GDC - kapitola 9

Kapitola 9 – Arogance (4)

Naopak Lan SiZhui a ostatní učedníci v oblasti dávných hrobek nic nenašli a šli po stopách pátrat do Chrámu bohyně.

Na hoře Dafan byl kromě hrobek předků z Buddhovy Nohy i Chrám bohyně. Tamější uctívaná bytost nebyla Buddha, ani GuanYin, ale socha „tančící bohyně”. (Pozn.: GuanYin – nejslavnější bohyně v čínském náboženství).

Před pár stovkami let se lovec z Buddhovy Nohy vypravil do hor a našel v jeskyni výjimečný kámen. Byl zhruba tři metry vysoký, přirozeně utvořený a podivně vypadal jako člověk se čtyřmi údy v taneční póze. Ještě podivnější bylo, že na té soše byly matně vidět lidské rysy, takže vypadala jako usmívající se dáma.

Lidi z Buddhovy Nohy to udivilo a pomysleli si, že to je magický kámen vytvořený nastřádáním energie Nebes a Země, a vymysleli o něm několik legend. Někteří vyprávěli příběh o nesmrtelném, co se zamiloval do Bohyně Devíti nebes, a vytesal kamennou sochu v podobě bohyně, aby vyjádřil těžkost zamilovanosti. Když na to bohyně přišla, zuřila, a tak ta nedokončená socha musela zůstat tak. Jiní povídali historku o Nefritovém císaři a jeho milované dceři, co zemřela mladá. Císař, co toužil po své dceři, se údajně proměnil na tuto sochu. (Pozn.: Bohyně Devíti nebes = bohyně války, sexuality a dlouhověkosti / Nefritový císař = vládce všech božstev v nebi).

Rozhodně tu bylo spoustu mýtů, kvůli kterým každý zíral. Místní lidé nakonec také začali věřit těm legendám, co vzešly z jejich vlastních úst. A tak někdo proměnil tu kamennou jeskyni na chrám a kamenný podstavec na svaté místo. Sochu pojmenovali Tančící Bohyně a celý rok sem chodili věřící.

Vnitřek jeskyně byl prostorný, podobně velký jako chrám erjin a socha bohyně stála uprostřed. Na první pohled to opravdu vypadalo jako člověk – pas té dívky se dokonce dal považovat za pružný a elegantní. Ale když se člověk podíval pořádně, socha se jevila hrubší. Ale na druhou stranu aby se přirozeně vytvořená socha tak podobala skutečnému člověku, stačilo na to, aby lidé zalapali obdivem. (Pozn.: Chrám erjin = druh chrámu postavený v lese nebo horách, kde žijí mnichové s pár návštěvníky).

Lan JingYi zvedl a sklonil kompas zla, ale jeho ručička se pořád nepohnula. Stůl na obětiny pokrývala tlustá vrstva popela z vonných tyčinek a také tam ležely neuspořádané svíčky. Z talířů s ovocem se linula těžce sladká vůně. Většina lidí ze sekty Lan v Gusu měli do určité míry menší mysofobii. Lan JingYi si zamával před nosem a promluvil: „Místní řekli, že je celkem účinné se modlit v Chrámu bohyně, ale jak to tu může být tak zničené? Čas od času by to tu měli aspoň uklidit.”

Lan SiZhui promluvil: „O duši už přišlo sedm lidí. Všichni říkají, že ten blesk vypustil z dávných hrobů v Buddhově Noze nějaké zuřivé stvoření, odvážil by se tedy někdo jít do hor? Nikdo do chrámu nešel, a tak tu přirozeně nikdo neuklidil.”

Zvenku jeskyně přišel opovržlivý hlas: „Je to jenom hloupý kámen, kterému kdo ví kdo dal titul bohyně, a lidé si troufli ho sem dát a nabízet mu vonné tyčinky a modlitby!”

Dovnitř vešel Jin Ling s rukama zkříženýma za zády. Kouzlo ticha netrvalo dlouho, takže už dokázal otevřít pusu. Ale z té jeho pusy nevyšlo nic pěkného, jak se díval na sochu bohyně, a odfrkl si: „Když ti venkovští lidé čelí těžkostem, nesnaží se, ale místo toho se každý den modlí k Buddhovi nebo jiným věcem. Na světě jsou tisíce a miliony lidí, ale bohové a Buddhové už mají plné ruce práce se svými záležitostmi, tak kdo by se o ně staral? Ani nemluvě o bezmocné bohyni bez postavení jako tahle. Pokud je to vážně tak účinné, pomodlím se za to, aby se to stvoření, co na hoře Dafan pojídá duše, objevilo přímo přede mnou. Dokáže to ta socha splnit?”

Za ním šlo pár kultivátorů z menších klanů a když ho zaslechli, všichni se zasmáli a souhlasili s jeho slovy. Když ta skupina lidí vešla dovnitř, původně tichý chrám se rozezvučel hlasy a i prostor se zdál víc přecpaný. Lan SiZhui tiše potřásl hlavou, otočil se a bezcílně se rozhlížel. Pohled mu padl na hlavu sochy bohyně; matně viděl rysy soucitně se usmívající se tváře.

A přesto při tom úsměvu cítil podivný pocit známosti, jako kdyby ho už někde předtím viděl.

Kde ho pro všechno na světě viděl?

Lan SiZhui si pomyslel, že to musí být velmi důležité, a nemohl si pomoct, aby se k té soše nepřiblížil. Chtěl opatrně prozkoumat rysy bohyně. Zároveň s tím do něj někdo vrazil.

Kultivátor, co původně stál za ním, bez zvuku spadl na zem. Ostatní to překvapilo a začali být v pozoru. Jin Ling promluvil ostražitým tónem: „Co se mu stalo?”

Lan SiZhui držel svůj meč a sehnul se, aby ho prohlédl. Kultivátor normálně dýchal, jako kdyby jen najednou usnul. A přesto ať do něj strkali nebo na něj volali, nevzbudil se. Lan SiZhui se zvedl. „Zdá se, jako kdyby...”

Než větu dořekl, temná jeskyně se najednou rozzářila. Jeskyně byla najednou ozářená rudým světlem, jako kdyby se po jejích stěnách valil vodopád krve. Svíce na podstavci pro obětiny a v rozích jeskyně samy od sebe vzplanuly.

S pár zařinčením měli všichni v jeskyni meče vytasené nebo vytáhli talismany. Zároveň s tím najednou dovnitř chrámu vtrhl člověk, v ruce držel tykev léčivého alkoholu. Hodil ji ke kamenné soše. Vzplanuly z ní prudké plameny a osvětlily kamennou jeskyni tak moc, že bylo světlo jako ve dne.

Wei WuXian použil všechny předměty, co našel v měšci qiankun. Odhodil ho a zakřičel: „Všichni jděte zpět ven! Dávejte si pozor na duše pohlcující bohyni uvnitř!”

Někdo překvapeně zakřičel: „Bohyně změnila pózu!”

Předtím měla socha jasně zvednutou jednu nohu a obě paže zdvižené nahoru, přičemž jedna mířila přímo k nebi v elegantní póze. Ale mezi těmi karmínovými a žlutými plameny spustila obě paže i nohu. Nebylo o tom pochyb – rozhodně to nebyl smyslový klam!

V další chvíli socha znovu zvedla nohu a vystoupila z ohně!

Wei WuXian zakřičel: „Utíkejte, utíkejte, utíkejte! Přestaňte máchat meči! To nezabere!”

Většina kultivátorů ho ignorovala. Konečně se objevil ten netvor, co pohlcoval duše a kterého se tak moc snažili najít, tak proč by měli promarnit tuhle šanci? Ale i když po té soše sekalo a bodalo tolik mečů a mířilo na ni tolik talismanů a magických nástrojů, její postup se vůbec nezastavil. Byla zhruba tři metry vysoká a jak se pohybovala, připomínala titána, sálal z ní silný pocit nátlaku. Chopila se dvou kultivátorů a zvedla si je před tvář. Zdálo se, jako by se ta kamenná ústa otvírala a zavírala, a meče kultivátorů se zařinčením spadly na zem. Klesly jim hlavy. Vysála jim duše.

Když žádné metody útoku řádně nezabíraly, ostatní byli konečně ochotní poslouchat Wei WuXiana. Všichni se vyřítili ven a co možná nejrychleji se rozběhli na všechny strany. Mezi tolika lidmi a tvářemi bylo stále těžší najít Jin Linga, čím byl Wei WuXian nervóznější. Jel na oslu přímo do bambusového lesa a jak se otočil, střetl se s juniory z klanu Lan.

Wei WuXian na něj zavolal: „Děcka!”

Lan JingYi mu odpověděl: „Kdo jsou pro tebe děcka? Víš, z které jsme sekty? Vážně sis myslel, že tě budeme považovat za seniora jen proto, že sis umyl tvář?”

Wei WuXian promluvil: „Dobrá, dobrá, dobrá, starší bratři. Vyšlete signál a zavolejte sem ze svého klanu... HanGuang-Juna!”

Juniorové párkrát přikývli a pobíhali, jak hledali signální zařízení. Lan SiZhui promluvil: „Signální ohňostroj... jsme všechen použili během té noci ve vesnici Mo.”

Wei WuXiana to šokovalo. „Vy jste potom nedoplnili zásoby?”

Signální ohňostroj byl obvykle třeba jednou za osm set let. Lan SiZhui nesměle řekl: „Zapomněli jsme.”

Wei WuXian se je snažil vyděsit. „Je tohle něco, na co byste měli zapomenout? Pokud se o tom dozví HanGuang-Jun, budete toho litovat.”

Lan JingYiova tvář byla bledá hrůzou. „Je konec. Tentokrát nás HanGuang-Jun potrestá smrtí...”

Wei WuXian řekl: „No ano, měl by vás potrestat! Bez trestu si to příště nebudete pamatovat.”

Lan SiZhui řekl: „Mladý pane Mo, mladý pane Mo! Jak jsi věděl, že to není duše pohlcující duch nebo zvíře, ale socha bohyně?”

Wei WuXian za běhu pátral po Jin Lingovi. „Jak jsem to věděl? Viděl jsem to.”

Lan JingYi je také dohnal. Oba dva mu běželi po jednom boku. „Co jsi viděl? Taky jsme viděli spoustu věcí.”

„Viděl jsi, tak co se stane dál? Jaké věci byly v oblasti dávných hrobek?”

„Co jiného by tam mohlo být? Byly tam jenom mrtvé duše.”

„Správně, byly tam mrtvé duše. A proto to nemůže být duše pohlcující duch nebo zvíře. Je to prosté – kdyby to bylo jedno z toho, rozhodlo by se nesníst tu spoustu mrtvých duchů v oblasti? Ne, to tedy ne.”

Tentokrát se více než jeden člověk zeptal: „Proč?”

„Co jen můžu říct o vaší sektě Lan z Gusu...” Wei WuXian už to nedokázal dál tolerovat. „Proč nemůžete vyučovat méně otravné, zdlouhavé nesmysly jako kultivační etiketa, rodokmen a historii, kde je třeba se všechno naučit nazpaměť, a neučíte se praktičtější věci? Jak je tohle těžké pochopit? Mrtvé duše je mnohem snazší pohltit než živé duše. Fyzické tělo žijícího člověka je něco jako štít a pokud by chtěla sníst živou duši, musí rozbít tento štít. Například...” Podíval se na osla, co za běhu funěl a koulel očima. „Například když byste před sebou měli jedno jablko a druhé bylo v uzamčené truhle, které byste snědli? Samozřejmě to před vámi. Tohle stvoření jí jenom živé duše a ví, jak je získat. Je mocné a jídlo si vybírá.”

Lan JingYi užasl. „Takže takhle to funguje? To dává smysl! Počkat, takže ty vážně nejsi pomatenec?”

Lan SiZhui za běhu vysvětlil: „Všichni jsme si mysleli, že kvůli tomu sesuvu a blesku došlo k sérii události a že to musí být duše pohlcující duch.”

Wei WuXian promluvil: „Špatně.”

„Co je na tom špatně?”

„Pořadí a vzájemný vztah. Já se na něco zeptám – ten sesuv a pohlcení duší, k čemu došlo jako první a k čemu jako druhé, co je příčina a co následek?”

Lan SiZhui odpověděl, aniž by o tom musel dvakrát přemýšlet: „Sesuv byl první a pohlcení duší druhé. To první je příčina a to druhé následek.”

Wei WuXian promluvil: „Naprosto špatně. První bylo pohlcení duše a sesuv byl druhý. Pohlcení duše bylo příčina a sesuv následek! Během té noci, kdy došlo k sesuvu, najednou začala bouřka a blesk rozbil rakev – tohle si pamatujte. První člověk, co přišel o duši, povaleč uvízl celou noc v horách a za pár dní se oženil.”

Lan JingYi se zeptal: „Kde to je špatně?”

Wei WuXian odpověděl: „Celé to je špatně! Kde by budižkničema a naprostý chudák získal peníze na tak velkolepou svatbu?”

Chlapci neměli slov. Ale s tím se nedalo nic dělat, neboť sekta Lan z Gusu se nemusela starat o záležitosti bohatství. Wei WuXian znovu promluvil: „Podívali jste se na všechny mrtvé duše, co poletují na hoře Dafan? Je tu starý muž, co zemřel po úderu do hlavy a co má pohřební oděv mistrovsky ušitý z jemné látky. S tak extravagantním pohřebním oblečením nemohl mít prázdnou rakev a určitě tam bylo i pár pohřebních předmětů na ochranu. Ta rakev, co rozbil blesk, byla pravděpodobně jeho. A přesto lidé, co šli vyzvednout tělo, nenašli žádné pohřební předměty, což znamená, že je rozhodně vzal ten povaleč. A to vysvětluje, proč najednou zbohatl. Povaleč se po té noci se sesuvem najednou rozhodl, že se ožení, takže během té noci muselo dojít k něčemu nezvyklému. Toho večera byla strašná bouřka a on se v horách schoval. Kde se na hoře Dafan dá schovat před deštěm? Chrám bohyně. A když většina lidí vejde do chrámu, udělají jedno.”

Lan SiZhui se zeptal: „Modlí se?”

„Správně. Například se pomodlí, aby měl štěstí, aby zbohatl, aby měl dost peněz na svatbu a podobně. Bohyně splnila jeho přání tím bleskem, co rozčísl hrob, a nechala ho najít poklady v rakvi. Jeho modlitba se vyplnila a jako obětinu za ním přišla večer po jeho svatbě a vzala mu duši!”

Lan JingYi: „To jsou všechno jenom tvoje odhady, ne?”

Wei WuXian: „Ano, jsou to odhady. Ale dle této logiky se dají vysvětlit všechny následující věci.”

Lan SiZhui: „Jak tohle může vysvětlit, co se stalo té dívce A-Yan?”

Wei WuXian: „Skvělá otázka. Než jste šli do hor, pravděpodobně jste se vyptávali. A-Yan se nedávno zasnoubila. Všechny takhle zasnoubené dívky budou mít určitě stejné přání.”

Lan JingYi byl zmatený. „Jaké přání?”

Wei WuXian odpověděl: „Nic než něco v tomhle smyslu: Kéž by mě můj manžel celý život miloval a staral se o mě, aby ho to táhlo jenom ke mně.”

Chlapci nevěděli, co říct. „Vážně se takové přání dá splnit?”

Wei WuXian obrátil dlaně vzhůru. „Je to prosté. Pokud by 'celý život' jejího manžela okamžitě skončil, nepočítalo by se to jako 'milovat jedinou ženu celý svůj život'?”

Lan JingYi to konečně pochopil a vzrušeně zakřičel: „Ach, ach! Takže, takže, takže je vysoce pravděpodobné, že jejího manžela den po zasnoubení snědli vlci, protože se A-Yan šla pomodlit do Chrámu bohyně!”

Wei WuXian kul, zatímco bylo železo horké: „Je těžké říct, jestli na něj zaútočil vlk nebo něco jiného. Ale u A-Yan je ještě jeden jedinečný faktor: jak to, že se ze všech obětí duše vrátila jenom A-Yan? V čem je jiná než ostatní? Rozdíl je v tom, že o duši přišel i její příbuzný. Nebo jinými slovy ji nahradil! Kovář Zheng je A-Yanin otec a svou dceru obzvláště miloval. Takže když viděl, že jeho dcera přišla o duši a že neměl jak se s tím vypořádat, co bylo to jediné, co mohl udělat?”

Tentokrát Lan SiZhui odpověděl rychle: „Mohl svou naději svěřit akorát Nebesům. A proto se šel také pomodlit do Chrámu bohyně a přál si: Kéž by se duše mé dcery A-Yan našla!”

Wei WuXian promluvil s pochvalou: „A proto se vrátila jenom A-Yanina duše a také to je důvod, proč o duši přišel kovář Zheng. Ale i když se A-Yanina duše vrátila, stejně byla mírně pochroumaná. Když se její duše vrátila, bezděky začala napodobovat tanec sochy bohyně a dokonce i její úsměv.”

Lidé, co přišli o duši, si byli pravděpodobně podobní v tom, že se všichni modlili před sochou bohyně. A cena za jejich přání byla jejich duše.

Socha bohyně byla původně jenom průměrný balvan, co náhodou vypadal jako člověk. Když se mu dostalo pár stovek let bezdůvodného uctívání, získal nějakou moc. Ale jelikož byl hamižný a jeho myšlenky se vydaly špatnou cestou, chtěl si moc rychle navýšit pojídáním duší. Byly to duše, co získal výměnou za přání, takže se to dalo považovat za dobrovolně obětované duše lidí, co se před ním modlili. Ty dvě strany měly férovou dohodu a zdálo se to spravedlivé a morální. Proto se ručičky kompasu zla nepohnuly, proto prapory lákající duchy nefungovaly a proto to nulifikovalo moc mečů a talismanů – stvoření na hoře Dafan nebyl žádný šotek, démon, duch nebo netvor, ale bohyně! Byla to netitulovaná bohyně zrozená ze stovek let vonných tyčinek. Snažit se s ní vypořádat věcmi, co se používaly na zlé duchy a netvory, bylo jako snažit se uhasit oheň ohněm!

Lan JingYi nahlas zakřičel: „Počkat! Předtím v chrámu vzala něčí duši, ale neslyšeli jsme ho si nic přát!”

Wei WuXianovi najednou poskočilo srdce. Zastavil se. „Někomu vzala duši v chrámu? Popište mi všechno, co se stalo, nevynechejte ani slovo.”

Lan SiZhui to celé jasně a rychle zopakoval. Když zaslechl Jin Lingovu hlášku 'pokud je to vážně tak účinné, pomodlím se za to, aby se to stvoření, co na hoře Dafan pojídá duše, objevilo přímo přede mnou. Dokáže to ta socha splnit?', Wei WuXian promluvil: „Jak to není přání? Tohle je rozhodně přání!”

Ostatní s Jin Lingem souhlasili, takže se to bralo tak, že si všichni přáli to samé. Zároveň s tím byla duše pohlcující bohyně přímo před nimi, takže se to přání splnilo. Takže bylo na čase vzít si obětinu!

Osel se najednou zastavil a rozběhl se opačným směrem. Wei WuXian se znovu nepřipraveně zhoupl, ale vší silou se chopil provazu. Ale z křoví před ním přišel zvuk žvýkání doprovázený křupáním a srkáním. V křoví se plížila obrovská postava, svou obrovskou hlavu na zemi a pohybovala se dle svého žaludku. Jak zaslechla ten zvuk, okamžitě zvedla hlavu. Střetli se pohledem.

Na začátku byly rysy duše pohlcující bohyně nejasné a měla akorát naznačené oči, nos, ústa a uši. Ale když naráz snědla pár duší kultivátorů, dokázala už vytvořit jasné rysy. Byla to tvář usmívající se ženy, které z koutků úst odkapávala krev, jak žvýkala paži, co odtrhla.

Všichni následovali osla a utíkali opačným směrem.

Lan SiZhui panikařil. „Tohle se nemá dít! Patriarcha YiLingu předtím řekl, že bytosti na vysoké úrovni jí duše a jenom ty na nízké úrovni jí maso!”

Wei WuXian si nemohl pomoct a okomentoval to: „Proč ho slepě uctíváš? Dokonce i jeho vlastní vynálezy byly chaotické! Žádné pravidlo nezůstane stejné ve všech situacích. Můžeš o tom přemýšlet jako o nemluvněti – když mu chybí zuby, dokáže sníst jenom kaše a polévku. Ale když vyroste, samozřejmě dokáže pomocí zubů sníst maso. Její moc se zrovna velmi zvýšila, takže přirozeně chce ochutnat něco nového!”

Duše pohlcující bohyně se zvedla ze země. Byla vysoká. S pomocí rukou a nohou tančila s nekontrolovatelným vzrušením, zdálo se, že byla nesmírně spokojená. Zčistajasna se zasvištěním přiletěl šíp a probodl jí čelo. Hrot šípu se jí objevil v zátylku.

Jak Wei WuXian zaslechl uvolnění luku, podíval se tím směrem. Jin Ling stál na vysokém kopci ne tak daleko od nich a už měl na tětivě založený druhý opeřený šíp. Natáhl tětivu na maximum a vypustil další šíp, co jí provrtal hlavu. Kvůli jeho síle se bohyně zapotácela o pár kroků vzad.

Lan SiZhui zakřičel: „Mladý pane Jine! Vyšli signál, co máš u sebe!”

Jin Ling na jeho slova nebral ohled, byl odhodlaný toho netvora zabít. S vážnou tváří nasadil na tětivu tři šípy najednou. Ačkoli bohyně dostala dva zásahy do hlavy, nenaštvalo ji to a pokračovala k Jin Lingovi se stejným úsměvem přilepeným na tváři. Ačkoli za chůze tančila, její rychlost byla strašlivá a během chvilky zmenšila vzdálenost mezi nimi na polovinu. Ze strany se objevilo pár kultivátorů a bojovalo s ní, brzdilo její kroky. Jin Ling při každém jejím kroku vystřelil jeden šíp, pravděpodobně měl v plánu nejprve vypotřebovat všechny své opeřené šípy, než se vrhne do přímého boje s duše pohlcující bohyní. Paži měl celkem klidnou a jeho střelba byla přesná, ale všechny magické zbraně byly proti bohyni zbytečné!

Jak Jiang Cheng, tak Lan WangJi byli v Buddhově Noze a čekali na nějaké zprávy, takže kdo ví, jak dlouho bude trvat, než si uvědomí, že se něco děje, a přijdou sem. Na zhašení ohně bylo třeba vody. A proto pokud nefungovaly magické zbraně, co takhle černá magie?

Wei WuXian vytasil meč na Lan SiZhuiově pasu a usekl si kousek tenkého bambusu a svižně z něj udělal flétnu. Zvedl si ji ke rtům a zhluboka se nadechl. Pronikavý tón flétny byl jako šíp, pročísl noční oblohu a vystřelil k mrakům.

Tohle pro něj měla být poslední možnost, ale když už byla situace takováhle, nezáleželo na tom, co povolá. Bude stačit, když bude temná energie dostatečně silná a krvežíznivost dostatečně ostrá, aby to dokázalo tu duše pohlcující bohyni rozcupovat na kousky!

Lan SiZhui byl v takovém šoku, že se nedokázal ani pohnout, zatímco Lan JingYi si zakryl uši. „Jen se podívej, co se kolem děje, a ty tu pořád hraješ na flétnu? Zní to strašně!”

V bitvě s duše pohlcující bohyní tři nebo čtyři kultivátoři přišli o své duše. Jin Ling vytasil svůj meč. Už byl méně než dvě zhang od bohyně. Srdce mu bušilo jako splašené a všechna krev v těle se mu nahrnula do hlavy. Pokud jí touhle ranou neodseknu hlavu, tak tu zemřu – tak to bude smrt! (Pozn.: zhang = cca 3,3 metru).

Zároveň s tím se z lesa na hoře Dafan ozvalo cinkání.

Cink cink, cink cink. Někdy to bylo rychlejší, někdy pomalejší; někdy se to zastavilo a někdy to pokračovalo. Ozývalo se to v tichém lese a připomínalo to zvuk železných řetězů narážejících a táhnoucích se po zemi. Blížilo se to a bylo to hlasitější.

Z nějakého důvodu ten zvuk na lidi působil jako nervózní pocit hrozby. Dokonce i bohyně přestala tančit. Zvedla paže a prázdně zírala do temnoty, z které ten zvuk vycházel.

Wei WuXian oddálil flétnu a opatrně se podíval patřičným směrem.

Ten zlověstný pocit, co měl, začal být silnější a silnější, ale jelikož ta bytost byla ochotná přijít na jeho povolání, přinejmenším to bude něco, co ho bude poslouchat.

A pak najednou ten zvuk ustal. Z temnoty se objevila postava.

Když měli kultivátoři jasný výhled na tu postavu a její tvář, výrazy se jim zkroutily.

Dokonce ani tváří v tvář soše bohyně, co jim mohla kdykoli vysát duši, se ta skupina lidí nechvěla a nejevila strach. Ale jejich křik teď byl plný hrůzy, kterou nedokázali skrýt.

„...Zádušní generál. To je Zádušní generál, to je Wen Ning!”

Titul Zádušního generála byl stejně neblaze proslulý jako Patriarcha YiLingu. Většinou se ti dva objevovali pospolu.

Ten termín značil jenom jediného člověka – pravou ruku Patriarchy YiLinga Wei Yinga, kdo pomohl s tyranovými zločiny, rozpoutal bouře a vichry, dělal tygru šakala, spolu s ním převrátil svět a ze všeho nejvíc byl zuřivou mrtvolou, co měla být už dávno obrácená v popel – Wen Ning!
--------------------------------------------

~ To je drasťák! V další kapitole budeme ještě pokračovat a Wei WuXian pravděpodobně prozradil svou totožnost! ~

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>