GDC - kapitola 16

Kapitola 16 – Zdokonalení (6)

Aby se Wei WuXian ubránil, kdyby ho starý patron a mladý patron přišli uprostřed noci vytáhnout z postele, spal přitisknutý ke svému meči. A přesto noc minula hladce. Druhého dne za ním přišel Nie HuaiSang s radostným výrazem na tváři. „Bratře Weii, vážně máš ohromné štěstí. Starý Lan šel včera v noci do naší sekty na Diskuzní konferenci, takže pár dní nebudeme mít hodiny!”

Když teď byl starý pryč, s mladým bylo snadné se vypořádat! Wei WuXian se rychle vyhrabal z postele, celý zářil, jak se obouval. „No ano, štěstí, skoro jako kdyby mi Nebesa žehnala svými oblaky.”

Jiang Cheng stál stranou, opatrně čistil svůj meč a po téhle poznámce na něj vylil pomyslný kbelík studené vody. „Až se vrátí zpět, stejně se ti dostane trestu.”

Wei WuXian odpověděl: „Proč by se žijící člověk měl trápit, co se stane, až umře? Prostě budu žít svobodně co možná nejdéle. Pojďme. Odmítám věřit, že na téhle hoře sekty Lan nenajdu žádné bažanty.”

Ti tři odešli spolu, prošli přijímací síní Oblačných zákoutí. Najednou Wei WuXian zastavil a vykřikl: „Jsou tu dva mladí patro... Lan Zhanové!”

Ze síně vyšlo pár lidí. Ti dva mladíci vpředu vypadali, jako kdyby je vytesali z ledu a nefritu. Oba na sobě měli stejné sněhové bílé róby a oba měli na meči střapce, co se ve vánku třepotaly podobně jako stužky na oblečení. Jediným rozdílem byla jejich atmosféra a výraz v tváři. Wei WuXian hned věděl, že pokud ten člověk s přísnou tváří byl Lan WangJi, ten s vlídnou tváří musel být druhý Nefrit sekty Lan – ZeWu-Jun, Lan XiChen.

Když Lan WangJi spatřil Wei WuXiana, nakrčil obočí a věnoval mu upřený pohled, co se dal téměř považovat za „zahlížení”. Jako kdyby ho znečistilo, kdyby se díval jen o chvilku déle, odvrátil pohled a zíral do dálky. Naopak Lan XiChen se usmál: „A vy jste?”

Jiang Cheng ukázal svou úctu pozdravem. „Jiang WanYin z Yunmengu.”

Wei WuXian následoval: „Wei WuXian z Yunmengu.”

Lan XiChen jim pozdrav oplatil. Nie HuasiSang zašeptal komářím hlasem: „Bratře XiChene.”

Lan XiChen se na něj otočil. „HuaiSangu, nedávno jsem se vrátil z Qinghe a tvůj bratr se ptal na tvé studium. Jak to jde? Letos projdeš?”

Nie HuaiSang odpověděl: „Obecně řečeno, ano...” Působil jako scvrklá okurka a bezradně se díval na Wei WuXiana.

Wei WuXian se zašklebil: „ZeWu-June, kvůli čemu jdete ven?”

Lan XiChen: „Vyhladit vodního ghoula. Bylo nás málo, takže jsem se vrátil pro WangJiho.”

Lan WangJi chladně promluvil: „Bratře, nemusíme se takhle vybavovat. Tahle záležitost nestrpí odkladu; je na čase, abychom vyrazili.”

Wei WuXian si pospíšil: „Počkat, počkat, počkat. Já vím, jak chytit vodní ghouly. ZeWu-June, co kdybys nás vzal s sebou?”

Lan XiChen se beze slov usmál. Lan WangJi prohlásil: „To je proti pravidlům.”

Wei WuXian: „Jak je to proti pravidlům? V Yunmengu chytáme vodní ghouly pořád. A kromě toho dneska stejně nemáme vyučování.”

Yunmeng měl spoustu jezer a vody, takže se to tam hemžilo vodními ghouly. Byla pravda, že lidé ze sekty Jiang byli v tomto zběhlí, a Jiang Cheng chtěl také napravit pověst, o kterou sekta Jiang z Yunmengu během tohoto pobytu u sekty Lan přišla. „Správně, ZeWu-June, rozhodně budeme nápomocní.”

„Není to třeba. Sekta Lan z Gusu je také...” Než mohl Lan WangJi domluvit, Lan XiChen s úsměvem promluvil: „Tak dobře. Mnohé díky za pomoc. Připravte se a odejdeme společně. HuaiSangu, také půjdeš?”

Nie HuaiSang se chtěl také přidat, ale Lan XiChen mu předtím připomněl jeho staršího bratra. V duchu se zděsil a neodvažoval se bavit. „Nechám si to ujít a vrátím se, abych si mohl opakovat...” Doufal, že kvůli tomuto jeho počinu za něj Lan XiChen ztratí u bratra dobré slovo. Wei WuXian a Jiang Cheng šli zpět do svých pokojů se připravit.

Lan WangJi se díval na jejich záda, obočí měl zmateně nakrčená. „Bratře, proč ses rozhodl je vzít s námi? S vyhlazením vodních ghoulů nejsou žerty.”

Lan XiChen odpověděl: „Hlavní učedník a jediný syn vůdce sekty Jiang jsou v Yunmengu celkem známí. Je pravděpodobné, že umí víc než jen žertovat.”

Ačkoli Lan WangJi svůj názor nevyjádřil, po celé tváři měl napsáno „já si myslím něco jiného”.

Lan XiChen promluvil znovu: „A ty si taky přeješ, aby šel, ne?”

Lan WangJiho to omráčilo.

Lan XiChen: „Souhlasil jsem jenom proto, že jsi vypadal, jako kdybys chtěl, aby s tebou šel hlavní učedník vůdce sekty Jiang.”

Padlo na ně ticho, jako kdyby vzduch naprosto zamrzl.

Teprve po chvíli Lan WangJi konečně odpověděl, mluvil s velkými obtížemi: „Nic takového jsem nechtěl.”

Chtěl se obhajovat víc, ale Wei WuXian a Jiang Cheng už popadli svoje meče a vraceli se, takže Lan WangJi zavřel pusu. Skupina vyskočila na své meče a vyrazila.

Místo, kde strašili vodní ghoulové, se jmenovalo město Caiyi a bylo asi deset kilometrů od Oblačných zákoutích.

Město Caiyi bylo propojené mnoha vodními kanály. Byla to buď říční síť nahusto pokrývající město nebo obydlí napěchovaná na obou stranách vodních kanálů jako síť. Domy měly bílé zdi a šedé střechy a řeky byly plné lodí s košíky a lidmi. Na březích prodávali květiny, ovoce, výrobky z bambusu, pečivo, čaj a hedvábí.

Gusu bylo v kraji Jiangnam a všechny hlasy, co byly slyšet, byly jemné a něžné. Jak do sebe narazily dvě loďky a rozlilo se pár džbánků rýžového vína, dokonce i hádka dvou lodníků zněla jako ptačí zpěv. Ačkoli bylo v Yunmengu spoustu jezer, nebylo tam kvůli takovému množství vody mnoho malých měst. Wei WuXianovi to přišlo celkem zajímavé. Koupil dva džbánky rýžového vína a jeden dal Jiang Chengovi. „Lidé z Gusu mluví tak sladce. Jak je to dohadování? Kdyby viděli, jak se dohadují lidé z Yunmengu, možná by je to vyděsilo k smrti... Proč se na mě díváš, Lan Zhane? Ne že bych byl tak lakotný a nic ti nekoupil— copak lidem z vaší sekty není zakázáno pít alkohol?”

Skupina zůstala jenom chvilku, než se nalodila na zhruba deset úzkých loděk a pádlovala k místu, kde se shromažďovali vodní ghoulové. Postupně se počet domů na březích snížil a i říční kanál ztichl. Wei WuXian a Jiang Cheng měli oba svou vlastní loďku, soutěžili, kdo bude pádlovat rychleji, zatímco poslouchali události v oblasti, co se vztahovaly k vodním ghoulům.

Tato říčka vedla k velkému jezeru před nimi jménem jezero Biling. Ve městě Caiyi nestrašili vodní ghoulové už desítky let, a přesto za posledních pár měsíců začali lidé padat do této říčky a jezera Biling. I lodě se zbožím se bezdůvodně potápěly. Před pár dny Lan XiChen v této oblasti rozhodl pár sítí. Čekal, že chytí jednoho nebo dva vodní ghouly, ale místo toho jich dostal zhruba tucet. Očistil těla a donesl je do nedaleké části města a zjistil, že nikdo z místních neznal některá těla a zůstala osamocená. Včera znovu rozhodil síťovou formaci a znovu jich chytil celkem dost.

Wei WuXian promluvil: „Nezdá se, že by se ta těla utopila někde jinde a připlavala sem. Vodní ghoulové jsou ohledně svého místa vybíraví. Většinou se usadí jen na místě, kde se utopili, a obvykle odtamtud neodcházejí.”

Lan XiChen přikývl. „To je pravda. Proto jsem si myslel, že to není žádná maličkost, a požádal WangJiho, aby šel se mnou pro případ, že by se něco stalo.”

Wei WuXian se zeptal: „ZeWu-June, vodní ghoulové jsou vážně chytří. Pokud pojedeme takhle pomalu v lodích, není možné, že se schovají pod vodou a nevyplavou? Nebudeme tak muset hledat navždy? Co když je nedokážeme najít?”

Lan WangJi odpověděl: „Počkáme, dokud je nenajdeme. Přece jenom děláme, co musíme.”

Wei WuXian: „Jen pomocí sítí?”

Lan XiChen: „Správně. Má sekta Jiang z Yunmengu nějaké jiné metody?”

Wei WuXian se usmál, ale neodpověděl. Sekta Jiang z Yunmengu samozřejmě také používala sítě. Ale protože byl dobrý plavec, vždycky skočil do řeky a vytáhl vodní ghouly ven. Ale tato metoda byla příliš nebezpečná; rozhodně to nemohl udělat před lidmi ze sekty Lan. Kdyby se to doneslo k Lan QiRenovým uším, rozhodně by čelil dalšímu kázání. Změnil téma: „Bylo by skvělé, kdyby existovalo něco, co by vodní ghouly přilákalo jako návnada na ryby. Nebo něco, co dokáže ukázat jejich směr, jako kompas.”

Jiang Cheng promluvil: „Dívej se do vody a snaž se je najít. Nenech tu svou představivost zase bloumat.”

Wei WuXian: „Kultivace a jízda na mečích bývaly také jen představy!”

Jak se díval dolů, náhodou viděl spodek loďky, na které byl Lan WangJi. Něco ho napadlo a zakřičel: „Lan Zhane, podívej se na mě!”

V té chvíli Lan WangJi bystře hlídkoval. Jak zaslechl jeho slova, vzhlédl, jen aby viděl, jak od Wei WuXianova bambusového pádla vystřelila sprška vody a mířila k němu. S klepnutím nohy Lan WangJi zlehka skočil na jinou loďku a té spršce se vyhnul. Celkem ho to rozčílilo a sám pro sebe si pomyslel: no ano, Wei WuXian sem přišel blbnout. „Patetické!”

Ale Wei WuXian se odrazil od boku lodi, na které stál, a pomocí bambusového pádla ji převrátil. K dřevěným prknům spodku lodi se tiskli tři vodní ghoulové s odulými tvářemi a popelavou pletí!

Učedník, co stál poblíž, ty tři okamžitě zastavil. Lan XiChen se usmál. „Mladý pane Weii, jak jsi věděl, že jsou pod lodí?”

Wei WuXian zaťukal do boku lodi. „To je prosté! Výtlak vody byl špatně. Stál na lodi sám, a přesto měl větší výtlak než loďky se dvěma lidmi. Na dně muselo něco být.”

Lan XiChen ho pochválil: „Jsi opravdu zkušený.”

Wei WuXian zlehka klouzal pádlem vodou a rychlost jeho loďky se zvýšila, takže byl hned vedle Lan WangJiho loďky. Promluvil: „Lan Zhane, nevystříkl jsem na tebe vodu naschvál. Vodní ghoulové jsou vážně chytří. Kdybych to řekl nahlas, slyšeli by to a utekli. Hej, neignoruj mě. Proč se na mě nepodíváš, Druhý mladý pane Lane?”

Lan WangJi se konečně uvolil věnoval mu jeden pohled. „Proč jsi přišel?”

Wei WuXian upřímně promluvil: „Přišel jsem se ti omluvit. Včera večer to byla moje chyba. Pochybil jsem.”

Lan WangJi byl v tváři mírně zakaboněný, s největší pravděpodobností pořád nezapomněl, jak se mu Wei WuXian „omluvil”. Wei WuXian se zeptal, ačkoli odpověď znal: „Proč vypadáš tak pochmurně? Neboj se. Dneska jsem vážně přišel pomoct.”

Jiang Cheng tu scénu už nedokázal dál sledovat. „Pokud chceš pomoct, přestaň žvanit a pojď sem!”

Učedník zakřičel: „Síť se pohnula!”

No ano, provazy sítě začaly kmitat. Wei WuXian se rozzářil. „Je to tu, je to tu!”

Husté, dlouhé vlasy tvořily závěsy černého saténu, co se nadouvaly a šířily kolem lodí. Mezi nimi se boků chopily páry smrtelně bledých rukou. Lan WangJi vytasil svůj meč Bichen a usekl zhruba deset zápěstí na levém boku lodi. Zůstaly tam jenom dlaně s prsty zarývajícími se hluboko do dřeva. Zrovna když chtěl useknout ty na pravém boku, zablesklo se rudé světlo a Wei WuXianův meč už byl zpět v pochvě.

Podivné kolísání vody už ustalo a i síť byla znovu klidná. Ačkoli Wei WuXianův meč před chvílí zaútočil nesmírně rychle, Lan WangJi dokázal říct, že to byl velmi kvalitní meč. Zeptal se s vážnou tváří: „Jak se ten meč jmenuje?”

Wei WuXian odpověděl: „Suibian.” (Pozn.: Suibian = „to je jedno” nebo „cokoli”).

Lan WangJi na něj zíral. Wei WuXian si myslel, že ho řádně neslyšel, a tak to znovu zopakoval: „Suibian.”

Lan WangJi se zamračil a odmítl to. „Tento meč má ducha. Nazývat ho, jak se ti zachce, je neuctivé.”

Wei WuXian si povzdechl. „Zkus myslet kreativně, ne? Nechtěl jsem po tobě, abys ho nazýval, jak se ti zachce, ale jméno mého meče je náhodou Suibian. Hele, podívej.” Jak mluvil, předal meč Lan WangJimu, aby viděl znaky na meči. Do pochvy byly v obklopení linek a vzorců vyryté dva znaky. Bylo to opravdu Suibian.

Lan WangJi chvíli nevěděl, co říct.

Wei WuXian k němu byl ohleduplný. „Nemusíš mluvit. Vím, že se mě rozhodně chceš zeptat, proč má toto jméno. Všichni se ptají, jestli to má nějaký zvláštní význam. Vlastně to nemá vůbec žádný zvláštní význam. To akorát když mi strýček Jiang dal meč a zeptal se mě, jak ho chci pojmenovat, napadlo mě víc než dvacet jmen, ale ani s jedním jsem nebyl spokojený. Myslel jsem si, že bych mohl nechat strýčka Jianga ho pojmenovat, a tak jsem odpověděl „To je jedno!” Ale kdo mohl vědět, že když byl ten meč ukovaný a vytáhl ho, opravdu tam byly ty dva znaky. Strýček Jiang řekl: 'Když je to takhle, proč mu nenecháš jméno Suibian?' Upřímně řečeno to jméno není špatné, ne?”

Lan WangJi nakonec promluvil se zaťatými zuby: „...Směšné!”

Wei WuXian si nesl meč na rameni. „Ty jsi tak nudný člověk. Copak nevidíš, jak je to jméno vtipné? Obzvláště dobře se tím klamou vážní lidé jako ty a pokaždé to funguje. Haha!”

V té samé chvíli ze svěže zeleného jezera vyrazil kolem malé loďky dlouhý stín. Když Jiang Cheng vyřídil vodní ghouly na své straně, pořád hledal další, co možná minuli. Když spatřil ten stín, okamžitě zakřičel: „Je to znovu tady!”
--------------------------------------------

~ Kdyby nebylo Lan XiChena, ani bychom nevěděli, že se Lan WangJi rád nechá škádlit. Anebo ho možná škádlil i jeho bratr. ~

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>