Kapitola 29 – Setkání s Harveym
43. scéna filmu byla úspěšně dokončena, což značilo, že natáčení filmu 'Satan's Alley' bylo už z půlky hotové. Už to bylo více než měsíc, co se poprvé začalo natáčet, a odhadovalo se, že se to celé natočí do 3 měsíců.
Režisér Li Wei velmi dobře dodržoval rozvrh produkce filmu, takže mohli film natočit včas na to, aby se zúčastnili letošních hlavních filmových festivalů. Bez ohledu na to, jestli to byl filmový štáb nebo herci, všichni budou mít šanci získat své příslušné nominace nebo dokonce vyhrát to nejvyšší ocenění.
Když si Tang Feng v maskérně odstraňoval líčení, setkal se tam s Ginem. Dneska Gino neměl ve filmu žádné scény. Přišel na natáčecí lokaci, jen aby se pozdravil s pár členy štábu, a hned poté šel vyhledat Tang Fenga. „Když teď nejsem pod vlivem alkoholu a nejsem umíněný, přišel jsem se ti omluvit. Tang Fengu, prosím, přijmi mou upřímnou omluvu. Velmi se stydím, že jsem ten večer nad sebou ztratil kontrolu. Promiň.”
Byl to obrázek hodného dítěte, co od začátku uznal své pochybení, takže Tang Feng skoro nedokázal odolat, aby se k němu nenatáhl a pohladil Gina po vlasech.
„Není v tom vůbec žádná upřímnost, jenom používáš slova k omluvě.” Tang Feng se letmo podíval na hodinky a řekl: „Je skoro čas oběda, pozvi mě na jídlo. Znám nedaleko jednu japonskou restauraci.”
Za třicet minut.
Tang Feng natřel na kousek sašimi trochu wasabi, zvedl ho a strčil si ho do úst. Jelikož ho Gino pozval na oběd, vůbec se nedržel zpátky. Kromě toho jídlo sestávající z tak obyčejných chodů pro Gina vůbec nic nebylo, neboť se jeho čistý příjem počítal v miliardách.
„Pokud máš rád sašimi, znám ještě lepší místo. Příště tě tam vezmu.” Gino seděl naproti Tang Fengovi, většinu času trávil zíráním na druhého muže, jak jedl, jen občas pohnul vlastními hůlkami.
„Není třeba si dělat takové těžkosti. Příště tě pozvu já. Ale víš, jak se jí horký kotlík? Ten mám rád. Kdykoli si dám horký kotlík, vždycky mám pocit takového štěstí.”
Dal si ho jednou po své reinkarnaci a nedokázal na to zapomenout. Teprve když se narodil v Číně, si uvědomil, jak ochuzená byla čínská kuchyně, co předtím jedl.
Gino samozřejmě souhlasně kývl. Nemohl si přát nic lepšího.
„Tang Fengu, musím ti něco říct.” Gino odložil hůlky, položil si obě ruce na kolena a napřímil se.
Kvůli jeho vážnému vzezření se Tang Feng také zarazil. Usrkl zeleného čaje a zeptal se: „Hm, copak?”
„Od teď se ti chci dvořit. Musím objasnit, že tě neberu jako Fiennesovu náhradu; vím, že jsi Tang Feng. Zrovna teď mám velmi jasno v tom, co mé srdce chce.” Gino stáhl obočí, obě oči upíral přímo na Tang Fenga, vyhlížel velmi vážně.
Gino pokračoval: „Myslím, že máš pravdu. Kdybych Fiennese vážně miloval, neuvědomil bych si to až po 7 letech lásky. Ale teď je to jiné. V mém srdci je tato silná touha. Když tě vidím, pokaždé mám pocit, že život je plný vitality a smyslu.”
„Jsi smysl mého života, Tang Fengu.” V Ginových očích vzplály dva plamínky a silně hořely.
Tentokrát to byl Tang Feng, co nevěděl, jak by měl odpovědět. Kvůli Ginově neústupnosti neměl slov. Pořád toho muže odmítal, ale vypadalo to, že to Gino nevzdal, místo toho o něj usiloval ještě silněji než předtím. Obrácená psychologie mladých byla zarážející.
„Dobrá, ale musíš být připraven na dlouhé období,” odpověděl Tang Feng pohotově. Bez ohledu na to, jestli souhlasí nebo ne, Gino stejně bude dělat, co on chce.
Dát druhému šanci, dovolit, aby zkouška času všechno prověřila. Tang Feng věděl, jaký bude konečný výsledek.
Protože už to všechno předtím viděl, mnohokrát.
Když se najedli, Gino se okamžitě nabídl, že Tang Fenga doprovodí do jeho bytu. Samozřejmě mu předtím navrhl, aby se vystěhoval. V tom bytu přece jenom bydleli další dva lidé, ale Tang Feng se vymluvil na to, že to je otravné, a odmítl to.
Zrovna teď byl v takové situaci, kdy mohl akorát zůstat jak s Lu Tianchenem, tak s Charlesem. Kromě toho se dalo říct, že ti dva muži měli dojem kavalírů. Nebylo třeba se bát, že by mu ti dva provedli něco nezvyklého. Také měli spoustu věcích společných; pořád měl celkem dobrý pocit ze své životní situace.
Gino Tang Fenga nenutil. Zrovna když ti dva lidi zaplatili a užuž se připravovali k odchodu, ve dveřích se srazili se známou osobou.
„Doktore Harvey, taky jste se sem přišel najíst?” Když Gino tu osobu poznal, okamžitě zvedl ruku, aby ho pozdravil. Naopak Tang Feng stál v tichosti stranou, ledabyle věnoval pohled ženě a dítěti vedle Harveyho.
Harveyho rodiče byli univerzitní profesoři, zatímco on byl ukázkový doktor. A jeho manželka byla nápodobně význačná učitelka klavíru. Byli sezdaní téměř 10 let a byli požehnaní roztomilým 6 letým chlapcem s velkýma, nádhernýma zelenýma očima.
Ty oči byly stejné, jako měl Harvey, stejně zelené jako průhledné smaragdy s nepřekonatelným leskem, co se třpytily jako hladina jezera na slunci.
„Hm. Během volna sem často beru svou rodinu na dovolenou. Kdo mohl vědět, že se znovu setkáme? Poslední dobou se to vážně zdá jako osud.” Harvey se zasmál, pak přirozeně přesunul pohled k muži po Ginově boku, na tváři stále udržoval kavalírský úsměv. „Tohle musí být ten často zmiňovaný partner v Ginově nejnovějším filmu, pan Tang. Když jsem se s Ginem setkal posledně, byl samá chvála.”
„Zdravím, jsem Harvey. Rád vás poznávám.”
Tang Feng se mírně usmál, natáhl ruku, aby si s ním jednou nesměle potřásl a pak se stáhl. „Já také.”
Harvey pak Tang Fengovi představil svou manželku Ramonu a svého syna Baina. Všichni se navzájem chvilku seznamovali a Tang Feng celou dobu udržoval svůj úsměv; mírně, zdvořile, s odstupem.
„Máš oči jako černé hrozny, úplně jako strýček Fiennes.” Šestiletý Bain naklonil hlavu ke straně a tak trochu hloupě se díval, jak vzhlédl k Tang Fengovi.
„Díky za kompliment, Baine.” Tang Feng si automaticky klekl, aby si s Bainem povídal na stejné úrovni. Natáhl ruku a ukázal přirozeně zářivý úsměv. „Já jsem Tang Feng.”
„Já jsem Bain. Jsem moc rád, že tě poznávám.” Malý Bain se stydlivě usmíval a pak se natáhl, aby ho jemně objal. Tang Feng zavřel oči a objetí mu oplatil. Kdy to bylo naposledy, kdy Baina objal?
Zdálo se, že to bylo před dvěma lety. Nečekal, že si na něj Bain bude pořád pamatovat, pořád si vzpomínal na strýčka Fiennese.
„Vážně vás má rád; to je vzácnost. Když se setká s cizími lidmi, normálně je vždycky ignoruje. Dneska vlastně převzal iniciativu a objal vás.” Harveyho to příjemně překvapilo, pohled mu postupně padl na Tang Fenga. No ano, přesně jak Bain řekl, Tang Feng měl stejně zářivě černé oči jako Fiennes.
Bylo to, jako kdyby v nich byla neproniknutelná hloubka, co lidi vtahovala dovnitř, co je neodolatelně nutila je studovat, zkoumat.
Gino se hurónsky zasmál, hrdě zvedl bradu a řekl: „Ale samozřejmě. Předtím jsem se zmínil, že je Tang Feng velmi okouzlující, ne? Lidé, co se s ním setkají, ho vždycky mají rádi.”
Tang Feng se rozhodl ignorovat Ginovu přehnanou chválu. Jemně malého Baina pohladil po vlasech a postavil se.
„Máte velmi rozkošného syna.”
Měl toho na srdci ještě víc, ale bez ohledu na to, jak moc to chtěl říct, nebude schopen ta slova vyslovit.
„Díky.” Harvey s úsměvem kývl, pořád stál u dveří, ale nešel dál. „Měli jste v plánu odejít?”
„Jo, na odpoledne nemáme naplánovanou žádnou práci, takže jdeme domů si chvilku odpočinout,” odpověděl Gino upřímně.
Harvey navrhl: „Tak co kdybychom strávili odpoledne společně při čaji? Fiennes ze všeho nejvíc miloval pití čaje...” Jak to řekl, bylo to, jako kdyby jeho nálada trochu potemněla, a jeho manželka k němu přikročila, aby jej utěšila.
„Nebyla to tvoje chyba, drahý.” Ramona držela svého manžela za ruku, jevila se každým coulem jako řádná žena. Tang Feng si nebyl jistý, jestli v době své svatby věděla, že s jejím manželem kdysi randil. Možná to věděla, možná ne, ale každopádně teď s Harveym byli požehnaný pár.
„Ach, kdybych mu jen vždycky zůstal na blízku...”
Tang Feng ho přerušil: „Máte svou vlastní rodinu, manželku a dítě. I když jste byl Fiennesovým rodinným doktorem, nemohl jste vedle něj strávit každou sekundu.”
„Díky za útěchu.” Harvey se na Tang Fenga usmál.
Tang Feng se poklidně usmál. Vážně neměl rád pití čaje, akorát že předtím se naučil ho pít, aby si udržoval zdraví. Také si nepřál, aby Harvey zůstal po jeho boku, protože ho neměl rád. Vlastně tohoto mizeru dokonce nenáviděl, protože ho zradil.
Dokonce i teď to bylo stále stejné.
„Pane Tangu, pojďme dneska společně na šálek čaje.” Harvey nabídl své pozvání i Tang Fengovi.
Gino, co stál stranou, se zatvářil s očekáváním, ale Tang Feng potřásl hlavou a odmítl to. „Je mi líto, ale odpoledne mám ještě nějaké záležitosti k vyřízení.”
„To je vážně škoda.” Harvey se zatvářil zklamaně, ale velmi rychle znovu nasadil svůj kavalírský úsměv. „Tak až příště budeme mít šanci, musíme si dát spolu šálek čaje.”
„Vlastně preferuji kávu.”
„Ani káva není špatná,” odpověděl Harvey.
Tang Feng se otočil na Gina. „Co takhle kdybych se vrátil sám? Můžeš si s panem Harveym popovídat.”
„Ne, ne, ne, doprovodím tě, už jsme se na tom dohodli.” Gino se okamžitě rozloučil s Harveym a jeho rodinou. „Harvey, nejdřív doprovodím Tang Fenga. Později ti znovu zavolám.”
„Na shledanou.” Jen co to Tang Feng řekl, otočil se a odešel. Gino ho honem následoval.
Ačkoli se Tang Feng skrz na skrz jevil zdvořile, Gino, co ho znal už více než měsíc, velmi jasně chápal, že Tang Feng nebyl tak vřelý a povzbudivý jako obvykle. „Nemáš Harveyho rád?” zeptal se nejistě.
Tang Feng dál kráčel kupředu velkými kroky. „Prostě jen nemám rád doktory.”
...a nemocnice a neustále předepisované léky a nikdy nekončící proud čaje a mdlé, monotónní jídlo a také doktora jménem Harvey.
------------------------------------------------
~ Aby Tang Feng někoho nenáviděl, hmm, zajímalo by mě, co Harvey provedl. Buď mu dal kopačky, podváděl ho, nebo mu podstrčil špatné léky, aby ho otrávil...? ~
~ Během týdne přibude ještě kapitola 30. ~
~ A takhle vypadá ten zmiňovaný horký kotlík. Vypadá to jako naprostá ňamka, taky bych si dala. ~
Děkuju moc :)
OdpovědětVymazat