TS2 - kapitola 30

Kapitola 30 – Harveyho dotazování

„Tang Fengu, znáš doktora Harveyho? Říká, že se s tebou chce setkat.” Manažerka Xiaoyu otevřela dveře karavanu a vešla dovnitř. Přišel na návštěvu někdo, kdo o sobě prohlašoval, že je doktor Harvey. Xiaoyu ani nevěděla, že toho muže Tang Feng znal.

Když viděla Tang Fengovu tak nějak nezdravou tvář, popadla ho za ramena a zkoumala ho ze všech stran.

„Nejsem nemocný; nemohl bych mít zdravější tělo. To je v pořádku, Xiaoyu. Pusť doktora Harveyho dál, je to Ginův kamarád,” odpověděl Tang Feng zmateně, neboť nevěděl, proč by ho Harvey chtěl vidět.

Naposledy se Tang Feng setkal s Harveym teprve minulý týden. Ačkoli se tehdejší Tang Fengův odtažitý postoj nemohl považovat za vřelý nebo nezdvořilý, měl by být dostatečně chladný, aby Harvey pochopil, že se s ním nechtěl kamarádit.

Proč za ním Harvey přišel?

Tang Feng ležel na pohovce a mírně se mračil, neříkejte mu, že to mělo co dělat s Ginem? Zdálo se, že Harvey se s Ginem poznal teprve nedávno.

Svět byl tak velký, ale na rozdíl od jeho očekávání se nakonec znovu setkali. Tohle bylo to, co znamenalo „souzeni se setkat”?

Ale teď už nebyl Fiennes a Harvey se už usadil s nádhernou, slušnou manželkou a chytrým a rozkošným dítětem. Oba měli svůj vlastní život, co byl navzájem šiře irelevantní.

Zanedlouho Xiaoyu přivedla Harveyho. Tang Feng nenechal Xiaoyu odejít, protože nechtěl s Harveym zůstat sám; s tím chlápkem, co se o něj staral, co mu sliboval a dal mu naději a co potom lehkomyslně vzal všechno zpět a odešel.

Nádherná láska jako z fantazie byla ve skutečnosti tak slabá; stačil jen letmý dotyk a okamžitě se roztříštila.

Tang Feng poděkoval všem těm, co ho na jeho cestě životem předtím zranili a dali mu vědět, že na světě bylo mnoho realit. Normálně se Tang Feng vyhýbal přílišnému pesimismu, to akorát že svět byl původně takový.

Jednu chvíli vám říkali, že s vámi chtějí strávit celý život, a prohlašovali, jak moc vás milují, jak si chtějí na severu koupit kus půdy a vytvořit si vlastní svět jen pro dva milence. A v další chvíli se vám přijdou omluvit.

„Omlouvám se, rozejděme se.”

„Proč?”

„Oba jsme muži. Nemůžeme mít děti nebo založit rodinu. Nemáme žádnou budoucnost.” To byly všechno jen výmluvy. Na tomto světě bylo tolik opuštěných dětí; mohli adoptovat pár sirotků. Jaká budoucnost? Jaká rodina? To jenom, že to vzdali příliš brzy.

Ta nezáživnost a opovržení, když se doslechli, že by měli životní styl na zemědělské usedlosti na severu. Jen proto, že nebyli schopní se zříci pohodlného životního stylu, co měli teď. Neschopní odejít z vyšších vrstev společnosti a pobývat jen ve společnosti dobytka a ovcí. Neschopní ustát nátlak z jejich okolí a dokonce víc neschopní odejít z toho prostředí.

Nebyli to nakonec jen lidé, co nebyli schopní v lásce vytrvat? Čím víc se člověk vymlouval, tím horší je potom dojem z toho člověka.

Lidé bez odvahy byli zbabělci. Kdo po Fiennesovi chtěl, aby byl nejenom muž, ale ještě k tomu smrtelně nemocný muž?

„Doktore Harvey, proč jste přišel?” Tang Feng se usmál na toho chlápka, co byl oděný jako kavalír. Dokonce ani po všech těch letech se Harveyho zvyklosti nezměnily; měl rád vytříbený životní styl. Všechno jeho oblečení bylo prvotřídní a ušité na zakázku, jeho výběr jídel byl ještě luxusnější, všechno se to klonilo ke stylu gurmána.

Vlastně si kdysi myslel, že by se Harvey kvůli němu dokázal zříct toho okázalého životního stylu a místo toho na severu chovat dobytek a ovce. Dokonce i teď si myslel, že jeho minulé já bylo nesmírně hloupé. V té době si dokonce z celého srdce myslel, že by se jen tak mohl zříct vlastní herecké kariéry.

Ani nemluvě o tom, že Fiennes v té době zrovna získal tři největší mezinárodní filmová ocenění svého života a byl to nejasnější okamžik jeho kariéry.

Měl by Harveymu poděkovat?

Kdyby nebylo toho, že Harvey prchl poctít přání své rodiny a že se usadil s Ramonou, pak by nebyl skutečnou hvězdou Fiennesem, co měl svět u nohou.

Podobně mu Harveyho zrada pomohla pochopit spoustu zásad.

Lidé, kteří se neřízli o nůž, nikdy nevěděli, jak je ostrý.

„Přišel jste sem za Ginem? Svoje scény bude točit zítra. Dneska ráno by měl být doma a opakovat si scénář.” Gino chtěl vlastně dneska ráno přijít, ale Tang Feng ho zastavil slovy „neruš mě při natáčení”. Nevěřil, že když Gino přijde na natáčecí lokaci, že se bude chovat slušně a že tiše zůstane ve svém karavanu a bude se učit své hlášky.

„Ach, jsem ubytovaný nedaleko a jelikož teď natáčíte, rozhodl jsem se stavit. Byla taková škoda, že jste tehdy odpoledne nemohl zůstat; Gino a já jsme o vás hodně mluvili.” Harveyho rty se vyklenuly vzhůru, v koutcích očí už se mu začínaly ukazovat vrásky, ale tohle mu pořád nesnižovalo jeho mužské kouzlo.

Jak důstojný, jak kavalírský. Ohleduplní muži vždycky zákonitě přitahovali ostatní.

„Vážně?” odpověděl Tang Feng ledabyle.

„Pan Harvey je doktor?” zeptala se Xiaoyu stranou.

„Ano. Momentálně jsem rodinný doktor Ginova otce, ale co stojí za zmínku je to, že jsem se a Ginem setkal teprve před půl rokem. Vážně Fiennese obdivoval a já jsem náhodou byl Fiennesův přítel. Tak jsme se setkali.” Když Harvey odpověděl na Xiaoyuinu otázku, přesunul svou pozornost zpět na Tang Fenga a s úsměvem se zeptal: „Vlastně když Gino tentokrát přijal práci na tomto filmu, jeho rodina byla velmi proti.”

„Kvůli tomu námětu?” To Xiaoyu pokračovala v konverzaci. Xiaoyu byla slečna, co si velmi ráda povídala, což byl také důvod, proč Tang Feng chtěl, aby tady zůstala.

Pokud se mohl vyhnout hovoru s Harveym, pak nechtěl vůbec mluvit.

Akorát že vždycky když slyšel Harveyho zmínit jeho minulé jméno, bylo pro něj velmi těžké odolávat chladnému smíchu. Fiennes už byl pryč, jaký mělo smysl jej dál zmiňovat?

„Jo. Ginova rodina v Los Angeles se dá považovat za slavnou. Jeho otec je oddaný křesťan a film tentokrát se náhodou dotkl jak náboženství, tak homosexuality, takže to Ginovy rodiče rozčílilo.” Harvey se celkem bezmocně zasmál.

„V Ginově rodině jsou tři děti; Gino je nejmladší a ještě má staršího bratra a sestru. Jelikož jeho bratr převzal rodinné podnikání, Gino se mohl vrhnout za svými sny a oddat se zábavnímu průmyslu, ale jeho rodina si stejně přeje, aby měl manželku a normální rodinu.” Zdálo se, že ta slova, co vycházela z Harveyho úst, měla podivný nádech.

Lidé vždycky doufali, že jednali správně, a proto si vždycky hledali různé příležitosti dokázat, že jejich volba byla správná.

Jaký byl princip dobrého a špatného?

Jestli byly jejich vlastní volby dobré nebo špatné, věděl jen sám dotyčný.

„Doktore Harvey, dneska jste nepřišel jen na návštěvu, ale také mi diplomaticky říct, abych s Ginem nerozvíjel žádný takový vztah. Protože všechno tohle káže, že pokud bychom se Gino a já navzájem milovali, neměli bychom žádnou budoucnost; přišli bychom o své přátele a rodinu a také o svou kariéru. To jste mi chtěl říct, ne?” řekl to Tang Feng přímo.

Až příliš dobře Harveyho znal a ještě víc byl obeznámený s pokrytectvím tohoto muže.

Tang Fengova přímočarost Harveyho na okamžik ohromila a pak se tento slušný muž vřele uchechtl. „Gino měl pravdu, jste vážně chytrý.”

„Není to tím, že vy jste až příliš hloupý? Přátelé, co vás opustí jen kvůli výběru partnera, se nedají považovat za opravdové přátele. Nezáleží ani na tom, pokud vás takoví přátelé nechtějí. Skutečná rodina by doufala, že budete žít šťastně, a ne aby zničila budoucnost svých dětí kvůli nějakým rodinným hodnotám. Tak pokrytecká budoucnost, pokrytecké štěstí...” Tang Feng se odmlčel.

Zeptal se Harveyho na otázku, na kterou se mu v minulém životě nepodařilo zeptat: „Doktore Harvey, řekněte mi, je takový život šťastný?” Řekni mi, vážně ti ta tvoje volba umožnila být šťastný a cítit se dobře a spokojeně?

„Jsem samozřejmě šťastný. Mám nádhernou a slušnou ženu a rozkošného, roztomilého syna, práci, co mi lidi závidí, a dokonalou rodinu.” Když se Harvey dostal na konec, mírně zaváhal a jeho nefritově zelené oči mu na okamžik problýskly.

„Tohle je ten druh života, co by si lidi měli vybrat,” zdůraznil Harvey.

Velmi dobře. Teď Tang Feng znal Harveyho odpověď.

Člověk, co se toho nedokázal zříct, nebyl on, ale spíš tento dobře oblečený doktor před ním. „Je velmi očividné, že to je jen váš názor. Různí lidé mají různé možnosti. Bez ohledu na to, co si vyberou, nezáleží na ničem jiném, než že se sami cítí dobře,” řekl Tang Feng mírně. Těšil se na to, jak Harveyho odežene.

„Dobrá. Doktore Harvey, pořád mám nějakou práci, takže nemám moc času s vámi debatovat o životě. Co se týče Gina, můžete být klidný, i když o mě jeví zájem, já o něj zájem nemám. Ginově rodině to můžete říct, jak chcete, ale prosím, předejte tomu člověku, co vás poslal, ode mě zprávu. Pokud je to někdo blízký, řekněte mu, ať se Ginovi nevměšuje do života.”

Když Xiaoyu zjistila, že Harveyho někdo poslal, také byla celkem nešťastná. Vstala a pokynula mu ke dveřím karavanu. „Prosím, doktore Harvey. Doufám, že už sem nikdy nepřijdete, jste takový tyran.”

Bylo pěkné mít plamennou manažerku.

Harvey se podíval Tang Fengovým směrem, ale ten se jen odvrátil celým tělem. Zrovna když už Harvey vykročil ze dveří, se znovu zastavil a zeptal se: „Ten den u Fiennesova hrobu, proč jste mu dal rudé růže?”

„Tak proč jste vy přinesl bílé růže?”

Evidentně věděl, že Fiennes miloval rudé růže, ale byl vyděšený, že by to bylo příliš očividné, a tak mu místo toho donesl bílé růže – takový byl styl tohoto obezřetného doktora.
------------------------------------------------

~ To je ale všivák! Prohlašuji, že tento Harvey klesl na úplně poslední příčku. Dokonce i Albert mi je sympatičtější než tohle... (╯°□°)╯︵ ┻━┻ ~

<Předchozí>...<Následující>