sekty QingCheng prohnaně všiml, že tu nebyl Lin Xiao ze sekty TianXin. Zašeptal to Luo ShuHemu do ucha, aby ho o tom informoval.

Luo ShuHe se podíval tam, kde stála sekta TianXin, a opravdu, Lin Xiaa neviděl. Nemohl si pomoct a podnítilo to jeho podezření. Mohlo by to být tak, že ten člověk, co je předběhl, byl Lin Xiao?

Ale když o tom popřemýšlel, nepřišlo mu to správné. Lin Xiao měl sílu stále v řádu Hvězdy dvou hvězd. A starší sekty TianXin, co byli silnější, tu stále byli. I kdyby Lin Xiaa poslali napřed, tohle všechno nemohl způsobit sám. A navíc ten malý mág, co byl s ním, tu také nebyl.

Palác byl v takovém stavu, že to nikdo nečekal, a tak se těch pár hlavních sil rozhodlo pominout své rozdíly a prodiskutovat, jak se s nynější situací vypořádat.

Luo ShuHe se letmo podíval po zástupci sekty TianXin a zdánlivě ledabyle poznamenal: „Starší Shi, jak to, že s vámi není kolega Lin Xiao? Není to náhodou tak, že jste ho nechali jít napřed?”

Po této jeho poznámce si toho ostatní lidé konečně také všimli. Všichni se obrátili na celkem pochmurně vyhlížejícího staršího Shi.

Starší Shi jim samozřejmě nemohl říct, že sekta TianXin Ling Xiaovi neřekla o Démonické hoře. To byla vnitřní záležitost sekty TianXin. Kdyby na to přišli ostatní, mohli by to použít proti nim. Kdyby to zjistil Lin Xiao, mohl by se jim za to odplatit.

„Lin Xiao se zdržel kvůli jedné záležitosti. Už by měl být na cestě sem. Všichni ví, že v Rajské říši je spoustu nebezpečí. Nikdo neví, co se může stát. Je jenom normální, že se plány podle toho mění.”

Luo ShuHe si oprášil rukáv a zasmál se. „Vypadá to, že kolega Lin Xiao nemá moc štěstí!”

Starší Shi přimhouřil oči, podíval se na učedníky sekty QingCheng za Luo ShuHem a řekl: „Když pominu Lin Xiaa, nevidím ani stopy po váženém Ye Danovi a starším Li. Nemůže to být tak, že je 'také' něco zdrželo?”

Luo ShuHeův výraz potemněl. Očima mu problýskla stěží rozeznatelná vražednost.

Starší Shi samozřejmě nevěděl, že Ye Dan už byl mrtvý, že ho Ling Xiao vlastnoručně zabil. A že sekta QingCheng už věděla, že 'vrahem' byli oni. Ta slova se rovnala trnu, kterým zaryl hluboko do srdcí všech ze sekty QingCheng. Teď jasně nebyla ta správná doba na to, aby jednali. Tohle bylo pravděpodobně to, čemu se říkalo nejvyšší stav nevědomosti.

„Pokud se všichni chcete 'oddávat vzpomínkám', my sekta XingLuo vám společnost dělat nebudeme.” Jak se zástupce sekty XingLuo díval, jak si ti dva vyměňovali jednu jízlivou poznámku za druhou, byl celkem netrpělivý. Už tak s těma dvěma hlavními silami nevycházeli moc dobře. A kromě toho tentokrát měli ještě jiný motiv, takže se jim ještě víc protivilo s nimi spolupracovat. A pak sami vyrazili skrz bariéru.

Po odchodu sekty XingLuo měli i ostatní lidé pocit, že nebylo třeba spolupracovat. Původně se spoléhali jen na vlastní sílu, takže v mžiku i starší Shi vedl své lidi dál. Tři nezávislé síly je následovaly. Ve velké síni zůstala jenom sekta QingCheng.

„Mladý pane, proč nevyužijeme té situace a nezabijeme lidi ze sekty TianXin?” zeptal se starší Mo frustrovaně.

Luo ShuHe zakroutil hlavou. „Teď ne. Nebeský pták šesti hromů měl příliš vážná zranění. Ačkoli se půl měsíce zotavoval, zotavil se jenom o 20 až 30%. Na naší straně je jen pár silných. Kdybychom bojovali teď, ostatním silám by z toho plynula výhoda. Navíc se zdá, že se sekta TianXi provázala s pár démonickými zvířaty středního řádu. Pro teď nemůžeme brát jejich schopnost boje na lehkou míru.”

Promluvil nespokojený učedník: „Mladý pane, tím nemůžeš myslet, že je prostě necháš jen tak jít?”

Luo ShuHe si pohrdlivě odfrkl. „Samozřejmě že ne. Počkejte, dokud neodejdeme z Démonické hory. Pak mi to sekta TianXin zaplatí.”

Člověk bohužel mínil, ale Bůh měnil. Jen co se různé hlavní síly rozdělily a šly si svou vlastní cestou a připravily se pátrat v hloubkách paláce po pokladech, palácem se prohnala další nárazová vlna. Tentokrát byl ten třes mnohem silnější, než co cítili, když stoupali na horu. Země se neustále třásla, jako kdyby se měla každou chvíli rozštípnout.

Tentokrát utrpěla šok i démonická zvířata na Démonické hoře. Pár démonických zvířat vysokého řádu omráčilo, když zjistili, že ta bariéra, co je věznila na Démonické hoře, se zdánlivě o hodně ztenčila. Jako kdyby měla každou chvilku padnout.

„Rrrr!!!” Z vršku Démonické hory je tlačila k zemi nezměrná a neomezená moc.

Všechna démonická zvířata se v hrůze podívala na palác na vršku. Ale o sekundu později nad sebou ztratila veškerou kontrolu a padla k zemi. Každé z nich mělo tvář jasně rudou a boulily se jim na ní modré žíly. Ta hrůza zakořeněná v jejich srdcích nikdy nevymizí.

Tento fenomén neovlivnil jenom démonická zvířata na úpatí hory. Ovlivnilo to i démonická zvířata, co se s někým provázala.

Tang YunQi téměř spadla na zem. Kopla do Sedmiocasé démonické lišky, co se plazila po zemi. „Hlupáku, co to na té zemi děláš? Proč mě honem nechráníš?”

Sedmiocasá démonická liška bylo její provázené démonické zvíře. Sílu měla v 7. řádu jedné hvězdy. Nedávno prolomila. Kdyby nebylo toho, že nedávno prolomila na vyšší řád, starší Wang a ostatní by ji nechytili. Poté sice bezpečně prolomila, ale také přišla o svobodu. Provázala se s Tang YunQi a přitom to ani nebylo životní pouto.

Ale bez ohledu na to, jak do ní Tang YunQi kopala, zůstala nahrbená na zemi a chvěla se. Nebylo to tak, že by se nechtěla zvednout; nemohla, protože ten nátlak byl až příliš strašlivý. Prostě nedokázala vztyčit žádný vzdor.

Lei Juovo provázané démonické zvíře 6. řádu bylo také ve stejné situaci. Ale Lei Ju nebyl tak hloupý jako Tang YunQi. Cítil, že tu koloval nezměrný nátlak. Ten řev, co se zrovna ozval z paláce, jeho provázané démonické zvíře jasně děsil.

V té samé chvíli Nebeský pták šesti hromů téměř spadl Luo ShuHemu z ramene.

Ačkoli byl démonickým zvířetem vysokého řádu, pod nátlakem vznešeného démonického zvířete nedokázal vzdorovat.

Luo ShuHeův výraz se velmi rychle a drasticky změnil, jak vycítil jeho stav. „Co se stalo?”

Do Luo ShuHeho mysli se přenesl rozechvělý hlas Nebeského ptáka šesti hromů: „Není o tom pochyb. Ten řev zrovna teď pocházel od vznešeného démonického zvířete. Ale jak se na Démonické hoře může objevit vznešené démonické zvíře?”

Bylo to, jako kdyby si povídal sám se sebou, ale Luo ShuHe kvůli tomu zalapal po dechu.

Vznešené démonické zvíře, jedno z královské třídy. Kdyby se dokázal provázat se vznešeným démonickým zvířetem, neznamenalo by to, že by se mohl po kontinentu LongXiang procházet, jak chtěl, a neměl by se čeho bát? Luo ShuHe si nemohl pomoct a při této myšlence pocítil nepatrný záchvěv lítosti, ale velmi rychle to potlačil.

Už měl démonické zvíře provázané životem, takže už absolutně nemohl snít o jiných démonických zvířatech.

Navíc majestát vznešených démonických zvířat jim neumožňoval provázat se s kultivátory, dokonce ani životním poutem. Pokud nedošlo k nějakému neuvěřitelnému štěstí, žádný kultivátor by se neodvažoval snít o vznešeném démonickém zvířeti.

Zatímco byli všichni stále v šoku, palác se nakonec zhroutil.

A nejenom to, všichni slyšeli praskání a na hoře pod jejich nohama se objevila nesmírně hluboká trhlina.

Někteří křičeli „to není dobré”, jak se všichni snažili dostat pryč. O sekundu později se ta trhlina začala šířit z hory dolů k zemi, jako kdyby někdo tu horu hrubou sílou rozštípl. I bariéra na Démonické hoře byla naprosto pryč.

Všechna démonická zvířata prchala pryč od té pohromy, usilovala o to, aby z hory unikla jako první.

You XiaoMo ještě stále vykopával magické byliny v kamenné místnosti, když se i podlaha tam začala chvět a země se otevřela. Protože k tomu došlo tak náhle, ve chvilce neopatrnosti se mu kořínky napůl vykopané magické byliny 7. řádu, co měl v ruce, zlomily. Kvůli čemuž ho nesnesitelně bolelo u srdce. Tohle byla magická bylina vysokého řádu. Ale i tak ji stejně vložil do své dimenze.

Chtěl vykopat ještě pár magických bylin středního řádu, ale kamenná místnost se už začínala rozpadat. Padající úlomky kamenů pod sebou drtily políčka s magickými bylinami, co tu rostly bůh ví jak dlouho.

Než mohl You XiaoMo vůbec pocítit bolení u srdce, spadl k němu obrovský balvan. Vyděsilo ho to tak moc, že rychle vešel do své dimenze. Zatraceně, jak zbrklé mrhání nebeským pokladem!

Zdálo se, že všechna magická zvířata v Rajské říši byla schopná vycítit zhroucení Démonické hory.

Dokonce i démonická zvířata, co zrovna zabíjela a trhala maso na kusy, sama od sebe přestala. Všechna se obrátila k Démonické hoře.

Jak se ten palác s burácením zhroutil, z vršku hory vytryskly výbuchy světla. To byli kultivátoři, co prchali před pohromou. Jelikož se Démonická hora zhroutila, omezení kultivátorů i démonických zvířat zmizela. Kultivátoři, co předtím nemohli létat, si vzali své létající meče a prchli dolů z hory.

Ale protože byla Démonická hora příliš velká a protože všichni prchali ve spěchu, celkem dost učedníků se oddělilo od svých skupin. Třeba jako Tang YunQi.

Tang YunQi se pod ochranou Sedmiocasé démonické lišky potácela a klopýtala dolů z hory. Ačkoli s sebou na Sedmiocasé lišce mohla vzít jednoho nebo dva lidi a nebyl by to pro zvíře žádný problém, když teď šlo o život a o smrt, starala se jenom o sebe.

A v důsledku čehož ze scény prchla jako první a zjistila, že se oddělila od všech ostatních. Když se po mnoha těžkostech dostala na úpatí hory, všude kolem byly trosky Démonické hory. Cestu jí blokoval obrovský kus kamene a překážel jí ve výhledu.

Tang YunQi naštvaně proklínala Sedmiocasou démonickou lišku: „Ty budižkničemu. Rychle, vezmi mě k ostatním.”

Sedmiocasá liška se po ní podívala s potlačovaným hněvem. Zatracený člověk. Takhle se k ní, co měla dávný rodokmen Devítiocasé démonické lišky, odvažovala chovat. Nevyhnutelně přijde chvíle, kdy toho nepochybně bude deset tisíckrát litovat!

Zrovna v té chvíli se za nimi ozval bolestné vyjeknutí.

„Auch, k sakru. Proč je tady tolik ostrých kamenů? Musel jsem špatně přistát!”

„Kdo je tam!” Tang YunQi to šokovalo, prudce se otočila. Poté, co takhle vykřikla, si uvědomila, že ten hlas jí zněl celkem povědomě. Ale ten reptající hlas okamžitě utichl. Honem přispěchala ke kameni, aby se podívala, a oči se jí okamžitě rozšířily. Zakoušela jak údiv, tak vzrušení.

„To jsi ty, You XiaoMo!”
--------------------------------------------


~ Na příští kapitolu se obzvláště těším. Všechno na téma boží mlýny melou pomalu a jak se do lesa volá... ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>