GDC - kapitola 14

Kapitola 14 – Zdokonalení (4)

Lan WangJi se na Wei WuXiana nepodíval. Přikývl na znamení úcty a promluvil monotónním hlasem: „Zaprvé osvobodit; zadruhé potlačit; zatřetí eliminovat. Počátečním přístupem je zužitkovat vděčnosti jeho příbuzných a splnit mu poslední přání, uvolnit, co nedokázal pustit. Pokud to selže, potlačit to. Pokud byly zločiny nesmírně neoprávněné a jeho energie zášti se nerozpustí, naprosto jej vyhladit. Kultivační svět by se měl přesně držet tohoto pořadí prostředků. Neměly by být dovoleny žádné chyby.”

Všichni ze sebe vypustili dlouhý povzdech a děkovali nebesům, protože si starý muž vybral Lan WangJiho. Jinak kdyby přišli na řadu, bylo by pro ně těžké nepřehlédnout nějaký ten krok nebo si nesplést pořadí. Lan QiRen spokojeně přikývl.

„Neudělal jsi ani jednu chybu.” Po odmlce znovu promluvil: „Bez ohledu na to, jestli jde o kultivaci nebo o člověka, musíme být pevní jako toto. Pokud člověk začne být samolibý a hrdý jen proto, že u sebe doma porazil pár horských bytostí a že má nějakou prázdnou reputaci, rozhodně na sebe přivolá hanbu. Dřív nebo později.”

Wei WuXian pozvedl obočí a vrhl jeden pohled na profil Lan WangJiho tváře. Pomyslel si, že tento starý muž to evidentně myslel pro něj. Zavolal svého nejlepšího žáka, aby s námi poslouchal a abych to já sledoval.

Promluvil: „Mám otázku.”

Lan QiRen odpověděl: „Mluv.”

Wei WuXian: „Ačkoli je první osvobození, často to je nemožné. Splnit mu poslední přání zní jednoduše – bylo by to snadné, kdyby si přál nové oblečení, ale co kdyby bylo jeho přáním zabít z pomsty spoustu lidí?”

Lan WangJi: „A tak si osvobození vypomůže potlačením. Pokud to je nezbytné, bude následovat i eliminace.”

Wei WuXian se usmál. „Taková škoda.” Odmlčel se a pak pokračoval: „Není to tak, že bych tuhle odpověď neznal, jen jsem přemýšlel o čtvrtém postupu.”

Lan QiRen promluvil: „Nikdy jsem neslyšel o žádné čtvrté cestě.”

Wei WuXian promluvil: „Protože popravčí zemřel takovým způsobem, je jenom přirozené, že se proměnil na zběsilou mrtvolu. Jelikož před smrtí popravil více než sto lidí, proč nevykopat hroby těch lidí, nepodnítit jejich energii zášti, nesesbírat hlavy těch sto lidí a nepoužít je v boji proti té zběsilé mrtvole...”

Lan WangJi se konečně otočil, aby se na něj podíval. Čelo měl nakrčené, ale byl stále bezvýrazný. Lan QiRen byl tak rozhněvaný, že se mu kozí bradka chvěla. Zakřičel: „Jak se opovažuješ!”

Všechny v místnosti to omráčilo. Lan QiRen vyskočil na nohy. „Podstatou vymýcení démonů a vyhlazení duchů je je osvobodit! Nestuduješ metody osvobození a dokonce přemýšlíš o tom, že bys navýšil jejich energii zášti! Převracíš přirozený řád a ignoruješ etiku a moralitu!”

Wei WuXian odpověděl: „Je pár věcí, které po použití osvobození nemají žádné využití, tak proč nenajít způsob, jak je využít? Když Yu Velký zkrotil záplavu, překážka byla podřadná metoda a přesměrování byla nadřazená metoda. Potlačení je to samé jako překážka, takže není potom podřadná...” Lan QiRen po něm hodil knihu, ale on sebou trhl do strany a vyhnul se jí. Výraz se mu nijak nezměnil a pokračoval v plácání nesmyslů. „Duchovní energie je energie; energie zášti je také energie. Duchovní energie se uchovává v dantianu. Dokáže roztít hory a naplnit oceány a je dostupná lidem k užití. A pokud je to takhle, proč lidé nemohou používat i energii zášti?”

Lan QiRen po něm hodil další knihu. Přísně promluvil: „Tak se tě zeptám znovu! Jak zajistíš, že ta energie bude poslouchat jenom tebe a neublíží ostatním?”

Wei WuXian se při řeči sklonil: „To jsem ještě nevymyslel!”

Lan QiRen zuřil. „Pokud bys to vymyslel, kultivační svět by nepřipustil tvou existenci! Vypadni!”

Wei WuXian nemohl být radši a rychle šel ven.

Dopoledne se toulal po Oblačných zákoutích, sbíral květiny a hrál si s trávou. Když všichni skončili s vyučováním, konečně ho našli na stříšce vysoké zdi. Wei WuXian seděl na šedých taškách římsy a v ústech měl stéblo trávy. Pravou rukou si podpíral tvář a seděl s jednou nohou vzepřenou a druhá mu visela dolů a mírně s ní houpal. Učedníci dole na něj ukázali.

„Bratře Weii! Jak obdivuhodné! Řekl ti, abys vypadl, a ty jsi šel vážně ven! Hahahaha...”

„Když jsi odešel, uplynula dlouhá chvíle, než konečně pochopil, co se stalo. Měl tvář celou rudou!”

Wei WuXian přežvykoval své stéblo trávy a zakřičel pod sebe: „Ptá se a já odpovídám. Když mi říká, abych šel ven, půjdu ven. Co jiného po mě chce?”

Nie HuaiSang promluvil: „Proč mi přijde, že je na tebe starý Lan obzvláště přísný? Vždycky svoje kázání směřuje na tebe.”

Jiang Cheng si odfrkl. „Zaslouží si to. Co to je za odpověď? Nevadí, že doma plácá nesmysly, ale odvážil se to říct před Lan QiRenem. Doslova se dvoří smrti!”

Wei WuXian promluvil: „Ať už bych na to odpověděl jakkoli, neměl by mě rád, takže můžu stejně dobře říct, co jsem chtěl. Každopádně jsem se ho nesnažil urazit. Jen jsem řádně odpovídal.”

Nie HuaiSang chvilku přemýšlel a pak se mu na tváři objevil výraz závisti a tužby. „Upřímně řečeno, slova bratra Weie byla celkem zajímavá. Duchovní energie se dá získat jen prostřednictvím kultivace a člověk musí vynaložit velké úsilí, aby si vytvořil zlaté jádro. To trvá ani nevím kolik let, zvláště u někoho jako já, u kterého se zdá, že mu talent okousali psi, když byl ještě v matčině lůně. Ale energie zášti pochází ze zuřivých duchů. Kdyby se dala snadno vzít a použít, bylo by to více než úžasné.”

Zlaté jádro bylo jádro, co se u kultivátorů utvořilo, když se v kultivaci dostali do určitého bodu. Dala se tam ukládat a ovládat duchovní energie. Když se vytvořilo jádro, úroveň kultivace se rapidně zrychlila a byla lepší a lepší. Jinak by byl kultivátor jen podřadný. Pokud si učedník z význačného klanu vytvoří jádro až v pozdním věku, byla by to hanba někomu zmiňovat, a přesto se Nie HuaiSang necítil vůbec zostuzeně. Wei WuXian se také zasmál. „Já vím, že? Nikomu neublíží, kdyby se to použilo.”

Jiang Cheng ho varoval: „To stačí. Nevadí, když o tom mluvíš, ale nevydávej se tou pokroucenou cestou.”

Wei WuXian se usmál. „Proč bych sešel z pěkné, široké cesty a pokračoval místo toho po mostku z jednoho prkna přes tmavou a úzkou řeku? Kdyby to vážně bylo tak snadné, lidé by se po té cestě už vydali. Neboj se, on se jenom ptal a já jenom odpovídal. Hej, jdete taky? Když ještě není večerka, pojďte se mnou lovit bažanty.”

Jiang Cheng mu vyhuboval: „Co tím myslíš lovit bažanty? Proč by tady byli bažanti?! Nejdřív jdi opsat Poctivost. Lan QiRen mi řekl, abych ti vyřídil, že máš třikrát opsat oddíl Ctnosti z Poctivosti, aby ses naučil, co je přirozený řád a morálka.”

Poctivost byla sbírka sektovních pravidel sekty Lan. Tato sektovní pravidla byla příliš dlouhá, takže je Lan QiRen upravil do tlusté sbírky. Oddíl Ctnost a Chování byly čtyři pětiny celé knížky. Wei WuXian vyplivl stéblo trávy, co měl v puse, a oprášil si boty. „Třikrát? Kdybych to opsal jen jednou, vyletěl bych do Nebes. Nejsem ze sekty Lan a nemíním se sem přiženit, tak proč bych měl kopírovat sektovní pravidla jeho sekty? Neopíšu to.”

Nie HuaiSang rychle promluvil: „Já to za tebe opíšu! Já to za tebe opíšu!”

Wei WuXian: „Žádný dobrý člověk neprokazuje druhým laskavost jen tak zčistajasna. Řekni mi, co chceš, abych udělal?”

Nie HuaiSang odpověděl: „Je to takhle, bratře Weii, starý Lan má jeden zlozvyk. On...”

Uprostřed věty se najednou odmlčel a suše si odkašlal, otevřel svůj vějíř a přesunul se stranou. Wei WuXian věděl, že se něco děje. Otočil se a opravdu, pod starodávným, zeleným stromem stál Lan WangJi se svým mečem Bichenem na zádech a zíral jejich směrem. Vypadal jako nefritový strom odrážející skvrnité stíny listů a slunečního světla. Ale jeho pohled vůbec nebyl laskavý, jako kdyby je mohl uzamknout v jeskyni z ledu. Všichni věděli, že jejich křik byl trochu moc hlasitý a že ho ten hluk pravděpodobně přilákal, a tak všichni zavřeli pusu. A přesto Wei WuXian seskočil a táhlo ho to k němu: „Bratře WangJi!”

Lan WangJi se otočil a okamžitě odkráčel. Wei WuXian se s radostí vydal za ním a křičel: „Bratře WangJi, počkej na mě!”

Ta bíle oděná postava se mihla za strom a najednou beze stopy zmizela, jasně to ukazovalo, že s ním Lan WangJi nechtěl mluvit. Wei WuXianovi se dostalo akorát pohledu na jeho záda, a tak se otočil a postěžoval si ostatním: „Ignoroval mě.”

„Jo,” promluvil Nie HuaiSang. „Vypadá to, že tě vážně nenávidí, bratře Weii. Lan WangJi obvykle... Ne, nikdy nedělá něco tak nezdvořilého.”

Wei WuXian: „To už mě nenávidí? Chtěl jsem se mu omluvit.”

Jiang Cheng se ušklíbal: „Teď se omlouvat? Příliš pozdě! Stejně jako jeho strýc si určitě myslí, že jsi do morku kostí zlý a neukázněný. A neobtěžoval se ti věnovat pozornost.”

Wei WuXian si myslel něco jiného. Uchechtl se. „Koho zajímá, že mě ignoroval? Vypadá pěkně?” Když o tom popřemýšlel, uvědomil si, že Lan WangJi vypadal pěkně. A tak s radostí odvrhl svou touhu se zašklebit.

Teprve po třech dnech se Wei WuXian konečně dozvěděl o Lan QiRenově zlozvyku.

Lan QiRenovy hodiny nebyly jenom únavně dlouhé, ale také všechno zkoušel. Generační změny důležitých klanů v kultivačním světě, rozdělení oblastí moci, slavné citáty slavných kultivátorů, rodokmeny...

Ačkoli Nie HuaiSang nerozuměl ničemu, co v hodinách slyšel, dřel jako otrok, když se blížilo datum testu. Dvakrát pro Wei WuXiana opsal Ctnost a před testem ho prosil: „Prosím, bratře Weii, pokud budu mít nižší známku než yi, můj bratr mi vážně zláme nohy! Věci jako rozpoznání přímé linie, souběžné linie, hlavního klanu a jejich větví... My učedníci z velkých klanů nedokážeme rozeznat ani vztahy s vlastními příbuznými a nahodile každému, kdo je od nás vzdálený víc než dvě pokolení, říkáme teto a strýčku. Má někdo ještě dostatečnou mozkovou kapacitu, aby si pamatoval lidi z jiných klanů?!” (Pozn.: yi = známkování jia, yi, bing, ding; takže ekvivalent 2).

Kvůli papírkům s nápovědami, co létaly všude ve vzduchu, Lan WangJi během testu najednou zaútočil a chytil pár iniciátorů toho pozdvižení. Lan QiRen vzteky vybuchl a napsal dopisy prominentním klanům, aby jim to sdělil. Nemohl Wei WuXiana vystát – ačkoli na začátku ti učedníci dokázali jen stěží sedět v klidu, alespoň si nikdo nijak nezačínal a pozadí jim drželo pěkně u nohou. Ale když teď přišel Wei Ying, to jeho povzbuzení mělo vliv na ty původně bezpáteřní spratky a troufali si teď v noci vyrážet pít alkohol, jak se jim zlíbilo. Ty nezdravé praktiky začaly víc a víc sílit. Jak čekal, Wei Ying byl jedna z největších hrozeb lidstva!

Jiang FengMian odpověděl: „Ying byl vždycky takový. Prosím, řádně jej ukázněte, pane Lane.”

A tak Wei WuXiana znovu potrestali.

Nejdřív si z toho nic moc nedělal. Bylo to jenom opisování textů a jemu nikdy nescházeli lidi, kteří by mu to opsali. A přesto tentokrát Nie HuaiSang promluvil: „Bratře Weii, i když ti chci pomoct, už nemůžu. Budeš to muset zvládnout sám.”

Wei WuXian se zeptal: „Co se stalo?”

Nie HuaiSang: „Starý... pan Lan řekl, že musíš opsat Ctnost i Chování.”

Chování byl nejkomplikovanější oddíl ze všech dvanácti oddílů sektovních pravidel sekty Lan. Citovalo se v tom mnoho klasických děl, bylo to strašlivě dlouhé a bylo tam spoustu vzácně používaných znaků. Opsat to jednou a člověk přišel o veškerý zájem o život. Opsat to desetkrát a člověk by na místě vyletěl do Nebes. Nie HuaiSang dodal: „Také řekl, že během výkonu trestu s tebou nikdo nesmí šaškovat nebo to za tebe opisovat.”

Wei WuXian přemýšlel: „Jak bude vědět, jestli mi to někdo opsal nebo ne? Určitě to neznamená, že někomu řekne, aby na mě dohlížel.”

Jiang Cheng promluvil: „Přesně to to znamená.”

„...” Wei WuXian promluvil: „Cos to řekl?”

Jiang Cheng: „Řekl, že ti není dovoleno chodit ven a máš jít opisovat do Pavilonu knihovny a také sedět čelem ke zdi a přemítat o svých chybách. Samozřejmě na tebe bude někdo dohlížet. Nemusím ti říkat, kdo to je, že ne?”

V Pavilonu knihovny—

Byla tam bambusová rohože na sezení, jeden dřevěný stůl, dvě svíčky a dva lidé. Jeden seděl v řádném posedu, ale na druhé straně byl Wei WuXian, co už opsal více než deset stránek Chování. Točila se mu hlava a nitro měl znuděné, takže upustil pero, aby si odpočinul a podíval se naproti.

Když byl v Yunmengu, bylo tam spoustu dívek, co mu závidělo, že mohl jít studovat s Lan WangJim.

Říkaly, že v každé generaci bylo spoustu pěkných mužů, obzvláště bratři tvořící Dva Nefrity nynější generace. Předtím Wei WuXian nikdy neměl šanci obezřetně prozkoumat jeho tvář. Když se teď na ni podíval, začal přemýšlet o nahodilých věcech. Opravdu vypadal celkem pěkně. Ovšem jen kdyby ty dívky mohly přijít a spatřit ho na vlastní oči. Vypadal tak zahořkle, jako kdyby ho každý urazil nebo jako kdyby mu zemřeli rodiče. Potom by nezáleželo, jak pěknou měl tvář.

Lan WangJi v Knihovním pavilonu sekty Lan přepisoval starodávné knihy, které nebyly jen staré, ale také většině lidí nedostupné. Jeho tahy štětcem byly pomalé a plynulé a jeho rukopis byl úhledný, a přesto ostře dynamický. Wei WuXian si nemohl pomoct a upřímně mu složil kompliment: „To jsou ale skvělé znaky! Jsou té nejlepší kvality.”

Lan WangJi k němu zůstal lhostejný.

Wei WuXian měl jen zřídkakdy pusu tak dlouho zavřenou. Celý zdušený si pomyslel: každý den celý měsíc musím tolik hodin sedět naproti tak prudérnímu člověku. Přežiju to vůbec?

Jak se v přemýšlení dostal až sem, nemohl si pomoct a mírně se nahnul dopředu.
--------------------------------------------

~ Jen si dovolím poznamenat, že to chce číst 

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>