TS2 - kapitola 31

Kapitola 31 – Dlužník

Film: Satan's Alley
Scéna 1: exteriér, večer, pláž u kostela, jasné pole

Nečekal, že Chris bude pryč tři roky, když odjel. Tři roky, ne tři dny nebo tři měsíce, ale odjel na celé tři roky.

Dneska ráno mnich opisoval písmo jako obvykle. Už to byly čtyři roky, co přišel do tohoto kostela u pláže. Podobně to byly už čtyři roky, co naposledy promluvil.

Seděl v mdlém světle s hlavou skloněnou a v tichosti opisoval Písmo v malé místnosti. Najednou to před místností začalo hlučet.

„Chris! Chris se vrátil!”

Mnichovi vypadlo pero z ruky. Téměř okamžitě se zvedl ze židle a vyrazil ven s ostatními. Jak stál v davu, spatřil zlatovlasého mladíka, co tři roky neviděl.

Chris měl zarostlou tvář, celé tělo měl znavené a zaprášené, dávalo to znát, že zpět spěchal.

Řekli, že se Chris vrátil ze studia na dalekém místě. Také řekli, že v budoucnu Chris půjde pracovat do kostela ve velkém městě a že se z něj stane prestižní člověk.

Mnicha vytlačili z davu, nebyl schopen se Chrise dotknout. Nemohl dělat nic jiného než stát stranou a dívat se. V té chvíli se po něm Chris, co byl v obklopení lidí, podíval. Když se jejich pohledy ve vzduchu setkaly, bylo to, jako kdyby ten oheň spálil vzdálenost posledních tří let. Zdálo se, že se všechno vrátilo k tomu poslednímu okamžiku na pláži; všechny ty důvěrné dotyky, polibky a hlazení bylo okamžitě jasné.

Té noci, když mnich sfoukl svíčky v kostele, šel sám na pláž. Kráčel velmi daleko, a přesto stále viděl tu nápadnou zlatou barvu, co zářila dokonce i v temnotě noci. „Jel jsem do Francie, Anglie a daleké Číny.” V první větě, co Chris řekl mnichovi, vyjmenoval místa, kde za ty tři roky byl.

Když mnich zaslechl to poslední místo, oči se mu rozšířily.

„Ptáš se, proč jsem jel do Číny?” Chris o krok přistoupil, tvář měl hladce oholenou bez náznaku strniště. Uplynuly tři roky a čas na tomto mladém muži zanechal jen známky dospělosti.

„Šel jsem hledat tvé rodné město, pátral jsem po historkách, co se k tobě vztahovaly. Následoval jsem cestu, kterou ses ten rok vydal, cestoval jsem z východu a kráčel jí od začátku. Takhle se naše životní cesty protnou.”

Noční vánek z oceánu s sebou vždycky přinášel chladné mrazení hlubokého oceánu. Mnich zíral na mladého muže před sebou, v duchu si donekonečna opakoval každé jednotlivé slovo, co řekl. Pokaždé, když jedno slovo pochopil, jeho tělo se o stupeň zahřálo.

„Znám tvůj příběh.” Chris kolem mnicha ovinul paže, pevně jej objal, nebyl ochotný jej pustit.

Můj příběh...

Mnich nastavil tvář mírně slanému mořskému vánku, jeho myšlenky se rozlétly přes oceán do doby před čtyřmi lety. V té době byl starý kněz upoutaný na lůžko kvůli nemoci, a tak se za něj šel pomodlit. Po cestě mu měšec ukradl zloděj. Pronásledoval ho, zatímco volal o pomoc, ale kolemjdoucí na něj jen prázdně zírali a ustoupili zloději z cesty.

Jenom jeden mladík mu pomohl toho zloděje dopadnout. Ten muž byl Li Feng, mladý pán z největší rodiny ve městě. Takhle se Tang setkal s Li Fengem.

Li Feng za ním často přicházel, aby mu pomohl starat se o starého kněze. Časem si postupně rozvinuli mnohem důvěrnější vztah. Ale pravda se nedala dlouho skrýt. Během jedné chvilky, co byli spolu, někdo všechno viděl oknem.

Lidé z rodiny Li velmi rychle Li Fenga odtáhli. Pořád si vzpomínal, jak ten mladý muž křičel a jak se vzpíral. „Všechno je moje chyba, s Tangem to nemá co dělat! Přinutil jsem ho!” Li Feng se pokusil všechnu vinu hodit na sebe.

Jak mohl ten muž říct něco takového?

Byl jsem ochotný; nikdo mě nenutil. Miluju ho, miluji muže jménem Li Feng.

Na tom zpátečnickém místě je měli potrestat. Rodina Li měla naštěstí postavení a moc, takže se Li Fenga nikdo neodvážil dotknout, a smrtelně nemocný starý kněz požádal, aby Tang donesl jeho popel zpět do jeho rodného města.

Poté už mnich Li Fenga nikdy neviděl. Řekli mu, že se Li Feng usadil, oženil se s ženou a stal se z něj řádný dědic význačné rodiny.

A tak Tang vzal ostatky starého kněze a odešel z té tyranské a zpátečnické společnosti.

Tohle bylo jeho tajemství; nevyřčené tajemství, co čtyři roky skrýval hluboko v srdci.

„Tangu, pořád nejsi ochotný mluvit? Nechceš vědět... jak se Li Fengovi momentálně vede?” Ta slova, co Chris řekl, byla svůdná.

Po čtyřech letech mnich znovu otevřel pusu, aby promluvil. „Je... v pořádku?” Hlas měl ochraptělý kvůli létům nepoužívání, ale Chris neměl problém pochopit jeho slova.

„Necítíš k němu nenávist, že se oženil s někým jiným?”

Tang živě zakroutil hlavou. Necítil nenávist. Za těch okolností nebyli nic víc než dva mravenci vydaní na milost osudu; bezmocní vůči všemu. Bude si pamatovat, jak dobře se k němu Li Feng choval, jak nádherné a šťastné byly ty okamžiky, co spolu měli.

„Našel jsem ho. Řekl mi, že v té době byl jeho otec vážně nemocný, a tak mohl akorát poslechnout své rodiče, usadit se a zplodit dědice. Řekl, že až bude mít syna, přijde tě najít. Ale já mu řekl, že jsi momentálně šťastný se mnou. Tangu, nenávidíš mě?” zeptal se Chris.

„Ne.” Muž znovu živě zakroutil hlavou. Li Feng by měl zůstat doma, tam byla jeho rodina a jeho podnikání.

Chris popadl mnicha za ruku. „Uteč se mnou. Odejděme odtud!”

Jemně vanul vánek od oceánu, jako kdyby se je snažil odvát na daleké místo.




Tang Feng Ginovi neřekl o tom, co mu Harvey řekl toho dne, kdy se zastavil, neboť na základě Ginovy povahy by se se svou rodinou rozhodně velmi rozhádal. Tang Feng znal Ginovu rodinu. Dokonce se znal s Ginovým starším bratrem, tím mírně neflexibilním a přehnaně vážným workoholikem. Ačkoli byli ti dva bratři, jejich povahy byly jako den a noc.

Kromě toho Ginův bratr Jack si svého mladšího bratra velmi vážil. To bylo dobře známo.

Takže byla velmi vysoká šance, že Jack navedl Harveyho, aby ho vyhledal a promluvil si s ním. Zdálo se, že nebylo dobré být ke svému mladšímu bratrovi tak přehnaně ochranitelský.

Co se týkalo rodinných záležitostí jiných lidí, Tang Feng do nich neměl co mluvit.

Natáčení filmu bylo už více než z půlky hotové. Zbytek scén v podstatě zobrazoval společný život Gina a Tang Fenga. Produkční společnost také zařídila rozvrh upoutávek v médiích, aby film získal momentum.

Dva hlavní herci souhlasili, že udělají rozhovor pro televizní stanici. Tang Feng byl už dávno zvyklý na podobné rozhovory a vždycky dokázal najít vhodné odpovědi na položené otázky.

Herec musel kromě dobrého hraní ve filmech také vynaložit úsilí na propagaci filmu. Během rozhovoru si Tang Feng a Gino občas navzájem řekli pár lichotivých slov, většina toho byla upřímná slova s pár povrchnostmi. A ta přímočará slova občas odhalila dvojznačnost, co lidi vedla k jejich vlastním fantaziím.

Téma filmu se vztahovalo k homosexualitě, což znamenalo, že toto téma použijí, aby nažhavili propagaci k filmu.

Tang Feng už dávno slyšel, že v dnešní době bylo v zábavním světě populární prodávat zvrácenost.

Předtím byli ve většině televizních sériích muž a žena. Teď bylo populární mít dva mužské hrdiny, co se potýkali s mlhavými a dvojsmyslnými situacemi, aby to publikum trýznilo. Tím si šou získala vysoké ohodnocení a obě strany byly šťastné.

Od dalšího týdne se natáčecí lokace přesune do Los Angeles. Tang Feng je bude muset následovat. Jelikož tentokrát v Los Angeles nezůstanou dlouho, rozhodli se zůstat v hotelu. Ubytovací taxu hotelu hradil produkční tým. Další extra výdaje za služby si museli zaplatit samotní herci.

Předešlý byt v Severní Karolíně platil Charles, zatímco jejich každodenní výdaje platil Lu Tianchen. Tang Feng nechtěl dál používat peníze těch dvou. Řekl, že tentokrát chtěl různé hotelové poplatky platit sám.

„Jsi můj zaměstnanec. Výdaje během pracovních hodin by měla proplatit firma.” Lu Tianchen si vyložil nohy na pohovku na hotelovém pokoji. Firma byla jeho. Byl ochotný pokrýt Tang Fengovy výdaje.

„Já říkám, zlato, víš, musíš na tom filmu tak tvrdě pracovat. Nejenom že tě políbili, ale také tě srazili k zemi, a to jen proto, abys vydělal mizerných 500 tisíc dolarů. A pořád musíš Lu Tianchenovi, řediteli tvé zlovolné agentury, dát 20%. V důsledku si domů bereš plat 100 tisíc dolarů. Drahoušku, jen mě musíš políbit a já ti hned dám hotel!” chvástal se Charles arogantně. Mohl vyhodit tisíce, aby si získal svého milovaného (Pozn.: Počty v téhle větě mi nesedí, ale autorka tak řekla, tak to tak bude).

Tang Feng na Charlese přimhouřil oči. „To je skvělé! Takže pokud tě ještě párkrát políbím, dáš mi pár hotelů?”

„Vypadá to, že jsme tě úplně rozmazlili.” Charles mohl akorát zkrachovat. A v té chvíli by z toho vzniklo to, že by bohatý Tang Feng svalil chudého Charlese.

Tang Feng se znovu podíval na Lu Tianchena: „Nemyslím si, že se v té smlouvě, co jsem podepsal, píše, že firma musí pokrýt všechny mé výdaje jako hotelová masáž, posilovna a pokojová služba.”

Zrovna teď neměl moc peněz, ale nemusel si všechno šetřit.

Charles a Lu Tianchen nedokázali změnit jeho rozhodnutí, a tak s jeho názorem souhlasili. To akorát že ani ne za dva dny si Tang Feng uvědomil něco strašného. Budou v Los Angeles, dokud nenatočí film. Pořád zbýval jeden měsíc, což znamenalo, že oni tři museli měsíc zůstat v hotelu.

Za první tři dny, dokonce i když do toho nepočítal hotelovou taxu placenou filmovou společností, se účet nahromadil tak moc, že Tang Feng byl na pokraji bankrotu.

Charles požádal o hotelové apartmá s tím, že se nerad mačkal ve výtahu s ostatními, ale luxusní apartmá se soukromým výtahem znamenalo, že si extra hotelovou taxu museli pokrýt sami.

Lu Tianchen souhlasil, a tak teď měli hotelové apartmá se třemi ložnicemi vybavenými neprůstřelným sklem, jejich vlastním soukromým výtahem a nádhernými soukromými balkóny se zahradami.

Když se k tomu připočetly další výdaje, ani ne za týden bude Tang Feng nucen vyhlásit bankrot a stát se dlužníkem.
------------------------------------------------

~ Když je film více méně natočený, znamená to, že z textu konečně zmizí ty filmové scény. Protože to mě fakt moc nebavilo... ~

<Předchozí>...<Následující>