GDC - kapitola 13

Kapitola 13 – Zdokonalení (3)

Později Wei WuXian přemýšlel, proč jeho vztah s Lan WangJim nebyl dobrý. Když se dostal ke kořeni toho problému, všechno to začalo, když mu bylo patnáct. Když na tři měsíce přišel s Jiang Chengem studovat u sekty Lan v Gusu.



V sektě Lan v Gusu byl jeden čestný a vážený starší – Lan QiRen. Všichni v kultivačním světě přijali tři rysy, co jej popisovaly: pedantský, zatvrzelý a přísný učitel, co vychovával význačné studenty. Ačkoli ty první dva rysy udržovaly hodně lidí v uctivé vzdálenosti, někteří jej kvůli tomu dokonce potají neměli rádi, kvůli tomu poslednímu rysu se všichni snažili ze všech sil, aby mohli své děti poslat ke studiu pod jeho vedením. Vychoval celkem dost výtečných učedníků sekty Lan. Pokud v jeho třídě zůstali pár let, nezáleželo na tom, jak pateticky k ničemu byli, když k němu poprvé přišli, když odešli, alespoň se zdáli ucházející. Obzvláště co se týkalo vzezření a etikety. Bylo spoustu rodičů, co byli tak natěšení, když si přišli své syny vyzvednout, že jim stékaly slzy po tvářích.

Na tomhle téma Wei WuXian prohlásil: „To se zrovna teď nezdám dostatečně ucházející?”

Jiang Cheng odpověděl s velkou dávkou prozíravosti: „Rozhodně budeš hanebnou značkou za celou jeho učitelskou kariéru.”

Ten rok kromě sekty Jiang z Yunmengu poslali ke studiu mladé pány i rodiče z pár dalších klanů, co se doslechli o jeho reputaci. Všichni mladí pánové měli kolem patnácti šestnácti let. Jelikož se všechny sekty navzájem znaly, i když si nebyli blízcí, už se viděli. Bylo široce známo, že ačkoli Wei WuXian neměl příjmení Jiang, byl vůdčím učedníkem vůdce sekty Jiang z Yunmengu – Jianga FengMiana. A také synem jeho zesnulého přítele. Vůdce sekty ho vlastně bral jako vlastního. Kvůli tomuto a také kvůli tomu, jak se mládí nestaralo o postavení a rodokmen jako starší, se brzy spřátelili. Stačilo jenom pár vět a všichni si začali říkat bratře nebo mladší bratře. Někdo se zeptal: „Lotosové molo klanu Jiang je mnohem zábavnější než tady, že?”

Wei WuXian se zasmál. „Zábava nebo ne závisí na tom, jak zábavné si to uděláš. Rozhodně je tam méně pravidel než tady a není třeba vstávat tak brzy.”

Sekta Lan z Gusu vstávala v pět ráno a ulehala v devět večer a nedovolovala žádné zpoždění. Někdo další se zeptal: „Kdy vstáváte? Co děláte během dne?”

Jiang Cheng si odfrkl. „On? Ten vstává v devět ráno a jde spát v jednu v noci. Když se vzbudí, netrénuje šerm nebo meditaci; jde na loďku, plave, sbírá lotosová semínka a loví bažanty.”

Wei WuXian odpověděl: „Bez ohledu na to, kolik bažantů ulovím, pořád jsem na prvním místě.”

Jeden mladík promluvil: „Příští rok půjdu studovat do Yunmengu! Nikdo mě nezastaví!”

Hned na něj vylili pomyslný kbelík studené vody. „Nikdy by tě nezastavoval. Tvůj starší bratr by ti prostě zlámal nohy.”

Mladík hned povadl. Toto byl druhý mladý pán ze sekty Nie z Qinghe – Nie HuaiSang. Jeho bratr Nie MingJue byl při vykonávání rozkazů nesmírně rezolutní a v kultivačním světě tím byl celkem známý. Ačkoli se tito dva bratři nenarodili stejné matce, jejich vztah byl celkem pevný. Nie MingJue svého mladšího bratra vždycky učil s nesmírnou tvrdostí a o jeho studia se obzvláště zajímal. A proto i když Nie HuaiSang svého staršího bratra respektoval, strašně se děsil, že Nie MingJue zmíní jeho školní výkon.

Wei WuXian promluvil: „Upřímně řečeno, Gusu je také celkem zábavné.”

Nie HuaiSang promluvil: „Bratře Weii, vyslechni si mou upřímnou radu. Oblačná zákoutí nejsou jako Lotosové molo. Na tomto výletu do Gusu si pamatuj, že tu je jeden člověk, kterého bys neměl provokovat.”

Wei WuXian se zeptal: „Kdo? Lan QiRen?”

Nie HuaiSang odpověděl: „Ne ten starý muž. Musíš si dávat pozor na jeho nejimpozantnějšího učedníka jménem Lan Zhan.”

Wei WuXian promluvil: „Ten Lan Zhan ze Dvou nefritů Lan? Lan WangJi?”

Uctivý titul Dva nefrity Lan byl dán dvěma synům nynějšího vůdce sekty Lan z Gusu – Lan Huanovi a Lan Zhanovi. Zrovna když dovršili čtrnáct let, starší každé sekty je považovali za příkladné vzory ke srovnání s vlastními učedníky. Mezi juniory byli výjimečně slavní, takže bylo jenom přirozené, že všichni znali jejich jména. Nie HuaiSang promluvil: „Jaký další Lan Zhan tu je? Ano, toho myslím. Ach jo, je stejně starý jako ty a já, ale nemá žádnou energii náctiletého. Je upjatý a přísný, ještě horší než jeho strýc.”

Wei WuXian ze sebe vydal „och” a zeptal se: „Je to chlapec, co vypadá celkem pěkně?”

Jiang Cheng se ušklíbal: „Je v sektě Lan z Gusu někdo, kdo vypadá ošklivě? Jeho sekta dokonce ani nepřijímá učedníky s nepěknými rysy. Pokud to dokážeš, najdi mi jednoho, co má průměrnou tvář.”

Wei WuXian zdůraznil: „Velmi pěkný.” Ukázal si na hlavu. „Bílý od shora až dolů, se stuhou na čele a stříbrným mečem na zádech. Vypadal celkem pohledně, ale s tou svojí vážnou tváří vypadal, jako kdyby smutnil.”

„...” Nie HuaiSang nesporně promluvil: „To je on!” Po odmlce promluvil znovu: „Ale posledních pár dní prováděl meditaci v ústraní. Ty jsi přišel teprve včera; kdy jsi měl šanci ho vidět?”

„Včera v noci.”

„Včera... Včera v noci?!” Jiang Chenga to omráčilo. „V Oblačných zákoutích je večerka. Kde jsi ho viděl? Proč o tom nevím?”

Wei WuXian ukázal: „Tam.”

Ukázal na vršek velmi vysoké zdi.

Ostatní neměli slov. Jiang Cheng měl dokonce pocit, že mu hlava o něco narostla, a zaťal zuby. „Teprve jsme přišli a ty už ses namočil do maléru! Co se stalo?”

Wei WuXian se šklebem odpověděl: „Vážně na tom nic není. Když jsme přišli, prošli jsme kolem toho obchodu s alkoholem jménem Císařův úsměv, ne? Včera v noci jsem se převaloval sem a tam a už jsem to nedokázal dál snést, a tak jsem sešel z hory do města a přinesl si dva džbánky. Však tohle nemáme šanci pít v Yunmengu.”

Jiang Cheng: „Tak kde je ten alkohol?”

Wei WuXian: „No, zrovna když jsem se přehoupl přes vršek zdi, než jsem měl vůbec jednu nohu uvnitř, mě přichytil.”

Jeden mladík poznamenal: „Bratře Weii, ty máš vážně štěstí. Pravděpodobně zrovna vyšel z ústraní a šel na noční hlídku a přichytil tě při činu.”

Jiang Cheng promluvil: „Lidi, co se vrátí v noci, nevpustí dovnitř před sedmou ráno. Jak to, že tě pustil dovnitř?”

Wei WuXian hodil ruce nad hlavu. „Takže mě nepustil dovnitř. Chtěl, abych stáhl nohu, co už jsem měl uvnitř. Jen mi řekni – jak bys to provedl? A pak přišel nahoru lehký jak pírko a zeptal se mě, co to mám v rukách.”

Jiang Cheng cítil, jak ho začalo bolet u srdce, což značilo jeho neblahé tušení. „Cos mu řekl?”

Wei WuXian promluvil: „'Císařův úsměv! Když se s tebou podělím o džbánek, můžeš předstírat, že jsi mě nikdy neviděl?'”

Jiang Cheng si povzdechl. „...Alkohol je v Oblačných zákoutích zakázaný. To je horší zločin.”

Wei WuXian promluvil: „Řekl mi to samé. A já se zeptal: 'Proč mi neřekneš, co přesně ve vaší sektě není zakázané?' Zdálo se, že ho to trochu naštvalo a chtěl, abych se podíval na Zeď pravidel před horou. Upřímně, bylo jich tam přes tři tisíce a všechno bylo psané pečetním písmem. Kdo by si to četl? Ty jsi to četl? Já každopádně ne. Co je na tom k naštvání?”

„Správně!” Všichni to cítili stejně a začali si stěžovat na tyto podivné, zastaralé zvyklosti v Oblačných zákoutích a litovali, že se nesetkali už dřív. „Která sekta má přes tři tisíce pravidel, co se neopakují? Věci jako: zabíjet dobytek v oblasti je zakázaný, bojovat bez svolení je zakázané, promiskuita je zakázaná, noční vycházení je zakázané, hlučení je zakázané, běhání je zakázané. To všechno se dá ještě skousnout, ale dokonce jsou tam taková pravidla jako: bezdůvodné ušklíbání je zakázané, nesprávné sezení je zakázané, jíst více než tři misky je zakázané...”

Wei WuXian najednou dodal: „Cože? Bojovat bez povolení je taky zakázané?”

Jiang Cheng: „...Ano. Neříkej mi, že jsi s ním bojoval.”

Wei WuXian: „Bojoval. A rozbili jsme džbánek Císařova úsměvu.”

Všichni se pleskli do stehna a lítostí vykřikli.

Situace každopádně nemohla být horší, takže Jiang Cheng přesunul pozornost. „Copak jsi nepřinesl dva džbánky? Kde je ten druhý?”

„Vypil jsem ho.”

Jiang Cheng: „Kde jsi ho vypil?”

„Před ním. Řekl jsem: 'Dobrá, pokud je alkohol v Oblačných zákoutích zakázaný, tak dovnitř nepůjdu. Vypiju to ve stoje na zdi. To se nebude počítat jako porušení pravidel, ne?' Pak jsem všechno vypil na ex, přímo před ním.”

„...A pak?”

„A pak jsme začali bojovat.”

„Bratře Weii,” vyhrkl Nie HuaiSang. „Ty jsi tak samolibý.”

Wei WuXian pozvedl obočí. „Lan Zhan byl celkem schopný.”

„Jsi mrtvý, bratře Weii! Lan Zhan ještě nikdy nezakusil takovou porážku. Pravděpodobně po tobě půjde. Měl by sis dávat pozor. Ačkoli Lan Zhan s námi do třídy nechodí, má v sektě Lan na starosti tresty!”

Wei WuXiana to vůbec nevyděsilo. Mávl rukou. „Čeho se tady mám bát? Copak všichni neříkají, že Lan Zhan je od raného věku génius? Pokud je od raného věku tak chytrý, pravděpodobně se už od svého strýce všechno naučil a teď akorát pořád medituje v ústraní. Jak by měl čas po mě jít? Já...”

Než větu dokončil a jak skupina procházela kolem zdi s vyhloubeným oknem, spatřili v místnosti bíle oděného chlapce sedícího ve strnule vzpřímeném posedu. Dlouhé vlasy měl svázané a měl uvázanou čelenku a sálala z něj aura ledu a mrazu. Chladně se po nich podíval.

Hned to bylo, jako kdyby těch zhruba deset úst někdo umlčel. V tichosti vstoupili do místnosti, v tichosti si vybrali místo k sezení a v tichosti se vyhnuli stolům kolem Lan WangJiho.

Jiang Cheng poplácal Wei WuXiana po rameni a zašeptal: „Jde po tobě. Doufej v to nejlepší.”

Když Wei WuXian otočil hlavu, viděl profil Lan WangJiho tváře. Měl dlouhé řasy, co se jevily nesmírně jemné a elegantní. I jeho posed byl velmi rovný, díval se přímo dopředu. Zrovna když přemýšlel, že by s ním načal hovor, Lan QiRen vešel do místnosti.

Lan QiRen byl vysoký a štíhlý a stál s rovnými zády. Ačkoli měl dlouhou, černou kozí bradku, rozhodně nebyl starý. A dle tradice klanu Lan z Gusu, co každou generaci vychovával nádherné muže, rozhodně nebyl ani žádný ošklivka. A přesto bohužel s tím jeho pedantským a upjatým vzduchem kolem by nebylo nic špatného, kdyby ho člověk nazval starým mužem. Vstoupil se svitkem v jedné ruce. Jakmile ho otevřel, ten dlouhý svitek papíru se rozvinul po podlaze a on začal mluvit o pravidlech sekty Lan. Tváře všech v místnosti začaly tmavnout. Jak se Wei WuXian nudil, pohledem bloumal všude možně a padl mu na Lan WangJiho profil. Šokovalo ho, když spatřil soustředění a vážnost, které vůbec nevypadaly jako přetvářka. „Jak může tak pozorně naslouchat něčemu tak nudnému?”

Lan QiRen vpředu okamžitě udeřil svitkem o zem a hořce se usmál. „Opakuji to jedno po druhém, protože to nikdo nečte, i když jsou vyrytá na stěně skály. A proto je už nikdo nebude moct porušit a vymluvit se na nevědomost. A i když dělám tohle, pořád tu jsou lidé, co nedávají pozor. Velmi dobře, pokročím k něčemu jinému.”

Ačkoli se ta jeho slova dala vztáhnout ke všem v místnosti, Wei WuXianova intuice mu napovídala, že to varování bylo namířené na něj. Jak čekal, Lan QiRen promluvil: „Wei Ying.”

Wei WuXian odpověděl: „Tady.”

„Na něco se zeptám. Jsou yao, démoni, duchové a netvoři to samé?”

Wei WuXian se usmál. „Ne.”

„Proč ne? Jak se rozlišují?”

„Yao se utvářejí z žijících, nelidských bytostí; démoni z žijících lidí; duchové se utvářejí z mrtvých lidí a netvoři z mrtvých, nelidských bytostí.”

„Yao a netvoři se často zaměňují. Co je například rozlišuje?”

„To je snadné.” Wei WuXian ukázal na viridianový strom venku a odpověděl: „Živý strom byl například poskvrněn energií knih, vyvinul se na vědomou bytost a způsobil nějakou neplechu. To by bylo yao. Pokud vezmu sekeru a uprostřed ho seknu, takže zůstane jenom mrtvý pahýl, a pak se z něj vyvine bytost, bude to netvor.”

„Jaká byla profese sekty Nie z Qinghe?”

„Řezník.”

„V erbu sekty Jin z Lanlingu je bílá pivoňka. Jaký druh bílé pivoňky to je?”

„Zářící ve sněhu.”

„Kdo byl první v kultivačním světě, co se zaměřil na vzestup svého klanu a ne své sekty?”

„Zakladatel sekty Wen z Qishanu, Wen Mao.”

Kvůli jeho plynulým odpovědím všem na několikrát přeskočilo srdce. Ačkoli měli pocit, že mají štěstí, všichni se modlili, že ho žádná z těch otázek nezaskočí, aby Lan QiRen neměl příležitost vybrat si někoho dalšího.

A přesto Lan QiRen promluvil: „Jako učedník sekty Jiang z Yunmengu bys se vším tímhle měl být velmi dobře obeznámený a dávno to znát nazpaměť, takže i když jsi odpověděl správně, není to nic, kvůli čemu bys měl být hrdý. Zeptám se tě znovu – byl popravčí s rodiči, manželkou a dětmi, ale než zemřel popravil více než sto lidí. Zemřel najednou na veřejnosti a aby ho potrestali za jeho skutky, nechali ho sedm dní na ulici. Kvůli potlačené energii zášti začal strašit a zabíjet. Co by se mělo udělat?”

Tentokrát Wei WuXian neodpověděl okamžitě. Ostatní si mysleli, že byl zmatený, a znervózněli. Lan QiRen jim vyčinil: „Proč se na něj koukáte? Taky o tom přemýšlejte. Neotvírejte knihy!”

Učedníci dali ruce pryč od knih, v kterých měli v úmyslu rychle zalistovat. Také byli zmatení – zemřel na veřejnosti a nechali ho sedm dní na ulici, rozhodně to byl divoký duch a zběsilá mrtvola, a proto bylo složité na tu otázku odpovědět. Všichni doufali, že si je starý Lan nevybere, aby odpověděli. Po pár chvilkách, když Lan QiRen viděl, že Wei WuXian neodpověděl, se zdánlivě zamyslel a znovu promluvil: „WangJi, můžeš mu říct, co by se mělo udělat.”
--------------------------------------------

~ První kapitola o Wei WuXianových neplechách v mládí. A protože byl pěkné kvítko, bude takových kapitol několik. ~

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>