GDC - kapitola 12

Kapitola 12 – Zdokonalení (2)

Ta spálenina upoutala veškerou Wei WuXianovu pozornost a přiměla ho pochybovat, jestli špatně viděl. Nedokázal se ani podívat na tvář toho člověka a i dech mu párkrát zakolísal. Najednou se mu před očima objevil bílý záblesk, jako kdyby před ním spadl sníh. Rychle poté sněhem pronikla modrá záře meče a sekla po něm arktickou čepelí větru.

Kdo nevěděl, že to byl HanGuang-Junův slavný meč – Bichen? Kruci, byl to Lan WangJi!

Wei WuXian byl celkem zběhlý v utíkání a vyhýbání se mečům. Kotoulem na zemi se těsně vyhnul meči. Dokonce měl čas vytáhnout si list, co se mu zachytil ve vlasech, když vyběhl z oblasti studeného pramene. Běžel jako moucha bez hlavy a vběhl přímo do pár lidí, co se vraceli z noční hlídky. Chopili se ho a vyhubovali mu: „Proč tady pobíháš? V Oblačných zákoutích je běhání zakázáno!”

Wei WuXian viděl, že to byl Lan JingYi a ostatní, a tak byl celý nadšený a myslel si, že ho konečně vyženou z hory. Okamžitě se předvedl: „Neviděl jsem! Nic jsem neviděl! Rozhodně jsem sem nepřišel se dívat, jak se HanGuang-Jun koupe!”

Jeho drzost juniory tak moc šokovala, že neměli slov. Bez ohledu na to, kde HanGuang-Jun byl, byl jako vysoká, svatá hora, na kterou je třeba hledět s úctou. Mezi juniory sekty byl obzvláště respektovaný. Byl nedaleko studeného pramene, aby se díval, jak se HanGuang-Jun koupe! Jen pomyslet na něco takového byl ten největší zločin, co nikdy nemohl být odpuštěn. Lan SiZhui byl tak vyděšený že mu dokonce přeskočil hlas: „Cože? HanGuang-Jun? HanGuang-Jun je uvnitř?!”

Lan JingYi si ho rozzuřeně prohlédl. „Ty zatracený ustřižený rukáve! T-t-to je někdo, na koho by ses mohl koukat?!”

Wei WuXian kul železo, dokud bylo žhavé, a potvrdil své obvinění. „Neviděl jsem ani trochu, jak HanGuang-Jun vypadá bez oděvu!”

Lan JingYi soptil: „To říkáš, že tu není zakopaný poklad! No, pokud jsi to neviděl, proč se tady plížíš? Jen se na sebe podívej – nemáš tvář, co by někoho viděla!”

Wei WuXian si zakryl tvář rukama. „Nekřič tak... Hluk je v Oblačných zákoutích zakázaný.”

Během toho rozruchu Lan WangJi vyšel zpoza vrstev rákosových travin s vlasy rozpuštěnými a v bílé róbě. Ještě neskončili s konverzaci a on už byl řádně oblečený, s Bichenem stále vytaseným. Juniorové si rychle pospíšili jej pozdravit. Lan JingYi si pospíšil k promluvě: „HanGuang-June, Mo XuanYu je vážně strašný. Přivedl jsi ho zpět jen proto, že nám pomohl ve vesnici Mo, a přesto on... on...”

Wei WuXian si myslel, že tentokrát to přesáhne jeho toleranci a vyhodí ho ze sekty. Ale Lan WangJi se na něj jen zlehka podíval. Po chvilce ticha se zasvištěním uložil Bichen a promluvil: „Máte rozchod.”

Byla to jenom dvě slova bez intonace, ale byla tak mocná, že nedovolovala žádnou druhou možnost. Dav se okamžitě rozpustil, zatímco Lan WangJi v poklidu držel Wei WuXiana zezadu za límec a táhl ho k jingshi. V jeho minulém životě byli stejně vysocí, oba celkem štíhlí a vysocí. Wei WuXian byl jen o něco nižší než Lan WangJi. Když stáli vedle sebe, ten rozdíl méně než jednoho cunu byl stěží znatelný. Ale když se probral v jiném těle, byl o více než dva cuny menší než Lan WangJi. Jak ho držel, nedokázal se mu ani vzpírat. Wei WuXian se zapotácel a chtěl křičet, ale Lan WangJi chladně promluvil: „Ti, co hlučí, budou utišeni.”

Strašně rád by se nechal vyhodit z hory, ale nechtěl se nechat utišit. Wei WuXian to vůbec nedokázal pochopit – od kdy sekta Lan tolerovala něco tak nestoudného jako dívat se, jak se nejváženější kultivátoři klanu Lan koupou?!

Lan WangJi ho nesl do jingshi, nakráčel přímo do vnitřní místnosti a s ducnutím ho hodil na postel. Wei WuXian bolestí vyjekl. Momentálně nedokázal vstát, posadil se až po chvíli svíjení. Původně si chtěl párkrát koketně zanaříkat, aby ho nesnášel. Ale když zvedl hlavu, spatřil, že Lan WangJi v jedné ruce držel Bichen a panovačně na něj shlížel.

Byl zvyklý vídat Lan WangJiho s čelenkou, s upravenými dlouhými vlasy, pečlivého v každém detailu, ale nikdy ho neviděl takhle. S vlasy trochu uvolněnými a v tenkém oděvu. Wei WuXian si nemohl pomoct, aby se párkrát nepodíval. Po tom úsilí, kdy ho Lan WangJi nesl a hodil na postel, se mu původně uzavřený límec trochu rozevřel a ukázal jeho výrazné klíční kosti a tmavě rudou spáleninu pod nimi.

Když Wei WuXian spatřil tu spáleninu, znovu upoutala jeho pozornost.

Když se ještě nestal Patriarchou YiLingu, také měl na těle takovou spáleninu.

A ta spálenina na Lan WangJiho těle byla přesně taková jako ta na jeho těle v minulém životě. Ať už se to týkalo umístění nebo tvaru, takže bylo jenom přirozené, že ji poznal a že ho to překvapilo.

Když už byli u toho, kromě této spáleniny bylo také překvapujících těch zhruba třicet jizev po kázeňském biči, co měl na zádech.

Lan WangJi se proslavil v raném věku. Se svým vysokým oceněním byl v kultivačním světě jeden z nejuznávanějších kultivátorů a také byl součástí Dvou Nefritů, na které byla sekta Lan z Gusu tak hrdá. Starší každé sekty dávali každé jeho slovo a počin výtečným příkladem svým učedníkům. Jak neodpustitelné chyby se dopustil, že ho takhle potrestali?

Podle těch zhruba třiceti jizev po kázeňském biči ho vykonavatel trestu mohl stejně dobře zabít. Jakmile kázeňský bič dopadl, jizva nezmizí po zbytek života nositele, aby si tu chybu navždy pamatoval a už nikdy ji znovu neudělal.

Lan WangJi následoval jeho pohled a sklopil zrak. Stáhl si klopy, aby mu zakrývaly klíční kosti a spáleninu, a znovu se stal lhostejným HanGuang-Junem. V té chvíli se z dálky doneslo hluboké zadunění zvonu.

Sekta Lan měla přísná pravidla včetně přesného plánu ulehání ke spánku v devět večer a vstávání v pět ráno. To zvonění to připomínalo. Lan WangJi pozorně poslouchal vyzvánění a pak promluvil k Wei WuXianovi: „Budeš spát tady.”

Aniž by mu dal šanci odpovědět, otočil se k další části jingshi a nechal Wei WuXiana samotného, rozvaleného na posteli a naprosto zmateného.

Měl své pochybnosti, že Lan WangJi možná uhádl, kdo byl. Ale tato pochybnost postrádala jak smysl, tak odůvodnění. Jelikož obětování vlastního těla byla zakázaná technika, pravděpodobně nebylo moc lidí, co o ní věděli. Svitky předávané po generace byly s největší pravděpodobností částečné kusy celého díla a nebyly schopny dosáhnout svého plného potenciálu. Takhle to šlo dál, a tak bylo méně a méně lidí, co tomu věřilo. Mo XuanYu povolal Wei WuXiana poté, co se podíval na tajný svitek, ať už ho našel kdekoli. Lan WangJi ho přece nemohl poznat jen kvůli té strašné flétnové melodii, co hrál.

Sám sebe se ptal, jestli měl nebo neměl ve svém minulém životě s Lan WangJim srdečný vztah. Ačkoli studovali společně, chodili na dobrodružství a bojovali spolu, všechny tyto zážitky byly jen jako padající okvětní plátky a plynoucí voda – přišly a odešly. Lan WangJi byl učedníkem sekty Lan z Gusu, což znamenalo, že musel být „spravedlivý”, což se celkem neslučovalo s Wei WuXianovou povahou. Wei WuXian si myslel, že jejich vztah nebyl úplně špatný, ale nebyl ani tak dobrý. Bylo možné, že Lan WangJi na něj měl stejný názor jako všichni ostatní – že byl přehnaně svévolný a nebyl dostatečně slušný, že bylo jenom otázkou času, než způsobí katastrofu. Poté, co Wei WuXian zradil sektu Jiang z Yunmengu a stal se Patriarchou YiLingu, měl se sektou Lan pár významných rozepří. Obzvláště během těch pár měsíců před svou smrtí. Pokud by si byl Lan WangJi jistý, že byl Wei WuXian, pak by už měli být v procesu rozsáhlého boje.

A přesto si nebyl jistý, jak tuhle nynější situaci vzít – v minulosti nezáleželo na tom, co dělal, Lan WangJi nic netoleroval. Ale i když teď použil veškeré metody, co si schovával, Lan WangJi ho stále toleroval. Měl by mu poblahopřát kvůli jeho pokroku?!

Po chvíli zírání do ničeho se Wei WuXian obrátil a vylezl z postele. Zlehka se přesunul do druhé komnaty.

Lan WangJi ležel na posteli na boku, zdálo se, že už spal. Wei WuXian se k němu bez nejmenšího zvuku přiblížil.

Pořád se nevzdával. Doufal, že vyloví ten nefritový štítek. Ale zrovna když natáhl ruku, Lan WangJiho dlouhé řasy se zachvěly a on otevřel oči.

Wei WuXian se rychle rozhodl. Vrhl se na postel.

Vzpomínal si, že Lan WangJi nenáviděl fyzický kontakt s ostatními lidmi. V minulosti stačil jediný dotyk a už by toho neřáda odvrhl. Pokud to i přesto snese, pak to rozhodně nebyl Lan WangJi. Dokonce by začal mít podezření, že někdo ovládl Lan WangJiho tělo!

Wei WuXian byl celým tělem nad Lan WangJim, nohy měl rozkročené a klečel na obou stranách jeho pasu. Rukama byl zapřený proti dřevěné posteli a věznil Lan WangJiho mezi svými pažemi. Postupně skláněl hlavu. Vzdálenost mezi jejich tvářemi se zkracovala a zkracovala. Byli blíž a blíž. Když už bylo pro Wei WuXiana obtížné dýchat, Lan WangJi konečně otevřel pusu.

Pár chvilek zůstal zticha a pak: „Slez.”

Wei WuXian se obrnil. „Ne.”

Na Wei WuXiana se z velké blízkosti dívaly bledě zbarvené oči. Lan WangJi na něj upřeně zíral a zopakoval: „...Slez.”

Wei WuXian promluvil: „Ne. Pokud jsi mi dovolil tady spát, měl jsi vědět, že se stane něco takového.”

Lan WangJi promluvil: „Jsi si jistý, že tohle je to, co chceš?”

„...” Wei WuXian měl z nějakého důvodu pocit, že by měl obezřetně promyslet svou odpověď.

Zrovna když chtěl vytočit rty do úsměvu, od pasu ho najednou přepadla strnulost a nohy mu vypověděly službu. S bouchnutím padl na Lan WangJiho tělo.

Tu vlnku poloúsměvu měl pořád ztuhlou na rtech. Hlavu měl na pravé straně Lan WangJiho hrudi a nemohl se vůbec hýbat. Z místa nad ním přišel Lan WangJiho hlas.

Byl tichý a hluboký. Jak vyslovil každé slovo, hruď mu mírně vibrovala.

„Tak takhle zůstaň celou noc.”

Wei WuXian vůbec nečekal, že by to takhle skončilo. Zamlel sebou, jak chtěl vstát, ale pas ho stále bolel a přišel mu strnulý. Mohl se akorát v takhle trapné situaci tisknout k jinému muži a cítit se trochu popleteně.

Co jen se Lan Zhanovi za těch posledních pár let stalo, že se proměnil na takového člověka?

Byl tohle ten samý Lan Zhan jako předtím?!

Neměl by on být člověk, jehož tělo ovládli?!?!

Jak měl myšlenky zpřeházené jako po hurikánu, Lan WangJi se mírně pohnul. Wei WuXianovi se zvedla nálada, předpokládal, že už to nedokázal dál snášet. Ale Lan WangJi jenom prostě mávl rukou.

Světla zhasla.
--------------------------------------------

~ (ノ＞▽＜。)ノ  Od příště ohlédnutí na Wei WuXianova raná léta, protože Lan WangJiho počínání by nebylo tak vtipné, kdybychom nevěděli, jak se choval v mládí! ~

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>